3 VSPH 1248/2013-A-13
KSPL 52 INS 10350/2013 3 VSPH 1248/2013-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Luční 923, 360 01 Ostrov nad Ohří, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 10350/2013-A-8 ze dne 19. června 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 10350/2013-A-8 ze dne

19. června 2013 se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníkovi neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 52 INS 10350/2013-A-8 ze dne 19.6.2013 uložil dlužníku Stanislavu Němcovi (dále jen dlužník), aby ve lhůtě 7 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 12.4.2013 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení; téhož dne bylo zahájeno dlužníkovo insolvenční řízení.

Usnesením č.j. KSPL 52 INS 10350/2013-A-6 ze dne 19.4.2013 soud dlužníka vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení doplnil návrh na povolení oddlužení o znalecké ocenění nemovitosti a listiny dokládající údaje o jeho příjmech za poslední 3 roky. Toto usnesení bylo dlužníkovi doručeno dne 30.4.2013. Podáním ze dne 23.5.2013 dlužník požádal z důvodu nemoci o prodloužení lhůty k předložení požadovaných příloha do 7.6.2013, ani dosud však žádnou z požadovaných příloh soudu nedoručil.

Soud konstatoval, že bude-li zjištěn úpadek dlužníka, nezbude než jeho návrh na povolení oddlužení odmítnut dle § 393 odst. 3 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) a na jeho majetek prohlásit konkurs (§ 396 IZ). Proto soud uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejímž účelem je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Dlužník-jak plyne z příloh návrhu-má majetek v hodnotě 14.000,-Kč a závazky ve výši 168.000,-Kč. Přitom vlastní také byt, jehož znalecké ocenění však ani přes výzvu soudu nepředložil, a jeho hodnota tudíž není známa. Protože náklady insolvenčního řízení představují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) činí nejméně 45.000,-Kč, považoval soud stanovenou zálohu za přiměřenou okolnostem dané věci.

Toto usnesení napadl dlužník včasným odvoláním s požadavkem, aby mu byla povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení odpuštěna, neboť v současné době nemá finanční prostředky potřebné pro její zaplacení. Uvedl, že žádal soud o oddlužení provedené zpeněžením majetkové podstaty, kdy by záloha byla insolvenčnímu správci vyplacena po prodeji dlužníkovy nemovitosti. K odvolání dlužník-jakožto doplnění svého návrhu požadované výzvou ze dne 19.4.2013 (A-6)-předložil opět seznamy majetku a závazků, a také doklady o příjmech za poslední 3 roky a znalecký posudek ze dne 24.6.2013, jímž byla jeho nemovitost (byt vč. příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku v k.ú. a obci Kynšperk nad Obří) oceněna obvyklou cenou 480.000,-Kč a administrativní cenou 437.190,-Kč.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je důvodné.

Pro posouzení důvodnosti odvolání je podstatné, že s účinností ode dne 1.1.2014 došlo k novelizaci insolvenčního zákona provedené zákonem č. 294/2013 Sb. (tzv. revizní novela). Podle přechodných ustanovení tohoto zákona obsažených v jeho čl. II. insolvenční zákon ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (revizní novely) platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 136 odst. 4 věty druhé IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že jsou-li v insolvenčním řízení splněny podmínky k bezodkladnému rozhodnutí o úpadku dlužníka, s nímž bude spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, nelze dlužníku uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Místo toho soud v takovém rozhodnutí uloží dlužníku povinnost k zálohovému placení nároků insolvenčního správce z titulu jeho odměny a náhrady hotových výdajů, jež mu budou podle vyhlášky ve znění účinném od 1.1.2014-dle následně zvoleného (schváleného) způsobu oddlužení-náležet.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník se svým insolvenčním návrhem spojil návrh na povolení oddlužení podaný na předepsaném formuláři; oddlužení navrhl provést ve formě zpeněžení majetkové podstaty. V kolonce 6 tohoto formuláře určené k podání insolvenčního návrhu dlužník vyznačil, že domáhá rozhodnutí o svém úpadku. Učinil tak s tvrzením, že má vůči 7 označeným věřitelům nezajištěné závazky v celkové výši 167.829,-Kč; uvedl i údaje o jejich splatnosti, podle nichž jsou dlužníkovy závazky vesměs více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Dále dlužník tvrdil, že zastavil platby všem svým věřitelům, že jeho průměrný měsíční příjem (ze zaměstnání konaného na základě pracovní smlouvy uzavřené na dobu určitou od 1.3.2013 do 28.2.2014) činí cca 27.000,-Kč; je svobodný a má stanoveno placení výživného ve výši 1.500,-Kč měsíčně. Z návrhů a jejich příloh (včetně řádných seznamů majetku a závazků), které dokládají výše uvedená dlužníkova tvrzení, dále plyne, že vlastní jen majetek nesloužící k zajištění závazků, a to běžné vybavení domácnosti, jež ocenil celkovou částkou 13.000,-Kč, a také výše uvedenou nemovitost (byt), jehož obvyklá cena-jak dlužník ve smyslu výzvy soudu dodatečně (spolu s důkazy o jeho příjmech za poslední 3 roky) doložil-byla znalcem určena částkou 480.000,-Kč.

Za popsané situace-po dodatečném doplnění návrhu na povolení oddlužení -lze mít tento návrh i návrh insolvenční za řádný, způsobilý projednání, přičemž lze rovněž očekávat, že na jejich podkladě bude možno rozhodnout současně o úpadku dlužníka i o povolení jeho oddlužení (dle § 397 odst. 1 ve znění účinném od 1.1.2014). V řízení zatím nevyšlo najevo, že by dlužník nebyl k podání návrhu na povolení oddlužení oprávněn ve smyslu § 389 odst. 1 IZ (ve znění do 31.12.2013), nebo že by tento jeho návrh byl provázen nepoctivým záměrem (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ); nic takového mu ani soud prvního stupně nepřičítal. Z hlediska minimální zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ se přitom dlužníkova ekonomická nabídka jeví být dostatečnou přinejmenším pro jím navržené oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Při takovém způsobu oddlužení totiž s ohledem na obvyklou cenu dlužníkovy nemovitosti-i při zohlednění přednostní pohledávky běžného měsíčního výživného, nároků insolvenčního správce (jeho odměny a náhrady hotových výdajů dle § 3 odst. a/ § 7 vyhlášky) či případných nákladů spojených se správou a zpeněžováním majetkové podstaty-lze předpokládat, že pohledávky nezajištěných věřitelů budou uspokojeny alespoň v rozsahu 30 %, což činí 50.349,-Kč. Za předpokladu zachování stávajících příjmů dlužníka by patrně byla jeho nabídka dostatečná i pro oddlužení plněním splátkového kalendáře.

S ohledem na výše citovanou novou právní úpravu IZ tak odvolací soud za popsaného stavu věci shledal, že již nejsou dány podmínky k tomu, aby po dlužníku bylo zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadováno. Proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 167 odst. 2 soudního řádu změnil tak, že se dlužníku povinnost k zaplacení této zálohy neukládá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. d) o.s.ř.]

V Praze dne 21. ledna 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová