3 VSPH 1295/2016-B-35
KSHK 42 INS 36882/2013 3 VSPH 1295/2016-B-35

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníka: Miroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Jičín, Železničářská 741, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. května 2016, č.j. KSHK 42 INS 36882/2013-B-27,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 36882/2013-B-27 ze dne 31. května 2016 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně v bodě I. výroku zrušil oddlužení dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs (bod II. výroku) s tím, že tento bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku) a účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

Vyšel přitom z toho, že dne 16.1.2014 (A-7) zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Usnesením ze dne 17.4.2014 (B-8) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Oddlužení mělo být plněno srážkou ze mzdy dlužníka a dlužnice Simony anonymizovano a poskytováním důchodu ve výši 2.000,-Kč měsíčně od Jaroslava Tesaře. Ze zprávy insolvenčního správce z 19.6.2015 zjistil, že dlužník je evidován na úřadu práce a současný zdravotní stav mu neumožňuje vykonávat práci. Jeho manželka nadále pracuje ve společnosti Kaufland ČR a její mzda je postižitelná pouze tehdy, když má odměny. Ze zprávy správce ze dne 15.10.2015 vyplývá, že nedošlo k žádné pozitivní změně v plnění splátkového kalendáře. Dluh na správě majetkové podstaty a odměně správce činí 7.398,-Kč, věřitelům se dostalo naposledy plnění v prosinci 2014. Podmínky oddlužení nejsou dlouhodobě plněny, ač na to byli dlužníci přípisem ze dne 13.01.2016 upozorněni. Při jednání nařízeném z důvodu neplnění oddlužení na 11.4.2016, z účasti na němž se dlužníci i správce omluvili, ze zprávy insolvenčního správce ze dne 14.3.2016 bylo zjištěno, že dlužník je dlouhodobě nemocen a je evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Dlužnice má příjem ze závislé činnosti od svého zaměstnavatele. Ze smlouvy o důchodu není plněno vůbec. Za dobu 22 splátek bylo uhrazeno pouze 3,7 % pohledávek, ač by mělo být plněno na 11 %. Počínaje dubnem 2016 do skončení oddlužení by musela činit minimální měsíční splátka 7.431,-Kč. Proto byli dlužníci vyzváni, aby soudu sdělili, jakým způsobem hodlají takový příjem zajistit. Správce podáním ze dne 11.05.2016 sdělil, že od zprávy podané k datu isir.justi ce.cz

14.3.2016 nedošlo k žádné pozitivní změně. Naopak od února 2016 nebyla připsána žádná splátka.

Vzhledem k tomu, že dlužníci neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, usnesením B-26 soud vyloučil insolvenční řízení na majetek dlužnice Simony anonymizovano k samostatnému řízení. Následně, odkazuje na ust. § 418 odst. 1 písm. a), b) InsZ, dospěl k závěru, že je na místě schválené oddlužení zrušit a na majetek dlužníka prohlásit konkurs, který bude projednáván v souladu s ustanovením § 314 odst. 1 InsZ jako nepatrný, neboť dlužník je fyzickou osobou a není podnikatelem.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Platit nemohl z důvodu zdravotních potíží. Ač má zájem pracovat v dílně, kde je možno u práce sedět, nebo na vrátnici, na úřadu práce mu takové zaměstnání dosud nezajistili. Čeká, zda mu bude přiznán invalidní důchod.

Insolvenční správce k odvolání dlužníka uvedl, že splátkový kalendáře je plněn v rozsahu 3,69 %. Věřitelé dosud obdrželi 32.977,-Kč a na odměnu správce bylo zaplaceno 35.398,-Kč Dluh na nákladech řízení a odměně správce činí 5.445,-Kč. Po prohlášení konkursu žádné plnění poskytnuto nebylo.

Vrchní soud v Praze při ve věci konaném jednání (bez účasti dlužníka a insolvenčního správce, kteří, ač řádně předvoláni se k jednání nedostavili, přičemž správce svoji neúčast na jednání předem omluvil) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

Podle § 418 odst. 1 InsZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. InsZ. K tomu však nemůže dojít, jestliže dlužník nesplnil řádně a včas všechny své povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník v podstatné míře neplní povinnosti s ním spojené, a tudíž nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Proces oddlužení je pak třeba za podmínek stanovených v § 418 InsZ ukončit. K takovému rozhodnutí, učiněnému ve prospěch všech věřitelů, nepotřebuje insolvenční soud, jako strážce jejich společného zájmu, ani návrh některého z věřitelů.

K plnění splátkového kalendáře a k aplikaci ustanovení § 418 InsZ se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 28.2.2013, vydaném pod sen. zn. 29 NSČR 12/2013, v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého lhůta 5 let stanovená v InsZ dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou, přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení; jestliže dlužník za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není schopen hradit měsíční splátky předpokládané podle schváleného oddlužení, ačkoli řádně plní povinnosti uvedení v § 412 odst. 1 a 3 InsZ, není to důvodem k postupu podle § 418 odst. 1 písm. a) InsZ, avšak postup podle § 418 odst. 1 písm. b) InsZ tím není vyloučen.

Z uvedeného rozhodnutí plyne, že při výkladu § 418 InsZ nelze ponechat stranou obsah ustanovení § 415 InsZ, upravující možnost osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu ve kterém nebyly dosud uspokojeny, bez zřetele k tomu, že hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, je nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo že nedosahuje nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. V takovém případě předpokladem pro tento postup je návrh dlužníka a prokázání toho, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které dlužník nezavinil a toho, že částka, kterou obdrželi nezajištění věřitelé, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ten však přichází v úvahu jen tam, kde důvody zrušení oddlužení tkví v § 418 odst. 1 písm. a) InsZ, tj. neplnění povinností při plnění splátkového kalendáře a nikoliv tam, kde důvodem zrušení schváleného oddlužení je zjištění, že dlužník nebude schopen splnit podstatnou část splátkového kalendáře ve smyslu § 418 odst. 1 písm. b) InsZ, jak tomu je v projednávané věci.

Skutečnosti, z nichž insolvenční soud vycházel při vydání napadeného usnesení, mají oporu v insolvenčním spisu.

Ze zprávy insolvenčního správce z 25.8.2016 se podává, že dlužník v 28 splátkách plnění splátkového kalendáře (od počátku splácení v květnu 2014) uspokojil pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši 32.977,-Kč (což činí 3,69 % nezajištěných pohledávek) a na náklady a odměnu insolvenčního správce uhradil 35.398,-Kč. Dluh na nákladech insolvenčního řízení činí 5.445,-Kč. Od vydání napadeného rozhodnutí neposkytl žádné plnění. Pro dosažení zákonem stanovené minimální hranice uspokojení nezajištěných věřitelů by měsíční splátka musela činit od září 2016 alespoň 8.422,-Kč (včetně odměny správce).

Dlužník nedoložil, že by ve zbývajících 32 měsících byl schopen předložit takovou nabídku, která by postačovala k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v míře 30 % a k uspokojení pohledávek správce z odměny a náhrady hotových výdajů, přestože byl odvolacím soudem vyzván, aby předložil doklady o své ekonomické nabídce pro splnění splátkového kalendáře. Na výzvu soudu však nereagoval.

Vzhledem k dosavadnímu průběhu oddlužení je tak zcela zjevné, že dlužník není, a nic nenasvědčuje tomu, že by v budoucnu byl, schopen uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 %. Odůvodňuje-li dlužník neplnění svých povinností po schválení svými zdravotními potížemi, nejedná se o okolnosti, které by neplnění jeho povinností ve smyslu § 412 odst. 1 InsZ z pohledu nároků uplatněných věřiteli ospravedlňovaly.

Odtud plyne, že insolvenční soud rozhodl zcela správně, jestliže zrušil schválené oddlužení a na majetek dlužníka prohlásil konkurs s tím, že jej projedná jako konkurs nepatrný. Odvolací soud proto napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. za použití § 7 InsZ potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 7. září 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková