3 VSPH 1279/2016-B-13
KSUL 71 INS 7908/2016 3 VSPH 1279/2016-B-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M., ve věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Děčínská 24, 407 22 Benešov nad Ploučnicí, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 7908/2016-B-6, ze dne 16. června 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 7908/2016-B-6, ze dne 16. června 2016, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen insolvenční soud ) neschválil oddlužení dlužníka Jiřího anonymizovano (dále jen dlužník , bod I. výroku), prohlásil konkurs na jeho majetek a rozhodl o tom, že konkurs bude projednán jako nepatrný (body II. a III. výroku), jeho účinky nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), působnost věřitelského výboru bude do okamžiku zvolení věřitelského výboru vykonávat soud, schůzi věřitelů za účelem volby věřitelského výboru soud svolá jen na návrh oprávněné osoby (bod V. výroku) a uložil insolvenčnímu správci podávat insolvenčnímu soudu a věřitelskému orgánu každé tři měsíce písemné zprávy o stavu insolvenčního řízení s tím, že lhůtu k podání další zprávy stanovil do 16. 9. 2016 (bod VI. výroku).

V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že podáním doručeným mu dne 5. 4. 2016, se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a povolení jeho řešení oddlužením. Usnesením ze dne 22. 4. 2016 (dok. č. A-8) zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením, nařídil přezkumné jednání, svolal první schůzi věřitelů a ustanovil insolvenčním správcem Ing. Pavla Tlustého (dále jen správce ).

Vyšel ze zjištění, podle něhož dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvedl, že má u 6 věřitelů nezajištěné pohledávky ve výši 931.619,-Kč. Do jeho insolvenčního řízení se však přihlásilo 8 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami ve výši 4.454.199,01 Kč. Dlužník se na jednání konaném dne 16. 6. 2016 nikterak nevyjádřil, neboť se bez omluvy nedostavil a ani nepožádal o odročení jednání. Hodnota 30 % dlužníkových nezajištěných závazků představuje částku ve výši 1.334.459,70 Kč. Dlužník je ženatý, má vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, jeho čistý měsíční příjem činí 21.651,-Kč, z toho zabavitelná částka představuje 9.293,-Kč, což za 60 měsíců trvání oddlužení představuje hodnotu uhrazených závazků ve výši 557.580,-Kč, s odečtením odměny a hotových výdajů správce ve výši 65.340,-Kč, hodnotu ve výši 492.240,-Kč, což představuje úhradu 11 % nezajištěných pohledávek svých věřitelů. isir.justi ce.cz Z vyjádření správce insolvenční soud zjistil, že majetkovou podstatu dlužníka tvoří pouze mobilní telefon a notebook, dlužník nevlastní žádné nemovitosti. Protože zpeněžení majetkové podstaty není možné a dlužník jiný příjem nenabídl, navrhl, aby oddlužení nebylo schváleno a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs. Dlužník přitom všechny pohledávky uznal včetně jejích výše.

Insolvenční soud, cituje ustanovení § 405, § 395 odst. 1 a § 389 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), dospěl k závěru, že přístup dlužníka k vypracování insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení byl lehkomyslný a nedbalý a dlužník jím sledoval nepoctivý záměr, neboť k jeho vypracování nepřistupoval poctivě a svědomitě a zatajil velké množství závazků a některé své věřitele. Stejně tak dlužník nepředložil takovou ekonomickou nabídku, díky které by byl schopen naplnit uspokojení svých věřitelů v hodnotě 30 %. Protože poctivý záměr a uspokojení 30 % míry pohledávek jsou základními předpoklady k přípustnosti oddlužení, které však dlužník nesplňuje, rozhodl insolvenční soud, jak je uvedeno ve výroku napadeného usnesení s tím, že z údajů obsažených v insolvenčním návrhu lze usuzovat, že dlužník neměl v roce 2015 obrat převyšující 2.000.000,-Kč a nemá více jak 50 věřitelů, proto jeho konkurs bude v souladu s ustanovením § 314 odst. 1 IZ řešen jako nepatrný.

Výrok č. IV. odůvodnil insolvenční soud odkazem na ustanovení § 245 odst. 1 IZ. Výrok č. V. odůvodnil odkazem na ustanovení § 61 odst. 2 IZ a výrok č. VI. odůvodnil odkazem na ustanovení 36 odst. 2 IZ.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby mu řešení jeho úpadku oddlužením bylo schváleno. Konstatoval, že pokud je jeho insolvenční návrh lehkomyslný a nedbalý, není to jeho pochybením, protože si ho nechal zpracovat odborníkem, panem Kadorou za úplatu ve výši 7.000,-Kč, jemuž předal všechny podklady. Na Městském úřadě mu bylo oznámeno, že mu penále odpustí, jen musí podat žádost, kterou tam pan Kadora nepodal, a který mu slíbil, že mu tento dluh bude rozdělen na půl s jeho bývalou manželkou. S bývalou manželkou jsou rozvedeni, syna dostal do vlastní péče on. Za lehkomyslného ani nezodpovědného se nepovažuje a snaží se dát si život do pořádku. Má novou přítelkyni, s níž čeká dítě. Vysoké penále mu bude odpuštěno, ale zastupitelstvo zasedá až v září, na což mu jeho správce sdělil, že to je pozdě. O nařízeném jednání na den 16. 6. 2016 vůbec nevěděl, jinak by se dostavil. Celou záležitost nebere na lehkou váhu, napadené usnesení ho zaskočilo a urazilo, neboť o žádném nepoctivém záměru nic neví. Přeje si normálně žít.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 405 odst. 1 a 2 IZ neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 395 odst. 1 IZ zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

V daném případě vyšel odvolací soud ze skutkového stavu zjištěného insolvenčním soudem, jenž dlužník ničím nezpochybnil, zůstal nezměněn i za odvolacího řízení (s výjimkou tvrzení, že dlužník je ženatý, neboť dlužník v odvolání uvedl, že je již rozveden a má tedy pouze jednu vyživovací povinnost vůči nezletilému dítěti) a dle něhož má dlužník čistý měsíční příjem (invalidní důchod + odměna z dohody o provedení práce) ve výši 21.651,-Kč, jenž umožňuje použít v insolvenčním řízení částku 10.838,-Kč měsíčně (se započítáním jedné vyživovací povinnosti), z níž připadne 1.089,-Kč na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce a 9.749,-Kč k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, čímž je dlužník schopen zaplatit za pět let trvání oddlužení částku ve výši 584.940,-Kč (9.749 x 60 měsíců), což je jen 13,13 % splatných závazků zjištěných ve výši 4.454.199,01 Kč. Protože hodnota plnění, jež by při oddlužení měli obdržet nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek a věřitelé s nižším plněním nevyjádřili souhlas, soud prvního stupně nepochybil, když neschválil oddlužení dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek, a když současně rozhodl o tom, že konkurs bude projednán jako nepatrný (§ 314 odst. 1 IZ).

Stejně tak soud prvního stupně nepochybil, když přístup dlužníka ke zpracování jeho insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení vyhodnotil jako lehkomyslný a nedbalý. Mezi pohledávkou věřitele Statutární město Děčín, kterou dlužník vyčíslil v kolonce č. 7 návrhu na povolení oddlužení, jež slouží pro účely podání insolvenčního návrhu, ve výši 313.887,64 Kč je totiž hrubý nepoměr oproti skutečné výši pohledávky tohoto věřitele, jenž ji přihlásil ve výši 4.182.027,51 Kč. Zodpovědnost za zpracování a uvedení správných údajů v insolvenčním návrhu nese především dlužník sám, který si má být své skutečné finanční situace nejlépe vědom, a který má k insolvenčnímu řízení přistupovat svědomitě a pečlivě. O tom, že tak dlužník nečinil svědčí i skutečnost, že se k nařízenému přezkumnému jednání a schůzi věřitelů bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl o jejich konání dne 16. 6. 2016 vyrozuměn usnesením ze dne 22. 4. 2016 (dok. č. A-8, B-1), jež mu bylo doručeno dne 28. 4. 2016.

Na základě těchto zjištění neshledal odvolací soud odvolání odvolatele důvodným a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 22. listopadu 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková