3 VSPH 1270/2012-A-41
KSPH 42 INS 10183/2012 3 VSPH 1270/2012-A-41

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka: SPEL, a.s. se sídlem Kolín V, Třídvorská 1402, IČO: 00473057, zast. Mgr. Lukášem Krumlem, advokátem se sídlem Praha 1, Panská 1, zahájeném na návrh: Slunol, s.r.o. se sídlem Praha 4, Jaurisova 515/4, IČO: 27418901, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2012, č.j. KSPH 42 INS 10183/2012-A-29,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2012, č.j. KSPH 42 INS 10183/2012-A-29, se v bodu I. a III. zrušuje a insolvenční řízení se zastavuje.

II. Navrhovatel Slunol, s.r.o. se sídlem Praha 4, Jaurisova 515/4, IČO: 27418901, je povinen zaplatit dlužníkovi na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 14.520,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Lukáše Krumla, advokáta se sídlem v Praze 1.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh věřitele Slunol, s.r.o. se sídlem Praha 4 (dále jen Navrhovatel, bod I. výroku), rozhodl o vrácení zálohy 50.000,-Kč Navrhovateli (bod II. výroku) a zavázal Navrhovatele k náhradě nákladů řízení dlužníku ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí (bod III. výroku). Odmítnutí Navrhovatelova insolvenčního návrhu odůvodnil podle § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), neboť jej shledal neurčitým, když postrádá jakékoliv konkrétní vylíčení skutečností osvědčujících dlužníkův úpadek, zejména nedostatečně konkretizoval svou pohledávku, ale zcela nedostatečně označil pohledávku dalšího dlužníkova věřitele, tj. společnost KORAMO, jehož sice identifikoval, avšak konkrétní údaje o jeho pohledávce a její splatnosti neuvedl ničeho. Vzhledem k tomu, že Navrhovatel složil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 tis. Kč, rozhodl o jejím vrácení Navrhovateli. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 146 odst. 3 a § 149 odst. 1 o.s.ř., neboť insolvenční návrh byl odmítnut a Navrhovatel je povinen nahradit ostatním účastníkům, tj. dlužníku jejich náklady, jež v daném případě představují náhradu za právní zastupování dlužníka advokátem podle § 8 a 13 vyhl. č. 484/2000 Sb.

Toto usnesení napadl v zákonem stanovené lhůtě Navrhovatel odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud v bodu I. výroku zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že závěr insolvenčního soudu není správný, neboť pohledávku za dlužníkem má, a v případě označeného věřitele KORAMO nemohl dostatečně konkretizovat jeho pohledávku, neboť tohoto věřitele soud nepoučil i přesto, že k dotazu soudu potvrdil existenci splatných pohledávek, avšak požádal o poučení ve věci nakládání s utajovanými skutečnostmi, v čemž mu však doposud nebylo vyhověno, stejně jako třetímu věřiteli T. Zachovi. Uzavřel, že soud prvního stupně neprovedl dostatečné dokazování k tomu, aby mohl dojít k závěru, že dlužník pohledávky nesplácí proto, že by byl v úpadku, ale proto, že nechce.

Dlužník navrhl napadené usnesení jako věcně správné potvrdit s tím, že považuje návrh navrhovatele na prohlášení úpadku za šikanózní, o Navrhovatelem utajovaných skutečnostech mu není nic známo a má za to, že neexistují a ani existovat nemohou.

Podáním z 24.10.2012 vzal Navrhovatel svůj insolvenční návrh vůči dlužníkovi zpět z opatrnosti, nikoliv proto, že by nebyl o tvrzených skutečnostech přesvědčen , poté, co zopakoval námitky vznesené v odvolání s tím, že soud prvního stupně provedl důkazy pouze formálně, neboť rezignoval zcela na povinnosti řídit se zásadou vyšetřovací ve smyslu § 86 IZ.

K návrhu na zpětvzetí insolvenčního návrhu dlužník navrhl, aby řízení bylo zastaveno a Navrhovatel byl zavázán k náhradě nákladů řízení. Podrobně se vyjádřil ke zpětvzetí a namítl, že zdůvodnění tohoto úkonu Navrhovatelem je pouze účelovou snahou přenést vlastní odpovědnost na soud prvního stupně a odvolací soud z důvodu v úmyslu vyhnout se odpovědnosti za náhradu škody, která bude požadována, již předběžně vyčíslil částkou 5.386.400,-Kč. Odmítl veškeré Navrhovatelem uvedené důvody zpětvzetí návrhu a zopakoval, že se jedná o šikanózní návrh a akt msty ze strany osob propojených s dalším údajným věřitelem dlužníka Tomášem Zachem, neboť před Obvodním soudem pro Prahu 4 se domáhá vůči němu zaplacení částky 3,5 mil. Kč, přičemž se jedná o osobu těsně spjatou s dalším Navrhovatelem označeným věřitelem KORAMO.

Podle § 129 odst. 1 IZ insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

Podle § 130 odst. 1 IZ je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví. Je-li insolvenční návrh vzat zpět až poté, co o něm insolvenční soud rozhodl jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, insolvenční soud rozhodne též o zrušení rozhodnutí.

Podle § 142 písm. b) IZ jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu je mimo jiné zastavení řízení pro zpětvzetí insolvenčního návrhu.

Odvolací soud shledal, že jsou splněny podmínky § 130 odst. 1 IZ, a proto postupoval ve smyslu tohoto ustanovení a napadené usnesení mimo bod II. výroku zrušil a řízení zastavil. V nenapadené části (bod II. výroku) zůstalo rozhodnutí nedotčeno (§ 206 o.s.ř.).

Podle § 146 odst. 3 o.s.ř. odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady.

Uvedené ustanovení vychází z toho, že odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení zavinil zjevně žalobce (navrhovatel), který soudu podal vadné podání, a je namístě, aby nahradil mezitím vzniklé náklady řízení jeho ostatním účastníkům.

Odvolací soud dospěl k závěru, že Navrhovatel svým vadným návrhem zavinil, že byl jeho insolvenční návrh odmítnut a že muselo být jeho zaviněním insolvenční řízení zastaveno, poté, co vzal insolvenční návrh zpět, a proto přiznal dlužníkovi podle § 146 odst. 3 a § 224 odst. 2 o.s.ř. náhradu za právní zastupování advokátem před soudem prvého stupně ve výši sazby odměny 5.000,-Kč podle § 8 a § 13 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění změn a doplňků, a pěti náhrad hotových výdajů po 300,-Kč, tj. 1.500,-Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění změn a doplňků, tedy 6.500,-Kč, což s připočtením 20% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 1.300,-Kč představuje celkem 7.800,-Kč; výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn podle stejných ustanovení s tím, že dlužníkovi byla přiznána náhrada nákladů za právní zastupování advokátem ve výši sazby odměny podle citovaných ustanovení, tj. 5.000,-Kč, a dvou náhrad hotových výdajů po 300,-Kč (vyjádření k odvolání a ke zpětvzetí žaloby), tedy 5.600,-Kč, což s připočtením 20% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 1.120,-Kč představuje celkem 6.720,-Kč; celkem před soudy obou stupňů činí odměna 14.520,-Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 28. listopadu 2012

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová