3 VSPH 1288/2015-A-38
MSPH 88 INS 2267/2015 3 VSPH 1288/2015-A-38

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenčním řízení dlužníka: CODI Art & Production Agency, s.r.o. se sídlem Praha 2, Jaromírova 127/61, IČO 26687232, zast. JUDr. Alešem Adámkem, advokátem se sídlem Praha 9, Bojčenkova 1, zahájeném na návrh věřitelů: a) M.R. management, a.s. se sídlem Praha 5, Štefánikova 1/65, IČO 27760260, b) FERMATA, a.s. se sídlem Čelákovice, Zárubova 1678, IČO 60196351, zast. JUDr. Milošem Profousem, advokátem se sídlem Praha 1, V Jámě 1/699, c) AQS, a.s. se sídlem Praha 2, Kunětická 2534/2, zast. JUDr. Jolanou Bartošovou, advokátkou se sídlem Praha 3, Husinecká 808/5, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 2267/2015-A-23 ze dne 10. června 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 2267/2015-A-23 ze dne

10. června 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále též insolvenční soud) usnesením č.j. MSPH 88 INS 2267/2015-A-23 ze dne 10.6.2015 v bodě I. výroku rozhodl, že se zjišťuje úpadek dlužníka CODI Art & Production Agency, s.r.o. se sídlem Praha 2, Jaromírova 127/61, IČO 26687232 (dále jen dlužník), v bodě II. výroku prohlásil na majetek dlužníka konkurs, v bodě III. výroku ustanovil insolvenčním správcem Ing. Pavla Tlustého se sídlem v Děčíně, provozovna v Praze 6, v bodě IV. výroku konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku. V bodech V. až XI. výroku pak insolvenční soud promítl účinky rozhodnutí o úpadku, vyzval věřitele, aby v dané lhůtě přihlásili své pohledávky a insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na majetku dlužníka, stanovil termín přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů, uložil povinnosti dlužníku a insolvenčnímu správci a navrhovatele zavázal k zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení insolvenční soud uvedl, že se navrhovatel a) podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 29.1.2015 domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek, neboť má za dlužníkem pohledávku v celkové výši 1.854.376,73 Kč, která sestává z nezaplacené kupní ceny za dodané zboží-dvd nosiče, vyúčtované fakturami č. 120100001 v částce 97.788,-Kč se splatností 18.1.2012 včetně zákonných úroků z prodlení ve výši 22.965,-Kč, a č. 120100039 znějící na částku 1.462.650,-Kč se splatností 10.8.2012 včetně zákonných úroků z prodlení ve výši 270.973,73 Kč. Tvrdil, že dlužník nesplácí své závazky ani dalším věřitelům, z nichž jmenovitě uvádí navrhovatele b). Ten dne 4.2.2015 přistoupil do řízení s tvrzením, že má za dlužníkem pohledávky z titulu neuhrazených závazků ze smlouvy o rozmnožování nosičů ze dne 7.5.2008 a smlouvy o zajištění skladovacích a expedičních služeb ze dne 2.2.2009 v celkové výši 5.312.481,72 Kč. Dlužník se ocitl v prodlení s úhradou více než sta faktur s dobou splatnosti od 1.6.2012 do 7.11.2014. Celková pohledávka za dlužníkem sestává z jistiny 4.658.122,80 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 654.358,92 Kč, přičemž dlužník výši pohledávek splatných v rozmezí od 8.6.2012 do 29.12.2013 dne 3.1.2014 odsouhlasil. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 18.2.2015 přistoupil do řízení též navrhovatel c) s tvrzením, že má za dlužníkem pohledávky z titulu neuhrazených kupních cen za dodané zboží-nosiče se zvukovým a obrazovým záznamem v celkové výši 2.092.710,46 Kč sestávající z jistiny ve výši 1.719.496,-Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 373.214,46 Kč. Insolvenční soud dále uvedl, že ke dni 4.6.2015 dalších 8 věřitelů přihlásilo do insolvenčního řízení své pohledávky, a to Advenio s.r.o., PPL c.z. s.r.o., Družstvo JEDNOTA KLADNO, Mgr. Ing. Jiří Prošek, pohledávku Lucie Pavelkové, společnosti Model Obaly a.s., České kanceláře pojistitelů, Filmpark s.r.o. Na základě uvedených tvrzení navrhovatelé dovozují úpadek dlužníka, když tento má více věřitelů, má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, protože je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

Dlužník popírá existenci pohledávky navrhovatele a) s tvrzením, že tato zanikla započtením. Existenci pohledávky navrhovatele b) dlužník uznává, snažil se s ním průběžně jednat o způsobu jejího splácení, ten však chtěl vyčkat výsledku insolvenčního řízení. Stejně tak dlužník uznává pohledávky navrhovatele c) a všech 8 dalších přihlášených věřitelů. Přestože pohledávky svých věřitelů uznává, navrhuje dlužník zamítnutí návrhu, neboť je přesvědčen, že jeho situace je způsobena tím, že nemohl nakládat s majetkem v důsledku předchozích insolvenčních návrhů a že jeho majetek by postačil k uspokojení pohledávek věřitelů, pokud by mohl prodat své zásoby zboží.

Cituje § 3 a § 136 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), insolvenční soud uzavřel, že o existenci a splatnosti pohledávek navrhovatelů b) a c) není sporu. V řízení byla tedy osvědčena existence minimálně dvou věřitelů, vůči kterým má dlužník závazky déle než 30 dní po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, neboť je nehradí po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Dlužník zároveň na výzvu soudu nepředložil řádné seznamy majetku a závazků, tak jak byl vyzván, když jím předložený seznam nesplňuje zákonné náležitosti, neboť majetek je v něm pouze vyčíslen, aniž by byl jednotlivě označen. Jsou tedy naplněny dvě domněnky platební neschopnosti dlužníka, a proto má jeho úpadek ve formě platební neschopnosti za zjištěný. Doplnil, že obranu dlužníka o nehrazení závazků založenou na skutečnosti, že v důsledku insolvenčních řízení nemohl nakládat se svým majetkem, považuje za nepřípadnou. Z vlastní činnosti je mu známo, že obě předchozí řízení vedená pod sp. zn. 88 INS 33245/2013 a 88 INS 26813/2014 byla zahájena k návrhu dlužníkovy zaměstnankyně, jejíž pohledávku dlužník uznal a uhradil. Situaci, kterou odůvodňuje prodlení s plněním svých povinností, tak dlužník navodil sám a nelze ji vykládat v jeho prospěch. I délku daného řízení dlužník sám ovlivnil tím, že žádal o prodloužení lhůty k předložení seznamu majetku a závazků, když neměl v pořádku své účetnictví a musel provádět jeho rekonstrukci. Své tvrzení, že prodejem majetku by uspokojil pohledávky věřitelů, navíc mohl dlužník prokazovat předložením řádného seznamu majetku. Ani této možnosti dlužník nevyužil, když svůj majetek ve vyčíslených hodnotách řádně neidentifikoval. S ohledem na skutečnost, že oddlužení dlužníka v daném případě není možné a o povolení reorganizace dlužník nepožádal, prohlásil na jeho majetek konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a navrhl, aby je odvolací soud zrušil. Jako důvod k takovému postupu uvedl, že nesouhlasí se závěrem insolvenčního soudu, že k jeho výzvě nepředložil řádné seznamy majetku a závazků. Naopak je považuje za průkazné a lze si z nich učinit závěr o stavu jeho majetku a závazcích, a pokud měl insolvenční soud snad zájem o poskytnutí jakýchkoliv dalších údajů, je připraven tyto předložit. Z toho dovodil, že insolvenční soud pochybil, nevyzval-li ho k předložení dalších údajů, proto z uvedených důvodů je řízení postiženo jinou vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uzavřel, že v odůvodnění napadeného usnesení soud přesvědčivě nevyložil, na základě kterých konkrétních skutečností dospěl k závěru, že má jeho úpadek ve formě platební neschopnosti osvědčen, přičemž o úpadku rozhodl i na základě neexistující pohledávky navrhovatele a), jež zanikla započtením ze strany tohoto věřitele.

Navrhovatel a) se k odvolání dlužníka nevyjádřil.

Na odvolání dlužníka reagoval navrhovatel b) vyjádřením a navrhl napadené usnesení jako věcně správné potvrdit. Upozornil na nedostatky v seznamech dlužníka a na skutečnost, že dlužník nepředložil jím tvrzený jednostranný zápočet provedený navrhovatelem a) v originále k prokázání pravdivosti jeho námitky o zániku pohledávky tohoto navrhovatele a k přezkoumání pravosti podpisu.

Navrhovatel c) se ztotožnil s námitkami navrhovatele b) a zdůraznil, že je nepravdivé dlužníkovo tvrzení, že nemohl se svým majetkem v důsledku podaných insolvenčních návrhů nakládat, a má-li majetek, jež by vedl k uspokojení věřitelů, mohl s věřiteli jednat, avšak z vlastní zkušenosti je dlužník nekontaktní a na opakované výzvy k jednání nereagoval.

Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení včetně předcházejícího řízení (§ 212 a § 212a o.s.ř.), ve věci nařídil jednání, zohlednil skutečnosti uvedené v odvolání a dlužníkem uvedené při jednání, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 97 odst. 5 IZ je insolvenční návrh oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Věřitelem dlužníka je ve smyslu § 105 IZ osoba, která má za dlužníkem splatnou pohledávku.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 5 IZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 IZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumání tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku.

Neschopnost dlužníka plnit peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ), může být v rovině rozhodných skutečností obsažených v insolvenčním návrhu uplatněna tvrzením, z něhož lze usuzovat na některou z vyvratitelných domněnek obsažených v § 3 odst. 2 IZ. Nebyly-li takové domněnky v průběhu insolvenčního řízení dlužníkem vyvráceny, pak osvědčují dlužníkovu neschopnost platit své splatné závazky. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 38/2010 ze dne 1.3.2012 (zveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 83/2012) se podává, že je-li dána (v insolvenčním řízení osvědčena nebo prokázána) některá ze skutkových podstat popsaných v § 3 odst. 2 IZ, zakládající vyvratitelnou domněnku dlužníkovy platební neschopnosti platit své splatné závazky, vede to jen k tomu, že na dlužníka (po dobu, po kterou domněnka trvá) přechází povinnost tvrzení a důkazní ohledně skutečností, že k úhradě svých splatných závazků je schopen. Jinak řečeno, dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 IZ, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené. Dále Nejvyšší soud ČR poukázal na své usnesení z 2.12.2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009 (uveřejněné pod R 80/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v němž uzavřel, že není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu § 3 odst. 1 a 2 IZ v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek; v usnesení z 27.10.2011, sen. zn. 29 NSČR 36/2009 k tomu Nejvyšší soud ČR doplnil, že takto formulovaný závěr má zcela jistě obecnou platnost i ve vazbě na jiný majetek dlužníka, jenž by měl či mohl být použit k uhrazení pohledávek dlužníkových věřitelů (viz též i usnesení z 30.11.2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2011, zveřejněné pod č. 43/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedené závěry pak Nejvyšší soud shrnul ve svém rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 113/2013 z 12.12.2013 (publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2014), v němž vyslovil, že při zkoumání schopnosti dlužníka hradit pohledávky věřitelů osvědčené při rozhodování o úpadku dlužníka není podstatné, zda věřitelé mohou ohledně těchto pohledávek ihned přistoupit k výkonu rozhodnutí či exekuci (zda již mají exekuční titul), ale to, zda by je mohli bez obtíží vymoci z dlužníkova majetku výkonem rozhodnutí (exekucí), kdyby exekuční titul měli.

V seznamu majetku podle § 104 odst. 2 IZ je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají, nebo ohledně nichž bylo již příslušným orgánem rozhodnuto, a tato řízení (rozhodnutí) označí. V seznamu závazků podle § 104 odst. 3 IZ je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých pohledávek a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, uvede jej odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, a dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč. Všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 IZ). O uložení povinnosti dlužníku předložit seznamy uvedené v § 104 IZ může rozhodnout insolvenční soud v případě, že není insolvenčním navrhovatelem, a má-li vykonatelnou pohledávku, uloží insolvenční soud tuto povinnost dlužníku vždy; seznam majetku zveřejní v takovém případě v insolvenčním rejstříku až po rozhodnutí o úpadku (§ 128 odst. 3 IZ).

Podle § 136 odst. 1 IZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Podle § 316 odst. 2 IZ reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku.

Podle § 389 odst. 1 a 3 IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) nebo fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání; jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na povolení oddlužení podat.

Podle § 148 odst. 1 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se navrhovatel a) insolvenčním návrhem, s nímž spojil přihlášku své pohledávky, domáhal rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka s tvrzením, že má vůči němu splatné pohledávky z titulu dodaného zboží-dvd nosičů a časopisu. Za dalšího věřitele dlužníka označil navrhovatele b) s pohledávkou 4.359.667,50 Kč za rozmnožování nosičů záznamů a skladových a expedičních služeb.

Do řízení přistoupil navrhovatel b), který připojil též přihlášku své pohledávky, přičemž tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku vyplývající ze smlouvy o rozmnožování nosičů ze dne 7.5.2008 a smlouvy o zajištění skladovacích a expedičních služeb ze dne 2.2.2009, za tyto služby dlužníku fakturoval jejich cenu, přičemž splatnost jednotlivých faktur nastala v době od 1.6.2012 do 7.11.2014, jak dokládal přehledem vystavených faktur. Dlužník odsouhlasil písemně stav nezaplacených pohledávek k 31.12.2013, jejichž výše činila 4.061.345,50 Kč, přičemž dlužník celkově dluží 4.658.122,80 Kč na jistině a na zákonných úrocích z prodlení pak 654.358,92 Kč, takže jeho pohledávka za dlužníkem představuje 5.312.481,72 Kč. Jako dalšího věřitele označil navrhovatele a) a c) a dalších šest věřitelů.

Do řízení přistoupil navrhovatel c), který připojil též přihlášku své pohledávky, a tvrdil, že je právním nástupcem MAGIC BOX, a.s. se sídlem Praha 2, jež zanikla bez likvidace sloučení s ním. Na základě dlužníkových objednávek dodával dlužníkovi nosiče se zvukově-obrazovým záznamem (filmy) a cenu dodávek fakturoval dle specifikovaných faktur a dodacích listů. Ke dni přistoupení k insolvenčnímu návrhu měl pohledávky za dlužníkem v celkové výši 2.092.710,46 Kč, z toho na jistině 1.719.496,-Kč a zákonných úrocích z prodlení 373.214,46 Kč. Dále označil dalších devět věřitelů dlužníka, mezi nimi též navrhovatele a) a b).

Soud usnesením z 2.2.2015 (A-5) vyzval dlužníka, aby se ve lhůtě 15 dnů vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a předložil seznamy svých závazků, svého majetku a svých zaměstnanců s uvedením náležitostí, jež mají tyto seznamy obsahovat s poučením, že nesplní-li dlužník povinnost předložit požadované seznamy, bude se mít podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ za to, že dlužník není schopen plnit své platné závazky.

Na tuto výzvu soudu dlužník reagoval vyjádřením, v němž uvedl, že navrhovatel a) nemá za ním pohledávku, neboť jednostranným zápočtem z 27.2.2013 započetl fakturu č. 120100001 na částku 530.880,-Kč a fakturu č. 120100039 na částku 1.462.650,-Kč vůči jeho pohledávkám za navrhovatelem a), takže spolu s dobropisem č. 120100004 znějící na částku-433.092,-Kč došlo k zániku pohledávky navrhovatele a). Proto považuje jeho podání za úmyslně nepravdivé, přičemž s ohledem na skutečnost, že se jedná již o několikátý insolvenční návrh, když předchozí byly zamítnuty, jedná se o návrh šikanozní. Jeho majetek přesahuje závazky, takže má velmi reálnou šanci plně uspokojit své věřitele, a jen v důsledku podávaných insolvenčních návrhů byl omezen nakládat se svým majetkem, tedy realizovat prodej zásob nosičů s díly, jež je předmětem jeho podnikání. Za tím účelem připravil smlouvu s firmou 2P Paulowicz a Partner, a.s., avšak obchod nebylo možné realizovat opět s ohledem na zamezení nakládání s majetkovou podstatou. Pokud jde o seznamy majetku a závazků, předložil toliko předběžné stavy z účetnictví, neboť seznam pohledávek a závazků není možné v požadované podobě předložit, když předchozí zpracovatel účetnictví mu předal nesprávné a neúplné údaje, a proto pověřil jiný subjekt k jeho zpracování. Z uvedených důvodů požádal soud o prodloužení termínu k předložení požadovaných seznamů.

Insolvenční soud zopakoval výzvu k předložení seznamů dle usnesení z 2.4.2015 (A-16), v níž stanovil dlužníku lhůtu k jejich předložení do 2.6.2015.

Na tuto výzvu reagoval dlužník doplněním vyjádření a zasláním požadovaných dokladů z 1.6.2015, v němž reagoval na vyjádření navrhovatele a), jenž namítl, že žádný jednostranný zápočet pohledávek vůči dlužníku neprovedl, a navrhl provést k předloženému jednostrannému zápočtu znalecký posudek z oboru písmoznalectví k podpisu uvedenému na zápočtu navrhovatele a). Současně předložil seznamy majetku a závazků a konstatoval, že aktiva převyšují pasiva, má však závazky po lhůtě splatnosti, což způsobily opakovaně podávané insolvenční návrhy, jak již uvedl. Za poslední dva roky mu nevznikají žádné větší závazky, pouze drobné spojené s nejzákladnějším provozem, přesto je přesvědčen, že je schopen vydělávat a uhradit dluhy, které mu vznikly, jen mu musí být dán prostor. K seznamům majetku a závazků k 30.4.2015 předložil přehled aktiv a pasiv dle členění podle údajů účetnictví vyjádřených souhrnnou částkou zůstatků jednotlivých položek, a dále seznam pohledávek z obchodního styku k uvedenému datu vyčíslený částkou 5.780.056,-Kč členěný podle jednotlivých odběratelů a výše pohledávek za nimi s prohlášením, že tyto pohledávky nejsou nedobytné a není známo, že by probíhalo soudní nebo jiné řízení. V seznamu závazků uvedl toliko soupis závazků z obchodního styku k 30.4.2015 s uvedením obchodní firmy a právní formy bez dalšího s výší závazků vůči těmto věřitelům, ve dvou případech připojil poznámku exekuce a ve třech případech označení soudu a č.j. příslušného rozhodnutí a jeho datum. Žádný z těchto seznamů nebyl dlužníkem podepsán, chybí též prohlášení o jejich správnosti a úplnosti. Seznam zaměstnanců dlužník nepředložil.

Při nařízeném jednání (viz protokol ze 4.6.2015, A-20) dlužník pohledávky navrhovatelů b) a c) učinil nespornými, a prohlásil, že pohledávky dalších věřitelů označených navrhovateli b) a c), jak uvedeno shora, uznal. Současně uvedl, že o reorganizaci neuvažoval, neboť insolvenční návrh považuje za nedůvodný.

Při jednání před odvolacím soudem dne 2.9.2015 dlužník k dotazu soudu, aby sdělil, s jakým majetkem nemohl v průběhu podaných insolvenčních návrhu nakládat, prohlásil, že se k tomu nemůže vyjádřit.

Odvolací soud proto poučil dlužníka podle § 118a občanského soudního řádu (o.s.ř.), že je povinen tvrdit skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že je schopen vyvrátit domněnku své platební neschopnosti s tím, že má majetek použitelný k úhradě závazků vůči svým věřitelům, přičemž byl seznámen současně se shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu ČR.

Na uvedené poučení reagoval dlužník tím, že žádá o poskytnutí lhůty 30 dnů, v níž by předložil soudu specifikaci majetku, jež má k dispozici tak, jak ho vyčíslil již v zaslaných vyjádřeních.

Za popsané procesní situace soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že úpadek dlužníka ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 a 2 IZ byl osvědčen. V řízení bylo prokázáno, že dlužník má neuhrazené peněžité závazky splatné déle než 30 dnů, resp. déle než 3 měsíce nejen vůči navrhovatelům b) a c), ale i vůči jím označeným věřitelům a dalším do řízení přihlášeným. Námitka dlužníka, že insolvenční soud o úpadku dlužníka rozhodl i na základě neexistující pohledávky navrhovatele a), není namístě, neboť soud pluralitu věřitelů dlužníka dovozoval z insolvenčních návrhů přistoupivších navrhovatelů b) a c) a dalších jimi označených a přihlášených věřitelů. V této souvislosti je třeba upozornit na skutečnost, že v případě osvědčení dlužníkova úpadku není důvodem pro zrušení nebo změnu rozhodnutí skutečnost, že navrhovatel a) nedoložil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku (§ 141 odst. 2 IZ).

Za dané situace soud prvního stupně správně rozhodl podle § 136 odst. 1 IZ o úpadku dlužníka. Dlužník pak nijak nevyvrátil domněnku své platební neschopnosti platit své splatné závazky ve smyslu shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (R 83/2012), že své splatné závazky, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené, je schopen uhradit. Předpokladem úspěchu takové obrany je ovšem to, že předloží řádné seznamy svého majetku a závazků a náležitě doloží současnou obvyklou (tržní) hodnotu vykázaného majetku a jeho zpeněžitelnost, což zpravidla není možné bez příslušného znaleckého ocenění. Schopnost dlužníka uhradit splatné závazky se přitom posuzuje nejen podle výše částek, s nimiž disponuje, ale také podle jeho jiného majetku; teprve tehdy, není-li dlužník schopen využít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků ani tento svůj jiný majetek, nepřihlíží se k němu při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 1 a 2 IZ (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 46/2011, 29 NSČR 36/2009 a rozhodnutí publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 80/2011 a R 43/2012, a též R 45/2014 z 19.2.2014). Dlužník ani po poučení odvolacím soudem pak nic jiného k hodnotě svého majetku netvrdil, než že předloží jeho specifikaci, jak ho již vyčíslil.

K tomu odvolací soud poznamenává, že dlužníku bylo oběma výzvami uloženo, aby v seznamu majetku svůj majetek jednotlivě označil, což neučinil, takže požadavek dlužníka na poskytnutí dodatečné lhůty, v níž by předložil specifikaci svého majetku, není namístě, přičemž její předložení nenahrazuje jeho absentující tvrzení, jímž by vyvrátil domněnku své platební neschopnosti, tedy že je schopen svého majetku využít k úhradě závazků svým věřitelům. Neobstojí rovněž dlužníkovo tvrzení, že v důsledku podaných insolvenčních návrhů byl omezen v nakládání se svým majetkem, aniž by uvedl s jakým majetkem a o jaké nakládání se jednalo. Podle § 111 odst. 2 IZ se omezení v nakládání s majetkem netýká úkonů nutných mimo jiné k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření. K němu nepochybně patří i prodej dlužníkova zboží, jež tvoří, jak sám uvádí, předmět jeho činnosti. Naopak, prodejem mohl získat prostředky k úhradě svých závazků. Dlužník tedy domněnku dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ, že zapravení těchto peněžitých závazků není schopen, nevyvrátil.

Odvolací soud se neztotožnil pouze se závěrem insolvenčního soudu, že domněnku platební neschopnosti nastolil sám dlužník dle § 3 odst. 2 písm. d) IZ i tím, že nesplnil povinnost předložit v určené lhůtě seznamy uvedené v § 104 IZ, resp. že jím předložené seznamy majetku a závazků jsou zcela nedostatečné. Ze shora označených výzev insolvenčního soudu k předložení požadovaných seznamů odvolací soud zjistil, že byly formulovány nedostatečně, neboť uvedení obsahových náležitostí v případě seznamu závazků nereflektovala aktuální znění § 104 odst. 2 IZ, nýbrž znění tohoto ustanovení účinného do 31.12.2013, nehledě na to, že dlužník nebyl poučen o tom, že předložené seznamy je povinen podepsat a připojit prohlášení o jejich správnosti a úplnosti podle § 104 odst. 4 IZ. Jedině za předpokladu řádného poučení o následcích nepředložení požadovaných seznamů bylo lze uzavřít, že nastala domněnka platební neschopnosti podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku o zjištění úpadku dlužníka a souvisejícím výroku o prohlášení konkursu na jeho majetek podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 2. září 2015 JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová