3 VSPH 1320/2014-A-11
MSPH 90 INS 12887/2014 3 VSPH 1320/2014-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové ve věci dlužníka UNICORN-Plus, s.r.o., sídlem Nad Vavruškou 698/20, Praha 8, zahájené na návrh TERMINAL OIL, a.s., Bavorská 856/14, Praha 5, zast. advokátem Mgr. Jiřím Kokešem, sídlem Na Flusárně 168, Příbram III, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 12887/2014-A-6 ze dne 19. května 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 12887/2014-A-6 ze dne 19. května 2014 se mění tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se TERMINAL OIL, a.s. (dále jen navrhovatel) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku UNICORN-Plus, s.r.o. (dále jen dlužník), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení reprodukoval soud tvrzení navrhovatele ohledně jeho splatné pohledávky za dlužníkem, již identifikoval tak, že jeho nárok ve výši 3 milionů Kč vznikl ze smlouvy o postoupení pohledávky, jež je zajištěna směnkami, které dlužník avaloval. Směnky se staly splatnými dne 16.9.2009. Následně uzavřel navrhovatel s dlužníkem zástavní smlouvu k zajištění směnek. Navrhovatel v návrhu řádně označil dva další věřitele dlužníka a uvedl výši a datum splatnosti jejich pohledávek. Ohledně důvodu jejich vzniku poukázal na exekuční řízení, jež jsou vedena na majetek dlužníka. Soud osvětlil požadavky kladené zákonem na náležitosti insolvenčního návrhu, shrnul judikatorní závěry týkající se povinnosti navrhujícího věřitele náležitě identifikovat svoji splatnou pohledávku za dlužníkem i pohledávky dalších v návrhu označených věřitelů a uzavřel na tom, že vylíčení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá, nelze zhojit odkazem na exekuční řízení. Dovodil, že navrhovatel nedostál povinnosti vylíčit dostatečně skutečnosti, které by (pokud by byly osvědčeny) vedly k závěru o pluralitě věřitelů. Věřitelé jsou sice označeni, nikoliv však již jejich pohledávky, navíc ani skutkový popis pohledávky navrhovatele nenaplnil požadavky, jež jsou na něj kladeny. Proto dospěl soud k závěru, že insolvenční návrh vykazuje vady, jež brání pokračování v řízení, a podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) ho odmítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) s tím, že dlužníkovi žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a rozhodl o úpadku dlužníka. V odvolání především namítal, že v podaném návrhu svou pohledávku detailně vylíčil, uvedl důvod jejího vzniku a způsob, jímž dlužník k pohledávce přistoupil, doložil ji úředně ověřenými kopiemi listin, popsal, jak se pohledávka stala splatnou i jak mu byla postoupena. Ohledně dalších věřitelů uvedl dostatečná tvrzení o tom, že tyto pohledávky jsou splatné včetně všech skutečností, jež jsou mu o nich známy.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 1 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

V usnesení sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011-A ze dne 21.12.2011 uveřejněném pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vyslovil Nejvyšší soud ČR závěr, že věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ust. § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, resp. neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle ust. § 128 odst. 1 IZ, přitom nemá vliv okolnost, že se při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, prosazuje v insolvenčním řízení vyšetřovací zásada. Jinak řečeno, je-li tvrzen úpadek dlužníka ve formě insolvence, pak osoba či osoby dalšího věřitele dlužníka musí být v insolvenčním návrhu přesně označeny a jejich pohledávky musí být údajem o jejich výši a splatnosti náležitě identifikovány s tím, že současně se musí z konkrétních skutečností uvedených v návrhu podávat závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatel v insolvenčním návrhu ze dne 9.5.2014 označil svoji pohledávku za dlužníkem ve výši 3.000.000,-Kč s příslušenstvím, dostatečně vylíčil okolnosti jejího vzniku (aval ze směnky, přistoupení dlužníka k závazku BENCALOR, s.r.o., notářský zápis s přímou vykonatelností, postoupení pohledávky na navrhovatele) a uvedl též konkrétní datum její splatnosti (16.9.2009). Vedle toho řádně označil dva další věřitele dlužníka uvedením jejich obchodní firmy, sídla a identifikačního čísla, specifikoval výši jejich pohledávek, přinejmenším u některých z nich označil též důvody jejich vzniku (náklady řízení, náklady exekuce), označil nejen soudní rozhodnutí, jimiž byly věřitelům pohledávky přiznány, ale i datum nabytí právní moci.

Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud toho názoru, že za popsaného stavu nepostrádá insolvenční návrh žádnou z obecných náležitostí soudního podání dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. ani ze zvláštních náležitostí insolvenčního návrhu dle ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ, neboť obsahuje konkrétní označení důvodu, výše i splatnosti pohledávky navrhovatele i dvou dalších věřitelů a obsahuje rovněž (faktickými údaji podložené) tvrzení o úpadku dlužníka ve formě insolvence dle ust. § 3 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 písm. b) IZ. Údaje obsažené v insolvenčním návrhu tak ve skutkové rovině vytvářejí obraz věci, z něhož lze logicky dovodit-pokud budou tvrzení uvedená v návrhu shledána pravdivými-skutkový a právní závěr o tom, že dlužník je v úpadku.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným a podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 1 o.s.ř. změnil napadené usnesení způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 29. října 2014

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová