3 VSPH 1249/2013-A-15
KSPL 52 INS 7919/2013 3 VSPH 1249/2013-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Josef anonymizovano , anonymizovano , bytem Mánesova 434/9, 350 02 Cheb, zahájeném k návrhu dlužníka, o odvolání přihlášeného věřitele Miroslava anonymizovano , nar. 8.9.1998, bytem Kostelní 468, 351 35 Plesná, zast. Mgr. Zdeňkem Stránským, advokátem se sídlem Náměstí Václava Hanky 828, 544 01 Dvůr Králové nad Labem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 7919/2013-A-9 ze dne 16. května 2013,

takto:

Odvolání s e o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni v insolvenčním řízení dlužníka Josefa anonymizovano (dále jen dlužník) usnesením č.j. KSPL 52 INS 7919/2013-A-9 ze dne 16.5.2013-jež s odkazem na § 169 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). neodůvodnil-zrušil svoje usnesení č.j. KSPL 52 INS 7919/2013-A-7 ze dne 10.4.2013, kterým dlužníku uložil povinnost zaplatit do 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

Proti tomuto zrušujícímu usnesení podal odvolání přihlášený věřitel Miroslav anonymizovano . Namítal, že dlužník v seznamu závazků opomněl uvést svůj závazek běžného a dlužného výživného (jak vyplývá z příloh přihlášky), a že v řízení o snížení výživného vedeného u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 19 P 179/2009 tvrdil, že u společnosti Jiří Havel, s.r.o. od 1.5.2013 nepracuje-jednalo se pouze o jednorázovou příležitostnou výpomoc této společnosti, jejíž spoluvlastnicí je dlužníkova sestra.

Odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou.

Podle § 108 odst. 1 věty prvé IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Podle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), ve znění účinném do 31.12.2013, se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 201 o.s.ř. může napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním účastník řízení.

Podle § 374 odst. 3 o.s.ř. je-li podáno odvolání proti rozhodnutí, které vydal soudní komisař, justiční čekatel, asistent soudce nebo pověřený administrativní zaměstnanec, může mu zcela vyhovět předseda senátu (samosoudce). Jeho rozhodnutí se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním.

Podle § 95 IZ rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení, proti kterým je odvolání přípustné, může na jeho základě změnit také soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví; to neplatí, jde-li o odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření nebo o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé.

V posuzovaném případě soud prvního stupně napadeným usnesením zrušil svoje usnesení č.j. KSPL 52 INS 7919/2013-A-7 ze dne 10.4.2013, jímž dlužníku-co insolvenčnímu navrhovateli-podle § 108 odst. 1 IZ uložil povinnost zaplatit v určené lhůtě zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Usnesení o povinnosti navrhovatele k zaplacení zálohy dle § 108 IZ je podle ustálené judikatury rozhodnutím, proti němuž je odvolání přípustné (a které musí být také náležitě odůvodněno). Jakkoli subjektivní přípustnost odvolání proti tomuto rozhodnutí § 108 IZ výslovně neupravuje, z povahy věci plyne, že je může podat jen ten účastník, jemuž mohla být tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech, kterou lze reparovat v odvolacím řízení, tj. pouze insolvenční navrhovatel, jemuž byla povinnost k zaplacení zálohy uložena, neboť jiný účastník tímto rozhodnutím není nijak dotčen. Jedině týž navrhovatel je pak také osobou oprávněnou napadnout odvoláním usnesení, jímž by soud prvního stupně dle 92 IZ nebo dle § 374 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí o jeho povinnosti k zaplacení zálohy změnil.

Přestože to soud prvního stupně v napadeném usnesením (postrádajícím odůvodnění) nijak nevyjádřil, je zřejmé, že jím do obsahu (výroku) svého usnesení A-7, jímž dlužníku uložil povinnost k zaplacení zálohy, zasáhl autoremedurou dle 92 IZ, resp. dle § 374 odst. 3 o.s.ř. (protože šlo o rozhodnutí vydané asistentem soudce), když patrně pokládal dlužníkovo podání ze dne 25.4.2013 (A-8) za odvolání proti usnesení A-7. Přestože takový postup mohl soud prvního stupně realizovat jen změnou usnesení A-7, jíž by (s příslušným odůvodněním) podanému odvolání plně vyhověl, nikoli zrušením tohoto usnesení (a bez odůvodnění), podstatná je skutečnost, že také proti tomuto zrušujícímu usnesení může odvolání podat opět jedině dlužník, jehož práv se toto usnesení týká, nikoli odvolatel (přestože obecně vzato jako přihlášený věřitel je účastníkem insolvenčního řízení).

Jelikož odvolatel není subjektivně legitimován k podání odvolání proti napadenému usnesení, odvolací soud jeho odvolání podle § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. února 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková