3 VSPH 1327/2014-B-14
KSLB 39 INS 4527/2014 3 VSPH 1327/2014-B-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Milana Bořka v insolvenčním řízení dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem v Ralsku, Ploužnice 909, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem -pobočka v Liberci ze dne 3. června 2014, č.j. KSLB 39 INS 4527/2014-B-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 3. června 2014, č.j. KSLB 39 INS 4527/2014-B-7, s e zru š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci usnesením ze dne 3. června 2014, č.j. KSLB 39 INS 4527/2014-B-7, neschválil oddlužení dlužníka (bod I. výroku) a na majetek dlužníka prohlásil konkurs, který bude projednán jako konkurs nepatrný (body II. a III. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně uvedl, že na základě insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení usnesením ze dne 4.4.2014, č.j. KSLB 39 INS 4527/2014-A-10 rozhodl o dlužníkově úpadku a povolil jeho řešení oddlužením. Současně ustanovil insolvenčním správcem dlužníka společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. (dále jen insolvenční správce), vyzval věřitele k podání přihlášek pohledávek, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů. Při přezkumném jednání byly zjištěny pohledávky vůči 7 věřitelům v celkové výši 263.735,91 Kč. Soud prvního stupně dále reprodukoval zprávu insolvenčního správce o dosavadním průběhu řízení a konstatoval, že z důvodu absence věřitelů na jejich schůzi přešlo rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku na insolvenční soud. Z dosavadních výsledků insolvenčního řízení přitom vyplývá, že majetková situace dlužníka neumožňuje přijetí oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Dlužník má příjem pouze 8.198,-Kč ze starobního důchodu, k němuž k výzvě insolvenčního soudu doložil prohlášení paní Pavlíny Křepčíkové, podle něhož by pro účely oddlužení měl zajištěn další příjem ve výši 1.000,-Kč měsíčně.

Cituje ustanovení § 395 odst. 1 písm. b), § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) insolvenční soud dospěl k závěru, že při stávajících příjmech dlužníka by celková částka dosažitelná pro splátkový kalendář činila cca 140.280,-Kč, což by po odečtení očekávaných nákladů insolvenčního řízení ve výši 65.340,-Kč postačovalo k úhradě pouze 28,41 % pohledávek věřitelů. Jelikož dlužník ani nedoložil svůj další možný příjem, ani nepředložil souhlas některého z věřitelů s nižším plněním, rozhodl insolvenční soud o neschválení oddlužení a prohlášení nepatrného konkursu na jeho majetek.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že jelikož byl před nařízeným přezkumným jednáním upozorněn na svůj nedostatečný příjem, předložil soudu krátkou cestou přímo na tomto jednání ověřeným podpisem opatřený písemný závazek pana Radka Votápka ze dne 19.5.2014, ve kterém se zavázal odvolateli přispívat měsíční částkou 1.500,-Kč. Tuto listinu však soud prvního stupně jako doklad dalšího příjmu dlužníka neakceptoval z důvodu, že nesplňuje náležitosti darovací smlouvy, ačkoliv v případě předchozího prohlášení paní Pavlíny Křepčíkové toto jako dostatečný doklad dalšího příjmu akceptoval. Odvolatel se proto domníval, že i v případě dokládání dalšího příjmu bude toto prohlášení postačovat. Jím předložený písemný závazek pana Radka Votápka přitom má splňovat náležitosti smlouvy o důchodu dle § 2701 a násl. občanského zákoníku, neboť v něm pan Votápek projevil vůli poskytovat odvolateli jakožto příjemci pravidelné peněžité plnění. Na tuto listinu lze též nahlížet jako na písemné potvrzení předchozí ústní smlouvy o důchodu, která nemusí mít dle § 2701 odst. 2 občanského zákoníku písemnou formu. Nad rámec toho odvolatel dále v době po vydání napadeného usnesení předložil soudu již řádnou darovací smlouvu zajišťující dostatečný příjem 1.200,-Kč měsíčně pro oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr [písm. a)], nebo že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé v některé z jeho forem (plněním splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty), bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí [písm. b)].

Podle § 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odst. 1). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odst. 3).

Z uvedeného tedy vyplývá, že pokud insolvenční soud v rámci rozhodování o schválení oddlužení zjistí, že se zřetelem ke všem okolnostem nedosáhne plnění dlužníka (subjektivně k tomu legitimovanému podle § 389 odst. 1 IZ) v rámci procesu oddlužení ani částky odpovídající 30 % výše pohledávek nezajištěných věřitelů, oddlužení dlužníka neschválí, ledaže by tito věřitelé s nižším plněním souhlasili. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřitelem), tak ve fázi insolvenčního řízení následujícím po povolení oddlužení. Nutno vyjít z toho, že insolvenční soud povoluje oddlužení bez ingerence věřitelů (bez jejich souhlasu), a proto je jím současně garantem, že nepřipustí takové oddlužení, které nemělo být ani povoleno.

Z insolvenčního spisu plyne, že usnesením insolvenčního soudu ze dne 4. dubna 2014, č.j. KSLB 39 INS 4527/2014-A-10 byl zjištěn dlužníkův úpadek a povoleno jeho řešení oddlužením. Podle seznamu přihlášených pohledávek má dlužník 7 nezajištěných věřitelů s pohledávkami v celkové výši 263.735,91 Kč; v tomto rozsahu pak byly v mezidobí na přezkumném jednání dne 21.5.2014 zjištěny. Podle protokolu z tohoto jednání a po ní následující schůzi věřitelů nebyl na něm účasten žádný z přihlášených věřitelů. Dlužník má měsíční příjem ve výši 8.198,-Kč ze starobního důchodu. V průběhu odvolacího řízení pak dlužník předložil řádnou darovací smlouvu ze dne 26.5.2014 dokládající další měsíční příjem od pana Pavla Švejdy ve výši 1.200,-Kč po dobu trvání splátkového kalendáře.

Odvolací soud tak na základě této nové skutečnosti dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou naplněny podmínky řešení dlužníkova úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře (§ 389 a násl. IZ). Dlužník nabízí nezajištěným věřitelům jednak svůj příjem 8.198,-Kč, tj. zabavitelnou částku ve výši 1.340,-Kč měsíčně a dále měsíční příjem z darovací smlouvy ve výši 1.200,-Kč, který se započítává v plném rozsahu, tj. měsíčně 2.540,-Kč. Za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře tak může nabídnout celkem 152.400,-Kč, což po odečtení odměny insolvenčního správce a náhrady jeho hotových výdajů ve výši 65.340,-Kč včetně DPH představuje uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši 87.060,-Kč, tj. v rozsahu cca 33 % těchto pohledávek.

Lze tedy shrnout, že dlužník splňuje podmínku, že z jeho příjmu budou za dobu trvání splátkového kalendáře uspokojeny pohledávky nezajištěných věřitelů alespoň ve výši 30 %. Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. soudu prvního stupně, aby při závěru o splnění všech dalších podmínek přípustnosti oddlužení rozhodl podle § 406 odst. 3 IZ.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci.

V Praze dne 25. srpna 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková