3 VSPH 1259/2011-A-13
KSCB 28 INS 16914/2011 3 VSPH 1259/2011-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka Radima anonymizovano , anonymizovano , bytem Bednáreček 66, Nová Včelnice, IČO 45118850, zast. JUDr. Helenou Kubecovou, advokátkou se sídlem Brandýs nad Labem, Masarykovo nám. 35, zahájeném k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. září 2011, č.j. KSCB 28 INS 16914/2011-A-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. září 2011, č.j. KSCB 28 INS 16914/2011-A-8, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích odmítl insolvenční návrh Radima anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dlužník v insolvenčním návrhu v rozporu s § 103 a § 104 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), a závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovanými ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 91/2009, nevylíčil všechny rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly jeho úpadek. Dlužník v návrhu prohlásil, že má více věřitelů a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky, což dokládá listinami, že se do této situace dostal ze zdravotních důvodů (je vážně nemocen), prohlásil, že nemá žádný majetek a celková výše jeho závazků činí 1.991.633,60 Kč, takže je v úpadku dle § 3 odst. 3 IZ. Dále soud pokračoval, že k tomu, aby bylo možné uzavřít, že dlužník má nejméně dva věřitele, musí je v návrhu označit určitým způsobem, což neučinil, neboť v něm citoval pouze obecnou definici úpadku, prohlásil, že nemá žádný majetek a uvedl celkovou výši svých závazků. Z uvedených důvodů proto dlužníkův insolvenční návrh odmítl podle § 128 odst. 1 IZ.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal, neboť nepovažuje za pravdivé závěry soudu prvního stupně, podle nichž nedoložil k návrhu seznam závazků, když naopak jmenovitě uvedl 31 věřitelů, výši dlužných částek u každého věřitele zvlášť včetně požadovaných nákladů řízení, někde uvedl i příslušenství pohledávky. Konstatoval, že v odvolání doplňuje příkladmo některé závazky, na něž byly vydány exekuční příkazy, a specifikuje pohledávky sedmi věřitelů s podrobným vylíčením jejich výše a data vzniku. Dále uvedl, že nevlastní žádný majetek, jenž by nebyl zatížen (zřejmě zástavním právem), a že má ve výlučném vlastnictví dům č.p. 106 včetně pozemku na něm stojící v kat. úz. Bednáreček zastavený ve prospěch České spořitelny, a.s. pro úvěrovou pohledávku ve výši 3,4 mil. Kč a že má další úvěrové závazky u různých peněžních ústavů, jež nemají původ v podnikání. Uzavřel, že jeho závazky z podnikání i mimopodnikatelské závazky nelze plně uspokojit prodejem uvedené nemovitosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ).

Co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh insolvenčního návrhu.

Podle § 104 IZ v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč (odst. 3). Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné (odst. 4). Soudní praxe pak dovodila, že z ustanovení § 104 odst. 3 IZ nevyplývá povinnost uvést v seznamu závazků i negativní vymezení skutečnosti, že žádný věřitel není osobou dlužníkovi blízkou, dlužník nepopírá žádnou z evidovaných pohledávek a nemá žádného odděleného věřitele (blíže usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.6.2009, sp.zn. KSOS 33 INS 1974/2009, 2 VSOL 146/2009-A).

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Řádný insolvenční návrh je předpokladem pro další průběh insolvenčního řízení, a proto je třeba mu věnovat náležitou pozornost, neboť právě vylíčení rozhodujících skutečností pro osvědčení úpadku je předpokladem pro další postup v řízení. Není-li úpadek dlužníka v rámci samotného insolvenčního návrhu řádně osvědčen, insolvenční zákon nedává soudu podklad pro další průběh řízení a soud není oprávněn sám dovozovat úpadek dlužníka, když v rámci návrhového řízení, jakým insolvenční řízení je, je tvrzení o úpadku povinností dlužníka. Z toho plyne, že účelem insolvenčního návrhu je, aby dlužník kvalifikovaně svůj úpadek tvrdil.

Z obsahu insolvenčního návrhu se podává, že v něm dlužník uvedl toliko, že má více věřitelů a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky, že z důvodu nemoci nemohl podnikat ve svém oboru, jímž je velkoobchod , a proto svou podnikatelskou činnost přerušil k 31.3.2010. Současně prohlásil, že nemá žádný majetek a že výše jeho závazků činí částku 1.991.633,60 Kč, a navrhl soudu, aby podle § 3 odst. 3 IZ rozhodl o jeho úpadku a prohlásil na jeho majetek konkurs.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl konkrétní údaje o svých majetkových poměrech (o svém majetku a příjmech), ohledně svých dluhů uvedl pouze jejich celkovou částku, o jejich splatnosti neuvedl ničeho a rovněž neoznačil své víceré věřitele. Dlužník tedy v insolvenčním návrhu nevylíčil řádně skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek podle § 3 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu. Tato chybějící rozhodná skutková tvrzení přitom nebyla v daném případě nabídnuta ani prostřednictvím seznamů podle § 104 IZ, neboť řádný seznam závazků nepřipojil, pouze předložil příkladmo seznam některých závazků, v nichž uvedl věřitele v některých případech bez řádného označení (neuvedeno IČO, či chybějící právní forma nebo řádná adresa), uvedl sice výši dlužné částky + příslušenství , aniž by jej vyčíslil, avšak o jejich splatnosti neuvedl nic. Seznam majetku dlužník nepřipojil-zřejmě považoval za dostatečné prohlášení v insolvenčním návrhu, že žádný nemá, což je v rozporu s jeho námitkami v odvolání, v nichž uvádí, že vlastní nemovitost zatíženou zástavním právem. To dokládá, že dlužník o svých majetkových poměrech uváděl nepravdivé a neúplné údaje.

Na základě shora uvedených zjištění a právních úvah dospěl odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně k témuž závěru, totiž že v insolvenčním návrhu nejsou obsažena a osvědčena tvrzení způsobilá naplnit znaky tvrzeného úpadku dlužníka dle § 3 odst. 1 IZ, popř. ve spojení s některou z domněnek existence úpadku podle druhého odstavce téhož ustanovení, ani úpadek ve formě předlužení dle § 3 odst. 3 IZ, jež u fyzické osoby-podnikatele přichází v úvahu.

Insolvenční návrh věřitele tedy neobsahuje potřebná tvrzení, jež by byla způsobilá (doložena listinami) osvědčit dlužníkův úpadek; pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat, a proto soud I. stupně správně insolvenční návrh, aniž věřitele vyzýval k odstranění vad tohoto návrhu, bez dalšího odmítl podle § 128 odst. 1 IZ. Vady insolvenčního návrhu mohl insolvenční navrhovatel (dlužník) odstranit, jen dokud soud I. stupně nevydal usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ. Proto i když dlužník se tak v rámci odvolacího řízení snažil učinit, nemá tato okolnost z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Odvolací soud na základě výše uvedeného proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pouze pro úplnost odvolací soud doplňuje, že odmítnutí insolvenčního návrhu nezakládá překážku věci rozsouzené, a nebrání dlužníku podat po právní moci tohoto usnesení návrh znovu a řádně, jak shodně uvedl soud prvního stupně.

Poučení : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 19. září 2012

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová