3 VSPH 1238/2010-A-10
KSHK 45 INS 13664/2010 3 VSPH 1238/2010-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Vlasty Šindelářové, nar. 1.3.1970, bytem v Lomnici nad Popelkou, Antala Staška 32, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 13664/2010-A-5/celk.2 ze dne 24. listopadu 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 13664/2010-A-5/celk.2 ze dne 24. listopadu 2010 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 45 INS 13664/2010-A-5/celk.2 ze dne 24.11.2010 odmítl insolvenční návrh dlužnice Vlasty Šindelářové (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dané insolvenční řízení bylo zahájeno dne 16.11.2010 na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení. V bodu 21 návrhu dlužnice stran vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek pouze popsala svoji sociální situaci. Soud citoval § 3 odst. 1, 2 a 3, § 103 odst. 2 a § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a poukázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení ze dne 27.1.2010, č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008-A-15, podle nichž dlužník, který označením bodu 21 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh , a který současně rezignuje na uvedení popisu jakýchkoli rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ. Podá-li dlužník insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení oddlužení (tedy dvě různá procesní podání), musí se soud nejprve zabývat obsahem samotného insolvenčního návrhu (§ 103 IZ) týkajícím se osvědčení dlužníkova úpadku; návrh na povolení oddlužení se týká až případného způsobu řešení dlužníkova úpadku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž vyplývá závěr o úpadku dlužníka. K tomu, aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu dojít k závěru, že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopen plnit (je v úpadku), musí být v insolvenčním návrhu uvedena zejména specifikace závazků a údaj o jejich splatnosti.

Jelikož dlužnice ve svém insolvenčním návrhu neuvedla bližší údaje o svých závazcích a jejich splatnosti, ani o své schopnosti plnit závazky či o dalších skutečnostech osvědčující její úpadek, insolvenční soud shledal, že pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Proto podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužnice včas odvolala. Namítala, že v kolonce č. 21 řádně popsala svoji majetkovou situaci (totiž že žádný movitý ani nemovitý majetek nevlastní, a proto nemůže předložit seznam majetku), a uvedla také veškeré dokumenty týkající se jejích závazků, které nemůže plnit. Vše bylo podepsáno (s úředně ověřeným podpisem).

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 občanského soudního řádu-o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ). Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 IZ je povinen k němu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ s tím, že všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ. Seznam majetku je dlužník povinen předložit, i pokud by z něj mělo vyplynout, že žádný majetek (movitý, nemovitý, finanční či spočívající v pohledávkách nebo jiných majetkových právech) nevlastní.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

Pokud dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 21, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ. Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice spojila insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři. V jeho kolonce č. 21 určené pro podání insolvenčního návrhu sice vyznačila, že navrhuje, aby soud rozhodl o jejím úpadku, co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících tvrzený úpadek se však omezila jen na konstatování, že je plně invalidní a pobírá měsíčně 6.052,-Kč, má nezaopatřeného syna, o kterého se stará, momentálně bydlí v podnájmu, kde jí nic nepatří, nájemné činí 4.000,-Kč, na léky vynakládá 1.500,-Kč měsíčně; syn studuje v Liberci a jeho ubytování v Domově mládeže stojí 1.700,-Kč měsíčně.

Seznamy majetku a závazků předepsané v § 104 odst. 1 IZ dlužnice k insolvenčnímu návrhu nepřipojila. K tomu nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit předmětné seznamy neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách 12-13 a 14-17 formuláře návrhu na povolení oddlužení-jejich vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh návrhu. Proto formulář v kolonkách 12-17 splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, nepředepisuje, a údaje vyplněné zde dlužnicí-v kolonkách č. 12, 13 a 14-také náležitosti seznamů dle § 104 IZ nemají: nejde o seznamy, jejichž údaje by byly završeny povinným-do listiny vtěleným-podepsaným prohlášením dlužnice o správnosti a úplnosti toho kterého seznamu, a uvedení věřitelé nejsou označeni způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ, který je třeba dodržet jak u osob uvedených v seznamech majetku a závazků (§ 104 odst. 4 IZ), tak u osob uvedených i v insolvenčním návrhu a rovněž i návrhu na povolení oddlužení (§ 392 odst. 4 IZ).

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla žádné údaje o výši svých dluhů a jejich splatnosti ani neoznačila své víceré věřitele. Dlužnice tedy v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím seznamů, jež k návrhu nepřipojila) nevylíčila skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit, tedy neuvedla rozhodné skutečnosti svědčící o jejím tvrzeném úpadku dle § 3 odst. 1 IZ, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., soud prvního stupně postupoval správně, když dlužnici neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužnice učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné dodat, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh znovu podala, a aby se spolu s ním domáhala řešení svého úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. Předpokladem vyhovění návrhům však je, že jak insolvenční návrh, tak návrh na povolení oddlužení a jejich povinné přílohy budou mít zákonem vyžadované náležitosti. V případě, že by tyto náležitosti měl jen insolvenční návrh, jemuž by bylo možné vyhovět, a návrh na povolení oddlužení nikoliv, insolvenční soud by v souvislosti s rozhodnutím o zjištění úpadku dlužnice návrh na povolení oddlužení odmítl a rozhodl zároveň, že její úpadek bude řešen konkursem (§ 148 odst. 3 a § 396 odst. 1 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 25. května 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová