3 VSPH 124/2013-A-16
MSPH 95 INS 30377/2012 3 VSPH 124/2013-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudc Mgr. Ivany Mlej anonymizovano a Mgr. Tomáše Brauna v insolvenním ízení dlužnice Evy Mina anonymizovano , anonymizovano , bytem Antala Staška 410/27, Praha 4, zahájeném na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení MČstského soudu v Praze .j. MSPH 95 INS 30377/2012-A-11 ze dne 21. prosince 2012,

takto:

Usnesení MČstského soudu v Praze .j. MSPH 95 INS 30377/2012-A-11 ze dne 21. prosince 2012 se mČní tak, že se dlužnici ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenního ízení ve výši 5.000,-K; jinak se potvrzuje.

Od vodnČní:

MČstský soud v Praze usnesením .j. MSPH 95 INS 30377/2012-A-11 ze dne 21.12.2012 uložil dlužnici EvČ Mina anonymizovano (dále jen dlužnice), aby ve lh tČ 5 dn ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenního ízení ve výši 50.000,-K. V od vodnČní svého usnesení soud prvního stupnČ uvedl, že se dlužnice insolvenním návrhem ze dne 3.12.2012 spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala zjištČní svého úpadku a jeho ešení oddlužením.

NáslednČ soud dlužnici vyzval, aby tyto návrhy doplnila mimo jiné o podrobný popis své záva anonymizovano minulosti, aby uvedla a doložila p esnou výši svého istého p íjmu, konkretizovala vyživovací povinnosti a specif anonymizovano rozhodné skutenosti týkající se vypo ádání spoleného jmČní manžel . P itom ji pouil o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení v p ípadČ, že nebude možno p edpokládat uspokojení nezajištČných vČ itel alespo v rozsahu 30 % jejich pohledávek. Dlužnice na výzvu reagovala podáním dorueným soudu dne 18.12.2012.

Dále soud citoval § 398 odst. 1 a 2, § 393 odst. 3, § 395 odst. 1 a 2 a § 396 odst. 1 insolvenního zákona (dále jen IZ) s tím, že tato ustanovení vymezují podmínky p ípustnosti ešení dlužn anonymizovano úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, které soud zkoumá-se z etelem ke skutenostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenním návrhu, eventuálnČ s ohledem na okolnosti uvádČné a doložené vČ iteli-nejen ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení, ale též v následující fázi ízení. P itom z ú ední povinnosti p ihlíží ke všemu, co vyšlo v ízení najevo. Je-li dána nČkterá ze zákonných p ekážek, jež oddlužení brání, soud oddlužení zamítne a rozhodne souasnČ o ešení dlužn anonymizovano úpadku konkursem. P ed povolením oddlužení soud vždy posuzuje konkrétní maje anonymizovano a osobní pomČry dlužníka. Proto musí tento návrh obsahovat podrobný popis záva anonymizovano minulosti dlužníka. Soud zamítne návrh na povolení oddlužení, lze-li se z etelem ke všem okolnostem mít d vodnČ za to, že jím je sledován nepoctivý zámČr, nebo p i zjištČní, že o t anonymizovano dlužn anonymizovano návrhu bylo již d íve rozhodnuto nebo že dosavadní výsledky ízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý p ístup dlužníka k plnČní povinností v insolvenním ízení. Požadavek dlužn anonymizovano poctivého zámČru a p edpoklad minimální 30 % míry uspokojení pohledávek nezajištČných vČ itel zahrnutých do oddlužení p edstavují základní podmínky p ípustnosti oddlužení, které jsou pak p i ádném a vasném splnČní všech dlužn anonymizovano povinností p edpokladem jeho osvobození od placení zbytku jeho dluh dle § 414 a násl. IZ.

K otázce zkoumání podmínky oddlužení spoívající v p edpokladu minimálního t icetiprocentního uspokojení dlužn anonymizovano vČ itel soud obsáhle citoval z usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. KSBR 31 INS 156/2008, 29 NSýR 6/2008-B ze dne 29.9.2010, ze kterého zejména plyne, že pokud dlužník prost ednictvím svých tvrzení zahrnutých v návrhu na povolení oddlužení a v jeho povinných p ílohách nabízí svým nezajištČným vČ itel m (kte í nesouhlasili s nižším plnČním) ménČ než 30 % jejich pohledávek, je to ve smyslu § 395 odst. 1 písm. b) IZ d vodem k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Neod vod uje-li stav ízení splnČní této podmínky v dobČ, kdy soud rozhoduje o schválení oddlužení, insolvenní soud oddlužení neschválí. U p ihlášených pohledávek, jež v dobČ rozhodování soudu o schválení oddlužení ještČ nejsou p ezkoumány, je základním východiskem pro závČr, zda k nim v dané fázi ízení má být (vzhledem k § 395 odst. 1 písm. b/ IZ) p ihlédnuto a zda p edpoklady pro schválení oddlužení mají být v doteném ohledu dále šet eny, postoj, který dlužník k tČmto pohledávkám zaujal v seznamu svých závazk , tedy to, zda je dlužník popírá a pro. Soud shledal, že v dané vČci nep ichází v úvahu ešení úpadku dlužnice oddlužením ve formČ zpenČžení maje anonymizovano podstaty, protože vlastní pouze movité vČci v ce anonymizovano hodnotČ 10.500,-K a její závazky dosahují souhrnné výše 1.020.000,-K. Zdrojem pro oddlužení plnČním splá anonymizovano kalendá e je istá mČsíní mzda dlužnice ve výši 8.761,-K a vdovský d chod ve výši 5.700,-K. Dlužnice má jednu vyživovací povinnost a z jejího p íjmu tak lze realizovat mČsíní splátku ve výši 4.772,-K, což za 5 let iní 286.320,-K. Protože dlužnicí uvádČné a dokládané p íjmy nedávají p edpoklad minimálního t icetiprocentního uspokojení nezajištČných vČ itel , soud bude nucen dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ její návrh na povolení oddlužení zamítnout a na majetek dlužnice prohlásit konkurs.

Soud citoval § 108 odst. 1 a 2 IZ s tím, že zálohu na náklady insolvenního ízení soud ukládá navrhovateli zaplatit vždy, považuje-li to vzhledem k povaze dané vČci a s ohledem na konkrétní okolnosti za nezbytné. Výše zálohy musí odpovídat jejímu úelu-zajištČní úhrady alespo minimálních p edpokládaných náklad insolvenního ízení (hotových výdaj a odmČny insolvenního správce) Povinnost zaplatit zálohu je p itom ukládána ve fázi ízení, kdy není možné s dostatenou jistotou p edvídat, jaké výdaje si vyžádá zjiš ování, správa a zpenČžování maje anonymizovano podstaty. Je-li na majetek dlužníka prohlášen konkurs (nepatrný konkurs) a dojde-li ke zpenČžování maje anonymizovano podstaty, pak správce-i kdyby realizoval majetek dlužníka za pouhou 1,-K-má právo na odmČnu v minimální výši 45.000,-K (pop . s DPH, jestliže je jejím plátcem). Je nep ípustné, aby náklady spojené s ešením úpadku dlužníka byly p enášeny na státní rozpoet, potažmo na da ové poplatníky.

Z uvedených d vodu soud uložil dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenního ízení, již stanovil v maximální výši vzhledem k tomu, že jediným zp sobem ešení jejího úpadku je konkurs.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice vasné odvolání. Namítala, že její p íjem ze zamČstnání a vdovský d chod by nemČly být pro výpoet nezabavitelné ástky sítány, nýbrž mají být kalkulovány tak, že nezabavitelná ást dlužnici z stane ze mzdy a veškeré ostatní p íjmy je možné bez omezení srazit ve prospČch vČ itel . Dlužnice je p esvČdena o tom, že poskytuje dostatenou ekonomickou záruku splnČní oddlužení, zvláštČ když nyní p edkládá (k odvolání p ipojuje) smlouvu o finanním d chodu, s nímž podmínky oddlužení nepochybnČ spl uje. Dlužnice za této situace a s ohledem na okolnost, že ji soud nevyzval k doplnČní návrhu (navýšení p íjmu) požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zmČnil tak, že se jí záloha na náklady ízení neukládá, jelikož lze uvažovat o ešení jejího úpadku oddlužením.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl k závČru, že odvolání je opodstatnČno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenního ízení vyplývá z § 108 odst. 1 a 3 IZ, podle nČjž insolvenní soud m že p ed rozhodnutím o insolvenním návrhu uložit insolvennímu navrhovateli, aby ve stanovené lh tČ zaplatil zálohu na náklady insolvenního ízení až do ástky 50.000,-K, je-li to nutné ke krytí náklad ízení a prost edky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenního ízení ve stanovené lh tČ zaplacena, m že insolvenní soud p ed rozhodnutím o insolvenním návrhu insolvenní ízení zastavit, a neuiní-li tak, m že p ikroit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenního navrhovatele pouit. Zálohu na náklady insolvenního ízení soud nepožaduje po insolvenním navrhovateli, který je zamČstnancem dlužníka a jehož pohledávka spoívá pouze v pracovnČprávních nárocích.

Soud prvního stupnČ správnČ vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj prvotních náklad insolvenního ízení i jako záruka úhrady ce anonymizovano náklad insolvenního ízení, vetnČ hotových výdaj a odmČny insolvenního správce, pro p ípad, že by je nebylo možno uhradit z maje anonymizovano podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Konená výše náklad insolvenního ízení se pak odvíjí od konkrétního zp sobu ešení dlužn anonymizovano úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení) a specifických pomČr vČci, jež výši sledovaných náklad v rámci daného zp sobu ešení úpadku ovliv ují. To platí i pro hotové výdaje a odmČnu insolvenního správce, které vždy pat í mezi náklady insolvenního ízení a jejichž výše je pro jednotlivé zp soby ešení úpadku upravena v p íslušné vyhlášce . 311/2007 Sb. (dále jen vyhláška) odlišnČ.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice se svým insolvenním návrhem spojila návrh na povolení oddlužení podaný na p edepsaném formulá i; oddlužení navrhla provést ve formČ splá anonymizovano kalendá e. Podle tČchto návrh a jejich p íloh má dlužnice pouze nezajištČné závazky v ce anonymizovano výši 1.020.000,-K, její majetek p edstavuje bČžné vybavení domácnosti a vČci osobní pot eby, jejichž hodnotu odhadla na 10.500,-K. Dlužnice je vdova s 1 vyživovací povinností k nezletilému dítČti, pobírá istou mČsíní mzdu ve výši 8.761,-K a vdovský d chod ve výši 5.700,-K. Až s odvoláním dlužnice p edložila smlouvu o finanním d chodu ze dne 14.1.2013 (opat enou ú ednČ ovČ enými podpisy obou stran), kterou se jí Martina Palivcová zavázala po dobu trvání oddlužení plnČním splá anonymizovano kalendá e poskytovat mČsínČ ástku 1.500,-K.

Z tČchto zjištČní plyne, že u dlužnice zjevnČ nep ichází v úvahu splnČní podmínky p ípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ p i oddlužení zpenČžením maje anonymizovano podstaty, a že ovšem ani pro oddlužení plnČním splá anonymizovano kalendá e zatím její nabídka-ani se sjednaným smluvním penČžitým d chodem-nedává p edpoklad t icetiprocentního uspokojení pohledávek jejích nezajištČných vČ itel .

P i soubČhu mzdy dlužnice a jejího vdovského d chodu, který je dle § 299 odst. 1 písm. f/ obanského soudního ádu (dále jen o.s. .) p i výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy a stejnČ tak i pro plnČní splá anonymizovano kalendá e (§ 398 odst. 3 IZ) obdobnČ postižitelný jako mzda, se p i provádČní zákonných srážek na oba tyto p íjmy od vícerých plátc nahlíží jako na jediný p íjem, tj. tyto p íjmy se setou a nezabavitelná ástka se vypote postupem dle § 297 a § 298 o.s. . Takto lze z uvedených p íjm dlužnice v ce anonymizovano výši 14.461,-K mČsínČ srazit ástku 4.586,-K, což za 5 let trvání splá anonymizovano kalendá e iní 275.160,-K, se smluvním d chodem 1.500,-K mČsínČ by pak šlo o plnČní v ce anonymizovano výši 365.160,-K. Z nČj však musí být p ednostnČ zapraveny nároky insolvenního správce-jeho mČsíní odmČna ve výši 750,-K a náhrada hotových výdaj ve výši 150,-K dle § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky, které pro p ípad, že by byl správce plátcem DPH, nutno kalkulovat s navýšením o tuto 21 % da , tedy ástkou 1.089,-K mČsínČ. Za 5 let by tyto správcovy nároky inily (v. DPH) celkem 65.340,-K. Pak by ovšem zbývající ce anonymizovano plnČní dlužnice ve výši 299.820,-K nepostaovalo k uspokojení pohledávek jejích nezajištČných vČ itel v rozsahu 30 %, tj. ve výši 306.000,-K.

Dlužnici však nutno p isvČdit v tom, že soud prvního stupnČ nepostupoval ve vČci tak, jak mČl. Nikterak totiž dlužnici-ani ve výzvČ k doplnČní podaných návrh ze dne 5.12.2012 (A-8), v níž mnohomluvnČ na pČti stránkách prezentoval obecná východiska zkoumání p ípustnosti oddlužení-neupozornil na to, že její nabídka není dostatená ani pro oddlužení plnČním splá anonymizovano kalendá e (a z jaké kalkulace tento závČr vychází), ani dlužnici nepouil, že svoji nabídku pro oddlužení m že (v p imČ ené lh tČ, kterou by jí k tomu uril) navýšit za pomoci t etí osoby-buć jejím p istoupením k závazk m dlužnice (spoludlužnictví p edvídané v § 392 odst. 3 vČta první IZ), nebo závazkem poskytovat dlužnici po dobu trvání oddlužení splá anonymizovano kalendá em urité pravidelné finanní plnČní v pot ebném rozsahu. Ani z napadeného usnesení se dlužnice nedozvČdČla, že z jednotlivých splátek musí být nejd íve hrazeny výše uvedené p ednostní nároky insolvenního správce, s nimiž proto zjevnČ nepoítala. Soud prvního stupnČ tak nedal dlužnici p íležitost, aby svoji ekonomickou nabídku pro splá anonymizovano kalendá za pomoci t etí osoby navýšila dostatenČ, tedy v ponČkud vyšším rozsahu, než skýtá sjednaný penČžitý d chod od Martiny Palivcové.

Protože nelze vylouit, že si dlužnice po tomto pouení, v krátké lh tČ, kterou jí k tomu soud prvního stupnČ urí, zajistí za pomoci t etí osoby navýšení svých p íjm tak, aby v rámci oddlužení plnČním splá anonymizovano kalendá em spl ovala p edpoklad minimální zákonné míry uspokojení jejích zajištČných vČ itel (p i úhradČ p ednostních nárok insolvenního správce), považuje odvolací soud za p edasný závČr, že úpadek dlužnice nebude možno ešit oddlužením v uvedené formČ, jehož se domáhá, ale jedinČ konkursem.

P i oddlužení plnČním splá anonymizovano kalendá e jsou p itom z mČsíních splátek hrazeny jen ony výše uvedené paušální nároky insolvenního správce, které souvisejí s realizací splá anonymizovano kalendá e. Splátky tudíž nekryjí úhradu jeho nárok za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení splá anonymizovano kalendá em. Jde o náhradu správcových hotových výdaj vzniklých mu v inkriminované dobČ (s limity jejich výše podle § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky) a odmČnu za innost, kterou v tomto období vykoná a která nep edstavuje provádČní splá anonymizovano kalendá e; tuto odmČnu insolvenní soud uruje v p imČ ené výši podle § 5 vyhlášky (k tomu viz nap . usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSHK 45 INS 3216/2010, 3 VSPH 1239/2010-B ze dne 19.5.2010).

K zajištČní úhrady tČchto dalších nárok insolvenního správce pro p ípad, že úpadek dlužnice bude ešen oddlužením ve formČ splá anonymizovano kalendá e, což za popsaného stavu vČci zatím nelze mít za vylouené, považoval odvolací soud v dané fázi ízení za postaující požadovat po dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenního ízení jen ve výši 5.000,-K.

Jestliže dlužnice svoji nabídku pro oddlužení v této formČ odpovídajícím zp sobem nedoplní a konkurs (pop . nepatrný konkurs) se tak stane jediným možným zp sobem ešení jejího úpadku, bude na soudu prvního stupnČ aby zvážil, zda k zajištČní úhrady náklad oekávaného konkursu je zapot ebí žádat od dlužnice další zálohu. V tom p ípadČ soud bude korigovat sv j op anonymizovano prezentovaný nesprávný názor, že podle § 1 odst. 5 vyhlášky odmČna insolvenní správce p i konkursu iní vždy nejménČ 45 tis. K. Tak je tomu jen pokud odmČnu správce lze urit podle § 1 odst. 2 až 4 vyhlášky, tj. bude-li dosaženo výtČžku zpenČžení p ipadajícího na zajištČného vČ itele nebo výtČžku ureného k rozdČlení mezi nezajištČné vČ itele; jinak se tato odmČna urí úvahou soudu dle § 5 vyhlášky. SouasnČ soud pro p ípad oekávaného konkursu neopomene vzít v úvahu, že potencionálním zdrojem pr bČžného placení zálohou sledovaných náklad jsou také p íjmy dlužníka v rozsahu vymezeném v § 207 odst. 2 IZ, ve kterém p i konkursu náležejí do maje anonymizovano podstaty.

Z uvedených d vod odvolací soud podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s. . napadené usnesení zmČnil tak, jak uvedeno shora.

Pouení: Proti tomuto usnesení je dovolání p ípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ýR do dvou mČsíc od doruení rozhodnutí odvolacího soudu prost ednictvím MČstského soudu v Praze.

V Praze dne 9. ervence 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva