3 VSPH 1223/2011-B-51
KSUL 43 INS 4584/2011 3 VSPH 1223/2011-B-51

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: INSTALPRIM, spol. s r.o. se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 3, IČO 27950760, za účasti státního zastupitelství, o odvolání dlužníka, věřitele GELOT, spol. s r.o. se sídlem v Děčíně, Albánská 19, IČO 25478877 (věřitel č. 13), věřitele KREDIT DĚČÍN, a.s. se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 3, IČO 25014838 (věřitel č. 11) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. srpna 2011, č.j. KSUL 43 INS 4584/2011-B-30,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. srpna 2011, č.j. KSUL 43 INS 4584/2011-B-30, se v bodu XIII. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

II. Odvolání dlužníka a věřitele KREDIT DĚČÍN, a.s. proti bodu XIV. výroku se odmítají.

III. Odvolání dlužníka, věřitele KREDIT DĚČÍN, a.s. a věřitele GELOT, spol. s r.o. proti bodu XVI. výroku se odmítají.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) prohlásil na dlužníkův majetek konkurs (bod XIII. výroku), vyslovil, že ustanovená Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková, bytem v Praze 10, Révová 3, zůstává nadále ve funkci insolvenčního správce (bod XIV. výroku), svolal zvláštní přezkumné jednání na 10.10.2011 a uložil insolvenční správkyni do 20.9.2011 předložit soudu zpracovaný seznam přihlášených pohledávek (bod XV. výroku), potvrdil volbu zástupce věřitelů v osobě věřitele 1595, spol. s r.o. se sídlem v Praze 1, V Celnici 10, IČO 27888690, jehož jménem bude jednat jeho jednatel Jaroslav Kříž, a jeho náhradníka KVP Invest, spol. s r.o. se sídlem v Berouně, Brožíkova 284, IČO 28406061, jehož jménem bude jednat advokátka Mgr. et Mgr. Romana Hiklová (bod XVI. výroku), vyslovil, že nepřihlíží k popření pohledávek Václava Čabrady, bytem v Ostrově, Klínovecká 1 ve výši 546.215,--Kč, 1595, spol. s r.o. se sídlem v Praze 1, V Celnici 10 ve výši 16.561.004,--Kč, Gelot, spol. s r.o. se sídlem v Děčíně, Albánská 19 ve výši 35.010.000,--Kč, RWE Energie, a.s. se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 940 ve výši 18.136,62 Kč, Sorina Nistora, bytem v Krupce, Fučíkova 97 ve výši 44.716,--Kč, Komerční banky, a.s. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 ve výši 249.685,46 Kč, Ľubomíra Chamko, bytem v Praze 9, Bechyňská 639 ve výši 16.428.904,--Kč, Petry Čaplové, bytem v Krupce, Sídliště 563 ve výši 16.428.904,--Kč, KVP Invest, spol. s r.o. se sídlem v Berouně, Brožíkova 284 ve výši 1.190.000,--Kč a ALVON development company, spol. s r.o. se sídlem v Berouně, Brožíkova 284 ve výši 30.000.000,--Kč učiněného ve všech případech Stanislavem Staňkem, bytem v Praze-Kbelích, Xaverovská 22 (bod I. až X. výroku) a odmítl přihlášku pohledávky Petry Čaplové, bytem v Krupce 563 a přihlášku pohledávky věřitele

Ľubomíra Chamko, bytem v Praze 9, Bechyňská 639 v obou případech ve výši 16.428.904,--Kč (body XI. a XII. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že svým usnesením z 8.6.2011, č.j. KSUL 43 INS 4584/2011-A-17, rozhodl o dlužníkově úpadku a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Vladimíru Jechovou Vápeníkovou (správce).

Při rozhodování o způsobu řešení dlužníkova úpadku vyšel ze zjištění, že 27.7.2011 mu bylo doručeno podání dlužníka označené jako Návrh na povolení reorganizace a Reorganizační plán neobsahující nezbytné náležitosti stanovené zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), pro reorganizační plán. Posouzením obsahu uvedeného podání insolvenční soud dospěl k závěru, že ho, byť tak označen je, nelze považovat za reorganizační plán, nýbrž pouze za návrh na povolení reorganizace. Vzhledem k tomu, že podle § 316 odst. 4 InsZ je dlužník osobou, u které reorganizace není přípustná a k dlužníkovu podání nelze přihlížet jako k reorganizačnímu plánu, dovodil, že jediným možným způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs, jak o něm rozhodla schůze věřitelů s hlasovacím právem na schůzi konané 28.4.2011 s tím, že právo hlasovat měli věřitelé, jejichž pohledávka byla zjištěna správcem, byť popřena přihlášeným věřitelem (§ 51 odst. 3 InsZ), a protože nebyl podán návrh podle § 51 odst. 4 InsZ, nerozhodoval o hlasovacích právech věřitelů, jejichž pohledávky dosud nebyly zjištěny nebo zůstaly sporné.

K otázce popření pohledávek insolvenčních věřitelů věřitelem Stanislavem Staňkem (body I. až X. výroku) vyšel ze zjištění, podle něhož popření pohledávek bylo popírajícím podáno k poštovní přepravě 22.8.2011 a insolvenčnímu soudu doručeno 23.8.2011, tj. jeden den před přezkumným jednáním (nařízeným na 24.8.2011 výše uvedeným usnesením, jímž byl zjištěn dlužníkův úpadek). Cituje ustanovení § 200 odst. 2 InsZ dospěl k závěru, že popírající tak učinil opožděně, a proto vyslovil, že k popření pohledávek věřitelů uvedených v bodech I. až X. výroku se nepřihlíží.

K odmítnutí přihlášek věřitelů Petry Čaplové a Ľubomíra Chamko (body XI. a XII. výroku) s pohledávkami v obou případech ve výši 16.428.904,--Kč (přihlášené jako podmíněné z titulu ručení za pohledávku věřitele 1595, spol. s r.o.) vyšel ze zjištění, že tuto pohledávku zároveň přihlásil do insolvenčního řízení věřitel 1595, spol. s r.o. (ve výši 16.562.004,--Kč). S odkazem na ustanovení § 183 odst. 3 InsZ dospěl k závěru, že nelze k přihláškám pohledávek těchto věřitelů přihlížet, a proto je odmítl s tím, že pokud by plnili tomuto věřiteli namísto dlužníka, mohli by se v tomto rozsahu domáhat plnění na dlužníkovi místo věřitele a jejich vstup do insolvenčního řízení by se řídil přiměřeně ustanovením § 18 InsZ.

K potvrzení správce ve funkci (bod XIV. výroku) insolvenční soud uvedl, že na schůzi věřitelů 24.8.2011 nedošlo ke zproštění jeho funkce insolvenčního správce, neboť návrh věřitele, který navrhoval, aby byl dosavadní správce zproštěn své funkce (§ 29 InsZ), nezískal dostatek hlasů k prosazení změny. Uvedl, že právo hlasovat měli věřitelé, jejichž pohledávka byla zjištěna správcem, přestože byla popřena přihlášeným věřitelem ve smyslu § 51 odst. 3 InsZ, přičemž nerozhodoval o právu hlasovat ohledně těch věřitelů, jejichž pohledávky dosud nebyly přezkoumány, protože nebyl podán návrh podle § 51 odst. 4 InsZ.

Insolvenční soud k bodu XVI. výroku uvedl, že potvrdil volbu zástupce věřitelů a jeho náhradníka v osobách věřitelů 1595, spol. s r.o. (věřitel č. 5) a KVP Invest, spol. s r.o. (věřitel č. 7), a doplnil, že návrh věřitele č. 11, aby byl zvolen zástupcem věřitelů, nebyl věřiteli s hlasovacím právem přijat. Zároveň poukázal na personální propojení tohoto věřitele s dlužníkem, jež by ho vylučovala z této funkce podle § 59 odst. 2 InsZ.

Ve vyhotovení napadeného usnesení insolvenční soud poučil účastníky řízení o právu se proti němu odvolat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu prvního stupně.

Toto usnesení napadli v zákonem stanovené lhůtě dlužník a dále věřitelé č. 11 a 13.

Dlužník napadl rozhodnutí insolvenčního soudu proti jeho bodům XIII., XIV. a XVI. výroku.

K bodu XIII. výroku namítl, že insolvenční soud nemohl rozhodovat o jeho návrhu na povolení reorganizace za situace, kdy nebyl ani on ani žádný z jeho věřitelů informován o tom, že na nařízeném jednání na 24.8.2011 bude o jeho návrhu rozhodováno a přítomní věřitelé se neusnesli na změně programu. Dále insolvenčnímu soudu vytkl, že soud o uvedeném návrhu na povolení reorganizace věcně nerozhodl a omezil se jen na závěr, že k němu nebude přihlížet, aniž by ho vyzval k jeho doplnění ve smyslu § 320 InsZ a případně pro neodstraněné vady podle § 320 InsZ odmítl. Upozornil na to, že návrh na povolení reorganizace a reorganizační plán byly podány včas v souladu s ustanovením § 316 odst. 5 InsZ a v důsledku toho zhodnotil závěr insolvenčního soudu o tom, že je osobou, u níž je reorganizace nepřípustná a jediným možným způsobem řešení jeho úpadku je konkurs, jako nesprávný.

K bodu XIV. a XVI. výroku namítal, že potvrzení správkyně ve funkci a výsledek volby zástupce věřitelů a jeho náhradníka nejsou správné, neboť insolvenční soud svým zmatečným rozhodováním a postupem při rozhodování o přiznávání či nepřiznávání hlasovacích práv insolvenčním věřitelům, kterým byly pohledávky popřeny anebo nebyly dosud přezkoumány, zásadním způsobem ovlivnil hlasování na schůzi věřitelů následující po přezkumném jednání a byla tak porušena zásada rovnosti věřitelů se stejným nebo obdobným postavením v insolvenčním řízení. Uvedl, že za uvedené situace měla být první schůze věřitelů odročena. Upozornil na to, že ačkoliv insolvenční soud nepřipustil hlasování těch věřitelů, jejichž pohledávky nebyly zjištěny, lze z protokolu zjistit, že o změně správce a o volbě zástupce věřitelů, resp. jeho náhradníka hlasovali věřitelé č. 5 a č. 7 s pohledávkami 16.562.004,--Kč, resp. 1.190.000,--Kč, přestože nebyly v insolvenčním řízení zjištěny (byly popřeny jiným insolvenčním věřitelem).

Odvolatel proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení v bodech XIII., XIV. a XVI. výroku zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení a nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce. K výzvě insolvenčního soudu doplnil, že nenamítá podjatost rozhodujícího soudce.

Věřitel č. 11 napadl výše uvedené usnesení proti jeho bodům XIII., XIV. a XVI. výroku.

K prohlášení konkursu na dlužníkův majetek (bod XIII. výroku) vytkl insolvenčnímu soudu, že při jednání insolvenčního soudu 24.8.2011 bylo jednáno i o povolení dlužníkovy reorganizace, avšak schůze věřitelů byla svolána, aniž by tato otázka byla součástí programu schůze, takže nebyly naplněny procesní podmínky k rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Vyslovil nesouhlas se závěrem insolvenčního soudu, že nelze k podanému návrhu na reorganizace a reorganizačnímu plánu přihlížet, neboť za situace, kdy byl podán včas, byl insolvenční soud povinen návrh řádně projednat a pokud jej neodmítl nebo nevzal na vědomí jeho zpětvzetí, bylo jeho povinností návrhu vyhovět nebo jej zamítnout. Nadto se insolvenční soud nevypořádal s tím, že se rozhodl přistoupit k návrhu učiněnému dlužníkem a předložit nový reorganizační plán obsahující všechny zákonem požadované náležitosti (§ 321 InsZ). Uzavřel, že řízení, v němž byl prohlášen konkurs na dlužníkův majetek, bylo zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

K bodu XIV. výroku, jímž byl potvrzen ve funkci správce, a k bodu XVI. výroku, jímž insolvenční soud potvrdil volbu zástupce věřitelů, tj. věřitele č. 5 a jeho náhradníka, tj. věřitele č. 7, uvedl, že o těchto otázkách hlasovali i věřitelé, jejichž pohledávky byly popřeny jinými věřiteli a že jen on byl věřitelem se zjištěnou pohledávkou ve výši 61.200,--Kč. Rozhodnutí insolvenčního soudu v této části zhodnotil jako nesprávné, učiněné v rozporu se zásadou insolvenčního řízení, že věřitelé, kteří mají zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení i rovné možnosti. Shodné námitky vznesl i k hlasování o potvrzení správce ve funkci a zdůraznil, že toto rozhodnutí náleží jen první schůzi věřitelů následující po přezkumném jednání.

Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení v bodech XIII., XIV. a XVI. výroku zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, navrhl, aby nařídil, že o věci bude nadále rozhodovat jiný soudce insolvenčního soudu, doplnil však, že to neznamená, že by vznesl námitku podjatosti soudce.

Věřitel č. 13 napadl usnesení insolvenčního soudu proti jeho bodu XVI. výroku, neboť při schůzi věřitelů nedošlo ke zjištění přítomnosti těch věřitelů, kteří mají zjištěné pohledávky s právem hlasovat, a při hlasování nebylo patrné, se kterými hlasy insolvenční soud počítal. Věřitelům a dalším subjektům fakticky nedal možnost vznést návrh na připuštění hlasování věřitelů podle § 51 odst. 4 InsZ. Uvedl, že jakmile tento stav věřitel č. 11 zjistil, podal takový návrh, který však byl insolvenčním soudem zamítnut bez jakéhokoliv odůvodnění. Došlo tak k diskriminaci věřitelů, kteří byli vyloučeni z rozhodování o jejich právech. Navrhl proto, aby napadené usnesení bylo v bodu XVI. výroku zrušeno.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání proti bodům XIV. a XVI. nejsou přípustná a že odvolání proti bodu XIII. výroku je důvodné.

K bodu XIII. výroku napadeného usnesení:

Podle § 148 InsZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odstavec 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 2).

Podle § 149 odst. 1 InsZ nejde-li o případ podle § 148 (anebo o případ, kdy dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby-§ 149 odst. 2), rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Podle § 150 InsZ má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

Podle § 316 InsZ se reorganizací zpravidla rozumí postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (odst. 1). Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odst. 2). Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu (odst. 3). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100.000.000,--Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odst. 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odst. 5).

Podle § 317 InsZ osobou oprávněnou podat návrh na povolení reorganizace je dlužník nebo přihlášený věřitel.

V ustanovení § 319 InsZ jsou upraveny náležitosti návrhu na povolení reorganizace podané dlužníkem a v ustanovení § 320 InsZ pak postup soudu při odstraňování jeho vad.

Podle § 327 odst. 1 InsZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení reorganizace odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, pokračuje bez dalšího v insolvenčním řízení. Účinky podání návrhu na povolení reorganizace tímto rozhodnutím zanikají.

Podle § 328 InsZ nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení reorganizace (podle § 322 InsZ) ani k jeho odmítnutí (podle § 318 odst. 2 a § 320 odst. 3 InsZ) nebo zamítnutí (podle § 326 InsZ), insolvenční soud reorganizaci povolí.

Reorganizace (u podnikatelů) spolu s oddlužením (u nepodnikatelských subjektů) představují sanační způsoby řešení úpadku (hrozícího úpadku), mají ve vztahu ke konkursu preferenční charakter a může být o nich rozhodnuto (podle § 4 odst. 2 písm.a/ až c/ InsZ) jen na návrh, v případě reorganizace je k návrhu na její povolení oprávněn jak dlužník, tak i kterýkoli přihlášený věřitel. Z toho vyplývá, že je-li návrh na povolení reorganizace nebo návrh na povolení oddlužení podán, je insolvenční soud povinen takový návrh způsobu řešení úpadku (hrozícího úpadku) dlužníka projednat a rozhodnout o něm. Pokud soud návrh neodmítne nebo nevezme na vědomí jeho zpětvzetí, je povinen o něm věcně rozhodnout, tj. buď tento návrh zamítne, anebo mu vyhoví (navrženou reorganizaci či oddlužení povolí-§ 328 a § 397 InsZ). Rozhodnutím, jímž insolvenční soud návrh na povolení reorganizace odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, účinky spojené s podáním tohoto návrhu zanikají (§ 327 odst. 1 InsZ). Z uvedeného plyne, že dokud insolvenční soud o návrhu na povolení reorganizace takto nerozhodl, je prohlášení konkursu na dlužníkův majetek vyloučeno (srovnej úpravu oddlužení v § 396 odst. 1 InsZ). Jde o ustálený judikatorní závěr vyjádřený již v usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 20 INS 2563/2009, 3 VSPH 470/2010-B ze dne 23.7.2010 a řadě dalších jeho rozhodnutí.

Z obsahu spisu plyne, že s rozhodnutím o úpadku dlužníka přijatým usnesením ze dne z 8.6.2011 insolvenční soud nespojil rozhodnutí o způsobu řešení jeho úpadku, a tuto otázku vyhradil samostatnému usnesení vydávanému v režimu § 149 odst. 1 IZ po schůzi věřitelů, již v rozhodnutí o úpadku na den 24.8.2011 svolal. Dne 27.7.2011 byl soudu doručen návrh dlužníka na povolení reorganizace (podání označené jako Návrh dlužníka na povolení reorganizace, Reorganizační plán ). Na schůzi věřitelů pak věřitel č. 11 prohlásil, že k dlužníkovu návrhu na povolení reorganizace přistupuje, sám však takový návrh (který by byl ostatně zjevně opožděný) nepodal. K řízení o reorganizaci tedy tento (ani jiný) věřitel podle § 321 odst. 1 InsZ nepřistoupil.

Zůstal tak nevypořádán dlužníkův návrh na povolení reorganizace, který měl insolvenční soud projednat a rozhodnout o něm. To však neučinil a navzdory neukončenému řízení o reorganizaci bez dalšího rozhodl o řešení dlužníkova úpadku konkursem. Učinil tak s odůvodněním, ze kterého se podává, že měl dlužníkovu reorganizaci za nepřípustnou pro nesplnění kritérií stanovených v § 316 odst. 4 InsZ, a že současně shledal, že tuto překážku povolení reorganizace dlužník zákonem předpokládaným způsobem nepřekonal, neboť v zákonné lhůtě nepředložil věřiteli schválený reorganizační plán dle § 316 odst. 5 InsZ (dlužníkův návrh na povolení reorganizace došlý soudu 27.7.2011 podle názoru insolvenčního soudu tento reorganizační plán neobsahoval). Takovému zjištění (jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu č.j. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010-B-34 ze dne 20.1.2011, uveřejněného pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) odpovídá závěr, že reorganizace dlužníka se stala definitivně nepřípustnou. V tom případě je dán důvod pro zamítnutí návrhu na povolení reorganizace, o němž může insolvenční rozhodnout i před konáním schůze věřitelů (k tomu srovnej opět závěry R 96/2011).

Z uvedeného je zřejmé, že insolvenční soud v bodě XIII. výroku napadeného usnesení prohlásil na majetek dlužníka konkurs, ačkoli k tomu nebyly dány procesní podmínky, neboť o dlužníkově návrhu na povolení reorganizací (který nebyl vzat zpět) soud nijak nerozhodl, tedy nevydal rozhodnutí o jeho odmítnutí či zamítnutí, jímž by bylo řízení o reorganizaci ukončeno a po němž by teprve mohlo rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem následovat.

Na základě uvedeného odvolací soud napadené usnesení v bodu XIII. výroku podle § 219a odst. 1 písm.a) občanského soudního řádu (o.s.ř.) zrušil a podle § 221 odst. 1 písm.a) o.s.ř. věc v uvedeném rozsahu vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, v němž o dlužníkově návrhu na povolení reorganizace některým ze zákonem předpokládaných způsobů rozhodne s tím, že podmínky pro rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem mohou být dány, jen pokud insolvenční soud návrh na povolení reorganizace odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo ho zamítne.

K bodu XIV. výroku:

Podle § 29 InsZ na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, se mohou věřitelé usnést, že insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce odvolávají z z funkce a že ustanovují nového insolvenčního správce. Toto usnesení je přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek (odst. 1). Usnesení o ustanovení insolvenčního správce podle odstavce 1 potvrzuje insolvenční soud; nepotvrdí je pouze tehdy, nesplňuje-li insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24; § 54 odst. 1 se nepoužije (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 2 vydá insolvenční soud do skončení schůze věřitelů, která usnesení podle odstavce 1 přijala; odvolání je přípustné, jen jestliže insolvenční soud usnesení schůze věřitelů nepotvrdí. Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze věřitel, který na schůzi věřitelů hlasoval pro přijetí usnesení; § 55 odst. 1 platí obdobně (odst. 3).

Z uvedené úpravy vyplývá, že ke změně v osobě insolvenčního správce (aniž by porušil povinnost uloženou mu zákonem či soudem) může dojít z vůle věřitelů rovněž tak, že se věřitelé na první schůzi konané po přezkumném jednání nejprve usnesou na tom, že odvolávají insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce, a poté případně i na tom, že ustanovují nového insolvenčního správce. Otázka odvolání ustanoveného insolvenčního správce je podle § 48 odst. 2 InsZ povinnou součástí programu schůze věřitelů, o níž se hlasuje bez ohledu na to, zda to účastníci navrhli či nikoli. Na rozdíl od rozhodnutí o odvolání insolvenčního správce, které je účinné, jakmile bylo přijato (jakmile se na tom schůze věřitelů usnesla), je k účinnosti ustanovení nového insolvenčního správce schůzí věřitelů třeba jeho potvrzení ze strany insolvenčního soudu. Výkladem a contrario lze dovodit, že usnesení schůze věřitelů o odvolání dosavadního insolvenčního správce insolvenční soud nepotvrzuje ani o něm jinak nerozhoduje, nýbrž podle ust. § 6 odst. 2 jednacího řádu pro insolvenční řízení (pouze) zaznamená výsledek hlasování schůze věřitelů do protokolu o jednání schůze. Totéž platí i v případě, že se schůze věřitelů na odvolání dosavadního insolvenčního správce neusnesla.

V projednávané věci soud v protokolu o schůzi věřitelů následující po přezkumném jednání zaznamenal výsledek hlasování tak, že schůze věřitelů nezprostila dosavadního insolvenčního správce funkce insolvenčního správce, tj. že se na jeho odvolání neusnesla. Jakkoli se insolvenční soud-jak již vysvětleno-k takovému výsledku hlasování žádným svým rozhodnutím nevyslovuje, je zřejmé, že pokud tak v bodu XIV. výroku napadeného usnesení přesto-zcela nepřípadně-učinil (s formulací, že insolvenční správce zůstává nadále ve funkci ), nejde o nic jiného než o výrok deklarující výsledek hlasování schůze ve věci setrvání správce ve funkci, proti němuž z povahy věci není odvolání přípustné.

Na základě uvedeného odvolací soud odvolání dlužníka a věřitele č. 13 proti bodu XIV. výroku podle § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

K bodu XVI. výroku:

Podle § 46 InsZ věřitelskými orgány jsou schůze věřitelů a věřitelský výbor nebo zástupce věřitelů.

Podle § 57 odst. 3 InsZ volbu členů a náhradníků věřitelského výboru potvrzuje insolvenční soud; jeho rozhodnutí se nedoručuje.

Podle § 59 InsZ nepotvrdí insolvenční soud volbu člena nebo náhradníka věřitelského výboru, je-li tu důvod pochybovat o jejich důvěryhodnosti nebo o tom, že budou k výkonu funkce způsobilí; toto rozhodnutí musí insolvenční soud vyhlásit do skončení schůze věřitelů, na které k volbě došlo (odst. 3). Po vyhlášení rozhodnutí podle odstavce 3 insolvenční soud vyzve každého z přítomných věřitelů, kteří hlasovali pro zvolení, aby uvedl, zda se vzdává odvolání, současně je poučí, že odvolání, které nebude podáno do skončení schůze věřitelů, již nelze podat. Vyjádření věřitelů a jejich poučení se uvede v protokolu o jednání. Rozhodnutí insolvenční soud doručí pouze osobám, které proti němu podaly odvolání (odst. 4).

Podle § 11 odst. 1 InsZ při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.

Podle § 91 InsZ proti rozhodnutím, která insolvenční soud učiní při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

Podle § 68 odst. 2 InsZ ustanovení o věřitelském výboru platí pro zástupce věřitelů a jeho náhradníka obdobně. Zástupce věřitelů a jeho náhradníka však nemohou být jmenování insolvenčním soudem a neplatí pro § 63 odst. 2 InsZ.

Z citovaných ustanovení podle konstantní judikatury (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.11.2009, sp.zn. KSPH 37 INS 1460/2009, 2 VSPH 367/2009-B) vyplývá, že zatímco rozhodnutí, jímž insolvenční soud nepotvrdí volbu člena nebo náhradníka věřitelského výboru podle § 59 odst. 3 InsZ, napadnout odvoláním lze (§ 59 odst. 4 InsZ), rozhodnutí insolvenčního soudu, jímž je potvrzena volba člena nebo náhradníka věřitelského výboru (zástupce věřitelů a jeho náhradníka) podle § 57 odst. 3 InsZ má povahu rozhodnutí vydaného v rámci výkonu dohlédací činnosti podle § 11 odst. 1 InsZ, a odvoláním je proto napadnout nelze (§ 91 InsZ).

Odvolání dlužníka a věřitelů č. 11 a 13 proti rozhodnutí insolvenčního soudu pod bodem XVI. výroku napadeného usnesení, jímž potvrdil volbu zástupce věřitelů a jeho náhradníka, proto odvolací soud podle § 218 písm.c) o.s.ř. jako nepřípustná odmítl.

Důvody pro postup podle § 221 odst. 2 o.s.ř. odvolací soud dosud neshledal, neboť ke zrušení napadeného usnesení v bodu XIII. výroku nedošlo v souvislosti s tím, že by insolvenční soud nedodržel závazný právní názor odvolacího soudu nebo že by v řízení došlo k tak závažným procesním vadám, jež by odůvodňovaly odnětí věci soudkyni, která ve věci jedná a rozhoduje.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 27. dubna 2012

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová