3 VSPH 1278/2015-B-68
KSUL 69 INS 8701/2011 3 VSPH 1278/2015-B-68

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužnice SOLAREGEN LÁZNĚ, s.r.o., IČO: 27296865, sídlem Kostnická 2916/16, 430 03 Chomutov, o návrhu insolvenční správkyně dlužnice JUDr. Ing. Heleny Horové, sídlem V Luhu 18, 140 00 Praha 4, pobočka kanceláře Tušimická 23, 432 01 Kadaň, na vydání výtěžku zpeněžení zajištěné věřitelce, o odvolání a) insolvenční správkyně a b) dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. června 2015, č.j. KSUL 69 INS 8701/2011-B-62,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. června 2015, č.j. KSUL 69 INS 8701/2011-B-62, se m ě n í : I. V bodě I. výroku tak, že výše výtěžku určeného k vydání zajištěné věřitelce č. 1 České spořitelně, a.s., činí 1.980.268,32 Kč, II. V bodě II. výroku jen tak, že soud schvaluje náklady spojené se správou majetku ve výši 61.809,19 Kč, III. V bodě III. výroku jen tak, že soud neschvaluje náklady spojené se správou majetku ve výši 1.012,81 Kč, IV. V bodě IV. výroku jen tak, že soud určuje odměnu insolvenční správkyně ve výši 39.605,37 Kč plus daň z přidané hodnoty v sazbě 21% ve výši 8.317,13 Kč, celkem 47.922,49 Kč, jinak se toto usnesení p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 4. června 2015, č.j. KSUL 69 INS 8701/2011-B-62, vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěné věřitelce č. 1 České spořitelně, a.s. (dále jen věřitelka ) ze zpeněžení zajištěných nemovitých věcí ve výši 2.023.701,84 Kč (bod I. výroku), schválil náklady spojené se správou majetku ve výši 16.535,-Kč a náklady spojené se zpeněžením majetku ve výši 110.000,-Kč (bod II. výroku), neschválil náklady spojené se správou majetku ve výši 46.367,05 Kč, určil odměnu insolvenční správkyně z výtěžku zpeněžení ve výši 41.469,30 Kč plus daň z přidané hodnoty v sazbě 20% ve výši 8.296,86 Kč, celkem 49.763,16 Kč (bod IV. výroku) a uložil insolvenční správkyni ve lhůtě 15 dnů od právní moci usnesení vydat výtěžek zpeněžení zajištěné věřitelce, zapsat do upraveného seznamu přihlášek k pohledávce zajištěné věřitelky, jaká část na ni byla vyplacena a ve lhůtě 30 dnů podat o tom soudu písemnou zprávu (bod V. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 25.4.2012 podala insolvenční správkyně JUDr. Ing. Helena Horová (dále jen insolvenční správkyně ) návrh na vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení nemovitostí zajištěné věřitelce. Soud usnesením ze dne 7.6.2012, č.j. KSU 69 INS 8701/2011-B-32, vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěné věřitelce ve výši 1.979.480,40 Kč, schválil náklady spojené se správou majetku ve výši 62.822,-Kč, schválil náklady spojené se zpeněžením ve výši 110,-Kč a určil odměnu insolvenční správkyně ve výši 47.697,60 Kč (včetně DPH). Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 28.3.2013, č.j. 2 VSPH 1000/2012-B-49, toto usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 10.04.2015, č.j. KSUL 69 INS 8701/2011-B-60, vyzval insolvenční správkyni aby ve stanovené lhůtě doplnila vyúčtování výdajů spojených se správou a zpeněžením předmětu zajištění a žádost o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěné věřitelce ze dne 20.05.2013 o listiny dokládající výši finančních nákladů k jednotlivým položkám vyúčtování a doplnila vyúčtovávání o skutečnosti, které by prokázaly účelnost vynaložených nákladů spojených se správou zpeněžených nemovitých věcí, a to nákladů na cestovné, nákladů na revizi a údržbu zajištěné nemovité věci a nákladů na výměnu zámků. Dne 27.4.2015 insolvenční správkyně předložila soudu listiny dokládající výši finančních nákladů k jednotlivým položkám vyúčtování.

Soud přezkoumal návrh insolvenční správkyně na vydání výtěžku zpeněžení včetně výpočtu její odměny a shledal jej správným v rozsahu doloženém odpovídajícími listinami. Za účelně vynaložené náklady spojené se správou zpeněžených nemovitých věcí soud považoval pojištění nemovitých věcí ve výši 6.288,-Kč, poplatky bankám ve výši 2.592,-Kč, cestovné v celkové výši 4.155,-Kč (z toho cestovné dne 12.07.2011 na trase Kadaň-Ústí nad Labem a zpět-účel cesty vyzvednutí přihlášek, cestovné dne 05.08.2011 na trase Kadaň-Ústí nad Labem a zpět-účel cesty soudní jednání, cestovné dne 13.10.2011 na trase Kadaň-Ústí nad Labem a zpět-účel cesty soudní jednání a cestovné dne 01.02.2012 na trase Kadaň-Plzeň a zpět-účel cesty otevíraní obálek) a zaplacenou daň z nemovitosti ve výši 3.500,-Kč. Náklady spojené se zpeněžením spočívající v odměně zprostředkovateli v částce 110.000,-Kč soud insolvenční správkyni přiznal.

Soud nepřiznal insolvenční správkyni náklady na cestovné na trase Kadaň-Chomutov a zpět v týdenních intervalech v období od 03.10.2011 až 29.02.2012 za účelem kontroly objektu v celkové výši 5.667,05 Kč a též náklady na revizi a údržbu zpeněžených nemovitých věcí účtovaných v celkové částce 19.700,-Kč, neboť nepředložila soudu doklady prokazující výši těchto vynaložených nákladů. Insolvenční správkyně sice předložila doklady ze dne 29.11.2011 a ze dne 20.12.2011, na částku ve výši 11.050,-Kč resp. na částku ve výši 14.450,-Kč, což ovšem podle soudu nekoresponduje s částkou jí vykázaných nákladů ve výši 19.700,-Kč. Jiný doklad insolvenční správkyně, ani po výzvě soudu, nepředložila a neprokázala účelnost vynaložených nákladů. Soud rovněž nepřiznal insolvenční správkyni jí účtované náklady na výměnu zámků v částce 21.000,-Kč, neboť předložila listinu prokazující, že náklady na výměnu zámků, tj. materiál a práce jí byly vyúčtovány pouze v částce 6.700,-Kč.

Při výpočtu odměny insolvenční správkyně soud vycházel z čistého výtěžku zpeněžení ve výši 2.073.465,-Kč. Z této částky má insolvenční správkyně nárok na odměnu ve výši 2%. Soud prvního stupně určil odměnu insolvenční správkyni ve výši 41.469,30 Kč (z toho 20% DPH-8.293,86 Kč), celkem tedy ve výši 49.763,16 Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice SOLAREGEN LÁZNĚ s.r.o. (dále jen dlužnice ) včas odvolala do bodu I., II. a IV. výroku a žádala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dlužnice nesouhlasí s výší nákladů spojených se správou nemovitostí. Dlužnice má za to, že insolvenční správkyně neprokázala, že náklady na správu nemovitostí spočívající v pojištění ve výši 6.288,-Kč, v nákladech na bankovní poplatky ve výši 2.592,-Kč, cestovném ze dne 13.10.2011 ve výši 1.025,-Kč, jsou oprávněné a uznatelné. Náklad na daň z nemovitosti je oprávněný a uznatelný pouze ve výši 3.243,-Kč. Dlužnice má za to, že insolvenční správkyně nedoložila uhrazení částky za provizi realitní kanceláři Západoreal s.r.o. Dlužnice dále nesouhlasí s nezaúčtováním plateb věřitelce ve výši 2,8 mil Kč, které byly soudu doručeny dne 14.6.2012.

Do bodu II., III. a IV. výroku téhož usnesení se insolvenční správkyně včas odvolala a žádala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, eventuálně jej změnil. Domnívá se, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Náklady na správu zpeněžených nemovitostí insolvenční správkyně uplatnila v celkové výši 62.822,-Kč. Tyto náklady řádně doložila. Dále namítala, že soud prvního stupně nesprávně určil sazbu DPH ve výši 20%.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, aniž ve smyslu ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, a dospěl k závěru, že odvolání jsou částečně důvodná.

Podle § 167 odst. 1 IZ se zajištění věřitelé v rozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna, nestanoví-li tento zákon jinak. Pro pořadí jejich uspokojení je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění, nedohodnou-li se zajištění věřitelé písemně jinak.

Podle § 298 IZ mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odst. 3). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5% výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4% výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 4). Zajištěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na splnění této povinnosti (odst. 5). Pro zpeněžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3 (odst. 6). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odst. 7).

Podle § 38 odst. 1 IZ ve znění do 31.12.2013 insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátce DPH, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního předpisu.

Podle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (ve znění do 31.12.2012 za použití čl. II. přechodných ustanovení vyhlášky č. 488/2012 Sb.) odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli.

Z obsahu spisu se podává, že věřitelka dne 20.05.2011 doručila soudu insolvenční návrh, jímž se domáhala zjištění úpadku dlužnice. Usnesením ze dne 9.6.2011, č.j. KSUL 69 INS 8701/2011-A-15, soud zjistil úpadek dlužnice a současně ustanovil insolvenční správkyní JUDr. Ing. Helenu Horovou. Usnesením ze dne 5.8.2011, č.j. KSUL 69 INS 8701/2011-B-4, soud prohlásil na majetek dlužnice nepatrný konkurs.

Insolvenční správkyně dne 25.4.2012 doručila soudu žádost o vydání souhlasu s vyplacením výtěžku zpeněžení označených nemovitostí sloužících k zajištění pohledávky věřitelky (B-29); podáním ze dne 31.5.2012. (B-31) insolvenční správkyně doplnila žádost o souhlas s vydáním výtěžku zajištěné věřitelce a to o zprávu o průběhu prodeje ze dne 4.4.2012, souhlasem zajištěné věřitelky s výší výdajů souvisejících se zpeněženým majetkem a o kupní smlouvu ze dne 23.3.2012. Z podaného návrhu vyplývá, že zpeněžením mimo dražbu bylo celkem dosaženo částky 2.200.000,-Kč. V souvislosti se zpeněžením zajištěné nemovitosti vznikly insolvenční správkyni celkem náklady ve výši 172.822,-Kč (náklady spojené se zpeněžením ve výši 110.000,-Kč; náklady spojené se správnou nemovitosti v celkové výši 62.822,-Kč, z toho pojištění ve výši 8.800,-Kč, cestovné v celkové výši 9.822 ,-Kč, daň z nemovitosti ve výši 3.500,-Kč, revize a údržba (zimní provoz) ve výši 19.700,-Kč a výměna zámků ve výši 21.000,-Kč). Podle insolvenční správkyně čistý výtěžek zpeněžení tedy činil 1.979.480,40 Kč. Insolvenční správkyně si dále vypočítala odměnu ve výši 47.697,60,-Kč (včetně DPH). Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 28.3.2013, č.j. 2 VSPH 1000/2012-B-49, usnesení soudu prvního stupně ze dne 7.6.2012, č.j. KSUL 69 INS 8701/2011-B-32, jímž soud vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zajištěné věřitelce, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dne 25.5.2013 insolvenční správkyně doručila soudu vyúčtování výdajů spojených se správou a zpeněžením předmětu zajištění a žádost o souhlas s vydáním výtěžku zajištěné věřitelce (B-55) s tím, že vyúčtované položky jsou shodné jako v návrhu na vydání výtěžku, jenž byl soudu doručen dne 25.4.2012 (B-29). Usnesením ze dne 10.4.2015, č.j. KSUL 69 INS 8701/2011-B-60, soud prvního stupně vyzval insolvenční správkyni, aby ve stanovené lhůtě doplnila vyúčtování výdajů spojených se správou a zpeněžením předmětu zajištění a žádost o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěné věřitelce ze dne 20.5.2013 o listiny dokládající výši finančních nákladů k jednotlivým položkám vyúčtování a doplnila vyúčtovávání o skutečnosti, jež by prokázaly účelnost vynaložených nákladů spojených se správou zpeněžených nemovitých věcí, a to nákladů na cestovné, nákladů na revizi a údržbu zajištěné nemovité věci a nákladů na výměnu zámků. Dne 27.4.2015 doručila insolvenční správkyně soudu listiny dokládající výši finančních nákladů k jednotlivým položkám vyúčtování (B-61).

Odvolací soud při výpočtu částky, jež by měla být zajištěné věřitelce vydána dospěl k jiným hodnotám než soud prvního stupně nebo insolvenční správkyně ve svém návrhu na vydáním výtěžku zajištěné věřitelce ze dne 20.5.2013 a jeho doplnění ze dne 24.4.2015, vůči kterému nikdo v zákonné lhůtě námitky nepodal (§ 298 odst. 3 IZ).

Z obsahu spisu má odvolací soud za doložené, že náklady na revizi a údržbu v zimním období a výměnu zámku insolvenční správkyně vynaložila účelně v celkové výši 40.700,-Kč.

Za účelně vynaložené náklady spojené se správou zpeněžených věcí odvolací soud považuje i pojištění nemovitých věcí ve výši 6.208,-Kč, daň z nemovitosti ve výši 3.237,-Kč, náklady spojené se zpracováním přiznání k dani z nemovitosti ve výši 263,-Kč a úhradu za bankovní poplatky ve výši 2.592,-Kč. Výši nákladů spojených se zpeněžením, jež spočívají v odměně zprostředkovateli ve výši 110.000,-Kč, shledal odvolací soud také věcně správnou; insolvenční správkyně doložila, že pověřený zprostředkovatel službu insolvenční správkyni poskytl a výše těchto nákladů nepřesahuje 5% výtěžku zpeněžení (§298 odst. 4 IZ).

V případě cestovného insolvenční správkyně uplatňuje náklad na cestu dne 13.10.2011 neoprávněně, neboť dne 13.10.2011 se soudní jednání nekonalo, a ani nebylo nařízeno, odvolací soud proto rozhodl, že za účelně vynaložené náklady lze považovat cestovné ve výši 8.809,19 Kč.

Celkově je tak od výtěžku zpeněžení třeba odečíst náklady spojené se zpeněžením ve výši 110.000,-Kč a náklady spojené se správou nemovitostí ve výši 61.809,19 Kč (sestávající se z nákladů na revizi a údržbu v zimním období v celkové výši 25.500,-Kč, z nákladů na opravu zkřížených dveří ve výši 8.500,-Kč, výměny zámků ve výši 6.700,-Kč, pojištění nemovitých věcí ve výši 6.208,-Kč, daň z nemovitosti ve výši 3.237,-Kč, náklady spojené se zpracováním přiznání k dani z nemovitosti ve výši 263,-Kč, a úhradu za bankovní poplatky ve výši 2.592,-Kč, cestovného ve výši 8.809,19 Kč), dále je od takto ponížené částky výtěžku třeba odečíst odměnu insolvenční správkyně.

Podle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (ve znění do 31.12.2012 za použití čl. II. přechodných ustanovení vyhlášky č. 488/2012 Sb.) odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěnou věřitelku činí 2 % z částky určené k vydání zajištěné věřitelce. Insolvenční zákon a prováděcí vyhláška vychází z toho, že odměna insolvenčního správce by měla být vypočítávána ze základu tvořeného čistým výtěžkem zpeněžení, tj. částky, která má být zajištěnému věřiteli vyplacena, nikoli samotného (hrubého) výtěžku zpeněžení tak, aby součet zajištěnému věřiteli vyplacené částky, nákladů správy a zpeněžení (pokud nepřesahují 4, resp. 5 % výtěžku) a odměny insolvenčního správce (včetně DPH) nepřesahoval výtěžek zpeněžení, a nebyla proto dále zatížena majetková podstata dlužníka a přeneseně nezajištění věřitelé (k tomu srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.10.2010, sp. zn. KSUL 69 INS 3340/2008, 3 VSPH 834/2010-B-39).

Odměna insolvenční správkyně musí vycházet ze základu vypočteného z výtěžku zpeněžení nejenom po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením (maximálně však do výše 4, resp. 5% výtěžku), ale i po odečtení odměny insolvenční správkyně, včetně DPH. Matematicky lze uvedené vyjádřit následovně: X=VZ-NSZ-OIS-DPH. X je částka určená k vydání zajištěné věřitelce, VZ je výtěžek zpeněžení, NSZ jsou náklady spojené se správou a zpeněžením, OIS je odměna insolvenční správkyně (OIS=0,02X) a DPH je daň z přidané hodnoty z odměny insolvenční správkyně (ve výši 0,21 x 0,02X). Po úpravě dostaneme vyjádření X, tedy X= (VZ-NSZ)/1,0242. Odměna insolvenční správkyně se pak vypočte jako 2% z X.

Výtěžek zpeněžení nemovitostí činí částku 2.200.000,-Kč; od ní je třeba odečíst náklady spojené se zpeněžením ve výši 110.000,-Kč a náklady spojené se správou nemovitostí ve výši 61.809,19 Kč. Dále je o takto ponížené částky výtěžku třeba odečíst odměnu insolvenční správkyně, jež po dosazení hodnot do shora uvedené rovnice a její úpravě činí 47.922,49 Kč, včetně 21% DPH (8.317,13 Kč). Podle § 21 odst. 1 a odst. 4 zákona č. 235/2004 S, o dani z přidané hodnoty, platí, že při poskytnutí služby (což je i činnost insolvenční správkyně podle § 14 zákona o dani z přidané hodnoty) je plátce povinen daň přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Plátce daň uvádí v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň. Odvolací soud souhlasí s námitkou insolvenční správkyně, že za den poskytnutí služby je nutno považovat den nabytí právní moci usnesení, jímž jí soud odměnu určil. Den právní moci rozhodnutí je nutno považovat za den uskutečnění zdanitelného plnění. Daň z přidané hodnoty je určena v době, v níž sazba této daně činí 21% DPH. Soud prvního stupně tedy nesprávně určil DPH v sazbě 20%.

Částka určená k vydání zajištěné věřitelce tak činí 1.980.268,32 Kč (2.200.000-110.000-61.809,19-47.922,46), což je také základ pro výpočet odměny insolvenční správkyně. Odměna insolvenční správkyně činí 47.922,49 Kč včetně 21% DPH (8.317,13 Kč).

Pokud jde o námitku dlužnice o existenci zjištěné pohledávky zajištěné věřitelky, konstatuje odvolací soud, že o její pravosti, výši a pořadí nemůže být v dané fázi insolvenčního řízení žádných pochyb, jelikož ji insolvenční správkyně na přezkumném jednání konaném dne 5.8.2011 řádně uznala. Podle dlužnice k zániku části přihlášené pohledávky došlo splněním dne 24.11.2009, tj. před zahájením insolvenčního řízení. Soud při rozhodování o žádosti insolvenční správkyně o vydání výtěžku zpeněžení zajištěné věřitelce vychází z toho, do jaké výše a v jakém pořadí byla v insolvenčním řízení zjištěna jako pohledávka s právem na uspokojení z předmětu zajištění, z jehož zpeněžení jí insolvenční správkyně navrhuje vydat výtěžek. Je tedy nutno vycházet ze zjištěné pohledávky, jež byla na přezkumném jednání zjištěna jako zajištěná ve výši 3.084.483,60 Kč.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř. v bodě I. výroku změnil jen tak, že výše výtěžku určeného k vydání věřitelce č. 1 činí 1.980.268,32 Kč, v bodě II. výroku změnil jen tak, že soud schvaluje náklady spojené se správou majetku ve výši 61.809,19 Kč, v bodě III. změnil jen tak, že soud neschvaluje náklady spojené se správou majetku ve výši 1.012,81 Kč, v bodě IV. změnil jen tak, že soud určuje odměnu insolvenční správkyně ve výši 39.605,37 Kč plus daň z přidané hodnoty v sazbě 21% ve výši 8.317,13 Kč, celkem tedy 47.922,49 Kč. Jinak odvolací soud napadené usnesení potvrdil podle § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 16. prosince 2015

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková