3 VSPH 1316/2015-A-11
KSUL 71 INS 14030/2015 3 VSPH 1316/2015-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka KELICH, a spol. (v.o.s.) v likvidaci, IČO 00556785 se sídlem v Údlicích, Droužkovická 286, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 14030/2015-A-6 ze dne 22. června 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 14030/2015-A-6 ze dne 22. června 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) uložil dlužníkovi zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč bezhotovostně na účet soudu k označenému variabilnímu symbolu nebo v hotovosti v pokladně soudu v jeho sídle.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl 28.5.2015 doručen insolvenční návrh výše uvedeného dlužníka. Vyšel z dlužníkových tvrzení, podle kterých nevyvíjí řadu let podnikatelskou činnost a je proti němu vedena řada exekucí. Soud proto usnesením č.j. 71 Cm 14/009-36 z 7.9.2010 nařídil jeho likvidaci a ustanovil mu likvidátorem Mgr. Martina Koláře, se sídlem v Děčíně I, Masarykovo nám. 3/3. Kromě nemovitostí, jež jsou obtížně zpeněžitelné, neboť jsou zatíženy exekučními příkazy a jejich hodnota činí cca 100.000,-Kč, jiný majetek nemá. Poté, co dospěl insolvenční soud k závěru, že insolvenční návrh je projednatelný, že jsou k němu připojeny povinné seznamy ve smyslu § 104 zák. č. 182 /2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), a že tvrzením v něm jsou osvědčeny předpoklady dlužníkova úpadku, konstatoval, že lze očekávat jeho řešení konkursem, v němž vždy náklady insolvenčního řízení představuje odměna insolvenčního správce a náhrada jeho hotových výdajů, jež budou činit s ohledem na dikci § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. vždy minimálně 45.000,-Kč, a proto shledal za přiměřenou zálohu ve výši 10.000,-Kč pro zajištění zdrojů pro činnost insolvenčního správce bezprostředně po zjištění úpadku. Shrnul, že není žádný důvod pro neutěšené majetkové poměry dlužníka přenášet výdaje spojené s insolvenčním řízení na stát. Doplnil, že dlužník měl povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo dozvědět měl, že se nachází v úpadku a počítat s tím, že insolvenční řízení si vyžádá určité náklady.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a vyjádřil nesouhlas, aby jeho likvidátor nesl náklady insolvenčního řízení ze svého, když samotné insolvenční řízení je ve veřejném zájmu a nikoliv jen v zájmu jeho likvidátora či jiných osob, jejichž zájmy by likvidátor prosazoval.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 InsZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 InsZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 InsZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního. Záloha je tudíž opodstatněna dokonce i v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník má v majetku nemovitostí v ceně cca 100.000,-Kč zatím co jeho závazky představují cca 90.000,-Kč vůči více věřitelům, zejména Finančnímu úřadu pro Ústecký kraj, nachází se v likvidaci a insolvenční návrh podal prostřednictvím svého likvidátora.

Odvolací soud považoval za nutné zdůraznit, že účelem insolvenčního řízení (§ 1 InsZ) není vytváření podmínek pro zánik nefunkčních obchodních společností, ale řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 InsZ). Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Insolvenční soud správně vycházel z toho, že nelze očekávat jiné řešení dlužníkova úpadku než jím navrženým konkurs a také správně uvedl, že minimální náklady insolvenčního řízení podle vyhl. č 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (Vyhláška), činí při prohlášeném konkursu minimálně 45.000,-Kč při zpeněžování majetku (§ 1 odst. 5 Vyhlášky), resp. nejméně 45.000,-Kč z přezkoumání přihlášek pohledávek (§ 2a Vyhlášky).

Jelikož dosavadní výsledky řízení nenasvědčují tomu, že dlužník vlastní majetek, jehož zpeněžením by mohly být zcela uhrazeny náklady insolvenčního řízení, dospěl odvolací soud k závěru, že insolvenční správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení včetně její výše.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. z důvodu jeho věcné správnosti potvrdil.

Nad rámec uvedeného považuje odvolací soud pro úplnost za vhodné doplnit, že dokončení likvidace dlužníka a jeho výmaz z obchodního rejstříku nejsou nikterak podmíněny insolvenčním řízení a že v případě zastavení insolvenčního řízení pro nesložení zálohy na náklady insolvenčního řízení nebrání nic jeho likvidátorovi, aby likvidaci dokončil podle ustanovení občanského zákoníku (§ 187 až § 209).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]

V Praze dne 20. července 2015

JUDr. Michal K u b í n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná