3 VSPH 1236/2010-A-17
MSPH 95 INS 13594/2010 3 VSPH 1236/2010-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 9, U Svobodárny 1216/8, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 13594/2010-A-11 ze dne 8. prosince 2010,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 13594/2010-A-11 ze dne 8. prosince 2010 se mění tak, že insolvenční návrh dlužníka se neodmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 95 INS 13594/2010-A-11 ze dne 8.12.2010 odmítl insolvenční návrh dlužníka Václava anonymizovano (dále jen dlužník) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 15.11.2010 doručen návrh dlužníka, jímž se domáhal zjištění svého úpadku a povolení jeho řešení oddlužením provedeným plněním splátkového kalendáře. Soud shledal, že z hlediska § 103 odst. 2 a § 104 insolvenčního zákona (dále jen IZ) insolvenční návrh neobsahuje zákonné náležitosti, když postrádá řádné vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka, řádný seznam majetku včetně pohledávek a seznam závazků včetně řádného označení věřitelů s uvedením aktuální výše a dat splatnosti jednotlivých závazků (jako okolností osvědčujících úpadek) a označení majetku, který je předmětem zajištění. Proto dlužníka usnesením č.j. MSPH 95 INS 13594/2010-A-7 ze dne 18.11.2010 vyzval, aby do 7 dnů ode dne doručení usnesení požadované náležitosti doplnil. Současně ho vyzval ke sdělení a doložení okolností a důvodů vzniku jednotlivých závazků a konkrétních okolností ohledně účelu jednotlivých půjček a úvěrů poskytnutých věřiteli tak, aby bylo zřejmé, na co konkrétně byly zapůjčené finanční prostředky použity. Dlužník výzvě soudu k doplnění návrhu zcela nevyhověl, když ani v podání ze dne 6.12.2010 nevylíčil řádně rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek a k insolvenčnímu návrhu nepřipojil řádný seznam majetku a závazků s přesným označením svých věřitelů a s údaji o splatnosti závazků včetně doby, po kterou není schopen jednotlivé závazky splácet. U některých závazků uvedl, že jejich splatnost nastane až v budoucnu, popř. že mu není známo, kdy má být splacen, nebo že má být splacen k 15. dni v měsíci, nebo že má být splacen ihned. Neuvedl splatnosti sjednaných splátek a u některých závazků nevyčíslil jejich výši. Z dlužníkova podání tak nejsou zřejmé výše částek, s jejichž placením je dlužník v prodlení. Soud proto postupoval podle § 128 odst. 2 IZ a insolvenční návrh dlužníka odmítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) s tím, že dlužníku žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal. Uvedl, že návrh na zjištění úpadku a povolení oddlužení podal spolu s manželkou Blankou Langrovou, oba ke svým návrhům připojili i předepsané přílohy. Svůj úpadek dlužník prokazoval jak tvrzeními obsaženými ve formuláři návrhů, tak i připojenými listinnými důkazy. Je z nich zřejmé jak zastavení plateb i výše příjmu a předepsaných splátek, tak i to, že z osmi dluhů jsou již dva vykonatelné a hrozí jejich exekuce. Své věřitele dlužník v návrhu i v přílohách řádně označil. Je proto přesvědčen o tom, že všechny rozhodné skutečnosti prokazující jeho úpadek precizně uvedl, a jeho insolvenční návrh žádné předepsané náležitosti nepostrádá. Proto navrhl, aby odvolací soud jeho odvolání vyhověl a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž po spojení s insolvenční věcí manželky bude povoleno řešení jejich úpadku oddlužením provedeným splátkovým kalendářem.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 IZ je povinen k němu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků). V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají (§ 104 odst. 2 IZ). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, odděleně uvést věřitele, kteří proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo toto právo proti němu uplatňují, včetně specifikace předmětu tohoto zajištění a důvodu jeho vzniku, a musí také uvést, které z pohledávek věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše či v jakém rozsahu popírá právo na uspokojení ze zajištění a z jakého důvodu (§ 104 odst. 3 IZ). Všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 IZ).

Jestliže dlužník hodlá navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 21, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

V daném případě soud prvního stupně insolvenční návrh dlužníka-s odkazem na nesplněnou výzvu k jeho doplnění-odmítl dle § 128 odst. 2 IZ, ačkoli současně shledal, že návrh nadále (v rozporu s § 103 odst. 2 IZ) postrádá řádné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka. Takovému zjištění ovšem odpovídá postup, jímž soud insolvenční návrh bez dalšího-bez výzvy k odstranění těchto či jiných jeho nedostatků-odmítne dle § 128 odst. 1 IZ. Z obsahu spisu však vyplývá, že insolvenční návrh dlužníka žádné vady, jež by bránily jeho projednání, nevykazuje, a to ani z hlediska vylíčení rozhodujících skutečností, jež dlužníkův tvrzený úpadek osvědčují, ani co do připojených seznamů jeho majetku a závazků.

Dlužník v kolonce č. 21 návrhu na povolení oddlužení, jež je určena pro podání insolvenčního návrhu, vyznačil, že se domáhá rozhodnutí o svém úpadku. Co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho tvrzený úpadek pak ve spojení s vloženým soupisem závazků označil šest svých věřitelů s osmi pohledávkami v celkové výši 502.406,-Kč, a to i s údajem o tom, kdy u jednotlivých pohledávek zastavil platby, kolik činí sjednané splátky pohledávek (celkem 11.390,-Kč měsíčně), že žádná z pohledávek není zajištěna a že dvě jsou již vykonatelné. Uvedl také, že většina z uvedených závazků je splatná déle než 30 dnů (což je u vykonatelných pohledávek zřejmé již z povahy věci), a že jsou dokonce splatné déle než 3 měsíce, přičemž jeho čistý měsíční příjem ve výši 16.568,-Kč úhradu všech sjednaných splátek neumožňuje.

K insolvenčnímu návrhu dlužník připojil i seznam svého majetku a seznam závazků, které byly opatřeny všemi náležitostmi, jež § 104 odst. 2 až 4 předepisuje. Nebylo tedy žádného důvodu, aby soud prvního stupně dlužníka usnesením ze dne 18.11.2010 vyzýval k doplnění jeho insolvenčního návrhu o řádné seznamy majetku a závazků, a vytýkal mu nedostatky předložených seznamů, jimiž tyto ve skutečnosti netrpěly.

Na základě uvedených zjištění odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že dlužník v insolvenčním návrhu nabídl dostatečná skutková tvrzení svědčící o jeho úpadku ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 IZ, a také k němu připojil řádné seznamy majetku a závazků. Protože dlužníkův insolvenční návrh nevykazuje ani žádné jiné obsahové nedostatky, jež by měly vést k jeho odmítnutí, je zřejmé, že podmínky pro vydání napadeného usnesení dány nebyly.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil a rozhodl, že insolvenční návrh se neodmítá. Pro úplnost považoval odvolací soud za potřebné dodat, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nemá v insolvenčním řízení vedeném jen za účasti dlužníka žádné opodstatnění (použití § 146 o.s.ř. o náhradě nákladů mezi účastníky řízení je v takovém případě pojmově vyloučeno).

V dalším řízení soud prvního stupně nepřehlédne, že současně s dlužníkem podala u téhož soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení též dlužníkova manželka Blanka Langrová (věc vedená pod sp.zn. MSPH 95 INS 13598/2010). Jestliže z obou návrhů vyplyne, že manželé mají majetek a závazky, jež spadají do jejich společného jmění manželů, insolvenční soud obě insolvenční věci spojí podle § 112 o.s.ř. ke společnému řízení, v němž podané insolvenční návrhy obou manželů a jejich návrhy na povolení oddlužení společně posoudí a projedná (k tomu podrobněji viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011-B ze dne 19.4.2011).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 23. května 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová