3 VSPH 122/2015-B-15
KSHK 40 INS 6638/2014 3 VSPH 122/2015-B-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužnice Šárky anonymizovano , anonymizovano , bytem 518 01 Semechnice 24, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. listopadu 2014, č.j. KSHK 40 INS 6638/2014-B-9,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové (dále též insolvenční soud) usnesením ze dne 28. listopadu 2014, č.j. KSHK 40 INS 6638/2014-B-9, schválil oddlužení dlužnice Šárky anonymizovano (dále jen dlužnice) zpeněžením majetkové podstaty (bod I. výroku), určil rozsah zpeněžovaného majetku-jedná se o nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 287 pro obec a kat. území Semechnice zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou s tím, že zpeněženy budou i hodnoty získané z případného neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužnice neuvedla v seznamu majetku, ač tuto povinnost měla (bod II. výroku), a vyslovil, že odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce Mgr. Jany Luštíkové se sídlem v Hradci Králové budou uspokojeny z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty v rozsahu stanoveném schválenou konečnou zprávou (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením z 12.6.2014, č.j. KSHL 40 INS 6638/2014-A-8, zjistil úpadek dlužnice a povolil jej řešit oddlužením. Dne 15. 8. 2014 a 19. 9. 2014 proběhlo přezkumné jednání a pohledávka věřitele Komerční banka, a.s. (dále též jen Věřitel), byla zjištěna jako zajištěná. Výše zajištěných pohledávek činí 31.724,94 Kč. Ostatní pohledávky ve výši 694.696,95 Kč byly zjištěny v celém rozsahu jako nezajištěné. Věřitel přihlásil svou pohledávku za dlužnicí v celkové výši 483.130,74 Kč, z toho 31.724,94 Kč jako zajištěnou a přípisem ze dne 17. 9. 2014 navrhl schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.

Insolvenční soud pokračoval, že při rozhodování přihlédl ke zprávě insolvenční správkyně, jež uvedla, že dle znaleckého posudku byly nemovitosti dlužnice oceněny na 595.500,-Kč. Nezajištění věřitelé dlužnice přihlásili své pohledávky celkem ve výši 694.696,95 Kč, z toho 30 % představuje částka 208.409,-Kč, zajištěné pohledávky jsou přihlášeny v celkové výši 31.724,94 Kč. Při zpeněžení nemovitosti za cenu dle znaleckého posudku tak dojde jednak k 100 % uspokojení zajištěného věřitele a současně nezajištění věřitelé budou uspokojeni přibližně z 56 %.

Uzavřel, že v projednávané věci neshledal žádné důvody pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, proti oddlužení nebyly vzneseny žádné námitky věřitelů ani insolvenčního správce ve smyslu § 403 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), zákonné podmínky ke schválení oddlužení byly splněny. Soud proto dle § 404 IZ oddlužení zpeněžením majetkové podstaty schválil s ohledem na skutečnost, že při oddlužení touto formou dojde k podstatně vyššímu uspokojení nezajištěných věřitelů než při oddlužení formou splátkového kalendáře. Doplnil, podle jakých předpisů bude stanovena odměna a náhrada hotových výdajů insolvenční správkyně.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a žádala, aby je odvolací soud změnil tak, že schválí její oddlužení plněním splátkového kalendáře. Namítla, že navrhla oddlužení plněním splátkového kalendáře, přesto insolvenční soud rozhodl o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Domnívá se, že je schopna uhradit svým věřitelům vyšší částku, než je minimální zákonná výše 30 %, jak dokládá v přiloženém výpočtu o její ekonomické nabídce pro splátkový kalendář. Ta vychází z jejího čistého měsíčního příjmu 11.823,-Kč, vdovského důchodu 4.308,-Kč měsíčně a dohody o provedení práce ve výši 1.250,-Kč měsíčně s tím, že po odečtení nároků insolvenční správkyně by zbylo k rozdělení mezi zajištěné věřitele 369.720,-Kč, což činí 50,9 % z celkové sumy přihlášených pohledávek (726.421,89 Kč, tj. včetně zajištěné), a 53,2 % ze sumy nezajištěných pohledávek (694.696,95 Kč); v případě absence z příjmů z dohody o provedení práce by k rozdělení mezi věřitele byla k dispozici částka 294.720,-Kč, tj. 40,6 % ze 726.421,89 Kč, resp. 42,4 % z 694.696,95 Kč. Uzavřela, že je vdova a vyživuje dvě děti, přičemž v nemovitosti, jež má být zpeněžena, bydlí a bylo by to pro ni likvidační, neboť nemá se svými dětmi žádné náhradní bydlení.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je dlužnice osobou oprávněnou podat proti uvedenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 406 odst. 4 IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Koncepce oddlužení je vybudována na tom, že podáním návrhu na povolení oddlužení dává dlužník najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují nezajištění věřitelé (§ 402 odst. 3 IZ) a nepřijmou-li rozhodnutí, pak insolvenční soud (§ 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 IZ).

Jak vyplývá z výše citovaného § 406 odst. 4 IZ, skutečnost, že dlužník upřednostňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, které zvolili věřitelé, respektive insolvenční soud, nezakládá jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.5.2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, a ze dne 30.1.2014, sen. zn. 29 NSCR 91/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí pod R 47/2014). Insolvenční zákon tak nedává dlužníku možnost odvolání proti rozhodnutí, kterým soud schválil způsob jeho oddlužení (v daném případě zpeněžením majetkové podstaty), kromě případů, kdy dlužník nesouhlasí s tím, že soud nevyhověl jeho návrhu na stanovení jiné výše měsíčních splátek, přičemž o tento případ se v projednávané věci zjevně nejedná.

Odvolací soud proto odvolání dlužnice shledal nepřípustným dle § 406 odst. 4 IZ, neboť bylo podáno osobou, která k němu není oprávněna, a proto je podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. e/ o.s.ř.).

V Praze dne 18. listopadu 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková