3 VSPH 1250/2013-B-42
KSPH 41 INS 18543/2011 3 VSPH 1250/2013-B-42

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Naděždy anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Jiřího nám. 20/1, 290 01 Poděbrady, adresa pro doručování Dr. Horákové 268, 290 01 Poděbrady, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 18543/2011-B-24 ze dne 11. června 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 18543/2011-B-24 ze dne 11. června 2013 se v bodech I. až IV. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 41 INS 18543/2011-B-24 ze dne 11.6.2013 v bodě I. výroku zrušil oddlužení dlužnice Naděždy anonymizovano (dále jen dlužnice) povolené usnesením č.j. KSPH 41 INS 18543/2011-A-13 ze dne 5.12.2011, v bodě II. výroku prohlásil na majetek dlužnice konkurs, v bodě III. výroku rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, v bodě IV. výroku konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, tj. dne 10.6.2013, a v bodě V. výroku uložil insolvenčnímu správci předložit do 31.11.2013 průběžnou, případně konečnou zprávu.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. KSPH 41 INS 18543/2011-A-13 ze dne 5.12.2011 povolil oddlužení dlužnice, insolvenčním správcem byl ustanoven Voleský a partneři, v.o.s. (dále jen insolvenční správce nebo správce). Usnesením č.j. KSPH 41 INS 18543/2011-B-7 ze dne 20.2.2012 bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, termín první splátky byl určen na 15.3.2012 s tím, že dlužnice je povinna platit splátky ze mzdy od jejího zaměstnavatele Macura-kožní, s.r.o.

Do insolvenčního řízení přihlásilo 5 věřitelů nezajištěné pohledávky v celkové výši 380.375,96 Kč, které byly při přezkumném jednání konaném dne 15.2.2012 insolvenčním správcem i dlužnicí uznány.

Podáním doručeným soudu dne 9.7.2012 insolvenční správce soudu sdělil, že za období od 15.3.2012 až 15.6.2012 neobdržel od zaměstnavatele dlužnice žádnou splátku. Podáním došlým soudu 4.10.2012 pak oznámil, že zaměstnavatel zahájil provádění srážek z příjmů dlužnice, ty však pokryly pouze jeho nárok na odměnu, věřitelům nebylo vyplaceno ničeho. Správce vyzval dlužnici k zaslání části mzdy, která nebyla sražena jejím zaměstnavatelem, dopis se mu ale vrátil nedoručený. Dlužnice tak podle správce neplní podmínky schváleného oddlužení splátkovým kalendářem.

Soud dne 5.10.2012 vyzval dlužnici k vysvětlení, z jakého důvodu nejsou plněny podmínky schváleného oddlužení a proč nekomunikuje se správcem. Výzva se ale soudu vrátila opakovaně jako nedoručená (dlužnicí v úložní době nevyzvednutá).

Dne 15.1.2013 došlo soudu správcovo sdělení, že ke dni 15.1.2013 bylo věřitelům vyplaceno celkem 6.278,-Kč, tj. 1,65 % jejich zjištěných pohledávek. Dne 10.4.2013 pak došlo soudu sdělení správce, že ke dni 10.4.2013 bylo věřitelům vyplaceno celkem 11.777,98 Kč, tj. 3,1 % jejich zjištěných pohledávek. Z toho správce dovozoval, že lze důvodně předpokládat nesplnění splátkového kalendáře, tj. že dlužnice neupokojí věřitele minimálně v rozsahu 30 % jejich zjištěných pohledávek. Proto soudu navrhl zrušení schváleného oddlužení.

Soud dle § 418 insolvenčního zákona (dále jen IZ) nařídil na den 7.6.2013 jednání, termín jeho konání byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 22.4.2013; obsílka dlužnici se opět soudu vrátila jako nevyzvednutá. Na jednání, k němuž se dlužnice nedostavila, správce na dotaz soudu uvedl, že na svém návrhu zrušení schváleného oddlužení trvá, neboť dlužnice s ním přes urgence nekomunikuje. Do 22.4.2013 bylo na účet správce poukázáno celkem 15.443,98 Kč, což činí 4,06 % zjištěných pohledávek věřitelů. Výhledově by tak do 5 let byla dlužnice schopna zaplatit nezajištěným věřitelům pouze 14,33 % jejich pohledávek, a tudíž tu není předpoklad dosažení zákonem stanové míry uspokojení těchto věřitelů.

Soud prvního stupně ve smyslu § 418 IZ vycházel z toho, že pokud dlužník za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není schopen hradit měsíční splátky předpokládané podle schváleného oddlužení, ačkoliv řádně plní povinnosti uvedené v § 412 odst. 1 a 3 IZ, a pokud se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, insolvenční soud schválené oddlužení-po jednání-zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Na základě výše uvedených zjištění soud shledal, že dlužnice je nekontaktní, poštu si nepřebírá a na výzvy soudu ani správce nereaguje. Ze správcových zpráv je přitom zřejmé, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možno splnit-v jeho rámci nebude dosaženo minimální zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů. Nejedná se o momentální zhoršení příjmové situace dlužnice, ale o situaci dlouhodobou, když od 15.3.2012 do 7.6.2013 bylo nezajištěným věřitelům vyplaceno celkem 15.443,98 Kč, což činí 4,06 % jejich zjištěných pohledávek. Správce nezjistil, že by dlužnice zatajovala jiný příjem nebo hodnotu získanou dědictvím nebo darem, anebo že by komukoliv poskytla zvláštní výhody či na sebe vzala nové závazky. K jednání o správcově návrhu na zrušení oddlužení se dlužnice nedostavila. Za popsané situace nelze předpokládat úspěšné završení oddlužení, neboť dlužnice v časovém prostoru splátkového kalendáře nebude schopna uspokojit pohledávky svých nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 % jejich zjištěných pohledávek; výhledově by při dokončení splátkového kalendáře byly tyto pohledávky uspokojeny pouze v rozsahu 14,33 %.

Proto soud podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ schválené oddlužení dlužnice zrušil a prohlásil na její majetek konkurs s tím, že podle § 314 odst. 1 IZ bude pojednáván jako nepatrný, neboť dlužnice je fyzickou osobou, která není podnikatelem. Současně uložil insolvenčnímu správci, aby pro případ, že nedohledá žádný majetek dlužnice, předložil namísto průběžné zprávy konečnou zprávu.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala. Uvedla, že nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek, během oddlužení pravidelně splácela částku 2.922,-Kč, takže je schopna během 5 let uhradit minimálně 30 % celkové dlužné částky, tj. 114.115,80 Kč. Dodala, že se přestěhovala do podnájmu k dceři, která po rozvodu bydlí sama se synem a dlužnice jí takto chce pomoci s hrazením nájemného, inkasa a vnukovy školky. Po těchto výdajích jim na domácnost zbývá jen 5.000,-Kč. Proto není v silách dlužnice splácet dluhy jinak než v rámci oddlužení. V odvolání dlužnice uvedla i novou adresu svého současného pobytu-bydliště.

Odvolací soud vyzval dlužnici k doložení jejího tvrzení, že po celou dobu trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře (od první splátky stanovené ke dni 15.3.2012 až do vydání napadeného usnesení) poskytovala na plnění splátkového kalendáře pravidelně měsíčně splátku 2.922,-Kč dostatečnou pro řádné splnění plánu oddlužení. K doložení téhož odvolací soud opakovaně marně vyzval i zaměstnavatele dlužnice.

Na základě uvedené výzvy dlužnice předložila odvolacímu soudu potvrzení svého zaměstnavatele Macura-kožní, s.r.o. ze dne 16.9.2013, v němž tento zaměstnavatel prohlásil, že od 10.7.2012 (poté, co mu bylo dne 12.6.2012 sděleno JUDr. Voleským číslo účtu pro zasílání splátek) pravidelně strhává ze mzdy dlužnice 2.922,-Kč měsíčně na splátku k plnění oddlužení; poslední splátka proběhla dne 10.9.2013.

Následně insolvenční správce k žádosti odvolacího soudu, aby se vyjádřil k výše uvedeným odvolacím tvrzením dlužnice a k prohlášení jejího zaměstnavatele ze dne 16.9.2013, podáním ze dne 5.11.2013 sdělil, že počínaje dnem 11.7.2012 mu na jeho účet zaměstnavatel dlužnice zasílá měsíčně postižitelnou část její mzdy ve výši 2.922,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, aniž za souhlasu dlužnice a s ohledem na § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval odvolací jednání, a po tomto přezkoumání dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Dle § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (§ 418 odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (§ 418 odst. 3 IZ).

Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ. K tomu však může dojít, jen pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je přitom soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní, a že z toho důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba proces oddlužení za podmínek stanovených v § 418 IZ ukončit. K takovému rozhodnutí, učiněnému ve prospěch všech věřitelů, nepotřebuje insolvenční soud, jako strážce jejich společného zájmu, ani návrh některého z věřitelů.

V daném případě soud prvního stupně pravomocným usnesením č.j. KSPH 41 INS 18543/2011-B-7 ze dne 20.2.2012 schválil oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem (bod I. výroku). Současně v bodě II. výroku dlužnici uložil, aby insolvenčnímu správci platila měsíčně zálohu na odměnu ve výši 750,-Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč, celkem tedy 900,-Kč navýšených o DPH, od března 2012 do února 2017, případně po dobu kratší do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů. V bodě III. výroku dlužnici uložil, aby z příjmů, které získá po schválení oddlužení, platila prostřednictvím insolvenčního správce nezajištěným věřitelům měsíčně částku v rozsahu, ve kterém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, po odečtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, a to každému z věřitelů dle poměru jejich pohledávek, určeného v tomto bodě výroku, po dobu 5 let od března 2012 do února 2017, případně po dobu kratší do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů, vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Termín první splátky soud určil na den 15.3.2012. V bodě VI. výroku soud určil, že příjmem, z něhož musí dlužnice hradit splátky, je její mzda od zaměstnavatele Macura-kožní, s.r.o., a tomuto plátci mzdy dlužnice v bodě IV. výroku uložil, aby z ní (nebo z jiného postižitelného příjmu dlužnice) po doručení tohoto rozhodnutí prováděl stanovené srážky odpovídající částce, kterou mohou být při výkonu rozhodnutí uspokojeny přednostní pohledávky, a aby nevyplácel sražené částky dlužnici, ale na účet insolvenčního správce. Současně soud uložil přihlášeným věřitelům sdělit insolvenčnímu správci čísla svých bankovních účtů k plnění částek dle splátkového kalendáře a insolvenční správkyni uložil, aby pravidelně vyplácela srážky nezajištěným věřitelům v poměru určeném v bodě III. výroku a aby o plnění oddlužení podávala soudu každé 3 měsíce zprávy (body VII. a VIII. výroku).

V době vydání tohoto rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře byly (přezkoumáním na předchozím přezkumném jednání konaném dne 15.2.2012) zjištěny všechny přihlášené nezajištěné pohledávky věřitelů v celkové výši 380.375,96 Kč, jež všechny také soud do schváleného splátkového kalendáře pojal. K dosažení zákonné minimální 30% míry uspokojení těchto pohledávek v rámci splátkového kalendáře by na ně dlužnice musela zaplatit celkem částku 114.112,80 Kč, a to ovšem s přednostní úhradou paušální odměny a náhrady hotových výdajů (dle vyhlášky č. 313/2007 Sb.) ve výši 900,-Kč měsíčně s navýšením o příslušnou DPH (jíž je správce plátcem), tj. v roce 2012 (po dobu 10 měsíců) ve výši 1.080,-Kč měsíčně (s 19% DPH) a od roku 2013 měsíčně ve výši 1.089,-Kč (s 21% DPH). Nároky insolvenčního správce by tak za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře (při trvající 21% DPH) činily celkem 65.250,-Kč, a tudíž k tomu, aby se při jejich přednostní úhradě (co pohledávek za podstatou-§ 168 odst. 2 písm. b/ IZ) dostalo věřitelům za tuto dobu alespoň minimálního zákonného uspokojení vyžadujícího plnění ve výši 114.112,80 Kč, musela by dlužnice v průběhu splátkového kalendáře poskytnout splátky v celkové výši 179.362,80 Kč. Tomu odpovídá nutná minimální měsíční splátka ve výši 2.989,-Kč (jestliže v budoucnu nedojde ke změně sazby DPH). Původní kalkulace nutné splátky, jež v době schválení oddlužení vycházela z tehdejší 19% DPH, přitom byla jen o málo nižší (2.982,-Kč).

V odvolacím řízení ovšem insolvenční správce (odlišně od toho, co se podávalo z jeho průběžných zpráv podávaných v průběhu oddlužení) potvrdil tvrzení zaměstnavatele dlužnice, že od července 2012 prováděl ze mzdy dlužnice zákonné srážky ve výši 2.922,-Kč měsíčně a správci je poukazoval, a že tak činí až dosud, jak plyne z poslední správcovy zprávy ze dne 9.10.2013. Ukázalo se tak, že neobstojí zjištění, na nichž soud prvního stupně napadené usnesení postavil, neboť nedošlo k takové poruše v plnění splátkového kalendáře, jak soud (na základě tehdejších údajů správce) uvažoval. Splátky dostatečné pro splnění plánu oddlužení byly pravidelně prováděny, nestalo se tak pouze v měsících březnu až červnu 2012. Tento čtyřměsíční výpadek splátek byl podle tvrzení zaměstnavatele dlužnice způsoben tím, že mu správce dříve neoznačil účet, na který mají být sražené částky poukazovány (když v usnesení o schválení oddlužení vskutku označen nebyl); toto tvrzení správce ve svém vyjádření nezpochybňoval. To ale neznamená, že si dlužnice zaměstnavatelem nestrženou postižitelnou část jejích příjmů za březen až červen 2012, jež podle rozhodnutí o schválení oddlužení náležejí k jeho plnění, může ponechat. Proto správce dlužnici správně vyzýval, aby mu tyto příjmy v rozsahu měsíční zákonné srážky vydala, což neučinila, neboť si na adrese svého bydliště korespondenci nevyzvedávala. V odvolacím řízení nicméně dlužnice označila novou adresu svého bydliště, na které se nyní zdržuje (což ovšem ve smyslu § 412 odst. 1 písm. c/ IZ byla povinna učinit bez prodlení poté, co své bydliště změnila).

S ohledem na tato zjištění je odvolací soud přesvědčen o tom, že zrušení schváleného oddlužení je předčasné. Deficit v plnění splátkového kalendáře není tak velký, aby ho dlužnice nemohla v rozumné době-vydáním neoprávněně vyplacených částí mzdy za březen až červen 2012-vyrovnat. K úhradě nákladů insolvenčního řízení (nároků insolvenčního správce) lze přitom použít i zálohu, kterou dlužnice pro ten účel ve výši 3.000,-Kč složila (a která již také byla správci v lednu 2013 soudem vydána). Současně lze při zjištěném aktuálním bydlišti dlužnice očekávat, že do budoucna již bude její komunikace se správcem a soudem bezproblémová. Jestliže budou naplněny všechny tyto předpoklady, dlužnice napraví co zanedbala a nadále bude řádně plnit všechny svoje povinnosti vyplývající z plánu oddlužení a příslušných ustanovení zákona (zejm. § 412 IZ), může být oddlužení zdárně dokončeno (splněno).

Odvolací soud proto postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, napadené usnesení v odvoláním dotčených výrocích zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 7. listopadu 2013

JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová