3 VSPH 1300/2012-A-97
KSPL 54 INS 2773/2012 3 VSPH 1300/2012-A-97

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Pavel anonymizovano , anonymizovano , bytem a místem podnikání Radkovice 49, 334 01 Přeštice, IČO 64880770, zast. JUDr. Václavem Hajšmanem, advokátem se sídlem Plzeň, Perlová 9, zahájené k návrhu: WHITBY DEVELOPMENTS LIMITED, reg. č. 1510277, se sídlem 412 Lake Road, Takapuna, Auckland, New Zealand, zast. Mgr. Bc. Kamilou Klvačovou, advokátkou se sídlem Brno, Gajdošova 7, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. června 2012, č.j. KSPL 54 INS 2773/2012-A-41, ve znění opravného usnesení ze dne 10. července 2012, č.j. KSPL 54 INS 2773/2012-A-50,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. července 2012, č.j. KSPL 54 INS 2773/2012-A-41, ve znění opravného usnesení ze dne 10. července 2012, č.j. KSPL 54 INS 2773/2012-A-50, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku), insolvenčním správcem dlužníka ustanovil AGENTURU PRO REVITALIZACI A SPRÁVU PODNIKŮ ARES, v.o.s. se sídlem Karlovy Vary, Jáchymovská 41/73 (bod II. výroku). V dalších bodech výroku konstatoval, že účinky rozhodnutí úpadku nastávají okamžikem zveřejnění tohoto rozhodnutí, vyzval věřitele, aby v dané lhůtě přihlásili své pohledávky, pokud tak dosud neučinili, a insolvenčnímu správci sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkově majetku, osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby napříště plnění z nich poskytovaly insolvenčnímu správci, nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů, ustanovil prozatímní věřitelský výbor, navrhovateli uložil zaplatit soudní poplatek 2.000,-Kč a vyslovil, že rozhodnutí soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku a na úřední desce insolvenčního soudu.

V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že se navrhovatel proti dlužníkovi domáhá zjištění úpadku s odůvodněním, že má za ním pohledávku v celkové výši 7.420.163,50 Kč sestávající z několika nároků, jež představují směnečnou pohledávku 6.861.608,-Kč s 6 % úrokem od 13.7.2004 (původně 6.961.608,-Kč) a náklady tohoto řízení ve výši 114.550,-Kč přiznané směnečným platebním rozkazem vydaným Krajským soudem v Brně z 21.3.2005, podle něhož dlužník plnil na jistinu 100 tis. Kč a další zavázaný z této směnky M. Vlček plnil 300 tis. Kč na náhradu nákladů řízení (původně činily 414.550,-Kč); tuto pohledávku navrhovatel získal postoupením od BONUS system, s.r.o. dle postupní smlouvy z 12.12.2005. Zbývající část celkové pohledávky pak představují náklady na její uplatnění v exekučním řízení a ve zřízení soudcovského zástavního práva, a to v částkách 137.866,-Kč, 44.233,-Kč, 104.619,20 Kč, 104.565,30 Kč a 52.722,-Kč. Konstatoval, že navrhovatel osvědčil pohledávku za dlužníkem přiznanou uvedeným směnečným platebním rozkazem, jenž vůči němu jako žalovanému 3) nabyl právní moci 12.5.2005, ve prospěch společnosti BONUS system, s.r.o., a že existenci směnky navrhovatel osvědčil předložením její fotokopie, z níž se podává, že se jedná o směnku vlastní vystavenou 27.11.2002 výstavcem SKY SERVICE, s.r.o. na řad D.S. Leasing, a.s. znějící na částku 6.961.608,-Kč avalovanou dlužníkem a M. Vlčkem, že byla indosována na BONUS system, s.r.o. a následně na navrhovatele. Dále uvedl, že navrhovateli byla pohledávka za směnečným dlužníkem SKY SERVICE, s.r.o. a oběma avalisty postoupena 12.12.2005 za úplatu 300 tis. Kč. Ohledně uvedených pohledávek z titulu nákladů exekuce soud vzal za osvědčené, že pohledávka ve výši 104.619,20 Kč byla osvědčena pravomocnými a vykonatelnými usneseními Okresního soudu Plzeň-jih z 10.10.2008, č.j. 9 Nc 4630/2008-12, a Krajského soudu v Plzni ze dne 30.9.2010, č.j. 11Co 340/2009-99, pohledávky ve výši 50.000,-Kč a 87.866,-Kč, tj. 137.866,-Kč a 44.233,-Kč byly rovněž prokázány pravomocnými a vykonatelnými usneseními Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 25.5.2009, č.j. 8E 35/2009-29, ve znění usnesení ze dne 4.11.2010, č.j. 8E 35/2009-150, a Krajského soud v Plzni ze dne 31.3.2011, č.j. 56Co 58/2010-153, pohledávka ve výši 104.565,30 Kč byla osvědčena příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 6.12.2011, č.j. 137 Ex 11298/08-217, soudního exekutora JUDr. Petra Kociána a pohledávka ve výši 52.722,-Kč byla osvědčena usneseními Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 2.2.2011, č.j. 9Nc 4630/2008-117, a Krajského soudu v Plzni ze dne 28.2.2011, č.j. 11Co 74 /2011-126.

Dále insolvenční soud konstatoval, že dlužník ve svém vyjádření uvedl, že považuje pohledávku navrhovatele za fiktivní, případně účelově vytvořenou a ve skutečnosti neexistující, neboť vůči němu navrhovatel, BONUS system, s.r.o., původní směnečný věřitel D.S.Leasing, a.s., avalista M. Vlček, P. Štěpánek, jednatel a společník směnečného dlužníka, Mgr. M. Indra, Mgr. Kamila Klvačová, Mgr. Pavel a další blíže neuvedené osoby postupují společně a že uplatňování této směnečné pohledávky vůči němu je zneužitím toho, že nedošlo k převodu směnečného rukojemství právě na jednatele směnečného dlužníka P. Štěpánka v souvislosti s převodem obchodního podílu dlužníka ve společnosti směnečného dlužníka (SKY SERVICE, s.r.o.) této osobě. Dlužník zdůraznil, že navrhovatel nemá předmětnou směnku v držení, neboť jej opakovaně vyzýval k jejímu předložení, avšak marně, a má za to, že ji nadále zřejmě drží směnečný věřitel. Dlužník pak namítl, že dodatek ke smlouvě postupní z 12.12.2005 o postoupení směnečné pohledávky uzavřené mezi navrhovatelem (jako postupníkem) a BONUS system, s.r.o. (jako postupitelem) považuje za zfalšovanou a dodatečně vyhotovenou listinu, neboť sjednanou cenu postupu 300 tis. Kč považuje za absurdní.

K pohledávce Finančního úřadu v Přešticích, jenž soudu sdělil, že k datu 20.2.2012 eviduje za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 1.203.310,20 Kč, jež s ohledem na probíhající daňové řízení může dostát změny, a na to, že tento věřitel osvědčil výkazy daňových nedoplatků z 15.3.2011 a 20.2.2012, dlužník uvedl, že s tímto věřitelem uzavřel dohodu o splátkách, a odkázal na splátkový kalendář; obdobně se pak dlužník vyjádřil i k pohledávce České správy sociálního zabezpečení, jež soudu sdělila, že k datu 17.2.2012 eviduje za dlužníkem pohledávku za neuhrazené pojistné na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, včetně penále a neuhrazených záloh na pojistné za rok 2011 ve výši 451.966,-Kč, což osvědčil třemi přiloženými platebními výměry a přehledem pohledávek.

K dalším závazkům, a to: vůči věřiteli WELL, spol. s r.o. ve výši 59.444,-Kč dlužník uvedl, že ji nezpochybňuje a s tímto věřitelem uzavřel dohodu o splátkách, přičemž na účet exekutora vymáhající pro tohoto věřitele uvedenou částku uhradil již 10 tis. Kč; vůči věřiteli P. Štěpánkovi, jenž přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem ve výši 133.539,56 Kč, sestávající z jistiny 114.398,98 Kč a úroku z prodlení ve výši 19.140,67 Kč, přiznanou pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze 30.11.2009, dlužník namítl, že ji uhradil vzájemným zápočtem, což dokládal listinou z 11.5.2012 obsahující jednostranné započtení, z něhož se podává, že proti pohledávce tohoto věřitele započítává poměrnou část své pohledávky na náhradu škody ve výši několika miliónů; k přihlášené pohledávce věřitele JUDr. Wolfové, exekutorky, ve výši 7.800,-Kč uvedl, že tuto částku uhradil 21.5.2012; dlužník nezpochybnil ani pohledávku dalšího přihlášeného věřitele TWIN TRANS, s.r.o. ve výši 277.333,07 Kč pravomocně přiznanou podle platebního rozkazu Okresního soudu Plzeň-jih z 18.11.2008 s tím, že s uvedeným věřitelem uzavřel dohodu o splátkách; pohledávku přihlášeného věřitele R. Scherkse ve výši 14.283,-Kč odmítl, neboť s tímto věřitelem neuzavřel žádnou smlouvu. Soud dále konstatoval, že sám dlužník označil za své věřitele Credit One, a.s. s tím, že pohledávka tohoto věřitele za ním by měla činit 3.520.000,-Kč, avšak považuje ji za spornou, neboť proti rozhodnutí odvolacího soudu, tj. Vrchního soudu v Praze, jenž rozsudkem z 26.10.2011 potvrdil rozsudek Krajského soudu v Plzni z 30.7.2008, jímž byl dlužník zavázán tomuto věřiteli zaplatit částku 3.520.000,-Kč s příslušenstvím, podal dovolání, a HORA HOLDING, a.s. s tím, že pohledávku tohoto věřitele ve výši 2.090.000,-Kč považuje za spornou, přičemž odkázal na spis Okresního soudu Plzeň-jih sp.zn. 4EC 278/2010.

Insolvenční soud vyšel ze zjištění, podle něhož navrhovatel doložil, že mu svědčí vůči dlužníkovi splatné a pravomocnými soudními rozhodnutími přiznané pohledávky v celkové výši 7.420.163,50 Kč, jak zjistil ze shora uvedeného směnečného platebního rozkazu ze dne 21.3.2005 a předmětných rozhodnutí o provádění exekuce na majetek dlužníka, z nichž se podává, že jejich splatnost nastala před více než třemi měsíci. Pokračoval, že dlužníkem uváděné důvody proti celkové pohledávce navrhovatele za dlužníkem nezakládají závěr o jejich neexistenci na základě přiznaných pravomocných a vykonatelných rozhodnutí soudů, neboť insolvenční soud není povolán k revizi takových rozhodnutí vydaných v nalézacím řízení, a že dlužník proti nim může brojit procesně způsobilými prostředky, tj. žalobou na obnovu řízení, pro zmatečnost nebo dovoláním. Konstatoval, že z dlužníkových tvrzení se nepodává, že by těchto mimořádných opravných prostředků vedoucích ke zrušení pravomocného rozhodnutí soudu o pohledávce navrhovatele dlužník využil, a že bez významu zůstává dlužníkovo tvrzení o tom, že navrhovatel doposud nepředložil směnku označenou v návrhu, neboť k prokázání existence navrhovatelovy pohledávky přiznané pravomocnými a vykonatelnými rozhodnutími soudů není předložení směnky potřebné. Pokud jde o postupní smlouvu z 12.12.2005 uzavřenou mezi navrhovatelem a BONUS system, s.r.o. soud uzavřel, že neshledal důvody zakládající její neplatnost.

Insolvenční soud vzal za osvědčené pohledávky dalších věřitelů za dlužníkem, a to shora uvedených věřitelů: Finančního úřadu v Přešticích ve výši 1.203.310,20 Kč s tím, že k této pohledávce dlužník nepředložil tvrzenou dohodu o splátkách s tímto věřitelem uzavřenou, obdobně jako v případě České správy sociálního zabezpečení, jež má za dlužníkem pohledávku ve výši 451.966,-Kč, P. Štěpánka, jehož pohledávka 133.539,65 Kč jednostranným zápočtem dlužníka z 11.5.2012 nezanikla, neboť tento zápočet zhodnotil jako neplatný ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. s ohledem na neurčitost vymezení započítávané vzájemné pohledávky dlužníka, a Credit One, a.s. se splatnou pravomocně přiznanou a vykonatelnou pohledávku za dlužníkem ve výši 3.520.000,-Kč. Na základě těchto zjištění insolvenční soud podle § 136 odst. 1 IZ rozhodl o dlužníkově úpadku, neboť má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež neplní po dobou delší tří měsíců, kromě navrhovatele se jedná např. o Finanční úřad v Přešticích, P. Štěpánka a Credit One, a.s.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že insolvenční návrh zamítne. Zopakoval v průběhu řízení vznesené námitky s tím, že v případě závěru o neexistenci splátkových kalendářů uzavřených s dlužníky Finanční úřad v Přešticích a Česká správa sociálního zabezpečení nemá oporu ve spisu, a proto ho měl soud prvního stupně podle § 118a o.s.ř. poučit, pochyboval-li o hodnověrnosti tohoto tvrzení. K závěru soudu o osvědčení pohledávky věřitele Credit One, a.s. namítl, že předložil dovolání podané proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jehož obsahem se však soud vůbec nezabýval. K pohledávce navrhovatele uvedl, že nezpochybňuje exekuční titul v podobě směnečného platebního rozkazu s tím, že proti němu nebrojil mimořádným opravným prostředkem. K závěru soudu k pohledávce P. Štěpánka namítl, že považuje zápočet své pohledávky za tímto věřitelem za určitý a platný, neboť v důsledku vymáhání pohledávky na základě předmětného směnečného platebního rozkazu mu byl obstaven veškerý majetek a tím znemožněno podnikání, přičemž započítávaná škoda představuje ušlý zisk. Dovodil, že z jeho jednání není zřejmá objektivní neschopnost platit závazky za navrhovatelem, P. Štěpánkem a Credit One, a.s., nýbrž neochota je platit, takže pro závěr o jeho úpadkové situace je splněna podmínka pouze podle § 3 odst. 1 písm. a) IZ, nikoliv již pod písm. b) a c) tohoto ustanovení, a že nedošlo k naplnění ani vyvratitelných domněnek stanovených v § 3 odst. 2 IZ, neboť nezastavil platby těch pohledávek, jež uznává, a není dáno, že se věřitelé úhrady svých pohledávek nemohou domoci exekučně, neboť z jeho soupisu majetku se podává, že jeho hodnota činí cca 153,74 mil. Kč, důvod pod písm. d) tohoto ustanovení pak v případě věřitelského návrhu v úvahu nepřipadá. Uzavřel, že mu nebylo rozhodnutí o úpadku doručeno do vlastních rukou.

Navrhovatel ve vyjádření k odvolání dlužníka zopakoval již před soudem prvního stupně prezentovanou argumentaci ke své pohledávce a k jím označeným věřitelům s jejich pohledávkami za dlužníkem, a dále upozornil na skutečnost, že dlužník nikdy nezpochybnil svůj aval na předmětné směnce, a že jediný splátkový kalendář dlužník sjednal s TWIN TRANS, s.r.o., avšak v rozporu s § 44a exekučního řádu, a proto navrhl napadené usnesení potvrdit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (také o.s.ř.) a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 97 odst. 3 IZ je insolvenční návrh oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Věřitelem dlužníka je ve smyslu § 105 IZ osoba, která má za dlužníkem splatnou pohledávku.

Podle § 136 odst. 1 IZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní nebo že je předlužen.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 3 IZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 IZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumání tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňující rozhodnutí o úpadku.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Odvolací soud posoudil pohledávky navrhovatele a jím označených věřitelů, na jejichž základě insolvenční soud učinil závěr o osvědčení dlužníkova úpadku, a dovodil, že v případě samotného navrhovatele lze mít jeho splatnou pohledávku za dlužníkem za osvědčenou.

Pro rozhodnutí o odvolání jsou však podstatné skutečnosti, které nastaly ještě před rozhodnutím o úpadku dlužníka a které vyšly najevo v průběhu odvolacího řízení, totiž, že do insolvenčního řízení byly přihlášeny další déle splatné pohledávky věřitelů za dlužníkem, které ten nepopírá, tj. zejména Finančního úřadu v Přešticích a České správy sociálního zabezpečení, avšak dlužník namítá, že s nimi uzavřel dohodu o splátkovém kalendáři, jež by mohla svědčit tomu, že splatnost pohledávek těchto věřitelů dosud nenastala, jak dlužník tvrdil nejen v řízení před soudem prvního stupně, ale též i v odvolání.

Odvolací soud doplnil dokazování ohledně dlužníkem tvrzených sjednaných splátkových kalendářů s těmito věřiteli a z odpovědi Finančního úřadu v Přešticích ze dne 16.11.2012 zjistil, že s dlužníkem nemá uzavřen splátkový kalendář k uhrazení daňových nedoplatků, a že ani k datu 16.11.2012 mu nebyla, jako správci daně, doručena žádost o posečkání úhrady daně, popř. rozložení její úhrady na splátky. Daňové nedoplatky představují podle výkazů nedoplatků k 16.2.2012, č.j. 8035/12/142970403036, neuhrazenou silniční daň ve výši 7.257,-Kč splatnou 2.2.2009 a ve výši 5.625,-Kč splatnou 1.2.2010 s úroky z prodlení ve výši 5.032.04 Kč činí celkem 17.914,-Kč, č.j. 8036/12/142970403036, neuhrazenou daň z přidané hodnoty ve výši 373.330,39 Kč se splatností k 27.10.2008 s úrokem z prodlení 213.470,44 Kč pak činí celkem 586.800,83 Kč, a č.j. 8037/12/142970403036, neuhrazenou daň z příjmů fyzických osob ve výši 389.580,-Kč se splatností k 30.6.2009 a ve výši 7.565,-Kč se splatností k 1.7.2010, což s úrokem z prodlení ve výši 160.814,11 Kč činí dohromady 581.804,11 Kč.

Obdobně pak reagovala Česká správa sociálního zabezpečení, z jejíhož podání ze dne 19.11.2012 odvolací soud zjistil, že dlužník nepodal žádost o povolení placení doplatku na pojistném a penále ve splátkách, a proto mu placení těchto pohledávek podle § 20a zák. č. 589/1992 Sb. uvedeným způsobem nemohlo být povoleno. Jedná se o pojistné za rok 2008, penále ze záloh na pojistné za rok 2008 a penále z doplatku pojistného za rok 2008 v celkové výši 299.857,-Kč podle platebního výměru č. 439/2009 splatného 15 dnů od doručení (doručen dlužníku byl 9.11.2010), ze stejných důvodů a stanovenou splatností bylo dlužníku platebním výměrem č. 566/2010 na celkovou částku 104.801,-Kč vyměřeno pojistné za rok 2009 s jeho doručením dlužníku 20.12.2011, a dále penále z doplatku pojistného za roky 2008 až 2010 a záloh pojistného za rok 2010 v celkové výši 116.343,-Kč vyúčtované platebním výměrem č. 605/2011, jenž nabyl právní moci a vykonatelnosti 5.1.2012.

Odvolací soud z insolvenčního spisu dále zjistil, že insolvenční soud usnesením z 15.2.2012 (událost A-9) vyzval dlužníka podle § 128 odst. 3 IZ k předložení seznamu majetku včetně pohledávek, seznamu závazků a zaměstnanců ve lhůtě sedmi dnů od doručení s řádným poučením, co v nich má být uvedeno. Dlužník však výzvě soudu plně nevyhověl, neboť seznamy neobsahují náležitosti požadované v § 104 odst. 2 a 3 IZ. V případě svých pohledávek za dlužníky uvedl, že má pohledávku za navrhovatelem nejméně ve výši 5 mil. Kč, již dosud neuplatnil v soudním řízení, a která má představovat majetkovou újmu v souvislosti s exekucí vedenou ze strany navrhovatele vůči němu, dále má pohledávku za AERO Vodochody, a.s. nejméně ve výši 7.350.000,-USD, jež dosud nebyla uplatněna v soudním řízení a okolnosti jejího vzniku sdělí dodatečně, obdobě se pak vyjádřil k pohledávce za HORA HOLDING, s.r.o. ve výši nejméně 8,5 mil. Kč; o dobytnosti těchto pohledávek neuvedl ničeho. K závazkům vůči navrhovateli a P. Štěpánkovi odkázal na vyjádření k insolvenčnímu návrhu, k závazkům vůči Finančnímu úřadu v Přešticích a České správě sociálního zabezpečení uvedl, že je uznává a že tyto závazky řádně splácí podle dohodnutého splátkového kalendáře, a že uznává i závazek vůči WELL, s.r.o., jenž hodlá uhradit jednorázově. Dále uvedl, že má závazek (blíže neurčený) vůči Ing. Zd. Nechvátalovi, již uznává a dle dohodnutého splátkového kalendáře splácí, že má závazek (blíže neurčený) vůči Credit One, a.s. přiznaný dle pravomocného rozsudku Vrchního soud v Praze z 26.10.2011, sp.zn. 4 Cmo 317/2009, jež neuznává a proti tomuto rozhodnutí podal dovolání a závazek (blíže neurčený) vůči HORA HOLDING, s.r.o, jež neuznává, neboť proti platebnímu rozkazu podal odpor a hodlá tuto procesní pozici zaujímat i nadále. O splatnosti těchto závazků a o tom, zda jsou věřiteli dlužníka osoby jemu blízké nebo osoby tvořící s ním koncern neuvedl ničeho.

Z uvedeného vyplývá, že dlužník měl již v době podání insolvenčního návrhu další splatné pohledávky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti vůči svým věřitelům. Při jednání odvolacího soudu dlužník nevznesl proti zjištění odvolacího soudu o existenci pohledávek těchto dalších věřitelů, tj. Finančního úřadu v Přešticích a České správy sociálního zabezpečení, žádné námitky, a je tak namístě závěr, že dlužník má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě jejich splatnosti. Dlužník v odvolacím řízení neuvedl také žádná tvrzení, jimiž by vyvracel domněnky existence platební neschopnosti podle § 3 odst. 2 písm. b) a d) IZ. Neuvedl tedy žádné skutečnosti ani důkazy k nim, jež by měly prokazovat, že jeho úpadek není osvědčen.

Odvolací soud pak shledal zcela nedůvodnou námitku dlužníka, že mu nebylo doručeno napadené usnesení (A-41), neboť z doručenky založené v insolvenčním spisu se podává, že bylo doručeno zmocněnému zástupci, tj. JUDr. Václavu Hajšmanovi, advokátu, a to dne 19.6.2012.

Z těchto důvodů odvolací soud shledal napadené usnesení jako věcně správné, a proto je podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání proti výroku potvrzujícímu rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka podanému do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 5. prosince 2012

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva