3 VSPH 1319/2012-B-27
KSUL 77 INS 7260/2012 3 VSPH 1319/2012-B-27

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Jan anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem v Ústí nad Labem, U Radnice 229, adresa k doručení: Chotiměř 59, 410 02 Lovosice, o odvolání věřitele: Finanční úřad v Ústí nad Labem se sídlem v Ústí nad Labem, Dlouhá 3359, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 7260/2012-B-15 ze dne 5.září 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 7260/2012-B-15 ze dne 5. září 2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) zamítl návrh Finančního úřadu v Ústí nad Labem (Věřitel) na zařazení pohledávky 1.000,--Kč za dlužníkem, z důvodu uložené pokuty za opožděné tvrzení daně z příjmů fyzických osob a příslušenství (náklady daňového řízení) do seznamu pohledávek.

V napadeném usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSUL 77 INS 7260/2012-A-15 ze 3.5.2012 zjistil dlužníkův úpadek (bod I. výroku), povolil jeho řešení oddlužením (bod II. výroku), ustanovil mu insolvenčního správce (bod III. výroku) a rovněž nařídil konání prvního přezkumného jednání a schůze věřitelů na den 29.6.2012 a že toto usnesení nabylo právní moci v bodu III. výroku 26.5.2012, ve zbytku 3.5.2012. Při přezkumném jednání konaném 29.6.2012 insolvenční správce vyloučil pohledávky Věřitele se závěrem, že jsou vyloučeny z uspokojení podle § 170 písm.d) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ). Usnesením č.j. KSUL 77 INS 7260/2012-B-4 z 29.6.2012 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a v bodu II. výroku stanovil poměr uspokojení jednotlivých nezajištěných věřitelů, mezi něž nezařadil Věřitele s výše uvedenými pohledávkami, tj. z titulu pokuty a náhrady nákladů daňové exekuce.

Věřitel se domáhal toho, aby insolvenční soud uložil insolvenčnímu správci povinnost jeho pohledávku z právního titulu pokuty za opožděné tvrzení daně z příjmů fyzických osob (ve výši 500,--Kč) a příslušenství, tj. náklady daňového řízení (ve výši 500,--Kč) zařadit do seznamu pohledávek s argumentací, podle které výjimka podle § 170 písm.d) InsZ se vztahuje na veškeré příslušenství daní podle zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále d.ř.), tj. včetně pokuty za opožděné přiznání daně, a proto by jeho pohledávka neměla být vyloučena v insolvenčním řízení z uspokojení.

Insolvenční soud cituje § 2 odst. 5, § 250 a § 251 d.ř. a dále § 170 písm.d) InsZ dospěl k právnímu závěru, podle něhož příslušenstvím daně se rozumějí úroky, penále, pokuty a náklady řízení, jsou-li ukládány nebo vznikají-li podle d.ř. Úroky, penále a pokuta za opožděné tvrzení daně sledují osud daně. Konstatoval, že pokuta za opožděné tvrzení daně a penále jsou dva samostatné instituty, neboť opožděné tvrzení daně je upraveno v ustanovení § 250 d.ř., zatímco penále v ustanovení § 251 d.ř., dovodil, že pohledávka Věřitele z titulu uložené pokuty představuje mimosmluvní sankci postihující majetek dlužníka, na kterou se nevztahuje některá z výjimek vyjmenovaných v § 170 písm.d) InsZ, a že extenzivní výklad zákonem vymezených výjimek pohledávek, na něž se citované ustanovení nevztahuje, nemá zákonnou oporu. Nadto upozornil, že s účinností od 1.1.2015 podle zák. č. 458/2011 Sb. z 20.12.2011 v tomto ustanovení se slova penále za nezaplacení nahrazují slovem příslušenství a slova toto penále se nahrazují slovy toto příslušenství , z čehož pramení závěr, že uvedená výjimka se bude týkat i pokut až od tohoto data. Shrnul proto, že výjimka uvedená v ustanovení § 170 písm.d) InsZ se podle platné právní úpravy týká penále a dále vyjmenovaných pohledávek, mezi nimiž však není pokuta za opožděné tvrzení daně a další příslušenství, a že insolvenční správce postupoval správně, když pohledávku Věřitele do seznamu pohledávek nezařadil.

Toto usnesení napadl Věřitel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že návrhu na zařazení uvedených pohledávek vyhoví, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení návrhu.

K pohledávce z titulu uložené pokuty uvedl, že v ustanovení § 2 odst. 5 a v dalších ustanoveních d.ř. jsou stanoveny jednotlivé druhy příslušenství. Povinnost uhradit penále podle § 251 d.ř. vzniká jako sankce v případě, pokud je doměřena daň vyšší, zatímco povinnost uhradit pokutu podle § 250 d.ř. vzniká, pokud není podáno daňové tvrzení včas. Penále podle § 251 d.ř. je jen jednou z řady mimosmluvních sankcí stanovených v d.ř., které jsou příslušenstvím daně. Zdůraznil, že neexistuje logický důvod, pro který by výjimka podle § 170 písm.d) InsZ se vztahovala pouze na penále a nikoli na ostatní mimosmluvní sankce. Uzavřel, že tento výklad nebyl dosud zpochybňován a penále za nezaplacení daní podle § 170 písm.d) InsZ bylo vždy vykládáno tak, že zahrnuje veškeré mimosmluvní sankce za porušení daňových povinností. Změna provedená zákonem č. 458/2011 Sb. z 20.12.2011 tento výklad vtělila do právní úpravy.

K pohledávce z titulu příslušenství-nákladů daňové exekuce Věřitel uvedl, že povinnost uhradit exekuční náklady vzniká podle § 182 d.ř. a že se nemusí jednat o mimosmluvní sankci, nýbrž o paušální vyčíslení nákladů správce daně s exekucí, a proto vyjádřil názor, podle kterého se citované ustanovení § 170 písm.d) InsZ na pohledávky z daňové exekuce nevztahuje.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení je vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání Věřitele není důvodné.

Podle § 170 InsZ v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, a) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí, b) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku, c) pohledávky věřitelů z darovacích smluv, d) mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků, a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku, e) smluvní pokuty, pokud právo na jejich uplatnění vzniklo až po rozhodnutí o úpadku, f) náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že v něm taxativně uvedené přihlášené pohledávky nelze v insolvenčním řízení nikdy uspokojit. Tomu koresponduje ustanovení § 189 odst. 1 InsZ, dle něhož se do seznamu přihlášených pohledávek nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon.

V projednávané věci insolvenční soud v napadeném usnesení vycházel z toho, že pohledávky Věřitele patří mezi pohledávky uvedené v § 170 InsZ, jež se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Z přihlášky Věřitele odvolací soud zjistil, že do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem Věřitel přihlásil pohledávku ve výši 500,--Kč z právního důvodu opožděného tvrzení k dani z příjmu fyzických osob na základě platebního výměru Věřitele z 15.7.2011 č.j. 222742/11/214914507095 a ve výši 500,--Kč z právního důvodu příslušenství daně na základě rozhodnutí Věřitele z 8.2.2012 č.j. 35820/12/214941505082.

Podle § 2 odst. 5 d.ř. příslušenstvím daně se rozumějí úroky, penále, pokuty a náklady řízení, jsou-li ukládány nebo vznikají-li podle daňového zákona. Úroky, penále a pokuta za opožděné tvrzení daně sledují osud daně.

Z citovaného je zřejmé, že v rámci příslušenství se rozlišuje mezi penálem na straně jedné, jež nejsou vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení, a pokutou a náklady řízení na straně druhé. Proto ustanovení § 170 písm.d) InsZ vylučující z uspokojení v insolvenčním řízení též mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka nutně dopadá jak na nezaplacenou pokutu, tak i na její příslušenství, tj. exekuční náklady na rozdíl od penále, na něž toto ustanovení nedopadá podobně jako na další v něm vyjmenované pohledávky. Jinak řečeno, v insolvenčním řízení se zásadně neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku mimosmluvní sankce, včetně nezaplacené pokuty ani jejich příslušenství, včetně nákladů za nařízení daňové exekuce (§ 182 a § 283 d.ř.).

Odvolací soud v projednávané věci dospěl shodně s insolvenčním soudem k závěru, že pohledávku přihlášenou z titulu uložené pokuty nelze uspokojit v žádném ze způsobů řešení dlužníkova úpadku. Pohledávka z titulu náhrady nákladů daňové exekuce je příslušenstvím, jež dosud uvedené mimosmluvní sankce sdílí.

Odvolací argumentace Věřitele nemá oporu v dosavadní judikatuře, tj. usnesení Vrchního soudu v Praze sen.zn. 1 VSPH 1159/2012, publikované pod číslem 44/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, od jehož závěrů nemá odvolací soud důvod se odchylovat, a také usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. 22 Ca 234/2009-39 publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslem 2134/2010, z něhož plyne, že pokutu za správní delikt, tj. přestupek, jenž je správní sankcí jako pokuta za opožděné tvrzení daně z příjmu, spadá do mimosmluvních sankcí podle § 170 písm.d) InsZ. Odvolatelův odkaz na právní úpravu § 170 písm.d) InsZ provedenou zák. č. 458/2011 Sb. odvolací soud považuje pro věc za nevýznamnou, neboť se jedná o úpravu, jež nabude účinnosti až 1.1.2015 a bude aplikována v rámci změn celé řady dalších zákonů v souvislosti se zřízením jednotného inkasního místa.

Na základě výše uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že insolvenční soud správně návrh Věřitele zamítl, a proto napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25. října 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová