3 VSPH 1281/2012-B-22
MSPH 96 INS 22280/2011 3 VSPH 1281/2012-B-22

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Romany anonymizovano , anonymizovano , V Háji 1182/24, 170 00 Praha 7-Holešovice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 22280/2011-B-11 ze dne 13. července 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 22280/2011-B-11 ze dne 13. července 2012 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 96 INS 22280/2011-B-11 ze dne 13.7.2012 v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužnice Romany anonymizovano (dále jen dlužnice), v bodě II. výroku rozhodl, že řešením jejího úpadku bude konkurs, a v bodě III. výroku konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají zveřejněním tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 1.12.2011 podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Tvrdila, že je v úpadku ve formě platební neschopnosti, výše jejích závazků dosahuje cca 300.000,-Kč a její příjem činí 15.600,-Kč měsíčně, takže v případě schválení oddlužení splátkovým kalendářem by za 5 let uhradila více než 30 % svých závazků, resp. uhradila by je ve výši 100 %. Usnesením č.j. MSPH 96 INS 22280/2011-A-20 ze dne 3.5.2012 byl zjištěn úpadek dlužnice a povoleno její oddlužení. Insolvenčním správcem byl ustaven JUDr. Termer (dále jen správce). Ten ve zprávě o hospodářské situaci dlužnice ze dne 12.6.2012 uvedl, že dlužnice nevlastní hodnotnější majetek a pobírá mzdu ve výši 15.600,-Kč čistého měsíčně, jiný její příjem mu není znám.

Soud vyšel ze zjištění, že do insolvenčního řízení přihlásilo 16 věřitelů pohledávky v celkové výši 2.673.629,14 Kč; z toho 7.780,-Kč dosud nebylo přezkoumáno, ostatní pohledávky byly na přezkumném jednání konaném dne 21.6.2012 popřeny ve výši 87.701,60 Kč a zjištěny ve výši 2.578.147,54 Kč. Dlužnice se na přezkumné jednání nedostavila, výši či oprávněnost přihlášených nároků nezpochybňovala.

Čistému příjmu dlužnice ve výši 15.600,-Kč měsíčně odpovídá splátka 6.838,-Kč měsíčně, z níž po odečtení odměny a náhrady nákladů správce zbývá k rozdělení mezi věřitele částka 5.758,-Kč. Za 5 let by tak dlužnice věřitelům uhradila celkem 345.480,-Kč. Z uznaných pohledávek (2.578.147,54 Kč) však 30 % činí 773 444,-Kč. Je tedy zřejmé, že dlužnice nesplňuje zákonnou podmínku uspokojení závazků alespoň ve třicetiprocentním rozsahu, přičemž podle sdělení správce (viz zápis ze schůze věřitelů konané dne 21.6.2012) věřitelé nižší úhradu svých pohledávek nejsou ochotni akceptovat.

Jelikož tak v průběhu insolvenčního řízení vyšlo najevo, že oproti původnímu tvrzení dlužnice o jejích závazcích ve výši cca 300.000,-Kč dosahují její závazky ve skutečnosti cca 2,5 mil., a že tudíž není schopna nabídnout svým nezajištěným věřitelům uspokojení alespoň v rozsahu 30 %, jak vyžaduje § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ), a věřitelé s nižším plněním nesouhlasili, postupoval soud podle § 405 odst. 1 IZ a oddlužení dlužnice neschválil. Současně dle § 405 odst. 2 IZ rozhodl o řešení úpadku dlužnice konkursem.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala. Namítala, že přezkumného jednání konaného dne 21.6.2012 se nemohla zúčastnit, protože o něm nevěděla. Neobdržela totiž žádné předvolání (usnesení, ve kterém by byl uveden termín jednání o schválení či neschválení oddlužení). Podle dlužnice tak pro její nepřítomnost nebyly splněny podmínky řízení. Navrhla, aby její oddlužení bylo schváleno, když z podkladů, jež připojila k žádosti, je zřejmé, že nemá žádný movitý ani nemovitý majetek, její příjem však splňuje podmínky pro placení po dobu 5 let.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) přezkoumal napadené usnesení včetně předcházejícího řízení (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a došel k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, a že oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (§ 398 odst. 1 IZ).

Podle § 398 odst. 2 IZ při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 o.s.ř.). Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 4 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2). Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 395 odst. 2 téhož zákona zamítne soud návrh i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje ustanovení § 395 IZ. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 IZ, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 IZ, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení dle § 405 odst. 1 IZ spojenému dle § 405 odst. 2 téhož zákona s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 20/2009, ze dne 31.3.2011, uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Závěr o nedosažitelnosti minimální zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů při oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ může být založen jen na zjištění, že takové plnění nelze předpokládat ani v případě oddlužení splátkovým kalendářem, ani v případě oddlužení provedeného zpeněžením majetkové podstaty. V tom směru není rozhodné, jaký způsob oddlužení navrhl dlužník, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (§ 402 odst. 3 a 5 IZ).

Z hlediska předpokladu naplnění této podmínky přípustnosti oddlužení je třeba -v závislosti na výsledcích uskutečněného přezkumného jednání a schůze věřitelů-zkoumat stávající ekonomickou nabídku dlužníka pro oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty a plněním splátkového kalendáře) v porovnání s celkovou výší nezajištěných pohledávek věřitelů, které by do oddlužení-v případě jeho schválení-měly být pojaty.

Z insolvenčního spisu odvolací soud ověřil správnost rozhodujících skutkových zjištění soudu prvního stupně, tedy především to, že jediným příjmem dlužnice, která je svobodná, bez vyživovacích povinností, je její mzda z pracovního poměru v průměrné výši 15.600,-Kč měsíčně (jak dlužnice sama tvrdila). Z tohoto příjmu by v rámci oddlužení ve formě splátkového kalendáře bylo možno provádět zákonnou srážku (splátku) ve výši 6.838,-Kč měsíčně. Z té by po úhradě přednostních nároků odměny a náhrady hotových výdajů správce ve výši 1.080,-Kč měsíčně vč. DPH (§ 3 písm. b/ a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) zbývala k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů jen částka 5.758,-Kč měsíčně, což by za 60 měsíců splátkového kalendáře představovalo celkové plnění 345.480,-Kč. To však je nabídka zjevně nedostatečná k tomu, aby bylo možno předpokládat uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v minimálním zákonném rozsahu stanoveném v § 395 odst. 1 písm. b) IZ, tedy alespoň ve výši 30 % (s nižším plněním tito věřitelé souhlas nevyslovili), když dosud byly v insolvenčním řízení zjištěny nezajištěné pohledávky ve výši 2.578.147,54 Kč, z čehož 30 % činí 773 444,-Kč. Potřebné míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů zjevně nelze dosáhnout ani v případě oddlužení provedeném zpeněžením majetkové podstaty, neboť dlužnice nevlastní hodnotnější majetek-podle správcem provedeného soupisu majetkové podstaty (dokument na B-2) její majetek představuje jen zůstatek na vkladní knížce ve výši 54,72 Kč a dále televizor, hifi věž, videopřehrávač a další vybavení domácnosti, které mají podle odhadu správce nulovou hodnotu.

Závěr soudu o tom, že ekonomická nabídka dlužnice je nedostatečná jak pro oddlužení v navržené formě splátkového kalendáře, tak pro oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty, je tedy správný, a dlužnice ho ostatně ve svém odvolání ani nijak nezpochybňovala. Namítala pouze, že k přezkumnému jednání a k projednání schválení povoleného oddlužení nebyla předvolána (že jí usnesení s nařízením termínu takových jednání nebylo doručeno). Tato výtka je však zjevně neopodstatněná.

Z obsahu spisu plyne, že usnesením ze dne 3.5.2012 (A-20), zveřejněným téhož dne v insolvenčním rejstříku, soud prvního stupně rozhodl o zjištění úpadku dlužnice a povolil její oddlužení. Tímto usnesením současně nařídil na den 21.6.2012 konání přezkumného jednání a schůze věřitelů, mezi jejíž body programu zařadil (v souladu s § 399 a násl. IZ) i projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí schůzí věřitelů, a to s poučením o nezbytností účasti dlužnice na uvedených jednáních. Usnesení bylo dlužnici doručováno do vlastních rukou (postupem dle § 49 občanského soudního řádu-dále jen o.s.ř.) na adresu jejího bydliště (V Háji 1182/24, 170 00 Praha 7-Holešovice) uvedenou v jejím insolvenčním návrhu a návrhu na povolení oddlužení, která v průběhu insolvenčního řízení zůstala nezměněna (dlužnice ji uvedla i v odvolání). Protože při doručování předmětného usnesení nebyla dlužnice doručujícím orgánem (poštou) zastižena, byla jí písemnost na poště dne 10.8.2012 uložena se zanecháním výzvy k jejímu vyzvednutí a s poučením, že pokud si písemnost do 10 dnů od jejího uložení (tj. do 20.8.2012) nevyzvedne, bude se posledním dnem této lhůty považovat za doručenou, i kdyby se dlužnice o jejím uložení nedozvěděla. Protože si dlužnice tuto písemnost ve stanovené lhůtě nevyzvedla, nastaly dnem 20.8.2012 účinky jejího náhradního doručení předvídané v § 49 odst. 4 o.s.ř. (bez ohledu na to, zda se dlužnice o uložení písemnosti dozvěděla). Dne 22.5.2012 pak byla písemnost doručujícím orgánem vhozena dlužnici do její schránky.

Bylo věcí dlužnice sledovat průběh insolvenčního řízení prostřednictvím veřejně přístupného insolvenčního rejstříku a včas oznámit soudu prvního stupně případnou jinou adresu, na niž žádá písemnosti doručovat. Pokud se tak dlužnice nechovala, podle řádně doručeného usnesení, jímž bylo nařízeno přezkumné jednání i schůze věřitelů určená k projednání schválení oddlužení, se nezařídila a ani se podle § 50d o.s.ř. nedomáhala vyslovení neúčinnosti doručení tohoto usnesení (takový návrh bylo lze včas podat do 15 dnů ode dne, kdy se dlužnice s doručovanou písemností seznámila nebo mohla seznámit), jde výlučně k tíži dlužnice okolnost, že se na přezkumné jednání a schůzi věřitelů bez omluvy nedostavila.

Shora popsaný rozhodný skutkový stav věci-jak již řečeno-zůstal nezměněn i za odvolacího řízení, když dlužnice jiné své majetkové a příjmové poměry v odvolání netvrdila, a taková změna ani jinak nevyšla najevo. Proto odvolací soud napadené usnesení, jímž soud prvního stupně podle § 405 IZ oddlužení neschválil a na majetek dlužnice prohlásil konkurs, podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 7. listopadu 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva