3 VSPH 1237/2010-A-18
KSPH 39 INS 10170/2010 3 VSPH 1237/2010-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka XX TAXI, s.r.o. se sídlem ve Zloníně 80, identifikační číslo 28521781, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 10170/2010-A-13 ze dne 3. prosince 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 10170/2010-A-13 ze dne 3. prosince 2010 se mění tak, že se dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 39 INS 10170/2010-A-13 ze dne 3.12.2010 uložil dlužníku XX TAXI, s.r.o. (dále jen dlužník), k jehož insolvenčnímu návrhu bylo insolvenční řízení zahájeno, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil na uvedený účet soudu nebo hotově do jeho pokladny zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud uvedl, že k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení vyzval navrhovatele podle § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž je navrhovatel k zaplacení zálohy až do částky 50.000,-Kč povinen, je-li to nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy soud určil s přihlédnutím k tomu, že podle návrhu dlužník nemá žádný zpeněžitelný majetek ani finanční prostředky, insolvenční řízení však předpokládá vznik nákladů řízení, včetně přiměřené odměny ustanoveného insolvenčního správce. Nelze se domnívat, že povinnost k úhradě těchto nákladů ponese na svých bedrech pouze stát bez přispění samotného dlužníka. Zaplacená záloha pak umožní insolvenčnímu správci bezprostředně po rozhodnutí o úpadku dlužníka jeho aktivní činnost.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil. Uvedl, že insolvenční návrh podal právě proto, aby minimalizoval riziko dalších nákladů věřitelů, včetně státu. Nevlastní žádný hmotný ani nehmotný majetek, což konstatoval i soud prvního stupně, a je tedy zjevné, že není schopen odměnu insolvenčního správce a náhradu jeho hotových výdajů uhradit. Tyto náklady by proto v daném případě měl hradit stát.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami uvedenými v § 104 IZ, tj. zejména dlužníkovým seznamem majetku včetně jeho pohledávek s uvedením jeho dlužníků (dále jen "seznam majetku"), seznamem jeho závazků s uvedením jeho věřitelů (dále jen "seznam závazků") a seznamem jeho zaměstnanců, které musejí mít náležitosti stanovené v § 104 odst. 2 až 4 IZ. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají (§ 104 odst. 2 IZ). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, odděleně uvést věřitele, kteří proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo toto právo proti němu uplatňují, včetně specifikace předmětu tohoto zajištění a důvodu jeho vzniku, a musí také uvést, které z pohledávek věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše či v jakém rozsahu popírá právo na uspokojení ze zajištění a z jakého důvodu (§ 104 odst. 3 IZ). Všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 IZ).

Nemá-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, je pojmově vyloučeno činit vůči navrhovateli jiná opatření než ta, jež směřují k odstranění nedostatků jeho návrhu. Teprve poté, co bude tímto postupem insolvenční návrh potřebným způsobem doplněn a bude tak zajištěn řádný podklad pro další průběh insolvenčního řízení, může soud zvážit splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a posoudit přiměřenost její výše.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník nesplnil povinnost stanovenou § 104 IZ, neboť ke svému insolvenčnímu návrhu ze dne 3.9.2010 (vedle prohlášení, že od července 2007 nemá žádných zaměstnanců) nepřipojil zákonem požadovaný seznam majetku a seznam závazků.

Proto soud prvního stupně dlužníka usnesením ze dne 19.10.2010 vyzval dle § 128 odst. 2 IZ k tomu, aby ve lhůtě 7 dnů doplnil insolvenční návrh o seznamy, jež představují jeho obligatorní přílohy, a poučil ho též, jak mají být tyto seznamy zpracovány a jaký procesní následek se s nesplněním uložené povinnosti pojí. Dlužník na tuto výzvu reagoval doplňujícím podáním doručeným soudu dne 3.11.2010, jímž ovšem povinnost předložit seznamy svého majetku a závazků opatřené náležitostmi dle § 103 odst. 2 až 4 nesplnil. V tomto podání dlužník uvedl údaje o svém majetku (totiž že nevlastní žádný hmotný či nehmotný majetek, ani nemá žádné pohledávky), aniž by tyto údaje formuloval jako seznam majetku, který by také opatřil prohlášením o jeho správnosti a úplnosti. Současně dlužník uvedl soupis 5 svých věřitelů (s prohlášením, že jde o úplný a správný seznam věřitelů ), přičemž u prvního věřitele (Magistrát hl.m. Prahy) uvedl jen přibližnou výši jeho pohledávky, a u posledního věřitele (AAA Radiotaxi, s.r.o.) jeho pohledávku vůbec nevyčíslil (jen zmínil, že dluh představuje zadostiučinění dle připojeného rozhodnutí soudu). Podáním doručeným soudu dne 24.11.2010 pak dlužník k doplnění seznamu věřitelů uvedl, že dle připojeného rozhodnutí soudu je jeho dalším věřitelem EOS KSI Česká republika, s.r.o., její pohledávku (či pohledávek) však opět nevyčíslil.

Dlužník tedy přes výzvu soudu řádné seznamy dle § 104 IZ nepředložil, jeho insolvenční návrh zůstal neprojednatelný, a za takové situace nemělo místa jiné rozhodnutí než odmítnutí tohoto návrhu dle § 128 odst. 2 IZ.

Protože je z uvedeného zřejmé, že podmínky pro to, aby insolvenční soud uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu, splněny nebyly, postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu se neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 25. května 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová