3 VSPH 1239/2010-B-27
KSHK 45 INS 3216/2010 3 VSPH 1239/2010-B-27

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a ze soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Prostřední Lipka 72, Králíky, o odvolání insolvenčního správce IREKON, v.o.s. se sídlem v Turnově, Palackého 211, identifikační číslo 28781309, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 3216/2010-B-18/celk.2 ze dne 24. listopadu 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 3216/2010-B-18/celk.2 ze dne 24. listopadu 2010 se v bodě II. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové v insolvenčním řízení dlužníka Vladimíra anonymizovano (dále jen dlužník) usnesením č.j. KSHK 45 INS 3216/2010-B-18/celk.2 ze dne 24.11.2010 rozhodl, že insolvenčnímu správci IREKON, v.o.s. za období od rozhodnutí o úpadku do konce měsíce předcházejícího schválení oddlužení ve formě splátkového kalendáře přiznává náhradu hotových výdajů ve výši 1.077,-Kč (bod I. výroku), a že za totéž období insolvenčnímu správci IREKON, v.o.s. nepřiznává odměnu ve výši 900,-Kč (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením č.j. KSHK 45 INS 3216/2010-A-14 ze dne 6.5.2010 zjistil úpadek dlužníka, povolil řešení tohoto úpadku oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil IREKON, v.o.s. (dále též jen správce). Usnesením č.j. KSHK 45 INS 3216/2010-B-10 ze dne 30.6.2010 soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Podáním doručeným soudu dne 20.10.2010 předložil správce vyúčtování své odměny ve výši 900,-Kč (vč. DPH) a hotových výdajů ve výši 1.077,-Kč (vč. DPH) za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení. Požadovanou náhradu hotových výdajů-za období od rozhodnutí o úpadku do konce měsíce předcházejícího schválení oddlužení splátkovým kalendářem-soud dle § 38 odst. 1 ve spojení s § 168 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona (dále též jen IZ) správci přiznal. V souladu s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25.8.2010, sen. zn. 1 VSPH 620/2010, totiž shledal, že ačkoliv není náhrada hotových výdajů vzniklých v období od rozhodnutí o úpadku do konce měsíce předcházejícího schválení oddlužení v insolvenčním zákoně ani v jeho prováděcích předpisech výslovně řešena, nebylo by žádoucí, aby tyto náklady musel správce nést ze svých prostředků, když je vynaložil v souvislosti s plněním zákonem stanovených povinností v zájmu dlužníka a jeho věřitelů. Odměnu za totéž období však správci nepřiznal, neboť-na rozdíl od vynaložených hotových údajů-neshledal významný právní důvod odchýlit se od § 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen prováděcí vyhláška), jež odměnu insolvenčního správce v případě řešení úpadku oddlužením ve formě splátkového kalendáře určuje. K tomu soud dodal, že je na správci, aby si přiznané hotové výdaje jako pohledávku za majetkovou podstatou vyplatil z finančních prostředků dlužníka stejně, jako to činí se svými nároky náležejícími mu za další období (za trvání splátkového kalendáře).

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se správce co do bodu II. výroku včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud v tomto rozsahu změnil a aby mu odměnu za měsíc květen 2010 ve výši 900,-Kč přiznal. Namítal, že výkon své činnosti zahájil bezodkladně po ustanovení do funkce, k němuž došlo s rozhodnutím o úpadku dlužníka usnesením ze dne 6.5.2010. Učinil celou řadu popsaných úkonů směřujících ke zjištění majetkových a příjmových poměrů dlužníka, uskutečnil s ním osobní setkání za účelem podání zprávy na schůzi věřitelů a přezkoumal všechny pohledávky, jež byly do insolvenčního řízení přihlášeny. Vyjádřil názor, že právě na základě takových skutečností Vrchní soud v Praze v odůvodnění usnesení sp.zn. KSHK 40 INS 2229/2010 dovodil, že správce má za předmětnou činnost nárok na náhradu hotových výdajů i na odměnu, pokud je uplatnil. To také v dané věci správce učinil, a to jak požadavkem přiznání náhrady hotových výdajů vynaložených do doby účinků schváleného oddlužení, tak požadavkem přiznání odměny za výkon své činnosti do konce měsíce předcházejícího měsíci, v němž účinky schváleného oddlužení nastaly. Výši své odměny za předmětné období správce odvodil od výše paušální měsíční odměny náležející mu za každý měsíc trvání účinků schváleného oddlužení, již považuje za naprosto přiměřenou.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 38 odst. 1 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odst. 4). Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 5).

Podle § 168 odst. 2 písm. a) IZ ve spojení s odstavcem 3 téhož ustanovení se hotové výdaje a odměna insolvenčního správce uspokojují jako pohledávky za majetkovou podstatou kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

Podle § 3 písm. b) prováděcí vyhlášky činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky náleží insolvenčnímu správci v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Z výše uvedené úpravy jednoznačně vyplývá, že pro případ schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (§ 406 odst. 3 IZ) prováděcí vyhláška stanoví výši odměny insolvenčního správce (v § 3 písm. b/) a výši náhrady jeho hotových výdajů (v § 7 odst. 4) jen ve vztahu k jeho činnosti, již v rámci svých zákonných povinností, v souladu s usnesením soudu o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, k realizaci této formy oddlužení provádí. To je z konstrukce těchto správcových nároků jednoznačně patrné, když jsou prováděcí vyhláškou vázány jen na dobu trvání splátkového kalendáře, a to paušální měsíční částkou, jež odpovídá měsíčnímu plnění splátkového kalendáře. Soud prvního stupně ve vztahu k činnosti správce před rozhodnutím o schválení oddlužení splátkovým kalendářem zcela správně dovodil, že na náhradu hotových výdajů s tím spojených má nárok, neboť tyto výdaje nejsou kryty následnou měsíční paušální náhradou stanovenou pro dobu trvání splátkového kalendáře v § 7 odst. 4 téže vyhlášky. Současně však-ve zřejmém rozporu s tímto závěrem-shledal, že odměnu za tuto svoji předchozí činnost (tj. činnost zahrnující mj. vždy zjišťování a soupis majetkové podstaty a přezkoumání přihlášených pohledávek) insolvenční správce požadovat nemůže, neboť ta je honorována onou paušální odměnou stanovenou za každý měsíc splátkového kalendáře v § 3 písm. b) prováděcí vyhlášky (tedy na rozdíl od hotových výdajů je v následné paušální částce zahrnuta). Tento názor soudu prvního stupně pokládá odvolací soud za zjevně nepřijatelný; vedl by totiž k absurdnímu závěru, že pokud funkce insolvenčního správce ustanoveného v rozhodnutí o úpadku bude před schválením oddlužení splátkovým kalendářem ukončena (např. v důsledku jeho odvolání dle usnesení schůze věřitelů konané po přezkumném jednání-§ 29 IZ), pak insolvenční správce za svoji dosud vykonanou činnost nemá nárok na žádnou odměnu.

K otázce nároků insolvenčního správce za činnost vykonávanou před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře se Vrchní soud v Praze vyslovil v usnesení sp. zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B ze dne 25.8.2010, a poté opakovaně v řadě dalších svých rozhodnutí (viz např. usnesení sp.zn. MSPH 79 INS 14408/2010, 3 VSPH 161/2011-B ze dne 11.3.2010). V těchto rozhodnutích odvolací soud konstantně dovozoval, že insolvenční správce má právo na odměnu a na náhradu svých hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a že tyto správcovy nároky nejsou kryty paušálními částkami stanovenými v § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 prováděcí vyhlášky.

Na tomto závěru odvolací soud setrvává s tím, že o odměně insolvenčního správce za jeho činnost, jež nepředstavuje realizaci splátkového kalendáře, tj. za jeho činnost vykonanou v období předcházejícím schválení oddlužení splátkovým kalendářem (popř. i za následnou takovou činnost, typicky při pozdějším přezkumu pohledávek uskutečněném při dalším přezkumném jednání), soud rozhoduje dle § 5 prováděcí vyhlášky, tj. určuje tuto odměnu s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonané činnosti. Vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností soud insolvenčnímu správci přiznává v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle § 7 odst. 1 až 3 téže vyhlášky.

Takto přiznané nároky odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce za předchozí období-stejně jako nároky téže povahy náležející správci paušální částkou až za provádění oddlužení splátkovým kalendářem-jsou dle § 168 odst. 2 písm. a) IZ pohledávkami za majetkovou podstatou. Jako takové jsou při splátkovém kalendáři hrazeny v měsíčních splátkách (musí být do něj jako přednostní nároky pojaty), anebo mohou být uspokojeny ve smyslu § 38 odst. 2 IZ a § 8 prováděcí vyhlášky ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení. Teprve nelze-li správcovy nároky zcela nebo zčásti uspokojit z těchto zdrojů, mohou být (každý nejvýše do výše 50.000,-Kč) uhrazeny státem. Tyto okolnosti věci insolvenční soud při rozhodování o záloze na náklady insolvenčního řízení musí brát pro případ očekávaného oddlužení splátkovým kalendářem v úvahu, a zdejší soud z toho také při přezkoumávání rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy vychází (viz např. usnesení sp.zn. KSUL 77 INS 4589/2010, 3 VSPH 408/2010-A ze dne 7.10.2010 či usnesení sp.zn. MSPH 95 INS 10629/2010, 3 VSPH 924/2010-A ze dne 30.3.2011).

V daném případě z obsahu spisu vyplývá, že usnesením č.j. KSHK 45 INS 3216/2010-A-14 ze dne 6.5.2010 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a bylo povoleno řešení tohoto úpadku oddlužením, přičemž usnesením č.j. KSHK 45 INS 3216/2010-B-10 ze dne 30.6.2010 soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře s tím, že mu uložil hradit od července 2010 nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce ze svých příjmů-po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů správce ve výši 1.080,-Kč-příslušné měsíční splátky. Podáním ze dne 18.10.2010 se správce domáhal za období od ustanovení do funkce (od rozhodnutí o úpadku) do schválení oddlužení přiznání odměny ve výši 900,-Kč a hotových výdajů (poštovné a cestovné) v celkové výši 1.077,69 Kč. Soud prvního stupně vyhověl jen správcovu požadavku ohledně náhrady hotových výdajů. Nároky na odměnu za činnost v tomtéž období správci nepřiznal, když veden nesprávným právním názorem, že insolvenční správce v případě schválení oddlužení splátkovým kalendářem právo na jinou odměnu než stanovenou v § 3 písm. b) prováděcí vyhlášky zásadně nemá, nikterak nezkoumal, zda uplatněná odměna je činnosti správce vykonané v předmětném předcházejícím období dle § 5 vyhlášky přiměřená.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, napadené usnesení v odvoláním dotčeném bodu II. výroku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud-v intencích vysloveného právního názoru odvolacího soudu-o požadavku insolvenčního správce na rozhodnutí o jeho odměně za činnost vykonávanou před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře znovu rozhodne. To s tím, že soud při absenci zálohy na náklady insolvenčního řízení (jejíž zaplacení po dlužníku nepožadoval) přiznaný nárok správce na náhradu hotových výdajů ve výši 1.077,-Kč-pokud již nebyl jinak zapraven-promítne co přednostní pohledávku do usnesení o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, a to příslušnou změnou tohoto usnesení. Stejně naloží s požadovanou odměnou, bude-li správci přiznána.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 19. května 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová