3 VSPH 1228/2010-A-37
KSPL 27 INS 7982/2010 3 VSPH 1228/2010-A-37

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Václav Vozka, bytem v Chebu, Dyleňská 62, identifikační číslo 11610115, zast. Mgr. Zdeňkem Ptáčkem, advokátem se sídlem v Chebu, Májová 23, zahájené k insolvenčnímu návrhu věřitele: Ing. Miroslav Čermák, bytem v Praze 4, Plečnikova 918, zast. Mgr. Petrem Šindelářem, LL.M., advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 66, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19.listopadu 2010, č.j. KSPL 27 INS 7982/2010-A-16,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19.listopadu 2010, č.j. KSPL 27 INS 7982/2010-A-16, se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Věřitel se domáhá insolvenčním návrhem proti dlužníkovi zjištění úpadku ve formě platební neschopnosti s odůvodněním, podle něhož s dlužníkem uzavřel 1.10.2009 dohodu o narovnání, uznání závazku a jeho úhradě ve splátkách, jíž se zavázal svůj závazek ve výši 2,5 mil. Kč mu splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 61.032,31 Kč počínaje 1.1.2010 a konče 1.12.2013 pod sankcí výhody splátek a pro případ prodlení s úhradou některé z nich byl sjednán úrok ve výši 15 % ročně z dlužné částky do zaplacení (Dohoda). Uvedl, že poté, co svůj závazek nezačal plnit, vyrozuměl dlužníka dopisem ze 24.5.2010, že vůči němu uplatňuje sankci ztráty výhody splátek, a vyzval ho, aby mu uhradil závazek v plné výši 2,5 mil. Kč včetně příslušenství dnem následujícím po dni doručení dopisu. Protože dlužník ani po výzvě svůj závazek nesplnil (pouze zaslal dvě úhrady po 40.000,--Kč v červnu a červenci 2010 na účet sjednaný v Dohodě v bodu 6.2.), činí ke dni podání návrhu (16.7.2010) jeho pohledávka za ním 2.635.078,92 Kč, tj. jistinu 2.500.000,--Kč, celkový úrok ve výši 93.820,02 Kč ve výši 8 % ročně a úrok z prodlení 41.258,90 Kč ve výši 15 % ročně. Uvedl, že dalšími dlužníkovými věřiteli jsou Finanční úřad v Chebu (FÚ) s pohledávkou 2.365.056,--Kč a Okresní správa sociálního zabezpečení v Chebu (OSSZ) s pohledávkou ve výši 93.092,--Kč a další věřitel s pohledávkou, jež je vymáhána na dlužníkovi exekucí vedenou pod sp.zn. 055 EX 1341/2005 exekutorem Mgr. Luďkem Němcem. Uvedl, že dlužník je vlastníkem nemovitého majetku dosahujícího ceny 8-10 mil. Kč. Uzavřel, že dlužník má více věřitelů, peněžité závazky po lhůtě splatnosti delší 30 dnů a nachází se v platební neschopnosti, neboť neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě jejich splatnosti. K námitce dlužníka, že nebyl při uzavření Dohody sjednán splátkový kalendář, uvedl, že tomu tak není, že bylo ústně domluveno, že bude dlužníkovi poskytnuta určitá lhůta k započetí splátek , což vyplývá z bodu 4.5. písm. b) Dohody, podle něhož byla sjednána povinnost dlužníka splácet úrok ve výši 8 % ročně z nesplacené části jistiny od 1.12.2009, přičemž podle splátkového kalendáře první splátka byla splatná k 1.1.2010, že Dohoda na splátkový kalendář odkazuje (bod 6.1. Dohody) a že výše uvedené platby zaslané k výzvě svědčí o tom, že bylo plněno na Dohodu s účinky podle § 407 odst. 3 ObchZ; námitky ohledně relevantnosti podpisu Dohody odmítl jako nedůvodné.

Dlužník navrhl zamítnutí insolvenčního návrhu s odůvodněním, podle něhož nemá žádné pohledávky po lhůtě splatnosti, má závazek vůči FÚ ve výši 1,8 mil. Kč, jenž splácí na základě rozhodnutí o povolení splátek daně, a závazek vůči OSSZ ve výši 52.858,--Kč, který je splácen srážkami z jeho starobního důchodu. K tvrzené pohledávce věřitele zpochybnil svůj podpis pod Dohodou, neboť krátce po jejím uzavření byl hospitalizován v důsledku mozkové příhody v nemocnici, uvedl, že jeho závazek podle Dohody není splatný, neboť k ní nebyl připojen splátkový kalendář, a o splatnosti bylo pouze dohodnuto, že bude závazek uhrazen nejpozději do 4 let, což odpovídá i prodloužení splatnosti dluhu zajišťující směnky. Uvedl, že věřitelem tvrzený splátkový kalendář mu byl doručen až 1.6.2010, tj. 6 měsíců po podpisu Dohody. Poté, co věřiteli oznámil, že s uvedeným splátkovým kalendářem nesouhlasí, věřitel podal insolvenční návrh. Doplnil, že jeho závěru o tom, že splátkový kalendář nebyl součástí Dohody, svědčí to, že není podepsán účastníky Dohody a že byl připojen až za ověřovací doložky jejich podpisů. Uzavřel, že nesplňuje podmínky § 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), neboť své peněžní závazky je schopen splácet, nezastavil platby podstatné části svých závazků, jež je možné vymoci exekucí, a že existence jediného věřitele, tj. OSSZ nezakládá stav úpadku jeho majetku. Konstatoval, že cena jeho nemovitého majetku činí 11,2 mil. Kč a že s ohledem na to, že věřitelem tvrzená pohledávka je zajištěna zástavním právem, mohl se v případě závěru o existenci pohledávky z Dohody uspokojit z prodeje zástavy.

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) zjistil dlužníkův úpadek (bod I. výroku), ustanovil insolvenčním správcem společnost AGENTURU PRO REVITALIZACI A SPRÁVU PODNIKŮ-ARES, v.o.s. se sídlem v Karlových Varech, Jáchymovská 41 (bod II. výroku), vyslovil, že účinky rozhodnutí nastávají v okamžiku zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku), vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho zveřejnění, k podání přihlášek pohledávek (bod IV. výroku), vyzval osoby, jež mají závazky vůči dlužníkovi, aby je napříště uspokojovaly insolvenčnímu správci (bod V. výroku), vyzval věřitele, aby sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách s poučením, že zpeněžením věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty v konkursu zaniká zajištění pohledávky zajištěného věřitele i v případě, že nepodal přihlášku své pohledávky (bod VI. výroku), nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů s uvedením jejího programu (bod VII. a VIII. výroku). Vyšel ze zjištění, že dlužník uznal vůči věřiteli svůj závazek ve výši 2,5 mil. Kč z právního důvodu Dohody, jedná se o zajištěnou pohledávku a že dlužník se zavázal svůj závazek podle bodu 6.1. Dohody věřiteli uhradit ve splátkách podle splátkového kalendáře obsaženého v příloze; další zjištění neučinil a reprodukoval jen výše uvedené přednesy věřitele a dlužníka. Na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení dospěl k závěru, že stav úpadku u dlužníka je osvědčen. Uvedl, že způsob splnění závazku podle bodu 6.1. Dohody odkazuje na splátkový kalendář, že Dohoda byla opatřena razítky s podpisy obou advokátů Mgr. Šindeláře a Mgr. Kůty a tatáž osvědčující razítka s podpisy advokátů věřitele a dlužníka jsou připojena v závěru přílohy, tj. splátkového kalendáře. Námitku dlužníka, že splátkový kalendář nebyl připojen k Dohodě a byl mu předložen až ve výzvě k úhradě závazku ze 24.5.2010, shledal jako účelovou, neboť se dlužník po obdržení neohradil k jejímu obsahu, naopak reagoval dvěma platbami po 40.000,--Kč v červnu a červenci 2010. Poukázal na konstantní judikaturu, když odmítl dlužníkův právní názor, podle něhož není v prodlení se splácením daňové pohledávky, neboť z rozhodnutí FÚ o povolení splátek daně z příjmu fyzických osob ze 6.5.2010 vyplývá, že splatnost daně byla dána již 22.8.2005, a uzavřel, že povolením splátkového kalendáře původní termín splatnosti nezanikl, dlužník je tak nadále v prodlení podle § 3 odst. 1 InsZ, a vyjádřil nesouhlas s tím, že by dlužník měl mít pouze jediného věřitele, tj. OSSZ, jehož pohledávka je uspokojována výkonem rozhodnutí srážkami ze starobního důchodu. Učinil právní závěr, podle něhož věřitel osvědčil, že dlužník je v úpadku, a proto vydal napadené usnesení podle § 136 odst. 1 InsZ.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že insolvenční návrh zamítne. Namítl, že insolvenční soud se nevypořádal se skutečností, že závazek vymáhaný pod sp.zn. 55 EX 1341/2005 již dávno zanikl zaplacením, že v případě pohledávky FÚ není správný názor insolvenčního soudu o tom, že její původní splatnost nezanikla, neboť od povolení splátkového kalendáře správcem daně, je zůstatek daňového dluhu standardně úročen a dlužníkovi nejsou ukládány žádné sankce; celý by se stal splatným jen za situace, kdy by se dostal s povolenými splátkami do prodlení. Uvedl, že pohledávku OSSZ lze uspokojit nejen exekucí formou srážek ze starobního důchodu, nýbrž i výkonem rozhodnutí prodejem nemovitosti. Insolvenčnímu soudu zejména vytkl, že nepřihlédl k tomu, že věřitelova pohledávka z Dohody dosud nenabyla splatnosti a zopakoval svou dosavadní argumentaci s tím, že proti splátkovému kalendáři, jenž mu byl zaslán společně s výzvou, protestoval, byť jen ústně. Vyjádřil přesvědčení, že cílem insolvenčního návrhu bylo umožnit navrhovanému insolvenčnímu správci, jehož podjatost namítl vzhledem k jeho vztahu k věřiteli, disponovat s jeho majetkem, který mnohonásobně převyšuje jeho závazky. Namítl podjatost ustanoveného insolvenčního správce. Doplnil, že OSSZ i FÚ vzaly zpět své přihlášky pohledávky stejně jako další dlužníkovi věřitelé. Namítl podjatost ustanoveného insolvenčního správce bez bližšího odůvodnění.

Věřitel navrhl potvrzení napadeného usnesení z důvodu jeho věcné správnosti, odkázal na odůvodnění napadeného usnesení, s nímž se ztotožnil a za účelovou označil dlužníkovu obranu, že k Dohodě nebyla připojena příloha, tj. splátkový kalendář, neboť ta je v rozporu s předloženými listinami, z nichž vyplývá, že splátkový kalendář byl součástí Dohody od samého počátku. Námitku podjatosti insolvenčního správce zhodnotil jako ničím nepodloženou spekulaci, která není opřena o konkrétní skutečnosti, na jejichž základě by mohla být zpochybněna jeho nepodjatost.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 136 odst. 1 InsZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 InsZ dlužník je v úpadku jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (odst. 1). Má se za to, že dlužník není schopen své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 10 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud (odst. 2). Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat (odst. 3).

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní nebo že je předlužen.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 3 InsZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 InsZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumáními tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku.

Insolvenční řízení nelze zahájit ex offo, ale toliko na návrh účastníka. Úspěch věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku, závisí v tomto řízení nejen na tom, zda bude osvědčen úpadek osoby, proti níž návrh směřuje, ale předpokladem dosažení pro navrhovatele příznivého výsledku řízení je i to, že prokáže, že k podání návrhu je oprávněn. Proto zákon vyžaduje, aby navrhovatel doložil, že proti dlužníkovi má splatnou pohledávku (§ 105 InsZ), tj. aby připojil ke svému návrhu veškeré listiny, z nichž lze spolehlivě učinit závěr o existenci jeho splatné pohledávky. Za doloženou tak lze mít jen takovou splatnou pohledávku, o které není z věřitelem předložených listin jakýchkoliv pochyb. V případě, že se mu nepodaří prokázat oprávnění k podání návrhu (jinými slovy, nedoloží-li existenci splatné pohledávky vůči dlužníkovi), musí soud insolvenční návrh zamítnout bez ohledu na to, zda z dalších zjištění lze usuzovat na úpadek dlužníka.

Insolvenční zákon stojí na zásadě, že k projednání insolvenčního návrhu soud vždy nařídí jednání. Jedinou výjimkou z této zásady jsou situace předvídané v § 133 odst. 1 InsZ, kdy o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka lze rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jestliže však rozhodnutí závisí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku (§ 133 odst. 2 InsZ), insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka.

Z odůvodnění napadeného usnesení i z obsahu spisu plyne, že tímto usnesením soud prvního stupně dle § 136 InsZ rozhodl o úpadku dlužníka v insolvenčním řízení zahájeném dne 16.7.2010 na základě insolvenčního návrhu podaného věřitelem, s nímž dlužník nesouhlasil. Šlo tak o spor o úpadek, k jehož projednání soud správně (v souladu s § 133 odst. 1 IZ) nařídil jednání. Při něm však dlužník a věřitel toliko přednesli svá vyjádření, žádné dokazování prováděno nebylo.

Vrchní soud v Praze již dříve (viz např. v usnesení ze dne 21. ledna 2009, sp.zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1 VSPH 277/2008-A-19, 1 VSPH 24/2009-B-27) vyslovil, že ve smyslu § 7 odst. 1 InsZ usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a to s tím, že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí (bez zřetele ke stanovisku dlužníka k věci) vždy odůvodněno (tj. užití § 169 odst. 2 o.s.ř. zde nepřichází v úvahu), a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného uvést, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

Odůvodnění napadeného usnesení obsahuje, byť neuspořádaně, stanoviska věřitele a dlužníka, obsahuje i část zjišťovací obsahující však výslovně jen zjištění z Dohody, přičemž z protokolu o jednání z 9.11.2010 vyplývá, že důkaz Dohodou ani žádnou další listinou insolvenční soud neprovedl (tak, že ji nebo její část při jednání soudce přečetl nebo sdělil její obsah) a neumožnil účastníkům řízení vyjádřit se k jednotlivým důkazům, na nichž vybudoval své právní závěry. Tyto závěry insolvenčního soudu tak jsou postaveny na přednesech stran a zjištěních, jež nemají žádnou oporu v provedeném dokazování při jednání soudu. Insolvenční soud tak postupoval zjevně v rozporu s právní úpravou, podle níž v dané věci, kdy nebyly dány podmínky pro rozhodnutí bez jednání podle § 133 odst. 1 InsZ, mohl založit svá skutková zjištění jen na dokazování provedeném při jednání. Tím upřel účastníkům řízení právo na spravedlivý proces a zatížil řízení zmatečnostní vadou podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž vázán právním názorem odvolacího soudu rozhodne o insolvenčním návrhu věřitele až poté, co k věci provede řádné dokazování a znovu posoudí, zda věřitel osvědčil dlužníkův úpadek ve formě platební neschopnosti; v novém rozhodnutí pak své závěry odůvodní způsobem respektujícím ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 23.února 2011

JUDr.Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová