3 VSPH 1259/2013-P6-15
KSPH 37 INS 1990/2012 3 VSPH 1259/2013-P6-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem v Benešově, Jiřího Franka 1635, o odvolání věřitele Komerční banky, a.s. se sídlem Na Příkopě 33/969, 114 07 Praha 1, IČO 45317054, zast. JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem Vyskočilova 1326/5, 140 00 Praha 4 (Věřitel), proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 1990/2012-P6-10 ze dne 18. července 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 1990/2012-P6-10 ze dne 18. července 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) vyslovil, že se k jeho přihlášce pohledávky do výše 135.712,92 Kč nepřihlíží a v tomto rozsahu odmítá.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že Věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši jistiny 59.641,75 Kč s příslušenstvím ve výši celkem 65.389,29 Kč sestávající z úroku 14.545,75 (P-1/1), úroku z prodlení 28.945,94 Kč (P-1/2) a nákladů řízení 21.897,60 Kč (P-1/3), tj. celkem ve výši 125.031,04 Kč (P-1) a dále pohledávku ve výši jistiny 107.757,52 Kč s příslušenstvím sestávajícím z úroku 27.012,05 Kč (P-2/1), úroku z prodlení 52.238,98 Kč (P-2/2) a nákladů řízení 32.630,40 Kč (P-2/3), tj. celkem 219.638,95 Kč (P-2), dohromady pohledávky ve výši 344.669,98 Kč. Konstatoval, že usnesením č.j. KSPH 37 INS 1990/2012-P6-2 z 1.8.2012 přihlášku pohledávek odmítl do výše 110.763,28 Kč, neboť v rozsahu jejího popření nepodal Věřitel včas žalobu na určení pravosti popřených pohledávek, avšak usnesením Vrchního soudu v Praze sen. zn. 3 VSPH 1155/2012-P6-7 z 25.3.2013 bylo toto usnesení zrušeno s tím, že je třeba přihlášku pohledávky řádně přezkoumat na zvláštním přezkumném jednání.

Uvedl, že při zvláštním přezkumném jednání konaném 21.5.2013 insolvenční správce popřel příslušenství P-1 a P-2 týkající úroku z prodlení částečně, a to v případě P-1/2 ve výši 20.050,49 Kč a v případě P-2/2 ve výši 36.184,79 Kč a dále příslušenství týkající se nákladů řízení tj. P-1/3 a P-2/3 zcela. Vyšel ze zjištění,

že vyrozumění o popření přihlášky pohledávky bylo Věřiteli doručeno 23.5.2013, avšak ve lhůtě 30 dnů žalobu na určení částečně popřených P-1 a P-2 nepodal. Cituje ustanovení § 198 a § 197 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) dospěl k závěru v rozsahu popření nelze k P-1/2,3 a P-2/2,3 (celkem 110.763,28 Kč) přihlížet. Zároveň však, vzhledem k tomu, že P-1/2 byla zjištěna jen do výše 8.895,45 Kč a P-2/2 do výše 16.054,19 Kč (celkem 24.949,46 Kč), jež představují méně než 50% výše, v níž byly přihláškou uplatněny, dovodil, že ve smyslu ustanovení § 178 InsZ nelze přihlížet ani k P-1/2 a P-2/2 ve zjištěné výši (celkem 135.712,92 Kč). Podle § 185 InsZ pak v uvedené výši přihlášené pohledávky odmítl s tím, že Věřitel zůstává účastníkem insolvenčního řízení s pohledávkami v celkové výši 208.957,06 Kč.

Toto usnesení napadl Věřitel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se nepřihlíží k P-1 a P-2 v rozsahu celkem 110.763,28 Kč, když souhlasil s tím, že nepodal v zákonem stanovené lhůtě žalobu na určení popřených pohledávek, avšak namítl, že insolvenční soud nesprávně aplikoval ustanovení § 178 InsZ, když odmítl obě přihlášené pohledávky v rozsahu 24.949,64 Kč, tj. v části, v níž byly P-1/2 a P-2/2 zjištěny s argumentací, že v rozsahu zjištění k nim nelze přihlížet, neboť představují méně než 50%. Uzavřel, že přihlásil do insolvenčního řízení P-1 ve výši 125.031,04 Kč a P-2 ve výši 219.638,95 Kč, tj. celkem 344.670,-Kč. P-1 byla popřena v rozsahu 41.948,09 Kč (P-1/2 v rozsahu 20.050,49 Kč a P-2/3 zcela) a P-2 byla popřena do částky 68.815,19 Kč (P-2/2 v rozsahu 52.238,98 Kč a P-2/3 zcela) a naopak obě byly zjištěny v rozsahu vyšším než 50%. Postup, při němž insolvenční soud zkoumal z hlediska § 178 InsZ P-1/2 a P-2/2 jako samostatné pohledávky,neboť se jedná jen o úrok z prodlení, tj. příslušenství P-1 a P-2, odmítl jako nesprávný.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 178 odst. 1 InsZ bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50% přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna. Pro posouzení věci pak je rozhodující posouzení, zda příslušenství pohledávky, kterým jsou ve smyslu § 121 odst. 3 ObčZ (§ 513 NObčZ) úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním z hlediska citovaného ustanovení pohledávkami, jež je třeba posuzovat samostatně, nebo takovou povahu nemají.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že Věřitel přihlásil do insolvenčního řízení včas pohledávku P-1 ve výši jistiny 59.641,75 Kč z právního důvodu úvěrové smlouvy, dále příslušenství v celkové výši 65.389,30 Kč, z čehož P-1/2-úroky z prodlení činí 28.945,94 Kč a dále pohledávku P-2 ve výši jistiny 107.757,52 Kč s příslušenstvím v celkové výši 111.881,43 Kč, z čehož P-2/2-úroky z prodlení, jak plyne z upraveného seznamu přihlášených pohledávek činí 52.238,98 Kč. Při zvláštním přezkumném jednání konaném 21.5.2013 byly popřeny P-1/2 a P2/2 v rozsahu 20.050,49 Kč, resp. 36.184,79 Kč a zcela P-1/3 a P-2/3, což pak formuloval v upraveném seznamu přihlášených pohledávek (dok. B-17).

Věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky, představující tři jednotlivé druhy příslušenství, tj. smluvní úroky, úroky z prodlení a náklady řízení definované v ustanovení § 121 odst. 3 ObčZ (§ 513 NObčZ) a dále jistiny pohledávek P-1 a P-2. Příslušenství pohledávek představuje nároky, které k pohledávce (jistině) příslušejí, tj. svým vznikem souvisejí s existencí pohledávky hlavní a zásadně sdílejí i její osud. To však nic nemění na tom, že jde o samostatné pohledávky, které jsou vymezeny vlastním důvodem vzniku a výší, a tyto pohledávky také lze samostatně soudně uplatnit. Proto chce-li věřitel uplatnit příslušenství pohledávky v insolvenčním řízení proti dlužníkovi, musí tak ve smyslu § 109 odst. 1 písm. a), § 110 a § 173 InsZ učinit včasnou přihláškou, jež má pro běh promlčecích a prekluzívních lhůt stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu. Náležitosti přihlášky, kterou je třeba podat ve smyslu § 176 InsZ na předepsaném formuláři, jsou zřetelně vymezeny v § 21 odst. 1 písm. i) bodu 2 vyhlášky o jednacím řádu tak, že v údaji o výši pohledávky je třeba odlišit jistinu a příslušenství pohledávky. U příslušenství pohledávky je nezbytné rozlišit jeho jednotlivé druhy, tedy úroky, úroky z prodlení či náklady spojené s uplatněním pohledávky. Je tak správný závěr insolvenčního soudu, který posuzoval P-1/2 a P-2/2 z hlediska ustanovení § 178 InsZ samostatně.

P-1/2 ve výši 28.945,94 Kč byla popřena v rozsahu 20.050,49 Kč a zjištěna byla do výše 8.895,45 Kč. P-2/2 ve výši 52.238,98 Kč byla popřena v rozsahu 36.184,79 Kč a zjištěna do výše 16.054,19 Kč, tj. v obou případech byla zjištěna v menším rozsahu než 50% výše, v nichž byly přihlášeny, a proto bylo zcela namístě postupovat podle § 178 InsZ a závěr insolvenčního soudu, že se nepřihlíží a odmítají přihlášené pohledávky i v rozsahu 24.949,64 Kč (16.054,19 + 8.895,45) je správný.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. srpna 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková