3 VSPH 1240/2012-P3-9
KSUL 74 INS 15731/2011 3 VSPH 1240/2012-P3-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice: Kateřina anonymizovano , anonymizovano , bytem 417 65 Ohníč 20, o odvolání věřitele: PROFI CREDIT Czech, s.r.o. se sídlem Praha 1, Jindřišská 24/941, IČO 61860069, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 15731/2011-P3-4 ze dne 11. července 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 15731/2011-P3-4 ze dne 11. července 2012 se v bodu I. výroku mění tak, že se přihláška pohledávky věřitele č. 2) PROFI CREDIT Czech, a.s. se sídlem Praha 1, Jindřišská 24/941, IČO: 61860069, ve výši 42.070,-Kč neodmítá, v bodu II. výroku se mění tak, že se přihláška pohledávky věřitele č. 2) PROFI CREDIT Czech, a.s. se sídlem Praha 1, Jindřišská 24/941, IČO: 61860069, ve výši 34.689,-Kč neodmítá, a v bodu III. se mění tak, že se účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení nekončí.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) v insolvenčním řízení dlužnice Kateřiny anonymizovano (dále jen dlužnice) usnesením č.j. KSUL 74 INS 15731/2011-P3-4 ze dne 11.7.2012 v bodě I. výroku vyslovil, že se pohledávka uvedená pod č. 1 v přihlášce pohledávek evidované pod č. P3 věřitele č. 2 PROFI CREDIT Czech, s.r.o. (dále též jen věřitel) jako nadhodnocená odmítá co do výše 42.070,-Kč, v bodě II. výroku vyslovil, že se pohledávka uvedená pod č. 2 v přihlášce pohledávek evidované pod č. P3 věřitele jako nadhodnocená odmítá co do výše 34.689,-Kč, a v bodě III. výroku vyslovil, že se účast věřitele v insolvenčním řízení ve smyslu § 185 věty druhé insolvenčního zákona končí.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. KSUL 74 INS 15731/2011-A-14 ze dne 15.3.2012 byl zjištěn úpadek dlužnice, insolvenčním správcem byl ustanoven SVOBODA-VRŠANSKÝ, v.o.s. (dále jen správce) a bylo nařízeno přezkumné jednání na den 22.3.2012. Věřitel přihlásil přihláškou pohledávek evidovanou pod č. P3 tři pohledávky v celkové výši 186.719,-Kč, které správce na přezkumném jednání dne 30.4.2012 jako nevykonatelné popřel, a to v případě pohledávky č. 1 co do výše 48.821,-Kč z celkově přihlášené pohledávky 90.891,-Kč, v případě pohledávky č. 2 co do výše 43.333,-Kč z celkové částky 78.022,-Kč a pohledávku č. 3 ve výši 17.806,-Kč popřel do pravosti zcela. O tomto popření byl věřitel vyrozuměn správcem dopisem ze dne 2.5.2012 doručeným mu 7.5.2012 s poučením, aby ve stanovené lhůtě podal žalobu na určení pravosti pohledávky i o následcích jejího nepodání. Věřitel ve lhůtě žalobu nepodal, neučinil tak ani k datu vydání napadeného usnesení, naopak vzal částečně zpět přihlášky pohledávek v popřené výši, tj. pohledávku č. 1 ve výši 48.821,-Kč a pohledávku č. 2 ve výši 43.333,-Kč, pohledávku č. 3 vzal zpět v plné výši.

Cituje § 178, § 185 a § 198 odst. 1 zák. č. 186/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), dospěl k závěru, že po přezkoumání byly pohledávky věřitele č. 1 a 2 zjištěny tak, že činí méně než 50 % původně přihlášené pohledávky, a proto se k nim podle § 178 IZ v rozsahu, v nichž byly zjištěny, nepřihlíží, a proto je podle § 185 IZ odmítl a současně vyslovil, že se účast věřitele v řízení končí.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že využil svého dispozičního práva dané ust. § 184 IZ a svoji přihlášku pohledávky vzal zpět, jak uvedeno shora, neboť tak lze učinit kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení. V důsledku tohoto zpětvzetí činí jeho přihlášená pohledávka č. 1 částku 42.070,-Kč a č. 2 částku 34.689,-Kč, z čehož dovodil, že obě pohledávky byly v insolvenčním řízení zjištěny v plném rozsahu, tedy v rozsahu přesahujícím 50 % přihlášené výše. Uzavřel, že lhůta k podání žaloby na určení pravosti popřených pohledávek měla uplynout 30.5.2012, avšak vzal-li částečně zpět své přihlášky pohledávek podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 17.5.2012, tedy v době, kdy dosud nenastala skutečnost, na jejímž základě by se k přihlášce pohledávky nepřihlíželo, a kdy byl v souladu s § 184 IZ oprávněn využít svého dispozičního práva, nelze jej stíhat sankcí podle § 178 IZ. Doplnil, že sankce podle § 178 IZ má být užito pouze ve vztahu k věřitelům, kteří v rámci insolvenčního řízení uplatňují přihláškou nepodložené pohledávky.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 178 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna; jde o incidenční spor.

Podle § 184 IZ věřitel, který podal přihlášku pohledávky nebo na něhož se hledí jako na věřitele přihlášeného, může kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení vzít přihlášku pohledávky zpět.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 192 odst. 1 a 2 IZ pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou (v režimu vymezeném v § 193 až 196 IZ) popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět. Insolvenční správce může při přezkumném jednání změnit stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 192 odst. 4 věta prvá IZ věřitel může až do skončení přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka není zjištěna, měnit výši přihlašované pohledávky.

Podle § 197 odst. 2 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Popře-li insolvenční správce přihlášenou pohledávku, jež byla přezkoumána jako nevykonatelná, a věřitele o tom vyrozumí podle § 197 odst. 2 IZ (s poučením dle § 198 IZ), může věřitel zákonný následek poslední věty § 198 odst. 1 IZ odvrátit jedině tím, že řádně a včas podá u insolvenčního soudu určovací žalobu.

Odvolací soud vyložil např. v usnesení sp.zn. KSUL 69 INS 2401/2010, 1 VSPH 892/2010-P14 ze dne 15.10.2010 nebo v usnesení sp.zn. KSLB 76 INS 12489/2010, 3 VSPH 905/2011-P4 ze dne 16.1.2012, že v insolvenčním řízení není předmětem přezkoumávání přihláška pohledávek jako celek, ale jednotlivé samostatné přihlášené pohledávky (vymezené důvodem a výší-§ 174 odst. 2 IZ), ohledně nichž se pak také samostatně aplikují § 188, § 198 odst. 1 nebo § 178 a § 185 IZ s rozlišením, vůči které konkrétní pohledávce s nimi spojovaný zákonný následek zcela nebo zčásti nastal. K tomu pak Vrchní soud v Praze (např. v usnesení sp.zn. KSPA 48 INS 1646/2008, 1 VSPH 275/2008-B ze dne 13.2.2009) vysvětlil, že jak jistina, tak i její příslušenství (jehož jednotlivé druhy jsou definovány taxativním výčtem v § 121 odst. 3 občanského zákoníku) představují samostatné (samostatně uplatnitelné) nároky specifikované jejich vlastním důvodem a výší. Tomu odpovídají povinné náležitosti přihlášky vymezené co do údaje o výši pohledávky v § 21 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 311/2007 Sb., podle nějž vedle údaje o výši jistiny je nutno zvlášť uvést údaj o celkové výši přihlašovaného příslušenství (jehož uspokojení není vyloučeno dle § 170 IZ), včetně způsobu jeho výpočtu s rozlišením jednotlivých druhů příslušenství.

Z uvedeného je zřejmé, že každou pohledávku je třeba ve formuláři přihlášky jednotlivě vymezit jejím důvodem, výší a dalšími předepsanými údaji o pohledávce, a takto pak také insolvenční správce musí přihlášené pohledávky daného věřitele jednotlivě přezkoumat dle § 188 IZ a rozepsat v seznamu přihlášených pohledávek (§ 189 odst. 1 IZ). Takovéto rozlišení jednotlivých samostatných přihlášených pohledávek musí být respektováno i v dalším procesu jejich přezkoumání. Proto dojde-li k popření pohledávky, musí být zřejmé, které jednotlivé pohledávky se popření týká, tj. zda je popírána jediná pohledávka či více přihlášených pohledávek (a v jakém rozsahu a co je důvodem jednotlivých popření). Popsané rozlišení jednotlivých přihlášených pohledávek je pak rozhodující i při posouzení důvodů pro uplatnění sankční úpravy § 178 IZ (tedy pro závěr, zda byla konkrétní věřitelova pohledávka zjištěna v rozsahu menším než 50 % její přihlášené výše).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 22.3.2012 podal věřitel soudu na předepsaném formuláři přihlášku (evidovanou pod P3 číslo věřitele 2), v níž přihlásil několik pohledávek. Pod č. 1) pohledávku z jistiny 78.874,-Kč jako vykonatelnou podle rozhodčího nálezu představující nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100149754, ze směnečného úroku 10.417,-Kč a z nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč; pod č. 2) pohledávku z jistiny 69.125,-Kč jako vykonatelnou podle rozhodčího nálezu představující nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100304573, ze směnečného úroku 7.797,-Kč a nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.100,-Kč; pod č. 3) pohledávku ve výši 17.806,-Kč jako nevykonatelnou představující nedoplatek dle dohody o uznání dluhu č. 9100304753-smluvní pokuta dle čl. 4 odst. 4.1 smluvních ujednání.

Na prvním přezkumném jednání dne 30.4.2012 pak správce přihlášené pohledávky P3 věřitele č. 2 popřel jako nezajištěné a nevykonatelné, a to: ad 1) v části jistiny do výše 47.221,-Kč (a uznal ji ve výši 31.653,-Kč) a zcela náklady řízení ve výši 1.600,-Kč; ad 2) v části jistiny do výše 42.233,-Kč (a uznal ji ve výši 26.892,-Kč) a náklady řízení zcela ve výši 1.100,-Kč a ad 3) zcela ve výši, tj. 17.806,-Kč, neboť neuznává tvrzenou vykonatelnost a výši požadované jistiny. O tomto popření byl věřitel informován vyrozuměním insolvenčním správcem ze dne 2.5.2012 doručené věřiteli dne 7.5.2012 s poučením o možnosti podat žalobu proti správci na určení pravosti popřených pohledávek ve stanovené lhůtě u insolvenčního soudu.

Na uvedené popření reagoval věřitel podáním ze dne 17.5.2012 doručeným soudu téhož dne, jímž vzal své pohledávky v rozsahu popření insolvenčním správcem zpět; v případě pohledávky ad 1) vzal zpět pohledávku co do jistiny ve výši 47.221,-Kč a nákladů řízení 1.600,-Kč a požaduje částku 42.070,-Kč; v případě pohledávky ad 2) vzal zpět pohledávku co do jistiny 42.233,-Kč a nákladů řízení 1.100,-Kč a požaduje částku 34.689,-Kč a pohledávku č. 3) vzal zpět celou. Insolvenční soud usnesením ze dne 22.5.2012 (P3-3) vzal na vědomí částečné zpětvzetí přihlášených pohledávek věřitele co do výše 109.960,-Kč podle § 184 IZ a vyslovil, že věřitel nadále zůstává v insolvenčním řízení s pohledávkami v celkové výši 76.759,-Kč s tím, že pohledávku č. 1) vzal zpět co do výše 48.821,-Kč, č. 2) co do výše 43.333,-Kč a č. 3) v celé výši 17.806,-Kč.

Napadené usnesení je vystavěno na stanovisku, dle kterého pro posouzení podmínek uvedených v § 178 IZ (ve znění do 31.12.2013) je rozhodující výše pohledávky aktuální v době jejího přezkumu, tedy že skutečná výše přihlášených pohledávek č. 1 a č. 2 činila-podle výsledku jejich přezkumu (bez ohledu na jejich pozdější zpětvzetí učiněné v rozsahu jejich popření)-méně než 50 % přihlášených částek, a proto k nim nelze přihlédnout ani v rozsahu, ve kterém byly zjištěny.

Pro rozhodnutí o odvolání je dle odvolacího soudu podstatné, že s účinností ode dne 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. (tzv. revizní novela) novelizován IZ, přičemž dle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona platí, že IZ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Revizní novela v nově vloženém § 178 odst. 2 IZ již výslovně určuje, že pro účely posouzení, zda jsou splněny podmínky uvedené v § 178 odst. 1 IZ, se nepovažuje za přihlášenou ta část pohledávky, kterou vzal věřitel účinně zpět předtím, než nastal účinek, na základě kterého se podle tohoto zákona nepřihlíží k popřené části pohledávky. Důvodová zpráva k této změně k tomu dodává, že nový text zákona (odstavec 2) je jen výslovným pojmenováním dosud v daných souvislostech takto nevnímaného stávajícího zákonného stavu, když i podle stávajícího znění insolvenčního zákona je totiž zjevné, že výsledek případného incidenčního sporu (nebo účinek popření pohledávky) by měl být poměřován stavem přihlášené pohledávky v době, kdy takový výsledek nebo účinek nastal. Zde se prosazuje zájem na tom, aby věřitel v případě potřeby sám korigoval rozsah přihlašovaných nároků (a tím snížil míru rizika, že bude docházet ke zkreslení výsledků hlasování věřitelů o významných otázkách insolvenčního řízení), jemuž lze přičíst vyšší prioritu než automatickému prosazení sankce podle § 178 odst. 1 věty první, resp. podle § 179 odst. 1 věty první IZ.

Proto odvolací soud přisvědčil argumentaci odvolatele stojící na tom, že pro posouzení podmínek uvedených v § 178 IZ nebyla-ani při dřívější právní úpravě účinné do 31.12.2013-rozhodující výše pohledávky aktuální v době jejího přezkumu, ale v době vymezené okamžikem, než nastal účinek, na základě kterého se nepřihlíží k popřené části pohledávky, kterou vzal ještě předtím věřitel účinně zpět.

Protože v dané věci vzal odvolatel účinně zpět popřené části obou svých pohledávek č. 1 a č. 2 a celou pohledávku č. 3 ještě v průběhu běžící lhůty určené pro podání určovací žaloby (před tím, než by nastaly účinky spojené s jejím nepodáním), o čemž soud prvního stupně již rozhodl usnesením ze dne 22.5.2012 (P3-3), kterým vzal toto částečné zpětvzetí na vědomí, z hlediska aplikace § 178 odst. 1 IZ tedy po přezkumném jednání je stav pohledávek věřitele takový, že v důsledku účinné redukce jejich výše zpětvzetím (v rozsahu popření) byla:

a) z pohledávky pod č. 1) zjištěna: -jistina ve výši 31.653,-Kč, ve které se tato pohledávka považuje za přihlášenou, -pohledávka nákladů řízení 1.600,-Kč nebyla zjištěna, ale v celé této výši se nepovažuje za přihlášenou, -pohledávka směnečného úroku byla v celé přihlášené výši 10.417,-Kč zjištěna a považuje se za přihlášenou;

b) z pohledávky pod č. 2) zjištěna: -jistina ve výši 26.892,-Kč, ve které se tato pohledávka považuje za přihlášenou, -pohledávka nákladů řízení 1.100,-Kč nebyla zjištěna, ale v celé této výši se nepovažuje za přihlášenou, -pohledávka směnečného úroku byla v celé přihlášené výši 7.797,-Kč zjištěna a považuje se za přihlášenou;

c) pohledávka pod č. 3)-smluvní pokuta ve výši 17.806,-Kč nebyla zjištěna, ale v celé této výši se nepovažuje za přihlášenou.

Odvolací soud uzavírá, že pro odmítnutí zjištěného zbytku pohledávek č. 1 a č. 2 v celkové výši 42.070,-Kč a 34.689,-Kč, na nějž je třeba hledět jako na 100 % přihlášených pohledávek, není žádný důvod. Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že nebyl dán důvod pro odmítnutí části pohledávky č. 1 ve výši zjištěného příslušenství 10.417,-Kč, obdobně i pohledávky č. 2 ve výši příslušenství 7.797,-Kč, neboť u nich k popření větším než 50 % přihlášené pohledávky nedošlo, takže nebyl důvod k tomu, aby soud odmítl obě tyto pohledávky jako celek.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. února 2014

JUDr. Michal K u b í n , v . r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová