3 VSPH 1301/2015-B-28
KSLB 82 INS 32528/2013 3 VSPH 1301/2015-B-28

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka: Tomáš anonymizovano , anonymizovano , bytem Liberec, U Sila 1202, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, č.j. KSLB 82 INS 32828/2013-B-22 ze dne 10. června 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, č.j. KSLB 82 INS 32828/2013-B-22 ze dne 10. června 2015, se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením insolvenční soud nevyhověl žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek. Cituje ustanovení § 398 odst. 4 z.č. 182/2006 Sb., dále jen InsZ, a vycházeje z toho, že sice došlo ke změně poměrů na straně dlužníka v podobě snížení jeho příjmů, dovodil, že tyto okolnosti důvodem pro snížení splátek nejsou, neboť nejsou naplněny další předpoklady upravené v citovaném ustanovení zákona.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Napadenému rozhodnutí vytýká nesprávné právní posouzení věci. Poukázal zejména na to, že od doby schválení oddlužení došlo na jeho straně ke změně poměrů v tom směru, že již nevede společnou domácnost s přítelkyní, se kterou se společně podíleli na nákladech souvisejících s bydlením, a že rodiče, kteří mu dosud přispívali na stravu tak již nadále z důvodu odchodu otčíma do starobního důchodu, které vedlo ke snížení jejich příjmů, činit nemohou. Ač usiluje o to zajistit si další příjem, vzhledem k tomu, že pracuje v nepřetržitém provozu, toto se mu dosud nepodařilo.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 398 odst. 3 InsZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 398 odst. 4 InsZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle § 407 odst. 3, věta prvá InsZ rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno.

Z citované právní úpravy vyplývá, že žádost o jinou výši měsíčních splátek může dlužník podat podle ustanovení § 398 odst. 4 InsZ jen v návrhu na povolení oddlužení a k opožděné žádosti insolvenční soud již nepřihlíží. Změnit své rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, které je vydáváno s výhradou změny poměrů, resp. okolností rozhodujících pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek, může insolvenční soud (i bez návrhu) podle ustanovení § 407 odst. 3 InsZ. To odvolací soud vede k závěru, že při rozhodování o změně rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud hodnotí rozhodné skutečnosti podle § 407 odst. 3 InsZ a nikoli podle § 398 odst. 4 InsZ.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že napadeným usnesením insolvenční soud rozhodoval o žádosti dlužníka o snížení splátek, která byla podána dne 28.4.2015, tedy poté, co již nabylo právní moci rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (k čemuž došlo dne 27.3.2014) a co již bylo prováděno oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Rozhodl-li insolvenční soud o návrhu dlužníka na snížení splátek za daného stavu tak, že tento neshledal důvodným podle § 398 odst. 4 InsZ a věc neposuzoval z hlediska úvah relevantních pro výklad ustanovení § 407 odst. 3 InsZ, nelze než dospět k závěru, že nepostupoval v souladu se zákonem (srov. stejné závěry obsažené v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20.3.2013, č.j. 2 VSOL 218/2013-B-10).

Odkazuje-li insolvenční soud v odůvodnění svého rozhodnutí na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8.6.2012, č.j. 3 VSPH 1036/2011-B-18 a na tam podaný výklad zákona, je třeba poznamenat, že závěry obsažené v tomto rozhodnutí stojí na jiných skutkových okolnostech, než věc předmětná, a proto se jedná o odkaz nepatřičný.

Na základě uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemůže obstát a podle § 7 InsZ a § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení, v němž tento znovu věc posoudí podle ustanovení § 407 odst. 3 InsZ, poměří okolnosti, za nichž bylo schváleno oddlužení dlužníka se současnými dlužníkovými poměry a na základě nich učiní závěr, zda došlo k takové podstatné změně poměrů, že je namístě splátkový kalendář změnit co do výše splátek za splnění podmínek upravených v § 398 odst. 4 InsZ.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20. července 2015

JUDr. Michal K u b í n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná