3 VSPH 1299/2012-B-14
KSCB 28 INS 22679/2011 3 VSPH 1299/2012-B-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka: Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem Výškovice 23, 385 01 Vimperk, IČO: 70532664, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3.srpna 2012, č.j. KSCB 28 INS 22679/2011-B-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3.srpna 2012, č.j. KSCB 28 INS 22679/2011-B-7, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 3.8.2012, č.j. KSCB 28 INS 22679/2011-B-7, prohlásil konkurs na majetek dlužníka Jiřího anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 19.4.2012, č.j. KSCB 28 INS 22679/2011-A-16, rozhodl o zjištění úpadku dlužníka-soukromého podnikatele. Konstatoval, že nelze podle zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ), úpadek takového dlužníka řešit jiným způsobem než konkursem nebo reorganizací. Podle § 317 odst. 1 IZ je osobou oprávněnou podat návrh na povolení reorganizace toliko dlužník nebo přihlášený věřitel, avšak žádný takový návrh v projednávané věci podán nebyl. Proto insolvenční soud rozhodl podle § 149 odst. 1 IZ o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, neboť jiný způsob řešení dlužníkova úpadku nepřichází v úvahu.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení, jímž byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlášen konkurs, zrušil a byl povolen úpadek formou oddlužení. Zdůraznil, že již ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu namítl, že pohledávky věřitele č. 1) www.nemoweb.cz s.r.o. ve výši 513.867,-Kč a věřitele č. 2) Sokato, a.s. ve výši 6.666.726,03 Kč nevznikly, resp. neexistují s podrobným uvedením důvodů, neboť mají původ v údajném, nikoliv skutečném převzetí ručení za úvěr poskytnutí P.Preňkovi. Tito věřitelé nejsou k podání insolvenčního návrhu věcně aktivně legitimováni. Tyto námitky vznesl též na přezkumném jednání a schůzi věřitelů dne 17.7.2012.

Vrchní soud v Praze z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a občanského soudního řádu-dále jen o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 389 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením (odst. 1).

Podle § 390 IZ návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen (odst. 1). Návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala (odst. 2).

Dle právních závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6.2012, č.j. KSPL 27 INS 5504/2011, 29 NSČR 39/2012-B-27, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje, smysl poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, k němuž je insolvenční soud povinen při doručení věřitelského insolvenčního návrhu dát dlužníku, tkví v tom, aby dlužník, jenž splňuje zákonné předpoklady tohoto sanačního způsobu řešení svého úpadku, měl možnost uplatnit jej i tehdy, je-li insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele. Povinnost insolvenčního soudu poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, při doručení věřitelského insolvenčního návrhu poučení o možnosti podat v zákonem stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení, není splněna pouhou citací ustanovení § 390 odst. 1 IZ obsaženou mezi jinými ustanoveními insolvenčního zákona (bez uvedení obsahu ustanovení). Tuto povinnost poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, lze dle dovolacího soudu splnit např. poučením, podle kterého: Dlužník, který není podnikatelem a který má za to, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 a násl. IZ, může podat do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR, návrh na povolení oddlužení. Později podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne.

Z výše podaného výkladu plyne, že potřeba poučit dlužníka při doručení věřitelského insolvenčního návrhu o možnosti podat návrh na povolení oddlužení nebude dána tam, kde insolvenčnímu soudu bude známo, že dlužník je podnikatelem (a jako takový je z tohoto způsobu řešení svého úpadku vyloučen). Jestliže otázka, zda dlužník je podnikatelem, není postavena najisto v době doručování věřitelského insolvenčního návrhu dlužníku (což je situace typická zejména v případech, kdy insolvenční návrh věřitele směřuje proti dlužníku-fyzické osobě), lze mít poučení dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení za náležitě konkrétní, jen obsahuje-li současně (nejméně) předpoklad vyjádřený ustanovením § 389 odst. 1 IZ (že dlužník není podnikatelem).

Z dlužníkova odvolání je zřejmé, že jeho námitky ve skutečnosti vůbec nesměřují proti rozhodnutí o zjištění úpadku, ale výhradně proti rozhodnutí o způsobu jeho řešení konkursem, o němž soud prvního stupně rozhodl na základě toho, že má za to, že je dlužník fyzickou osobou podnikající na základě živnostenského oprávnění vydaného Městským úřadem ve Vimperku, jak zjistil z výpisu ze živnostenského rejstříku z 8.12.2012; při jednání věřitelského výboru dne

17.2.2012 soud konstatoval, že povolení oddlužení je u dlužníka vyloučeno a návrh na povolení reorganizace nebyl dlužníkem ani jakýmkoliv věřitelem podán.

Dlužník nikterak nezpochybnil, že rozhodnutí o jeho úpadku (na základě insolvenčního návrhu ze dne 5.12.2011 podaného věřitelem www.nemoweb.cz s.r.o. se sídlem v Brně) ze dne 19.4.2012, č.j. KSCB 28 INS 22679/2011-A-16, je správné, neboť se proti usnesení, jímž byl úpadek zjištěn a s nímž insolvenční soud nespojil rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dle § 148 IZ a rozhodoval o něm-v režimu § 149 odst. 1 IZ-samostatným usnesením, neodvolal, takže za uvedené situace bylo namístě, aby insolvenční soud rozhodl o způsobu jeho řešení.

Z obsahu insolvenčního spisu se nepodává, že by dlužník soudu návrh na řešení jeho úpadku oddlužením podal, resp. učinil tak až v odvolání proti napadenému usnesení dne 4.9.2012. Odvolací soud zjistil, že insolvenční soud dlužníka v usnesení ze dne 6.12.2011 (událost A-7), jímž byl vyzván k vyjádření se k zaslanému insolvenčnímu návrhu, poučil o možnosti podat návrh na povolení oddlužení takto: Dlužník, který není podnikatelem a jeho závazky nepocházejí z podnikání, může ve lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu podat návrh na povolení oddlužení podle § 390 IZ. Tyto písemnosti (shodně jako vyhláška o zahájení insolvenčního řízení z 6.12.2011-událost A-5) byly dlužníku doručeny vhozením do poštovní schránky postupem podle § 50 odst. 1 o.s.ř. dne 15.12.2011. V reakci na tato usnesení požádal dlužník podáním z 26.12.2011 (doručeno soudu 29.12.2011-událost A-10) o prodloužení lhůty k vyjádření se k insolvenčnímu návrhu z důvodu, že v době doručení předmětných zásilek (od 12.12. do 23.12.2011) se v místě doručení nezdržoval z důvodu pobytu v zahraničí; současně k němu mimo jiné předložil vyrozumění o zápisu do živnostenského rejstříku vydaného Městským úřadem Vimperk z 8.12.2011, z něhož se podává, že dlužník přerušil provozování živnosti od 8.12.2011 do 31.12.2015.

Odvolací soud ve shodě s výše uvedenými závěry Nejvyššího soudu má za to, že pouhá citace ustanovení § 390 odst. 1 IZ obsažená v dokumentu A-7 nebyla dostatečným poučením dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, neboť prostou citací tohoto ustanovení se podoba řádného poučení nevyčerpává. Insolvenční soud vyšel zřejmě z předpokladu, že již označení dlužníka v insolvenčním návrhu identifikačním číslem jako podnikající fyzické osoby je dostatečné pro závěr, že mu brání v oddlužení, a z uvedených důvodů zřejmě nepovažoval za nutné dlužníka řádně poučit o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, což zopakoval i na schůzi věřitelů dne 17.2.2012, když vyslovil, že návrh na řešení úpadku ve formě oddlužení je za zákona v tomto případě vyloučen. Z těchto důvodů se pak nezabýval ani skutečností, že dlužník přerušil provozování živnosti a že i v případě existujících závazků z podnikání lze povolit dlužníku oddlužení (k této problematice odkazuje odvolací soud zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 3/2009 ze dne 21.4.2009, uveřejněném pod č. 79/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011, uveřejněném pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Odvolací soud dospěl k závěru, že poučení dané insolvenčním soudem k možnosti podat návrh na oddlužení, jak uvedeno shora, je neúplné především z toho důvodu, že postrádá poučení o následku nepodání návrhu na oddlužení ve stanovené lhůtě.

Napadené usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem je tedy předčasné, neboť dlužníkovi dosud neuplynula lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení, která se pojí s doručením poučení, jež má všechny výše uvedené obsahové náležitosti. Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (o.s.ř.) zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Řádného poučení se dlužníku dostalo v odůvodnění tohoto rozhodnutí, a proto zákonná lhůta 30 dnů k podání návrhu na povolení oddlužení poběží dlužníkovi ode dne doručení tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 28.února 2013

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová