3 VSPH 1285/2011-P14-9
KSPH 36 INS 10205/2011 3 VSPH 1285/2011-P14-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michal Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka: Václav anonymizovano , anonymizovano , bytem Voltuš 87, Rožmitál pod Třemšínem, o odvolání PPF B1 B.V., reg. č. 34192873, se sídlem Amsterdam, Strawinskylaan 933, Nizozemí, zast. JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem Brno, Havlíčkova 13, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 10205/2011-P14-2 ze dne 26.září 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 10205/2011-P14-2 ze dne 26.září 2011 se mění tak, že přihláška pohledávky věřitele PPF B1 B.V., reg. č. 34192873, se sídlem Amsterdam, Strawinskylaan 933, Nizozemí, ze dne 13.9.2011 ve výši 61.313,70 Kč se neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 36 INS 10205/2011-P14-2 ze dne 26.9.2011 rozhodl, že pohledávka věřitele PPF B1 B.V., reg. č. 34192873, se sídlem Amsterdam, Strawinskylaan 933, Nizozemí (dále jen odvolatel), přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Václava anonymizovano (dále jen dlužník) se odmítá (bod I. výroku), a že právní mocí tohoto usnesení účast věřitele (odvolatele) v daném insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. KSPH 36 INS 10205/2011-A-14 ze dne 17.8.2011 rozhodl o úpadku dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a v souladu s § 136 odst. 2 písm. d) a odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), stanovil třicetidenní lhůtu pro podání přihlášek věřitelům, kteří své pohledávky dosud, do dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku, nepřihlásili. Lhůta stanovená k podávání přihlášek uplynula dne 19.9.2011. Poté bylo soudu dne 21.9.2011 doručeno podání odvolatele, jímž do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil pohledávku ve výši 61.313,70 Kč. Z této přihlášky soud zjistil, že byla adresována Městskému soudu v Praze, jemuž byla dne 16.9.2011 odvolatelem podána. Konstatoval, že věcně a místně nepříslušný soud je povinen přihlášku postoupit neprodleně příslušnému insolvenčnímu soudu bez jakéhokoliv rozhodnutí; účinky spojené s podáním přihlášky nastávají až dne, kdy přihláška dojde správnému insolvenčnímu soudu. V daném případě mu došla 21.9.2011, tedy opožděně. Proto soud odvolatelovu opožděnou přihlášku, ohledně níž nastal následek, že se k ní nepřihlíží, podle § 185 IZ odmítl.

Toto usnesení Krajského soudu v Praze napadl odvolatel včasným odvoláním, v němž požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se přihláška neodmítá a jeho účast v řízení nekončí. Namítal, že přihlášku podal ve stanovené procesně právní lhůtě 13.9.2011, když ji předal k poštovní přepravě dne 16.9.2011, tedy včas, a pouze administrativně technickým pochybením při jejím vyhotovení označil místně nepříslušný soud, tj. Městský soud v Praze, jemuž ji zaslal. Podle odvolatelova názoru výkladem pojmu insolvenční soud, popř. jiný než insolvenční soud , jak uvedeno v § 173 IZ a § 9 odst. 4 o.s.ř., je třeba dovodit, že zákonodárce jiným než insolvenčním soudem měl na mysli soud věcně a místně nepříslušný, což se netýká Krajského soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jež jsou soudy věcně příslušnými vést insolvenční řízení, a proto v případě, že uplatnil-li věřitel přihlášku u místně nepříslušného soudu, avšak věcně příslušného, a ten ji postoupil místně příslušnému soudu, je třeba za rozhodný den, tj. uplatnění přihlášky u soudu, považovat den, kdy byla insolvenčnímu soudu doručena, resp. kdy byla věřitelem předána k poštovní přepravě, což se v projednávané věci stalo 16.9.2011. Uzavřel, že přílišný formalismus ve výkladu zákona vede pouze k tomu, že celé insolvenční řízení neplní funkci, pro kterou vzniklo.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud podle § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle § 173 odst. 1 téhož zákona. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců, a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů.

Podle § 173 odst. 4 IZ má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba či jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 426 odst. 1 IZ insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem a jeho účinky se řídí přímo použitelným předpisem práv Evropských společenství a ustanoveními právního řádu toho členského státu Evropské unie, na něž přímo použitelný předpis práva Evropských společenství odkazuje; tímto předpisem je nařízení Rady (ES) 1346/2000 z 29.5.2000, o úpadkovém řízení (dále Nařízení).

Podle § 430 IZ známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku nebo zkrácené znění (odst. 2). Jedná se o výjimku z výše uvedené citované právní úpravy obsaženou v hlavě II. IZ

(§ 426 až 430 IZ) pro případy insolvenčních řízení s evropským mezinárodním prvkem. Známým věřitelům musí být zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek pohledávek a podle § 74 odst. 2 IZ jim začne běžet zvlášť lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim byla výzva zvlášť doručena (blíže Rc 25/2009 publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).

Rozhodující pro posouzení důvodnosti odvolání je řešení právní otázky, zda má insolvenční soud povinnost doručit výzvu podle § 430 IZ i v případě, kdy se zahraniční věřitel již dříve o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku dozvěděl.

Jak uvedeno výše, ustanovení § 430 IZ vychází přímo z aplikovatelného Nařízení, které v čl. 40 bodu 2 stanoví, že vyrozumění musí obsahovat zejména lhůty, důsledky nedodržení těchto lhůt, subjekt nebo orgán, u kterého se přihlašují pohledávky a zda jsou pro přihlášení předepsána jiná opatření. Toto vyrozumění rovněž obsahuje informaci o tom, zda věřitelé s právy přednostního uspokojení nebo s pohledávkami zajištěnými věcným právem musí své pohledávky přihlašovat. Výzva věřitelům z jiných členských států Evropské unie přitom musí být učiněna v souladu s čl. 42 Nařízení prostřednictvím formuláře se záhlavím Výzva k přihlášení pohledávky. Závazné lhůty provedeným ve všech úředních jazycích orgánů Evropské unie (formulář výzvy je přístupný na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?o=23&j=33).

Z těchto ustanovení je zřejmé, že informace obsažené ve vyrozumění musí být dostatečně podrobné a srozumitelné. Smyslem této úpravy je zohlednit skutečnost, že zahraniční věřitel podniká v zemi jiných (právních) zvyklostí a že svá práva musí uplatňovat podle práva státu, v němž bylo úpadkové řízení zahájeno (lex fori concursus), a proto musí být podrobně informován nejen o způsobech a formách uplatnění svých práv, nýbrž i o důsledcích spojených se zmeškáním lhůt stanovených k jejich uplatnění. Odvolací soud je přesvědčen, že pro uvedené závěry je bez významu, že byl takový věřitel zastoupen českým advokátem, neboť nelze bez dalšího dovodit, že byl poučen, resp. že věděl o tom, v jaké lhůtě a formě má podat přihlášku pohledávky a jaké jsou důsledky spojené s jejím zmeškáním; pak ovšem vůči němu nelze vyvodit žádný nepříznivý procesní důsledek z toho, že přihlášku pohledávky nepodal ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku.

V projednávané věci není pochyb o tom, že odvolatel je zahraniční právnickou osobou se sídlem v Nizozemí, tj. v jednom z členských států Evropské unie, a proto je namístě postupovat podle § 426 IZ a aplikovat na věc přímo Nařízení od okamžiku, kdy se Věřitel stal známým věřitelem v insolvenčním řízení, tj. na základě podání přihlášky, jež nebyla podána ve lhůtě, neboť právní úprava § 430 IZ časově neomezuje okamžik, dokdy nejpozději se takový věřitel může stát známým věřitelem v průběhu insolvenčního řízení. Závěry obsažené v Rc 25/2009, podle nichž teprve ode dne, kdy je známému věřiteli uvedenému v § 430 odst. 1 IZ výzva k podávání přihlášek zvlášť doručena, začíná mu podle § 74 odst. 2 téhož zákona běžet lhůta k podání přihlášky, se tedy prosadí i v projednávané věci.

Z obsahu spisu plyne, že insolvenční soud podle § 430 IZ a Nařízení nepostupoval, ač tak postupovat měl. Odvolateli tak nezačala běžet lhůta k podání přihlášky pohledávky a závěr insolvenčního soudu vyjádřený v napadeném usnesení je předčasný.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným, a napadené usnesení proto podle § 220 odst. 1 o.s.ř. občanského soudního řádu ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se přihláška pohledávky odvolatele neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 20.září 2012

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová