3 VSPH 1239/2012-A-21
KSPH 38 INS 4176/2012 3 VSPH 1239/2012-A-21

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice: Alena anonymizovano , anonymizovano , bytem Liblice 85, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 4176/2012-A-16 ze dne 14. srpna 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 4176/2012-A-16 ze dne 14. srpna 2012 se zrušuje v bodech I., IV. a V. a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též insolvenční soud) usnesením ze dne 14. srpna 2012, č.j. KSPH 38 INS 4176/2012-A-16, v bodu I. výroku zamítl návrh na povolení oddlužení dlužnice Aleny anonymizovano (dále jen dlužnice), v bodu II. výroku rozhodl, že se zjišťuje úpadek dlužnice, v bodu III. výroku ustanovil insolvenční správkyni Ing. Gabrielu Burzovou a v bodech IV. a V. výroku prohlásil na majetek dlužnice konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný, a do dalších bodů výroku promítl účinky spojené s rozhodnutím o úpadku, včetně nařízení přezkumného jednání a schůze věřitelů (na 12.11.2012), a vyslovil, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku, tj. 14.8.2012 v 10.00 hod.

Soud prvního stupně uvedl, že se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze 3.4.2012 domáhala zahájení insolvenčního řízení s tím, že se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů se závazky po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit s ohledem na jejich výši, když nemá žádný majetek.

Insolvenční soud cituje § 1, § 3 odst. 1 a odst. 2, § 389 odst. 1, § 390 odst. 1, § 395 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), dospěl k závěru, že dlužnice sice podala řádný insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení, avšak z něho zjistil, že dlužnice je na rodičovské dovolené a pobírá měsíčně toliko 7.600,-Kč, aniž by doložila jiný příjem či jinou smlouvu nebo dohodu, z níž by mohlo dojít k plnění splátkového kalendáře. Uzavřel, že s ohledem na výši nezajištěných závazků dlužnice ve výši 907 tis. Kč a uvedený příjem při vyživovací povinnosti vůči dvěma dětem a manželovi by dlužnice nezaplatila vůbec nic, když nemá žádný hodnotnější majetek, ani dostatečné finanční prostředky, z nichž by mohla své závazky hradit, takže bylo namístě rozhodnout podle § 136 IZ o úpadku dlužnice, a protože soud zamítl její návrh na povolení oddlužení, rozhodl současně o způsobu jeho řešení konkursem ve smyslu § 396 odst. 1 IZ s tím, že bude projednáván jako nepatrný podle § 314 IZ. V zákonem stanovené lhůtě napadla shora uvedené usnesení dlužnice odvoláním proti bodu I. výroku, v němž navrhla, aby ho odvolací soud zrušil. Namítla, že návrhem na povolení oddlužení nesledovala nepoctivý záměr, nýbrž jej shledala jako jedinou možnou záchranu pro svou rodinu. Návrh podávala současně se svým manželem Bohuslavem Kargerem, neboť mají společné příjmy a žijí ve společné domácnosti, přičemž smlouvu o finanční pomoci ze strany manželova otce považují s manželem za poskytnutou jim oběma společně.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

Dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením (§ 389 odst. 1 IZ). Dle § 398 IZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Věcné podmínky, za nichž dlužníku (nabídnuvšímu včasný a řádný návrh, subjektivně k němu legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ) lze umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje § 395 IZ. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Dále nutno zdůraznit, že ve smyslu § 7 odst. 1 IZ usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat vždy požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu, a to s tím, že všechna rozhodnutí o návrhu na povolení oddlužení, s nimiž se pojí rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem (§ 396 odst. 1 IZ), tedy jak zamítnutí návrhu, tak i rozhodnutí, jímž soud takový návrh odmítne nebo vezme na vědomí jeho zpětvzetí, musí být s ohledem na povahu těchto rozhodnutí vždy odůvodněna (tj. užití § 169 odst. 2 o.s.ř. zde nepřichází v úvahu), přičemž ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného vždy uvést, jaká pro rozhodnutí podstatná skutková zjištění učinil a na jakém podkladě, jakými úvahami se při hodnocení těchto zjištění řídil a jak je právně posoudil. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení zjevně nedostál. Předně z něj není jasně patrné, z jakého důvodu soud návrh na oddlužení zamítl, tedy kterou z podmínek přípustnosti neměl za splněnou a proč. Omezil se v něm v zásadě jen na reprodukci zákonných ustanovení insolvenčního zákona s akcentem na § 395 odst. 1 písm. a), přičemž dovodil, že z dlužnicí uvedeného jediného příjmu-rodičovského příspěvku ve výši 7.600,-Kč-nebude dlužnice schopna hradit závazky ve výši 907 tis. Kč, aniž by jakkoli ozřejmil, na základě jakých skutkových zjištění a právních úvah k tomuto závěru dospěl. Rozpornost závěrů soudu prvního stupně pak reflektuje i odvolání dlužnice, jež v něm odmítá jakékoliv úvahy soudu o jejím nepoctivém záměru. V rozhodnutí absentují úplná rozhodující skutková zjištění k předpokladům splnění podmínky oddlužení podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ. Závěr o nedosažitelnosti minimální zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů při oddlužení však může být založen jen na zjištění, že takové plnění nelze předpokládat při žádném ze způsobů, jimiž lze oddlužení provést, tedy ani v případě oddlužení provedeného zpeněžením majetkové podstaty. V tom směru není podstatné, jaký způsob oddlužení navrhl dlužník, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (§ 402 odst. 3 a 5 IZ). Do té doby je třeba zkoumat předpoklad potřebné minimální ekonomické nabídky dlužníka z hlediska obou možných způsobů. Insolvenční soud pak zcela ponechal stranou okolnost, že insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení podal i její manžel, s nímž má společné jmění manželů (SJM) a že o návrzích manžela (dlužníka) již rozhodl.

Odvolací soud zjistil, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení. V nich označila za svůj měsíční příjem předmětný rodičovský příspěvek, avšak současně uvedla, že od září 2012 nastupuje zpět do zaměstnání jako školnice v Mateřské školce v Liblicích a její čistý měsíční příjem bude činit 9.312,-Kč, její manžel má čistý měsíční příjem 8.900,-Kč, jenž by měl být navýšen o peněžitý dar 5.000,-Kč, k jehož poskytování se zavázal jeho otec, takže dohromady by jejich čistý měsíční příjem činil 21.500,-Kč. Manžel dlužnice Bohuslav Karger (dále jen dlužník) podal ve stejný den jako dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení vedený před Krajským soudem v Praze pod sp.zn. KSPH 38 INS 4175/2012.

Odvolací soud z příloh obou insolvenčních návrhů dlužníků zjistil, že předložili shodné seznamy majetku a závazků, přičemž ze seznamu majetku se podává, že jej tvoří jen zařízení domácnosti mizivé hodnoty a dlužníci prohlásili, že uvedené věci jsou společným majetkem. Pokud jde o seznam závazků, dlužníci v něm prohlásili, že vznikly za dobu trvání manželství a spadají do SJM, seznam pak obsahuje též závazek vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 249.103,-Kč, o němž dlužnice k výzvě soudu prohlásila, že patrně došlo k omylu, neboť si není vědoma dluhu vůči tomuto věřiteli, avšak že jej má její manžel (dlužník).

O insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na oddlužení dlužníka soud rozhodl usnesením ze 14.8.2012, č.j. KSPH 38 INS 4175/2012-A-15, tak, že zamítl návrh na povolení oddlužení dlužníka, zjistil jeho úpadek, insolvenční správkyní ustanovil Ing. Gabrielu Burzovou a prohlásil na jeho majetek konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení se dlužník odvolal, avšak insolvenční soud usnesením ze dne 10. září 2012, č.j. KSPH 38 INS 4175/202-A-17, dlužníkovo odvolání odmítl pro opožděnost podle § 208 odst. 1 o.s.ř.; toto usnesení napadl dlužník rovněž odvoláním, jež Vrchní soud v Praze jako soud odvolací shledal nedůvodným a usnesením ze dne 3. prosince 2012, č.j. KSPH 38 INS 4175/2012, 2 VSPH 1544/2012-A-22, je jako věcně správné potvrdil.

Za této situace nastal stav, kdy úpadek dlužníka (manžela dlužnice) bude řešen konkursem, přičemž zákonná úprava oddlužení nevylučuje, aby současně úpadek druhého z manželů byl řešen oddlužením s respektováním zákonných důsledků § 268 IZ, podle něhož prohlášením konkursu zaniká společné jmění dlužníka a jeho manžela (dále jen SJM) a provede se jeho vypořádání, ledaže je SJM předluženo (§ 274 IZ). Předmětem případného vypořádání SJM bude nejen majetek ve společném jmění manželů, ale též jejich závazky, neboť dlužníci-manželé vzájemným podpisem svých návrhů na povolení oddlužení dle § 392 odst. 3 IZ dali najevo, že trvá jejich SJM a žádné změny jeho rozsahu netvrdili. Je tedy zřejmé, že SJM dlužnice a dlužníka prohlášením konkursu na majetek dlužníka zaniklo, a dokud nebylo vypořádáno, použijí se na majetek a závazky obou manželů přiměřeně ustanovení občanského zákoníku týkající se SJM (§ 143 a násl.). Nutno ale zdůraznit, že vypořádání SJM v konkursu vedeného na majetek jednoho z manželů nezbavuje věřitele práva domáhat se uspokojení své pohledávky i z majetku patřícího (původně) do společného jmění a přikázaného v rámci vypořádání do výlučného vlastnictví manžela (viz např. závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soud sp.zn. 20 Cdo 2085/2006 ze dne 27.9.2007 či v jeho rozsudku sp.zn. 22 Cdo 1725/2006 ze dne 31.10.2007). Postavení (právo) věřitele se dohodou o vypořádání SJM dlužníka a jeho manžela nemůže zhoršit; dohoda porušující tuto zásadu je vůči němu ze zákona bezúčinná. Jinak řečeno, ať již k vypořádání SJM dlužnice a jejího manžela dojde či nikoli, bude dlužnice v případě povolení a schválení navrženého oddlužení povinna hradit-minimálně v rozsahu 30 %-všechny pohledávky přihlášené do jejího insolvenčního řízení, které představují její závazky výlučné nebo uspokojitelné z majetku ze SJM před jeho zánikem.

Z tohoto pohledu se insolvenční soud bude dále zabývat tím, zda ekonomická nabídka dlužnice po zániku SJM dlužníků bude dostatečná pro závěr o řešení jejího úpadku oddlužením splátkovým kalendářem. Ekonomická nabídka dlužnice přitom bude moci být založena jen na jejích vlastních příjmech, neboť příjmy dlužníka náleží do jeho majetkové podstaty (ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny předností pohledávky-viz § 207 odst. 2 IZ); rovněž nelze v tom směru kalkulovat ani s uvažovaným příjmem z peněžitého daru, jenž měl být poskytován dlužníku jeho otcem (z obsahu insolvenčního spisu dlužníka se podává, že tato pomoc byla nabídnuta toliko manželu dlužnice, nikoliv oběma společně). Pokud soud na základě nových skutečností shledá ekonomickou nabídku dlužnice pro splátkový kalendář nedostatečnou, seznámí ji s daným stavem věci a poskytne jí potřebná poučení o možnosti další pomoci třetí osoby závazkem vyššího (či nového) peněžitého plnění, popř. přistoupením k závazkům dlužnice (spoludlužnictví dle § 392 odst. 3 věta první IZ), aby tak dlužnice-pokud hodlá o oddlužení splátkovým kalendářem i nadále usilovat-mohla tuto svoji nepříznivou situaci odvrátit a rozhodnutí ve věci pro ni nebylo překvapivé.

Na základě shora uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil v bodu I. a souvisejících výrocích (body IV. a V. výroku) a v souladu s § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; v odvoláním nenapadené části (body II., VI. až XIII. výroku) zůstává usnesení nedotčeno (§ 206 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 12. prosince 2012

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva