3 VSPH 1231/2014-A-27
KSPA 60 INS 12773/2014 3 VSPH 1231/2014-A-27

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: VYRA CASKET, spol. s r.o., IČO 25280694, se sídlem v Chocni, Na Křepčích 483, zahájené k insolvenčnímu návrhu věřitelů: a) ENERGOFOREST, spol. s r.o., IČO 27606953, se sídlem v Českém Krumlově-Plešivci, Linecká 59, b) Ing. Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 12, K Orionce 1844/6, c) 4-les, spol. s r.o., IČO 28021916, se sídlem ve Stříbře-Prostiboři 55, d) Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Vysokém Chvojnu, Na Drahách 109, všichni zast. JUDr. Petrem Moravcem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pod Hybšmankou 3090/28, o odvolání navrhovatelů proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 60 INS 12773/2014-A-13 ze dne 14.května 2014

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 60 INS 12773/2014-A-13 ze dne 14.května 2014 se ve vztahu k insolvenčním navrhovatelům a), b) a c) p o t v r z u j e .

II. Odvolání insolvenčního navrhovatele d) se odmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (insolvenční soud) zamítl návrh navrhovatelů na vydání předběžného opatření, jímž by byl dlužníkovi ustanoven předběžný správce a bylo uloženo nakládat s majetkovou podstatou jen se souhlasem ustanoveného insolvenčního správce.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že navrhovatelé se domáhají proti dlužníkovi zjištění jeho úpadku a zároveň uložení předběžného opatření dlužníkovi, jímž by mu byl ustanoven předběžný správce a uloženo nakládat s majetkovou podstatou pouze s jeho souhlasem v souladu s ustanovením § 113 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) s odůvodněním, podle něhož dlužník provozuje svou podnikatelskou činnost i nadále, jak bylo potvrzeno bývalou manželkou jediného jednatele a zároveň jediného společníka dlužníka, zesnulého Antonína Papáčka. Podle jejího ujištění pokračuje dlužníkova spolupráce s odběrateli, tj. dlužník své zboží i nadále prodává třetím osobám, avšak navzdory příslibům jejich pohledávky neuspokojuje. U chování manželky zesnulého, tj. z neochoty jednat s nimi ohledně úhrady jejich pohledávek, dovozovali obavu, že dlužník provádí a bude provádět úkony směřující ke změnám v rozsahu majetkové podstaty v jejich neprospěch, z obavy, že upřednostní uspokojení pohledávek jiných jeho věřitelů a s ohledem na složitou situaci dlužníka po úmrtí jeho jediného jednatele a společníka.

Dlužník prostřednictvím Lenky Papáčkové v postavení správkyně pozůstalosti (správkyně) uvedl, že nepříznivá situace nastala v souvislosti s úmrtím jediného společníka a jednatele dlužníka, avšak snaží se uspokojit pohledávky všech svých věřitelů a svou finanční situaci stabilizovat. Má nadále zakázky a podařilo se přesvědčit jeho zákazníky, že i nadále bude schopen vyrábět a dodávat jeho produkty. Poté, co navrhovatelé podali insolvenční návrh, spojil se s nimi, aby nastalou situaci vyřešil, a jednají o splátkovém kalendáři. Vyjádřil přesvědčení, že dojde k dohodě a že insolvenční návrhy vezmou navrhovatelé zpět.

Insolvenční soud vyšel z toho, že navrhovatelé v insolvenčním návrhu tvrdí dlužníkův úpadek, neboť každý z nich má za dlužníkem pohledávky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež dlužník neuspokojuje déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Insolvenční soud zjistil: -z kupní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a navrhovatelem a) z 24.1.2013 ve znění dodatku z 31.3.2013, že dodal dlužníkovi dříví ve sjednaném množství, kvalitě a sortimentu a že na základě plnění má za dlužníkem pohledávku ve výši 1.357.070,--Kč, jež mu vyfakturoval 10 fakturami, z nichž tři jsou splatné od 5.2.2014 do 11.2.2014 a zbývající od 23.2.2014 do 13.3.2014, -že na základě kupní smlouvy uzavřené s dlužníkem 20.1.2014 má navrhovatel a) za dlužníkem pohledávku ve výši 342.460,--Kč s tím, že první vystavená faktura je splatná 9.4.2014, -že na základě kupní smlouvy z 10.1.2013 má navrhovatel b) za dlužníkem pohledávku ve výši 524.318,--Kč vyúčtovanou dlužníkovi fakturami splatnými od 1.12.2013 do 29.12.2013, -že na základě kupní smlouvy z 15.1.2014 má navrhovatel b) za dlužníkem pohledávku ve výši 233.903,--Kč, vyúčtovanou fakturami splatnými 23.2.2014 a 10.3.2014, -z inventarizace pohledávek navrhovatele b) a ze soupisu faktur pořízeného dlužníkem, že mezi ohledně vystavených faktur a vyúčtovaných částek nebylo mezi dlužníkem a navrhovatelem b) sporu, -že navrhovatel c) má za dlužníkem pohledávky z dodávky dříví za celkovou kupní cenu ve výši 426.474,--Kč, jež mu byla vyúčtována čtyřmi fakturami, z nichž první dvě jsou splatné 10.2.2014 a další 24.2.2014, -z inventarizace pohledávek navrhovatele c) a ze soupisu faktur pořízeného dlužníkem, že ohledně nich nebylo mezi dlužníkem a navrhovatelem c) sporu, -že navrhovatel d) má za dlužníkem pohledávku v celkové výši 389.309,--Kč za provedenou přepravu, jež fakturoval dlužníkovi 12 fakturami, z nichž 8 je splatných 23.11.2013 a zbývající od 15.2.2014 do 14.3.2014, -z výpisu obchodního rejstříku týkajícího se dlužníka, že jeho jediným jednatelem a společníkem je Antonín anonymizovano , anonymizovano , -z výpisu centrální evidence obyvatelstva, že Antonín anonymizovano zemřel 12.3.2014, -že usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č.j. 20 D 376/2014-39 byla správcem pozůstalosti po zemřelém Antonínu Papáčkovi jmenovaná Lenka Papáčková, jež byla zmocněna ke všem úkonům nezbytným k uchování majetkových hodnot náležejících do pozůstalosti, zejména zajištění běžného chodu dlužníka s tím, že všechny úkony činí správce vlastním jménem na vrub spravovaného majetku a při výkonu své funkce je povinen se řídit platnými právními předpisy a správce se ujme své funkce 11.4.2014,

-z rejstříkového spisu vedeného u insolvenčního soudu zjistil, že zakladatelská listina dlužníka umožňuje přechod obchodního podílu společníka na dědice s tím, že obchodní podíl společníka nelze při dědění dělit a dědic se může domáhat zrušení své účasti ve společnosti soudem, nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby byl společníkem společnosti, a to ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozhodnutí soudu o dědictví, jinak toto právo zaniká.

Na základě výše uvedeného insolvenční soud cituje ustanovení § 82 odst. 1, § 112 odst. 1, § 113 odst. 1 a § 75c odst. 1 o.s.ř. (ve spojení s ustanovením § 7 InsZ) dospěl k závěru, že formálně navrhovatelé osvědčili, že mají za dlužníkem pohledávky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež nejsou uspokojovány déle než 3 měsíce (insolvenční řízení zahájeno 7.5.2014), a že je tak naplněna definice úpadků podle § 3 InsZ. K návrhu věřitelů na vydání předběžného opatření však uvedl, že neshledal podmínky pro ustanovení předběžného správce podle § 112 InsZ a omezení dispozic dlužníka podle § 113 InsZ. Konstatoval, že předpokladem pro vyhovění návrhu na vydání předběžného opatření je konkrétní chování dlužníka, na jehož základě by mělo dojít ke snížení hodnoty majetkové podstaty či porušování ustanovení § 111 InsZ, kterým jsou uložena zákonem stanovená omezení, zatímco navrhovatelé se omezili ve svých tvrzeních jen na obecně vyjádřené obavy, jež nikterak nedoložili, vyjma toho, že jediný jednatel a společník dlužníka zemřel. Poznamenal, že zemřelému byla ustanovena správkyně pozůstalosti, která za dlužníka může jednat, a zdůraznil, že ustanovení § 111 odst. 2 InsZ umožňuje dlužníkovi i po zahájení insolvenčního řízení provozovat podnik v rámci obvyklého hospodaření. S ohledem na postoj dlužníka nezjistil důvody, pro něž by další činnost dlužníka měla být podřízena dohledu předběžného správce. Doplnil, že tyto závěry nevylučují, že později by důvody pro uložení navrhovaného předběžného opatření mohly nastat a v takovém případě by přistoupil k ustanovení předběžného správce a uložil dlužníkovi předběžné opatření i bez návrhu.

Toto usnesení napadli v zákonem stanovené lhůtě všichni navrhovatelé a navrhli, aby je odvolací soud zrušil a vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Namítli, že tvrzení dlužníka v jeho vyjádření nejsou pravdivá a zdůraznili, že úmrtí společníka dlužníka nebylo jedinou příčinou jeho úpadkové situace, neboť dlužník přestal hradit své závazky již koncem roku 2013, zatímco společník dlužníka zemřel 12.3.2014. Zpochybňovali snahu dlužníka se s nimi dohodnout na splátkovém kalendáři a uvedli, že pouze navrhovatel d) obdržel od dlužníka dokument obsahující tabulku jednotlivých splátek, avšak podepsány neznámou osobou. Poukazovali na to, že správkyně v jednání s nimi nevstoupila, a proto navrhovatelé uvedený dokument ani nepovažují za listinu vystavenou dlužníkem. Vyjádřili také pochybnosti o tom, že dlužník dále provozuje svůj podnik, neboť tak činí zřejmě třetí subjekt, tj. společnost TonyCof, spol. s r.o., IČO 02855470, a lze usuzovat na to, že tato společnost vstupuje do závazků namísto původního dlužníka a dále vyrábí produkty, jež dodává původním zákazníkům dlužníka, přičemž novým dodavatelům a přepravcům poskytuje finanční protiplnění; zřejmě tak dochází k převzetí výroby třetí osobou na úkor věřitelů.

V průběhu odvolacího řízení insolvenční soud usnesením č.j. KSPA 60 INS 12773/2014-A-25 ze dne 3.9.2014 zastavil insolvenční řízení k návrhu navrhovatele d), neboť ten vzal insolvenční návrh zpět.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 111 odst. 1 InsZ nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.

Podle § 112 InsZ ustanoví insolvenční soud předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111 (odst. 1). Insolvenční soud může předběžného správce ustanovit i tehdy, jestliže vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody (odst. 2). Povinností předběžného správce je provést opatření ke zjištění dlužníkova majetku a k jeho zajištění, jakož i k přezkoumání dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu (odst. 3).

Podle § 113 odst. 1 InsZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Z výše uvedeného plyne, že nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník dle § 111 odst. 1 InsZ povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Aplikace § 113 InsZ proto přichází v úvahu obvykle pouze tehdy, není-li omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou plynoucí z § 111 odst. 1 téhož zákona dostatečným, nebo je dlužník nerespektuje, anebo je-li důvodnou obava, že je respektovat nebude.

Jinými slovy, k nařízení předběžného opatření podle § 113 InsZ přistoupí soud po pečlivé úvaze tehdy, když nepostačí omezení spojená s účinky, jež vyvolává zahájení insolvenčního řízení, v jejichž důsledku je dlužníkovi umožněno jen tzv. běžné nakládání s majetkovou podstatou (v závislosti na tom, zda řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele nebo insolvenčním návrhem dlužníka).

Z insolvenčního spisu plyne, že navrhovatelé podali insolvenční návrh, v němž uvedli rozhodné skutečnosti osvědčující vznik jejich pohledávek za dlužníkem déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen dlužník uspokojit a tím, že insolvenční návrh podali čtyři navrhovatelé, je zřejmé, že má dlužník více takových věřitelů a že se nachází v úpadku z důvodu platební neschopnosti. Návrh na ustanovení předběžného správce a uložení předběžného opatření opřeli navrhovatelé v podstatě o to, že dlužníkův jednatel a jediný společník zemřel. Formulovali obavy z toho, že uspokojení jejich pohledávek za dlužníkem je ohroženo, neboť dlužník nadále provozuje podnik, avšak v odvolání vyslovili možnost, že dlužník již neprovozuje předmět své činnosti, neboť do jeho právních vztahů vstoupil třetí subjekt, a že dlužník prostřednictvím správkyně nemá zájem se s nimi finančně vyrovnat.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěry insolvenčního soudu, dle nichž tvrzení a obavy věřitelů z toho, že dojde ke změně struktury majetkové podstaty dlužníka ve smyslu ustanovení § 111 odst. 1 InsZ, nejsou nijak doloženy a shodně s insolvenčním soudem konstatuje, že po zahájení insolvenčního řízení zatím nebylo zjištěno nic, co by svědčilo o tom, že dlužník povinnosti uložené mu v ustanovení § 111 odst. 1 InsZ porušoval. Pokud nadále měl podle navrhovatelů dlužník provozovat svou podnikatelskou činnost, pak se nejedná o nakládání s majetkovou podstatou a nelze přičítat dlužníkovi k tíži, že usiluje o získání finančních prostředků, aby se úpadku vyhnul. Pokud měl podle tvrzení navrhovatelů uvedených v odvolání tuto činnost převést na třetí osobu, jedná se jen o tvrzení, jež není podloženo žádnými důkazy, jimiž by bylo doloženo, že dlužník porušuje omezení uložená mu v ustanovení § 111 odst. 1 InsZ. O dlužníkově deklarované snaze své dluhy uhradit, kterou navrhovatelé však popřeli, svědčí okolnost, že navrhovatel d) vzal svůj insolvenční návrh zpět, patrně v důsledku sjednaného splátkového kalendáře, o němž se navrhovatelé v odvolání zmínili.

Odvolací soud sice rozumí subjektivním obavám navrhovatelů, že dlužník nebude respektovat omezení uložená mu ustanovením § 111 InsZ, avšak jen na základě takových obav nelze bez dalšího zbavit dlužníka jeho práv nad rámec citovaného ustanovení, tj. zbavit ho možnosti disponovat s majetkem v požadovaném rozsahu, neboť by mu tím ztížil možnost uspokojit své věřitele v rámci běžného obchodního styku, event. by mu tím mohl úpadek přivodit.

Z insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční řízení probíhá naprosto standardním způsobem, dlužník se k insolvenčnímu návrhu vyjádřil s tím, že se v úpadku nenachází, pohledávky navrhovatelů zpochybnil, zatímco navrhovatelé nadále trvají na své dosavadní argumentaci k tvrzení o dlužníkovu úpadku a zůstává na insolvenčním soudu, aby v dalším řízení postavil najisto, zda je či není dlužník v úpadku. Nic však nesvědčí o tom, že by dlužník porušoval ustanovení § 111 InsZ poté, co bylo zahájeno insolvenční řízení k návrhu navrhovatelů.

Odvolací soud z výše uvedených důvodů neshledává žádný rozumný důvod pro vyhovění návrhu na ustanovení předběžného správce a uložení předběžného opatření dlužníkovi. Obavy navrhovatelů z toho, že by dlužník mohl v dalším průběhu insolvenčního řízení činit právní úkony v jejich neprospěch, tj. že by tak došlo ke zkrácení jejich pohledávek, nejsou důvodné, neboť takové úkony by byly neúčinné, tj. v případě porušení ustanovení § 111 InsZ neúčinné ze zákona, nebo na základě rozhodnutí soudu o o odpůrčí žalobě na určení dlužníkových právních úkonů, jež by naplnily skutkové podstaty odporovatelných právních úkonů podle § 240-§ 242 InsZ.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení ve vztahu k navrhovatelům a), b) a c) z důvodu věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Odvolání insolvenčního navrhovatele d) vzhledem k tomu, že insolvenční řízení o jeho insolvenčním návrhu byl zastaveno, se stalo bezpředmětným, a proto odvolací soud postupoval podle § 218 písm.c) o.s.ř. a jeho odvolání odmítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11.září 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová