3 VSPH 1213/2011-B-92
KSPA 56 INS 2374/2009 3 VSPH 1213/2011-B-92

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka Aaron Bohemia, s.r.o., Jindřišská 746, Pardubice, IČO 25943740, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o odvolání KAB invest, s.r.o. se sídlem Na Zámecké 1518/9, Praha 4, Nusle, IČO 26491923, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 2374/2009-B-82 ze dne 17. srpna 2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 2374/2009-B-82 ze dne 17. srpna 2011 se m ě n í tak, že se společnosti KAB invest, s.r.o. se sídlem Na Zámecké 1518/9, Praha 4, Nusle, IČO 26491923, pořádková pokuta neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích v insolvenčním řízení dlužníka Aaron Bohemia, s.r.o. (dále jen dlužník) usnesením č.j. KSPA 56 INS 2374/2009-B-82 ze dne 17.8.2011 uložil společnosti KAB invest, s.r.o. se sídlem Na Zámecké 1518/9, Praha 4, Nusle, IČO 26491923 (dále též jen odvolatel) zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení pořádkovou pokutu ve výši 12.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že s odkazem na § 11 odst. 1 a § 213 insolvenčního zákona (dále jen IZ) dne 11.5.2011 sdělil odvolateli (který je též přihlášeným věřitelem č. 78) závazný pokyn, jímž mu uložil povinnost předložit insolvenční správkyni účetní listiny umožňující zjištění hodnoty majetku v majetkové podstatě dlužnice k datu zahájení insolvenčního řízení, zejména předložit obratovou předvahu společnosti s rozpisem analytických účtů a hlavní účetní knihy roku 2009, a za tím účelem umožnit insolvenční správkyni (případně jejímu odbornému poradci) nahlédnutí do účetnictví společnosti, a to nejpozději do 30 dnů od doručení tohoto závazného pokynu. Pokyn byl odvolateli řádně doručen dne 30.5.2011 a poslední den lhůty tak připadl na 29.6.2011.

Dne 17.6.2011 soud obdržel odvolatelovo podání ze dne 14.6.2011, kterým mimo jiné sdělil, že závaznému pokynu nemůže vyhovět, neboť nemá oporu v insolvenčním ani v jiném zákoně. Toto podání ovšem nebylo učiněno osobou oprávněnou za odvolatele jednat, neboť je za něj podepsal jako jednatel pan Jan Lippert, ač jeho funkce odvolatelova jednatele podle údajů obchodního rejstříku zanikla již dne 6.6.2011. Insolvenční správkyně JUDr. Marcela Kislingerová pak dne 1.7.2011 soudu oznámila, že odvolatel dosud závazný pokyn nesplnil.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že odvolatel nesplněním pokynu, kterým mu bylo uloženo předložit účetní listiny a umožnit nahlédnutí do jeho účetnictví, hrubě ztížil postup insolvenčního řízení, neboť v důsledku toho nemohla být ověřena správnost hodnoty majetku zapsaného do majetkové podstaty dlužníka. Pro neuposlechnutí příkazu soudu tak byla odvolateli podle § 53 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) uložena pořádková pokuta, a to ve výši, kterou soud shledal přiměřenou závažnosti a důsledkům neuposlechnutí jeho příkazu.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Namítal, že shora uvedeným závazným pokynem ze dne 11.5.2011 mu soud uložil povinnost, která je v rozporu se zákonem; proto nebyl povinen tento pokyn splnit a nemohla mu být z toho důvodu ani uložena pořádková pokuta. Odvolatel vychází z toho, že podle § 148 odst. 1 a 2, § 113 odst. 5 a § 150 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ) prohlášením konkursu na majetek společníka zaniká jeho účast ve společnosti. K tomuto dni, při trvání společnosti, podle § 61 odst. 2 téhož zákona vzniká společníku právo na vypořádání (vypořádací podíl), jehož výše se vypočte způsobem uvedeným v tomto ustanovení.

Předmětný závazný pokyn soud vydal za účelem zjištění hodnoty majetku v majetkové podstatě dlužnice k datu zahájení insolvenčního řízení , ačkoli z uvedených ustanovení je zřejmé, že pro účely určení výše vypořádacího podílu ve společnosti je rozhodný okamžik prohlášení konkursu na majetek jeho společníka (dlužníka). Podle odvolatele jeho jedinou povinností bylo vyplatit ve prospěch majetkové podstaty vypořádací podíl ve výši stanovené dle § 61 odst. 2 ObchZ, které je ve vztahu k insolvenčnímu zákonu ustanovením speciálním. V souladu s tím je jediným podkladem pro určení výše vypořádacího podílu náležejícího do podstaty účetní závěrka sestavená ke dni prohlášení konkursu na majetek dlužníka; jiné ocenění předmětného nároku tu z povahy věci nepřichází v úvahu. Takový závěr není nijak v rozporu ani s § 213 IZ.

Podle odvolatelova názoru také soud ve svém pokynu nesprávně poukazoval na § 122 odst. 2 ObchZ, který se explicitně zmiňuje pouze o právech společníků, když stanoví, že společníci mají zejména právo požadovat od jednatelů informace o záležitostech společnosti a nahlížet do dokladů společnosti a kontrolovat tam obsažené údaje a k tomu zmocnit auditora nebo daňového poradce. Dlužník však v den prohlášení konkursu pozbyl u odvolatele postavení jeho společníka, a tato společnost mu proto není povinna přístup k uvedeným informacím umožnit. Z toho důvodu nemůže mít podobné právo ani jeho insolvenční správce.

Odvolatel své zákonné povinnosti splnil, když insolvenční správkyni předal účetní závěrku společnosti sestavenou ke dni prohlášení konkursu na majetek dlužníka (společníka), přičemž navíc šlo o závěrku ověřenou auditorem podle § 2 písm. b) zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech. Ani podle § 11 odst. 1 IZ nelze třetí osobě ukládat povinnosti, které nemají oporu v zákoně. Soud prvního stupně přitom podle odvolatele pochybil i tím, že ho v souladu s § 43 odst. 1 o.s.ř. nevyzval k doplnění jeho podání ze dne 14.6.2011, pokud vykazovalo nějaké nedostatky (nebylo-li podepsáno k tomu oprávněnou osobou). Se skutečnostmi v tomto podání uvedenými se pak soud v napadeném usnesení nijak nevypořádal, a z toho hlediska je odvolatel pro nedostatek důvodů pokládá za nepřezkoumatelné.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Speciální úpravu pořádkových opatření obsahuje IZ v § 81 jen ohledně podmínek pro uložení pořádkové pokuty insolvenčnímu správci a členům či náhradníkům věřitelského výboru. V ostatních případech je tedy v insolvenčním řízení při rozhodování o pořádkové pokutě nutno přiměřeně použít ustanovení § 53 o.s.ř.

Podle § 53 o.s.ř. může předseda senátu uložit tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že se nedostaví bez vážného důvodu k soudu nebo neuposlechne příkazu soudu, nebo kdo ruší pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání anebo nesplnil povinnosti uvedené v § 294 a 295 o.s.ř., usnesením pořádkovou pokutu do výše 50.000,-Kč. Uloženou pořádkovou pokutu může předseda senátu dodatečně, a to i po skončení řízení, prominout, jestliže to odůvodňuje pozdější chování toho, jemuž byla uložena. Pořádkové pokuty připadají státu.

Z uvedeného vyplývá, že pořádková pokuta dle § 53 o.s.ř. je sankcí za činnost, jednání nebo opomenutí (např. nedostavení se k soudu nebo neuposlechnutí příkazu soudu ke splnění procesní povinnosti bez vážného důvodu), které hrubě ztěžuje postup řízení. Vedle donucovací funkce pořádkové pokuty plní tato sankce i výchovný účel, tedy má působit na toho, komu je ukládána, s cílem, aby se jeho nežádoucí jednání v budoucnu neopakovalo a řízení mohlo řádně probíhat.

Jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení (§ 205 odst. 1 IZ).

Podle § 206 odst. 1 IZ, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, majetkovou podstatu podle § 205 tvoří mimo jiné i obchodní podíl (písmeno a) či dlužníkovy peněžité i nepeněžité pohledávky, včetně těch, které jsou podmíněné nebo dosud nesplatné (písmeno h).

Zjišťování majetkové podstaty zajišťuje od svého ustanovení insolvenční správce nebo předběžný správce. Přitom je povinen řídit se pokyny insolvenčního soudu (§ 209 odst. 1 IZ).

Podle § 213 IZ ten, kdo má u sebe dlužníkův majetek náležející do majetkové podstaty, je povinen oznámit to insolvenčnímu správci nebo předběžnému správci, jakmile se dozví o vydání rozhodnutí o úpadku, a uvést právní důvod, na jehož základě má tento majetek u sebe. Na výzvu insolvenčního správce nebo předběžného správce mu musí umožnit prohlídku tohoto majetku a jeho ocenění.

Insolvenční správce nebo předběžný správce provede vlastní šetření o tom, zda do majetkové podstaty nepatří i jiné věci, práva, pohledávky a majetkové hodnoty než ty, které dlužník uvedl v seznamu majetku (§ 211 odst. 2 IZ). Nemůže-li insolvenční správce nebo předběžný správce dosáhnout úplného zjištění majetkové podstaty proto, že mu nebyla poskytnuta požadovaná součinnost, oznámí to insolvenčnímu soudu a navrhne mu přijetí příslušného opatření (§ 211 odst. 3 IZ).

Podle § 148 odst. 2 ObchZ prohlášení konkursu na majetek společníka společnosti s ručením omezeným (nejde-li o společnost s jedním společníkem-odst. 3) má stejné účinky jako zrušení jeho účasti soudem. Podle § 61 odst. 2 téhož zákona při takovémto zániku účasti společníka ve společnosti vzniká společníkovi právo na vypořádání (vypořádací podíl). Výše vypořádacího podílu se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti, pokud společenská smlouva nestanoví, že se má zjistit z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce ustanoveného obdobně podle § 59 odst. 3. Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, neplyne-li ze společenské smlouvy nebo stanov něco jiného. Splatnost práva na vyplacení vypořádacího podílu stanoví § 61 odst. 3 ve spojení s § 150 odst. 3 ObchZ.

Jak plyne z obsahu spisu, v době zahájení insolvenčního řízení, k němuž došlo na základě dlužníkova návrhu dne 28.4.2009, byl dlužník společníkem KAB invest, s.r.o. se sídlem Na Zámecké 1518/9, Praha 4, Nusle, IČO 26491923 (odvolatel), a to s 40% obchodním podílem. Tento obchodní podíl také insolvenční správkyně po svém ustanovení do funkce, k němuž došlo s rozhodnutím o úpadku dne 17.6.2009, pojala do soupisu majetkové podstaty. Posléze byl usnesením ze dne 30.7.2009 na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Tímto dnem podle § 148 odst. 2 ObchZ zanikla účast dlužníka ve společnosti odvolatele a vznikl mu vůči této společnosti nárok na příslušný vypořádací podíl.

Podáním ze dne 21.12.2009 insolvenční správkyně soudu oznámila, že odvolatele vyzvala dne 26.9.2009 k poskytnutí součinnosti při zjišťování hodnoty majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka, když ten tehdy vlastnil 40 % obchodní podíl ve společnosti odvolatele. Požadovala mimo jiné předložení obratové předvahy a hlavní účetní knihy. Místo toho jí odvolatel-přes opětovné výzvy-poskytl pouze roční účetní závěrku společnosti za rok 2008 se zprávou o její auditorské prověrce a mezitímní účetní závěrku ke dni 30.7.2009 se zprávou o její auditorské prověrce s tím, že na další požadované listiny nemá právo, když dnem prohlášení konkursu na majetek dlužníka mu vznikl pouze nárok na vypořádací podíl. Z poskytnutých listin ale insolvenční správkyně zjistila nesrovnalosti (zejména ve výkazech, v rozprodeji dlouhodobého majetku, v chybějících tržbách za rozprodaný majetek), které z hlediska určení výše vypořádacího podílu dlužníka považovala za nutné dále prověřit. Proto požádala soud, aby odvolateli uložil povinnost předložit jí účetní listiny umožňující zjištění hodnoty majetku v majetkové podstatě dlužnice k datu zahájení insolvenčního řízení, zejména obratovou předvahu společnosti s rozpisem analytických účtů a hlavní účetní knihy roku 2009, a umožnit jí (nebo jejímu odbornému poradci) nahlédnout do účetnictví.

Nato odvolatel podáním ze dne 6.1.2010 soud upozornil, že i po posledním doplnění soupisu majetkové podstaty je v něm stále uveden dlužníkův 40% obchodní podíl v jeho společnosti, ačkoli již-ode dne prohlášení konkursu-není vlastníkem tohoto podílu, ale má pouze právo na příslušný vypořádací podíl. Přestože k převodu uvolněného obchodního podílu zatím nedošlo, a právo na vypořádací podíl ještě není splatné (§ 150 odst. 3 ObchZ), dne 22.12.2009 ho odvolatel ve prospěch majetkové podstaty uhradil, a to ve výši 79.600,-Kč stanovené z vlastního kapitálu společnosti zjištěného z auditované mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni prohlášení konkursu (ke dni zániku účasti dlužníka), která je k tomu jediným předepsaným podkladem. O všech těchto okolnostech a právních souvislostech věci odvolatel insolvenční správkyni informoval s tím, že její požadavek předložení dalších účetních listin nemá zákonnou oporu. Opodstatnění nemají ani pochybnosti správkyně o správnosti předložených účetních závěrek, když ty byly ověřeny auditorem se závěrem, že podávají ve všech významných ohledech věrný a poctivý obraz aktiv, pasiv a finanční situace, nákladů, výnosů a výsledků hospodaření.

Podáním ze dne 25.2.2010 insolvenční správkyně urgovala přijetí požadovaných opatření vůči odvolateli. Vyjádřila také přesvědčení, že úpadek dlužníka byl způsoben neplněním povinností odvolatele podle smlouvy o dílo. Podáním ze dne 14.7.2010 pak správkyně upozornila, že součinnost žádala po odvolateli ještě před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku (dne 29.6.2010), potvrdila, že uhradil na účet majetkové podstaty částku 79.600,-Kč, a setrvala na svých pochybnostech o správnosti účetních záznamů, z nichž odvolatel při výpočtu výše vypořádacího podílu vycházel, a na požadavku jejich ověření. Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové podáním dne 15.9.2010 podpořilo požadavky insolvenční správkyně stran zajištění podkladů pro zjištění výše vypořádacího podílu, kterou správce-v rámci své povinnosti postupovat s odbornou péčí a v zájmu věřitelů-musí mít možnost v případě pochybností ověřit; tomu nebrání žádné zákonné ustanovení, naopak je to v souladu se zásadami, na kterých stojí ObchZ (zásada poctivého obchodního styku, zásada proporcionality), a s ustanovením § 213 IZ. Odvolatel setrval na svém dosavadním stanovisku i v podání ze dne 6.8.2010 a v následném podání ze dne 21.9.2010 adresovaném státnímu zastupitelství.

Nato soud prvního stupně přípisem č.j. KSPA 56 INS 2374/2009-B-70 ze dne 11.5.2011 označeným jako Sdělení závazného pokynu , v němž obsáhle zrekapituloval obsah výše uvedených skutečností a podání zúčastněných osob, s odkazem na § 11 odst. 2 a § 218 odst. 1 IZ insolvenční správkyni sdělil závazný pokyn , aby v soupisu majetkové podstaty změnila položku obchodní podíl tak, že ho označí jako podíl vypořádací, a současně s odkazem na § 11 odst. 1 a § 122 odst. 2 a § 213 IZ ObchZ také odvolateli sdělil závazný pokyn , podle nějž je povinen předložit insolvenční správkyni účetní listiny umožňující zjištění hodnoty majetku v majetkové podstatě dlužnice k datu zahájení insolvenčního řízení, zejména předložit obratovou předvahu společnosti s rozpisem analytických účtů a hlavní účetní knihy roku 2009 a za tím účelem umožní insolvenční správkyni (případně jejímu odbornému poradci) nahlédnutí do účetnictví společnosti, a to nejpozději do 30 dnů od doručení tohoto závazného pokynu.

Na tento pokyn soudu reagoval odvolatel odmítavě (s obdobnou argumentací jako v odvolání) i v následním podání ze dne 14.6.2011.

Odvolací soud zcela sdílí názor soudu prvního stupně, že pokud-jako je tomu v daném případě-náleží do majetkové podstaty (podle § 61 odst. 2 ObchZ) pohledávka dlužníkova vypořádacího podílu vůči společnosti, v níž jeho účast dnem prohlášením konkursu na jeho majetek podle § 148 odst. 2 ObchZ zanikla, má insolvenční správce právo žádat od této společnosti součinnost potřebnou k tomu, aby mohl skutečnou (správnou) výši této pohledávky zjistit či ověřit. Proto i v případě, že společnost vypočetla výši vypořádacího podílu postupem dle § 61 odst. 2 ObchZ, a to-jako v dané věci-na podkladě mezitímní účetní závěrky sestavené k rozhodnému datu zániku dlužníkovy účasti ve společnosti, má insolvenční správce právo správnost těchto účetních výstupů přímo z účetnictví společnosti (jeho příslušné části) prověřit, a to i kdyby byla příslušná účetní závěrka opatřena ověřením auditora.

Je rovněž nepochybné, že tomu odpovídající součinnost může insolvenční soud na žádost insolvenčního správce (ve smyslu § 211 odst. 3 a § 213 IZ) v rámci svých dohledových pravomocí dle § 11 odst. 1 IZ společnosti uložit. Takové opatření však činí formou usnesení, v němž pro případ, že splnění uložené povinnosti hodlá vynucovat i sankčním opatřením (pořádkovou pokutou dle § 53 o.s.ř.), připojí i příslušné upozornění na důsledky nesplnění vytčených požadavků. To však soud prvního stupně neučinil, když předmětné dohledové opatření vůči odvolateli formuloval nepřípadně jen jako pouhý přípis s označením sdělení závazného pokynu , bez jakýchkoli procesních poučení. Navíc však soud v tomto pokynu odvolateli uložil, aby své účetnictví-jeho vybranou část-poskytl přímo insolvenční správkyni (či jejímu odbornému poradci). Věcný obsah tohoto požadavku lze považovat v zásadě za opodstatněný, nicméně-s ohledem na zachování ochrany dotčené společnosti před zneužitím informací podléhajících jejímu obchodnímu tajemství či před případnou manipulací s jejími účetními doklady-lze žádat realizaci takové součinnosti jen prostřednictvím soudu, tedy jako povinnost předložit příslušnou část účetnictví společnosti na určenou dobu insolvenčnímu soudu, u nějž se insolvenční správce bude mít možnost s touto dokumentací seznámit.

Z toho plyne, že i kdyby mělo předmětné opatření soudu náležitou formu, nebylo by možno po odvolateli spravedlivě žádat splnění povinností tak, jak je soud prvního stupně v přípisu ze dne 11.5.2011 formuloval.

Za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že podmínky pro uložení pořádkové pokuty odvolateli nebyly dány. Proto postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se pořádková pokuta neukládá.

Pro potřeby dalšího řízení považoval odvolací soud za potřebné upozornit na odvolatelovo podání ze dne 3.3.2010 (dokument B-43), jež soud prvního stupně-jak plyne z jeho následného přípisu odvolateli ze dne 11.5.2011 (B-65)-správně hodnotil podle jeho obsahu jako odvolatelův návrh na odvolání insolvenční správkyně či na její zproštění funkce. Předmětný návrh ale vyřídil pouze uvedeným přípisem s odůvodněním, že k podání takového návrhu není odvolatel dle § 31 odst. 1 a § 32 odst. 1 IZ oprávněn. Taková okolnost však nezbavuje soud povinnosti, aby o návrhu na ukončení funkce insolvenčního správce věcně rozhodl. Nedostatek věcné legitimace navrhovatele zakládá důvod pro zamítnutí jeho návrhu, ledaže soud na podkladě takového návrhu (nebo i bez něj) shledá požadované rozhodnutí opodstatněným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 29. března 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová