3 VSPH 1227/2013-B-29
KSLB 82 INS 17604/2012 3 VSPH 1227/2013-B-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníků Jána anonymizovano , anonymizovano a Růženy anonymizovano , anonymizovano , oba bytem ve Frýdlantě v Čechách, Raisova 183, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 82 INS 17604/2012-B-9 ze dne 27. června 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 82 INS 17604/2012-B-9 ze dne 27. června 2013 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci (insolvenční soud) nevyhověl žádosti dlužníků o stanovení nižších splátek z 10.6.2013.

V odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že usnesením č.j. KSLB 82 INS 17604/2012-B-7 z 1.3.2013 (Usnesení) schválil společné oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře poté, co spojil ke společnému projednání insolvenční návrh dlužníka s insolvenčním návrhem dlužnice vedeným pod sp.zn. KSLB 72 INS 17610/2012 usnesením č.j. KSLB 82 INS 17604/2012-A-9 z 29.8.2012 s tím, že nadále budou spojená insolvenční řízení projednávána pod sp.zn. KSLB 82 INS 17604/2012. Uvedl, že plnění splátkového kalendáře bylo určeno od dubna 2013, kdy měly být prováděny zákonné srážky z příjmů obou dlužníků, a dále další příjem plynul z dohody o důchodu ze 23.1.2013, uzavřené s třetí osobou. Dva měsíce po zahájení plnění splátkového kalendáře (13.6.2013) požádali dlužnici o jeho změnu z toho důvodu, že třetí osoba, jež se zavázala k poskytování důchodu po dobu trvání splátkového kalendáře (Růžena Jarková-matka dlužnice), nemůže dosahovat dostatečného příjmu z brigád, aby mohla podle smlouvy o důchodu dostát svým povinnostem, neboť to nedovoluje její zhoršený zdravotní stav, a může přispívat dlužníkům měsíčně pouze částkou 1.500,--Kč (namísto částky 9.500,--Kč). Další změnou je skutečnost, že dlužnice nastoupila do zaměstnání s příjmem okolo 18.000,--Kč měsíčně čistého; neodpracovala však ještě ani jeden měsíc. Cituje ustanovení § 407 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) insolvenční soud konstatoval, že povolení nižších splátek představuje jen odůvodněnou výjimku a že není oprávněn rozhodovat o tom, zda dlužník nepotřebuje důchod, resp. že ho nemusí na třetí osobě vymáhat. Konstatoval, že poskytovatel daru si musel být vědom závazku poskytovat dlužníkům měsíčně po dobu trvání splátkového kalendáře částku 9.500,--Kč. Smlouva o důchodu byla uzavřena (mezi dlužníkem a Růženou Jarkovou) 23.1.2013 a již za 4 měsíce dlužníci tvrdí, že nemůže poskytovatelka důchodu své povinnosti podle smlouvy o důchodu řádně plnit. Konstatoval, že pokud by to byla pravda, musel by zvážit, zda tu nejsou důvody pro zrušení schválení společného oddlužení dlužníků z důvodu jejich nepoctivého záměru při podání návrhu na povolení oddlužení, kdy smlouva o důchodu měla posloužit jen pro vyhovění jejich návrhu s tím, že do budoucna plněna nebude.

Insolvenční soud neshledal žádost dlužníků o změnu splátkového kalendáře za nedůvodnou, když z podané žádosti neplyne žádná změna, jež by nastala od schválení oddlužení v poměrech dlužníků. Pokud jedinou změnou je, že zdravotní stav syna dlužníků se zlepšil a dlužnice mohla nastoupit do zaměstnání, pak to neznamená, že by se jednalo o změnu odůvodňující změnu splátkového kalendáře, neboť věřitelé dlužníků mají právo na maximální úhradu svých pohledávek v průběhu plnění splátkového kalendáře a pouze očekávaná vyšší míra splátek není důvodem, aby za krátkou dobu trvání byl splátkový kalendář měněn.

Toto usnesení napadli dlužníci v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhli, aby je odvolací soud změnil tak, že jejich žádosti vyhoví. Vyjádřili přesvědčení, že napadené usnesení není správné. Uvedli, že dlužnice musela nastoupit do zaměstnání, že jejich syn je vážně nemocen, absolvoval komplexní onkologickou léčbu a musí být pod stálým dozorem, aby neutrpěl úraz. Z tohoto důvodu se dlužnice střídá v péči o něho s matkou Růženou Jarkovou, která v důsledku toho není schopna plnit své povinnosti podle smlouvy o důchodu. Přiložili propouštěcí zprávu svého syna hospitalizovaného od 2.7.2013 do 4.7.2013 k přešetření komplexní onkologické léčby.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

Podle § 398 odst. 3 InsZ ve znění účinném do 31.12.2013 při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 391 odst. 2 InsZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno. Podle § 391 odst. 3 InsZ návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle § 398 odst. 4 InsZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Věřitelé své stanovisko ke včas podané dlužníkově žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení splátkovým kalendářem, tj. zda doporučují této žádosti vyhovět či nikoli, zaujímají svým hlasováním na schůzi věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení (viz § 399 odst. 1, § 400 odst. 1, § 401 odst. 4 a § 402 odst. 4 InsZ) s tím, že se tu obdobně uplatní pravidla stanovená pro hlasování a platnost usnesení schůze věřitelů o způsobu oddlužení uvedená v § 399 až 402 InsZ.

Podle § 406 odst. 1 InsZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Obsah rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, stanoví § 406 odst. 3 InsZ.

Podle § 407 odst. 3 InsZ rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno. Pro doručení, zveřejnění a účinky tohoto rozhodnutí platí totéž co o doručení, zveřejnění a účincích rozhodnutí o schválení oddlužení. Proti tomuto rozhodnutí může podat odvolání pouze věřitel, který podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí. V tomto ustanovení je zakotveno, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není nezměnitelné, nýbrž je vydáváno s klauzulí rebus sic stantibus, tj. za daného stavu věci nebo za těchto právních poměrů.

Z výše citovaných ustanovení tak plyne, že pokud při podání návrhu na povolení oddlužení jsou dlužníkovy příjmy takové, že dávají předpoklad uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů ve vyšším než 50% rozsahu (nebo vyšším, než na kterém se tito věřitelé s dlužníkem dohodli), je dlužník oprávněn-pokud to jeho stávající poměry odůvodňují-žádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. Takovou žádost musí dlužník podle § 391 odst. 2 InsZ uplatnit již v návrhu na povolení oddlužení. K této později uplatněné žádosti insolvenční soud nepřihlíží. Na základě včasné dlužníkovy žádosti insolvenční soud při splnění zákonných podmínek uvedených v ustanovení § 398 odst. 4 InsZ může soud v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře stanovit jinou výši měsíčních splátek. Přitom vychází z okolností věci, které tu jsou v okamžiku rozhodnutí o schválení oddlužení. Účelem předmětné úpravy je zabránit (při respektování kriteria vyššího než 50% uspokojení nezajištěných věřitelů) tomu, aby se dlužník ocitl vysokými splátkami v neřešitelné sociální situaci, hrozící jeho dalším-i pro věřitele nežádoucím-zadlužením, které by ve výsledku (vznikem dalších peněžitých závazků-viz § 418 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 InsZ) mohlo vést k neúspěchu oddlužení a jeho přeměně v konkurs. Takový postup není v souladu se zásadou insolvenčního řízení, které musí být vedeno tak, aby-při respektování zájmu na dosažení rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů-žádný z účastníků (tedy ani dlužník) nebyl nespravedlivě poškozen (§ 5 písm. a/ InsZ). Insolvenční soud je garantem toho, že zásady insolvenčního řízení budou (ve své spravedlivé proporcionalitě) dodrženy.

Rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře ale není nezměnitelné, je vydáváno s klauzulí změněných poměrů (rebus sic stantibus). Je tomu tak proto, že v průběhu plnění splátkového kalendáře může dojít k podstatné změně poměrů dlužníka oproti těm, které tu byly v době schválení tohoto způsobu oddlužení. Proto v případě, že by se v průběhu dalšího řízení podstatně změnily okolnosti, které byly rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek, může soud i bez návrhu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře změnit (§ 407 odst. 3 InsZ). Pak dlužníku, u nějž podle schváleného splátkového kalendáře zákonné měsíční splátky (či určené nižší splátky) dávají předpoklad uspokojení nezajištěných pohledávek v rozsahu vyšším než 50 %, může insolvenční soud-za splnění obdobných podmínek, jaké jsou zákonem stanoveny pro posouzení žádosti o nižší splátky podávané s návrhem na povolení oddlužení, při trvání kriteria vyššího než 50% uspokojení nezajištěných věřitelů-určit nižší splátku.

Právě o takovou žádost se patrně jedná v projednávané věci. Z citovaných ustanovení plyne, že návrh na určení nižších než zákonných splátek musí mít určité náležitosti, aby dlužník navrhl konkrétní výši měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a zejména popis důvodů, které vedly k úpadku dlužníka, a doložil konkrétní změny v majetkových poměrech. Pokud návrh na povolení nižších splátek tyto obsahové náležitosti nemá, je insolvenční soud povinen postupovat podle § 393 InsZ a vyzvat dlužníka k upřesnění jeho návrhu a poučit ho o tom, že pokud návrh na určení nižších splátek nedoplní, bude odmítnut.

Z insolvenčního spisu plyne, že Usnesením, jež nebylo právní moci 21.3.2013, insolvenční soud schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře a že dlužník a dlužnice ve svých samostatných insolvenčních návrzích s návrhem na povolení oddlužení nenavrhovali stanovení nižších než zákonem určené splátky. V žádosti z 10.6.2013 (dokument B-8) dlužníci požádali o změnu splátkového kalendáře z důvodu změny finančních poměrů dlužnice spočívající v tom, že došlo k ukončení nemocenské dlužnice, která se stará o nemocného syna dlužníků střídavě s jeho babičkou Růženou Jarkovou, která tak nedosahuje dostatečného příjmu z brigád, aby mohla plnit své povinnosti podle smlouvy o důchodu, kterou s nimi uzavřela, nadto došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu. Může tak přispívat dlužníkům na splátkový kalendář pouze 1.500,--Kč měsíčně. Dlužnice však nastoupila 3.6.2013 do zaměstnání, v němž dosahuje čistého příjmu cca 18.000,--Kč. Z tohoto příjmu by tak mohla kompenzovat neschopnost babičky plnit své povinnosti podle smlouvy o důchodu (9.500,--Kč měsíčně). Z uvedeného důvodu žádali, aby insolvenční soud snížil důchodovou smlouvu . Zdravotní stav svého syna dlužníci doložili zprávou Fakultní nemocnice v Motole, Kliniky dětské hematologie a onkologie ze 4.7.2013, z níž plyne, že syn dlužníků Lukáš Goroľ byl 12.10.2012 operován a poté absolvoval komplexní onkologickou léčbu.

V projednávané věci insolvenční soud napadeným usnesením zamítl žádost dlužníků o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek, aniž by měl k dispozici projednatelný návrh dlužníků, k němuž by se mohli kvalifikovaně vyjádřit jednotliví dlužníkovi věřitelé, resp. insolvenční správce, a který by mohl řádně ze všech hledisek uvedených v § 398 odst. 4 InsZ posoudit. Jeho závěr, o tom, že od schválení oddlužení dlužníků neuběhla dostatečně dlouhá doba pro závěr o podstatné změně poměrů, tj. od března 2013 do června 2013, sice obecně vzato je správný, ale nelze vyloučit ani změny natolik vážné a nevratné, že i za dobu 3 měsíců by bylo lze dovodit důvody pro změnu splátkového kalendáře povolením nižších než zákonem stanovených splátek. Pro takový závěr však insolvenční soud neměl dostatek tvrzení dlužníků, kteří žádají o snížení splátek, k nimž se zavázala třetí osoba, a zůstává také otázkou, zda lze dovozovat ze žádosti dlužníků, že fakticky žádali o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek. V důsledku toho pak ani neuvedli, v jaké výši by tyto splátky měly být a nepředložili žádná tvrzení o tom, že i při vyhovění žádosti by splatili za dobu trvání splátkového kalendáře alespoň 50 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Uvedeným postupem, kdy insolvenční soud nevyzval dlužníky k doplnění jejich žádosti podle § 393 InsZ a v důsledku toho o žádosti dlužníků věcně rozhodl, aniž by ji věcně projednal, jeho závěry jsou prakticky nepřezkoumatelné a svým postupem zatížil insolvenční řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné posouzení věci.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení insolvenčnímu soudu, který nejdříve poučí dlužníka o tom, jak doplnit žádost o povolení nižších než zákonem stanovených splátek a teprve poté, co bude mít k dispozici řádný návrh, na schůzi věřitelů za tím účelem svolané předloží žádost dlužníka o nižší splátky věřitelům k hlasování o tom, zda doporučí žádosti vyhovět, a ve smyslu § 398 odst. 4 InsZ o ní pak v rámci schválení oddlužení splátkovým kalendářem rozhodne.

Pou č ení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. listopadu 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová