3 VSPH 1281/2013-A-10
KSCB 26 INS 16584/2013 3 VSPH 1281/2013-A-10

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudc JUDr. Jind icha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenním ízení dlužníka Zde ka anonymizovano , anonymizovano , bytem Rubešova 1176, 393 01 Pelh imov, adresa pro doruování Pražská 1318, 393 01 Pelh imov, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v ýeských BudČjovicích .j. KSCB 26 INS 16584/2013-A-4 ze dne 30. ervence 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v ýeských BudČjovicích .j. KSCB 26 INS 16584/2013-A-4 ze dne 30. ervence 2013 se m Č n í tak, že insolvenní návrh dlužníka se neodmítá.

Od vodnČní:

Krajský soud v ýeských BudČjovicích usnesením .j. KSCB 26 INS 16584/2013-A-4 ze dne 30.7.2013 odmítl insolvenní návrh dlužníka Zde ka anonymizovano (dále jen dlužník) a rozhodl, že žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad ízení.

V od vodnČní svého usnesení soud prvního stupnČ uvedl, že mu byl dne 13.6.2013 doruen insolvenní návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, jehož se domáhal ve formČ splátkového kalendá e. Dlužník v kolonce . 6 formulá e návrhu, jež má obsahovat popis rozhodujících skuteností osvČdujících jeho úpadek, mimo jiné uvedl, že má více vČ itel a penČžité závazky více jak 60 dní po splatnosti, které není schopen plnit, zastavil platby podstatné ásti svých penČžitých závazk . Dále dlužník vypsal své nevykonatelné penČžité závazky s oznaením jednotlivých vČ itel a s údaji o výši dlužných ástek a jejich poslední splátce. Shodné údaje uvedl v seznamu závazk , který p ipojil k insolvennímu návrhu v ízení vedeném pod sp.zn. KSCB 28 INS 13140/2013.

Cituje § 103 odst. 2, § 3 odst. 1 a 2 a § 128 odst. 1 insolvenního zákona (dále jen IZ) soud konstatoval, že základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a uritý insolvenní návrh opat ený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými p ílohami dle § 104 IZ ( ádnými seznamy majetku a závazk ). Jak plyne z ustálené judikatury, mezi rozhodující skutenosti, které úpadek osvČdují, pat í mimo jiné konkrétní údaje o vČ itelích, kte í mají za dlužníkem splatnou pohledávku, vetnČ údaje o výši tČchto pohledávek a také o jejich splatnosti. Taková skutková tvrzení musejí být vtČlena do insolvenního návrhu, tj. nemohou být nahrazena odkazem na p ipojené listiny, ledaže jde o seznamy majetku a závazk (z hlediska jejich zákonných náležitostí dle § 104 IZ ádné), které rozhodné údaje absentující v insolvenním návrhu obsahují a které tak lze co souást tvrzení o úpadku akceptovat.

V daném p ípadČ však soud prvního stupnČ shledal, že z insolvenního návrhu dlužníka jeho úpadek dovodit nelze. Dlužník v nČm ádnČ oznail jednotlivé své vČ itele, vyíslil dlužné ástky a uvedl data, kdy naposledy provedl jejich poslední splátku, aniž by ovšem uvedl, kdy nastala splatnost jeho závazk . Dlužníkova tvrzení tak svČdí pouze o tom, že má více vČ itel a že své závazky není schopen po uritou dobu splácet (že je od uvedené poslední splátky p estal hradit). K závČru o dlužníkovČ úpadku-z hlediska podmínky dle § 3 odst. 1 písm. b) IZ-je však nutný údaj o splatnosti jednotlivých závazk (z nichž žádný není vykonatelný), nebo jinak není z ejmé, zda jsou již více než 30 dn po splatnosti. Tyto údaje dlužník neuvedl ani v kolonce . 6 formulá e, ani v p ipojeném seznamu závazk , který je pro absenci uvedené náležitosti vadný a soud k nČmu tudíž nikterak nep ihlížel.

Protože soud z uvedených d vod dospČl k závČru, že insolvenní návrh dlužníka je neuritý a proto jej nelze projednat, postupoval dle § 128 odst. 1 IZ a tento návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník vas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud zmČnil tak, že se insolvenní návrh neodmítá. Namítal, že v tomto návrhu (v kolonce . 6 formulá e) popsal d vody své souasné situace, ve které není schopen hradit svoje závazky. P itom ádnČ oznail všechny své vČ itele s uvedením aktuální výše dluh a data posledních splátek s tím, že jeho p íjem (po úhradČ životních náklad ) na tyto splátky nestaí. V návrhu také uvedl, kdy provedl poslední splátku u jednotlivých svých závazk , z nichž vČtšina byla v dobČ podání návrhu více než 120 dn po splatnosti, a že v podstatné ásti zastavil platby svým vČ itel m. Na podporu svého p esvČdení o úplnosti insolvenního návrhu odkázal na publikovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu-usnesení sen.zn. 29 NSýR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010) a usnesení sen.zn. 29 NSýR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011), v nichž jsou formulovány požadavky na vylíení skuteností, jež u dlužníka nepodnikatele osvČdují jeho úpadek ve formČ insolvence.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl k závČru, že odvolání je opodstatnČno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenní ízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávnČn podat dlužník nebo jeho vČ itel, a jde-li o hrozící úpadek, m že insolvenní návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více vČ itel a b) penČžité závazky po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K poslednČ uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své penČžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné ásti svých penČžitých závazk , nebo b) je neplní po dobu delší 3 mČsíc po lh tČ splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení nČkteré ze splatných penČžitých pohledávek v i dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost p edložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenní soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se z etelem ke všem okolnostem d vodnČ p edpokládat, že dlužník nebude schopen ádnČ a vas splnit podstatnou ást svých penČžitých závazk (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek p edlužením dle § 3 odst. 3 IZ se m že jednat jen v p ípadČ dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Soud prvního stupnČ správnČ vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenním návrhem zjištČní svého úpadku nebo hrozícího úpadku, je podle § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenním návrhu uvést i rozhodující skutenosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvČdují. SouasnČ dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvennímu návrhu p ipojit p edevším seznam svého majetku vetnČ svých pohledávek s uvedením svých dlužník (seznam majetku) a seznam svých závazk s uvedením svých vČ itel (seznam závazk ), jež musejí být opat eny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout ešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak uinit návrhem na povolení oddlužení podaným na p edepsaném formulá i (§ 391 odst. 3 IZ), a to souasnČ s insolvenním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ.) K podání insolvenního návrhu pak m že využít kolonku . 7 (d íve kolonku . 6) formulá e návrhu na povolení oddlužení, v níž musí -v souladu s náležitostmi insolvenního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, eho se insolvenním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést d vod tohoto návrhu, tj. vylíit rozhodující skutenosti, které jeho tvrzený úpadek i hrozící úpadek osvČdují.

Požadavky stran povinnosti insolvenního navrhovatele vylíit v insolvenním návrhu skutenosti osvČdující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uve ejnČnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSýR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSýR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSýR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSýR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závČr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutenostmi, které osvČdují úpadek dlužníka ve formČ insolvence, se tak rozumí vylíení konkrétních okolností, z nichž insolvenní soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzav ít, že dlužník má více vČ itel (nejménČ dva), kte í v i nČmu mají pohledávky (v i nimž má penČžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dn po lh tČ splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Souástí vylíení takových rozhodujících skuteností tedy musí být nejen konkrétní údaje o vČ itelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových vČ itel , vetnČ konkrétních údaj o splatnosti tČchto pohledávek, a to v mí e, která v p ípadČ, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvennímu soudu uzav ít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který oznaením bodu 6 ve formulá i návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zárove jako insolvenní návrh a který souasnČ rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skuteností, které osvČdují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , p edkládá insolvennímu soudu zásadnČ neprojednatelný insolvenní návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ.

Jakkoli povinnost vylíit skutenosti osvČdující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splnČnou tím, že insolvenní navrhovatel ohlednČ tČchto skuteností odkáže na listinný d kaz, který p ipojí k insolvennímu návrhu jako p ílohu, je soudní praxe ustálena v závČru, že takové skutenosti m že dlužník-navrhovatel nabídnout i prost ednictvím p ipojeného ádného seznamu majetku a závazk . Jinak eeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkovČ úpadku i hrozícím úpadku, jež jeho insolvenní návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako souást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o vČ itelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových pomČrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazk , které spolu s insolvenním návrhem (co jeho obligatorní p ílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) p edložil. To však za p edpokladu, že tyto seznamy jsou ádné, tj. opat ené náležitostmi p edepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném smČru) p ihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenní návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neuritý, insolvenní soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokraovat v ízení; uiní tak neprodlenČ, nejpozdČji do 7 dn poté, co byl insolvenní návrh podán. Ustanovení § 43 obanského soudního ádu (dále jen o.s. .) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dne 13.6.2013 došel soudu insolvenní návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, který podal na p edepsaném formulá i. V kolonce . 6 formulá e urené pro podání insolvenního návrhu dlužník vyznail, že se domáhá rozhodnutí o svém úpadku. Co do popisu rozhodujících skuteností osvČdujících jeho úpadek uvedl, že má v i 3 vČ itel m, jež ádnČ oznail, 8 nezajištČných a nevykonatelných závazk v celkové výši 733.149,-K. U každého z tČchto závazk dlužník uvedl jednotlivČ jeho výši, d vod (poskytnutý úvČr nebo debet kontokorentu na sporožirovém útu s oznaením p íslušných smluv) a datum poslední splátky (únor nebo b ezen 2013) s tím, že takto jsou 2 závazky splatné déle než 60 dn a 6 závazk déle než 90 dn (3 mČsíce). Tvrdil dále, že tyto závazky není schopen platit a zastavil jejich platby, nebo jeho mČsíní p íjem iní 13.866,-K a sám o sobČ (natož po zaplacení nájmu a dalších životních pot eb) nedosahuje aktuální výše sjednaných splátek jeho úvČr , jež iní mČsínČ celkem 15.500,-K.

Z uvedeného je z ejmé, že dlužník v insolvenním návrhu své závazky v i 3 ádnČ oznaeným vČ itel m dostatenČ specifikoval, když je vymezil d vodem a výší, p iemž uvedl údaje o celkové výši mČsíních splátek svých závazk (úvČr ) a dobČ, od kdy je neplatí. Z tČchto údaj plyne, že pravidelné splátky (v celkové mČsíní výši 15.500,-K) dlužník neplatí déle než 30 dn po jejich splatnosti, resp. vesmČs déle než 3 mČsíce, a že fakticky-jak výslovnČ uvedl-zastavil jejich platby. Tím je dle § 3 odst. 2 písm. a) a b) IZ nastolena domnČnka, že dlužník úhrady tČchto svých závazk není schopen, již nic nevyvrací, když dlužníkovy p íjmy zjevnČ nestaí na úhradu p edmČtných závazk -mČsíních splátek úvČr za poslední 3-4 mČsíce p edcházející podání návrhu. Z tČchto d vod dospČl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupnČ k závČru, že dlužník ve svém insolvenním návrhu nabídl dostatená skutková tvrzení pro závČr, že se nachází v úpadku ve formČ insolvenní dle § 3 odst. 1 IZ, a že tudíž tento návrh nevykazuje nedostatky bránící pokraovat v ízení, pro nČž by jej bylo namístČ dle § 128 odst. 1 IZ odmítnout. Proto postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s. . a napadené usnesení zmČnil tak, že se insolvenní návrh neodmítá. K tomu považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že v napadeném usnesení nebylo d vodu uvádČt výrok o náhradČ náklad ízení, nebo v nČm vystupuje pouze jediný úastník (dlužník) a rozhodnutí o náhradČ náklad mezi úastníky ízení je proto pojmovČ vyloueno.

SouasnČ-pro pot eby dalšího ízení-pokládá odvolací soud za vhodné upozornit na okolnost, že jakkoli soud v napadeném usnesení zmi uje dlužníkem p edložený seznam závazk , ve skutenosti dlužník-v rozporu s § 104 IZ-nep ipojil ke svému projednávanému insolvennímu návrhu ani seznam závazk , ani seznam svého majetku a zamČstnanc . Teprve dodatenČ-po vydání napadeného usnesení, dne 31.7.2013 (A-5)-dlužník p edložil seznam svých závazk , nikoli i ostatní povinné seznamy (jež všechny jsou též povinnou p ílohou návrhu na povolení oddlužení dle § 392 odst. 1 písm. a/ IZ). P itom není možné, aby soud-jak dlužník navrhl-p evzal chybČjící seznamy ze spisu zn. KSCB 28 INS 13140/2013 vedeného o dlužníkovČ d ívČjším ukoneném insolvenním ízení, když tam založené seznamy nelze považovat za aktuální (byly zpracovány-jako správné a úplné-k datu podání p edchozího insolvenního návrhu). Je tudíž t eba, aby soud prvního stupnČ vedl dlužníka k odstranČní tohoto nedostatku p íloh insolvenního návrhu postupem dle § 128 odst. 2 IZ (a ve vztahu k návrhu na povolení oddlužení postupem dle § 393 odst. 2 IZ).

Pouení: Proti tomuto usnesení je dovolání p ípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu do dvou mČsíc od doruení rozhodnutí odvolacího soudu prost ednictvím Krajského soudu v ýeských BudČjovicích.

V Praze dne 22. ledna 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva