3 VSPH 1284/2011-B-84
MSPH 88 INS 8429/2010 3 VSPH 1284/2011-B-84

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 9, Nepilova 903/1, o odvolání věřitelky: Lucie anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 7, Fr. Křížka 1163/34, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2011, č.j. MSPH 88 INS 8429/2010-B-48,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2011, č.j. MSPH 88 INS 8429/2010-B-48, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl návrh , aniž by vyslovil jaký, jímž je podle jeho odůvodnění popěrný úkon (Popření) navrhovatelky-věřitelky Lucie anonymizovano (dále jen Navrhovatelka), kterým popřela pohledávku věřitelky č. 3 Česká spořitelna, a.s. (dále jen Věřitelka 3) s přihlášenou zajištěnou pohledávkou za dlužníkem ve výši 62.470.406,01 Kč (dále jen sporná pohledávka).

Insolvenční soud konstatoval, že k návrhu Navrhovatelky byl dne 8.11.2010 zjištěn úpadek dlužníka, prohlášen konkurs na jeho majetek a věřitelé byli vyzváni, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení přihlásili své pohledávky za dlužníkem. Věřitelka 3 přihlásila spornou pohledávku do insolvenčního řízení 12.10.2010, Navrhovatelka ji popřela podáním ze dne 23.8.2011 co do její pravosti, výše i pořadí. Dále soud konstatoval, že podle zák. č. 69/2011 Sb. (novela zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení-insolvenční zákon-IZ), bylo věřitelům umožněno s účinností ke dni 31.3.2011 vzájemně popírat přihlášené pohledávky, že se tato novela vztahuje i na řízení zahájená před tímto datem, ovšem pokud v nich nebylo vydáno rozhodnutí o úpadku, a pokud o něm bylo rozhodnuto, nemohou věřitelé právo popírat přihlášené pohledávky na základě tohoto zákona a nelze s tím spojovat žádné procesní účinky (jak se podává i z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 712/2011-B-543). Pokračoval, že o úpadku dlužníka (a současně jeho řešení konkursem) bylo rozhodnuto již 8.11.2010, první přezkumné jednání se konalo 24.2.2011, na něm však byla sporná pohledávka Věřitelky 3 vyloučena na zvláštní přezkumné jednání konané dne 29.8.2011, a pokud první přezkumné jednání proběhlo v době před účinností novely zák. č. 69/2011 Sb. (dále též Novela), možnost věřitelů popírat část pohledávek tak byla od počátku zcela vyloučena, neboť podle § 200 odst. 2 IZ se k popření pohledávky přihlášeným věřitelem přihlíží, jen je-li doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce. Uzavřel, že pokud by soud umožnil věřitelům popřít samostatně přezkoumávanou pohledávku Věřitele 3, došlo by tím k neoprávněnému znevýhodnění tohoto věřitele oproti ostatním věřitelům a k porušení základních zásad insolvenčního řízení, a proto Popření Navrhovatelky odmítl.

Toto usnesení napadla Navrhovatelka v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť insolvenční soud nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když dovodil, že Popření není možné s odkazem na závěry Vrchního soudu v Praze. Pokračovala, že naopak v jiných rozhodnutích tohoto soudu sp. zn. 1 VSPH 715/2011 a 716/2011 byl vysloven opačný závěr, s nímž se ztotožňuje, a z něhož vyplývá, že popírání pohledávek podle Novely ve smyslu nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 14/10 třeba v tomto řízení přiznat právní validitu za přiměřeného použití § 200 IZ, a tudíž tyto úkony jako právně neúčinné odmítnout nelze.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, v souladu s ustanovením § 214 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že tu nejsou dosud podmínky pro jeho potvrzení nebo změnu.

Podle § 167 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením (odst. 1 věta prvá). Není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

Podle § 169 odst. 1 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle § 167 odst. 2 ve spojení s § 157 odst. 2 o.s.ř. mimo jiné soud v odůvodnění rozsudku (usnesení) uvede, čeho se žalobce domáhá a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč některé důkazy neprovedl a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, a provedené důkazy zhodnotí podle § 132 o.s.ř. Na základě svých zjištění soud je povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. Jestliže rozsudek postrádá náležitosti uvedené v citovaném ustanovení, stává se nepřezkoumatelným (rozhodnutí NS sp. zn. 32 Odo 1561/2006).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 8.11.2010, č.j. MSPH 88 INS 8429/2010-A-26, byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, že při prvním přezkumném jednání konaném dne 24.2.2011, jehož se zúčastnila Věřitelka 3, Navrhovatelka nikoliv, insolvenční soud přistoupil k přezkumu přihlášených pohledávek zařazených do seznamu vypracovaného správcem a zveřejněném v zákonné lhůtě v insolvenčním rejstříku a konstatoval, že se ve lhůtě do insolvenčního řízení přihlásilo 22 věřitelů s pohledávkami ve výši 343.236.837,41 Kč a že přezkoumání sporné pohledávky Věřitelky 3 se vylučuje na zvláštní přezkumné jednání, poté pak označil pohledávky, jež insolvenční správce popírá s tím, že dlužník popřel všechny přihlášené pohledávky. Z usnesení insolvenčního soudu ze dne 25.7.2011 (B-39) pak vyplývá, že bylo na 29.8.2011 nařízeno přezkumné jednání k přezkoumání přihlášek P3 (sporná pohledávka) a P12 (Věřitelky 3) a svolána schůze věřitelů s bodem programu-doplňující volba pátého člena věřitelského výboru. Z protokolu o tomto přezkumném jednání, jehož se zúčastnila Věřitelka 3, Navrhovatelka nikoliv, se podává, že insolvenční soud přistoupil k přezkumu přihlášených pohledávek zařazených do seznamu vypracovaného správcem a zveřejněném v zákonné lhůtě v insolvenčním rejstříku , a opakovaně konstatoval, že se ve lhůtě do insolvenčního řízení přihlásilo 22 věřitelů s pohledávkami ve výši 343.236.837,41 Kč, že insolvenční správce popírá pohledávku č. 1 (tj. spornou pohledávku) Věřitelky 3 co do pořadí z důvodu neexistence zajištění a neplatně sjednané zástavní smlouvy, ve zbytku přihlášených pohledávek správce nárok uznává, a že dlužník pohledávku Věřitelky 3 (zřejmě P3 a další její přihlášenou pohledávku P12) popírá co do pravosti, výše i pořadí s tím, že důvod popření neuvádí.

Dále odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu zjistil, že Navrhovatelka za užití formuláře Popření pohledávky přihlášeným věřitelem z 23.8.2011 doručeným insolvenčnímu soudu ve stejný den, popřela spornou pohledávku Věřitelky 3, přičemž v něm řádně označila Věřitelku 3, popíranou pohledávku a podrobné důvody vedoucí k jejímu popření co do její pravosti, výše a pořadí. Dále se z insolvenčního spisu podává, že insolvenční správce přípisem z 15.2.2012 sdělil soudu, že popření sporné pohledávky Věřitelky 3 bere zpět. V průběhu odvolacího řízení na místo insolvenční Věřitelky 3 Česká spořitelna, a.s. vstoupila jako věřitelka CAVEAT EMPTOR, s.r.o. se sídlem v Chomutově (dále též s označením Věřitelka 3), jak se podává z usnesení insolvenčního soudu ze 4.7.2012, č.j. MSPH 88 INS 8429/2010-P3-4.

Odvolací soud dospěl k závěru, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné ve smyslu § 157 odst. 2 a § 167 odst. 2 o.s.ř., neboť již ze záhlaví a znění neurčitého výroku návrh se odmítá lze mít pochybnosti o předmětu řízení, když soud za něj označuje řízení ve věci dlužníka Jiřího Štěpánka o popření pohledávky věřitele Česká spořitelna, a.s. věřitelkou Lucií anonymizovano , jako by se jednalo o incidenční spor ve smyslu § 159 odst. 1 písm. a) IZ, tedy o spor o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek. V samotném odůvodnění pak soud neurčitě označuje účastníky, pokud uvádí, že na návrh věřitelky bylo zahájeno insolvenční řízení , aniž by ji blíže identifikoval, v další části textu pak uvádí, že navrhovatelka popřela přihlášku Věřitele 3, takže pro identifikaci označení jednotlivých účastníků bylo třeba v insolvenčním spisu zjistit, kdo fakticky návrhy či úkony v řízení činil. Samotný neurčitý výrok usnesení zcela postrádá jakoukoliv identifikaci návrhu (tedy o jaký návrh se jedná), přičemž z obsahu odůvodnění se podává, že se jedná o popření pohledávky přihlášeným věřitelem jiného věřitele-tedy o popření pohledávky Věřitelky 3 (resp. původní věřitelky České spořitelny, a.s.) Navrhovatelkou. Nejasným pak zůstává odůvodnění soudu v části, v němž vyloučil možnost přihlášených věřitelů popírat pohledávky jiných přihlášených věřitelů před přijetím Novely, ač současně argumentoval jejím ust. § 200 odst. 2 IZ.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

S ohledem na okolnosti projednávané věci a postupu insolvenčního soudu považuje odvolací soud však za potřebné vyjádřit se k věci s ohledem na v mezidobí přijatou judikaturu Nejvyššího soudu s upozorněním na důsledky plynoucí z popření pohledávky Věřitelky 3 učiněné Navrhovatelkou.

Podle § 192 odst. 1 IZ (ve znění účinném do 30.3.2011) dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek; jednotliví věřitelé toto právo nemají (věta prvá).

Podle § 192 odst. 1 IZ ve znění Novely účinné od 31.3.2011 pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět. Podle § 200 IZ (ve znění Novely účinné od 31.3.2011) věřitel je oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup (odst. 1). K popření pohledávky přihlášeným věřitelem se přihlíží, jen obsahuje-li podání všechny náležitosti a je-li doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce; § 43 o.s.ř. se nepoužije. K popření pohledávky učiněnému ve formě, která v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce vyžaduje jeho písemné doplnění, předložení jeho originálu, případně předložení písemného podání shodného znění, se nepřihlíží (odst. 2). Dospěje-li insolvenční soud k závěru, že k popření pohledávky přihlášeným věřitelem se nepřihlíží, odmítne je rozhodnutím, které může vydat jen do skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce (odst. 3). Jestliže insolvenční soud popření pohledávky neodmítne, považuje se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, v době od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání, za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil (odst. 5).

K popírání pohledávek přihlášenými věřiteli v souvislosti s přijetím Novely se opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR, naposledy v rozhodnutí č.j. MSPH 76 INS 3732/2008, 29 NSČR 54/2012-B-333 ze dne 26.září 2012, z něhož se podává, že jestliže přihlášený věřitel popřel pravost pohledávky jiného věřitele při přezkumném jednání, jež se konalo před vydáním nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 1. července 2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10, uveřejněného pod č. 241/2010 Sb. (dále též Nález), mělo takové popření tytéž účinky, jako kdyby pohledávku ve stejné době popřel insolvenční správce a uplatní se na ně ustanovení insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. března 2011. Nejvyšší soud vyšel ze svého dřívějšího rozhodnutí sen. zn. 29 ICdo 7/2012 z 25.4.2012 (zveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 113/2012), v němž uzavřel, že popřel-li přihlášený věřitel pravost pohledávky jiného věřitele při přezkumném jednání, jež se konalo po vydání Nálezu, avšak před jeho účinností (tj. před 31.3.2011), mělo takové popření tytéž účinky, jako kdyby pohledávku ve stejné době popřel insolvenční správce a uplatní se na ně ustanovení insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30.3.2011; obdobně to platí pro popření pravosti pohledávky jiného věřitele přihlášeným věřitelem při přezkumném jednání, jež se konalo v době od 31.3.2011 v insolvenčním řízení, v němž insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku před uvedeným datem. Konstatoval, že posuzovaná věc (sp. zn. 29 NSČR 54/2012) se liší toliko tím, že odvolatel coby přihlášený věřitel popřel pohledávku jiného věřitele ještě před vydáním označeného nálezu (při přezkumném jednání konaném 30.3.2009). Dále Nejvyšší soud konstatoval, že z nosných důvodů Nálezu plyne, že ust. § 192 odst. 1 věty první, včetně věty za středníkem, ve znění účinném do 30. března 2011, zasahovalo do základních práv věřitelů v insolvenčním řízení tím, že jim odnímalo právo účinně zpochybnit pohledávky jiných (konkurujících) věřitelů. Pokračoval, že jedinou cestou, jak se v situaci, kdy nelze aplikovat ustanovení insolvenčního zákona ve znění po novele provedené zákonem č. 69/2011 Sb., lze vyhnout použití formálně platné právní normy způsobem, který by v konečném důsledku vedl k individuálnímu právnímu aktu neústavnosti, je nepoužít ani v dané věci ust. § 192 odst. 1 věty první IZ ve znění účinném do 30. března 2011 a přiznat i popěrnému úkonu odvolatele, tj. přihlášeného věřitele (při přezkumném jednání konaném dne 30.3.2009, tedy ještě před vydáním označeného nálezu) tytéž účinky, jako kdyby pohledávku ve stejné době popřel insolvenční správce. Odvolací soud dospěl k závěru, že na popření nevykonatelné pohledávky Věřitelky 3 Navrhovatelkou plně dopadají shora uvedené závěry Nejvyššího soudu, neboť přezkumné jednání ohledně sporné pohledávky se konalo v době po 31.3.2011 (29.8.2011) v insolvenčním řízení, v němž insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku před uvedeným dnem (8.11.2010). Učinila-li Navrhovatelka svůj popěrný úkon před uvedeným přezkumným jednáním (postupem podle právní úpravy insolvenčního zákona účinné po Novele, tj. za pomoci formuláře), mělo toto její popření stejné účinky, jako popření insolvenčním správcem. V tomto směru nemá žádného významu okolnost, že první přezkumné jednání proběhlo již 24.2.2011, tj. v době před účinností Novely.

V důsledku uvedených skutečností se tedy bude muset insolvenční soud Popřením Navrhovatelky zabývat tak, jako by je učinil insolvenční správce, a to se všemi důsledky z toho plynoucími. Jedním z nich je povinnost insolvenčního správce vyzvat Věřitelku 3 k podání incidenční žaloby (§ 197 odst. 2 IZ) vůči popírající Navrhovatelce, neboť jak bylo zjištěno, insolvenční správce své popření sporné pohledávky vzal zpět, takže za trvání účinků konkursu prohlášeného na dlužníkův majetek je pasivně legitimován toliko popírající věřitel, tj. Navrhovatelka (analogicky, jako je tomu při oddlužení, kdy je v případě popření nevykonatelné pohledávky jen insolvenčním správcem, nebo jen dlužníkem, za trvání účinků schváleného oddlužení pasivně legitimován toliko popírající-viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8.2.2010, sp. zn. 15 Cmo 245/2009).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 5. listopadu 2012

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová