3 VSPH 1210/2012-A-12
MSPH 79 INS 19366/2012 3 VSPH 1210/2012-A-12

USNES EN Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka: MUDr. Nikolaos Michalopoulos, IČO: 72037024, bytem Praha 8, S.K.Neumanna 2005/8, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. srpna 2012, č.j. MSPH 79 INS 19366/2012-A-6,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. srpna 2012, č.j. MSPH 79 INS 19366/2012-A-6, se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Od ůvo d ně n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. srpna 2012, č.j. MSPH 79 INS 19366/2012-A-6, uložil dlužníku: MUDr. Nikolaos Michalopoulos (dále jen dlužník), aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč bezhotovostní platbou na určený účet soudu nebo v hotovosti v pokladně soudu.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně odkázal na § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a uvedl, že účelem zálohy je zejména překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení, a tím umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Soud prvního stupně dále konstatoval, že celková výše dlužníkových závazků dosahuje téměř 3 mil. Kč, dlužník nemá zaměstnance a kromě vlastnictví zajištěných nemovitostí v Řecku jeho majetek sestává ze zařízení dvou zubních ordinací a zařízení vybavení bytu. Ze seznamu majetku doloženého k insolvenčnímu návrhu vyplývá, že dlužník sice disponuje určitým zpeněžitelným majetkem, nelze však s jistotou předvídat, že k jeho zpeněžení dojde, natož jeho výsledný zisk. Z uvedených důvodů proto uložil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, jejíž výše odpovídá předpokládané odborné, jazykové i časové náročnosti insolvenčního řízení ve vztahu ke zjišťování, ohodnocování a přezkoumávání bonity dlužníkova majetku jak v tuzemsku, tak i v zahraničí a jeho závazků vůči věřitelům.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a uložil mu zaplatit zálohu ve výši 5.000,-Kč. Namítal, že insolvenční návrh podal řádně a včas, v něm uvedl, že byl podnikatelem-poskytoval zdravotní služby a jeho registrace nestátního zdravotnického zařízení byla pozastavena na základě rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy z 9.7.2012. Zásadní vliv na jeho nepříznivou majetkovou situaci mělo jednání jeho věřitelky Blaženy Pekové, jež mu znemožnila přístup do ordinací, kde se nacházely přístroje, které jsou v jeho vlastnictví a bez nichž nemohl provozovat nadále svou lékařskou praxi. Proti této osobě podal trestní oznámení a doufá, že jeho výsledkem bude vydání předmětných věcí, tj. zařízení jeho zubních ordinací, jež uvedl v seznamu majetku, které však nemá v držbě, přičemž se jedná o cenné lékařské přístroje. Dále připomenul, že je vlastníkem nemovitostí nacházejících se na řeckých ostrovech, jež jsou sice zatíženy zástavním právem zahraniční hypoteční banky, ale nejméně v případě hypotečního úvěru u Národní banky Řecka činí zůstatek nesplaceného úvěru již jen 9.328,59 EUR, a lze předpokládat, že hodnota těchto nemovitostí vzroste. Z uvedených důvodů není namístě závěr, že by odměna a hotové výdaje insolvenčního správce nebylo možné uhradit z výtěžku zpeněžení jeho majetkové podstaty.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle něhož může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle § 169 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ či v § 368 odst. 1 IZ) anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišně.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (podle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při rozhodování o stanovení povinnosti k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

V posuzované věci však těmto požadavkům soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál. V odůvodnění se fakticky omezil jen na citaci § 108 IZ a obecné vysvětlení účelu zálohy v insolvenčním řízení. Nad rámec vyčíslení celkové výše závazků dlužníka však již soud prvního stupně nenabídl žádná zjištění a právní závěry, které jsou ve smyslu výše uvedeného pro věc podstatné; spokojil se toliko s konstatováním, že s ohledem na nepředvídatelný výsledek zpeněžení dlužníkova majetku je nutné zálohu stanovit. V rozhodnutí není ani zmínka o tom, zda lze očekávat nějaké budoucí příjmy dlužníka, které by jako součást majetkové podstaty (§ 207 odst. 2 IZ) mohly být dalším zdrojem placení nákladů insolvenčního řízení, jejichž úhradu má právě záloha dle § 108 IZ pro případ nedostatečnosti majetkové podstaty zajistit. Soud prvního stupně vůbec nehodnotil, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, tedy jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty, neboť i způsob řešení dlužníkova úpadku předurčuje i rozsah nákladů insolvenčního řízení.

Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně dostatečným způsobem nevysvětlil, z jakých důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 IZ jsou dány a že je jí zapotřebí ve stanovené výši. Napadené usnesení tak z tohoto hlediska trpí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř.

Navíc však odvolací soud zjistil, že k rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy nebyly ani dány procesní podmínky. Insolvenční návrh dlužníka totiž není opatřen řádným seznamem závazků, které jsou jeho povinnou přílohou dle § 104 odst. 3 IZ, a pro tuto vadu dosud jeho insolvenční návrh není způsobilý projednání. Do seznamu závazků dlužník zahrnul zřejmě zajištěné věřitele-tři řecké banky, což se podává ze seznamu majetku, v němž uvedl nemovitosti, jež vlastní v Řecku, a které by měly zajišťovat pohledávky uvedených řeckých peněžních ústavů. U těchto označených řeckých věřitelů ve dvou případech uvedl jen celkovou poskytnutou částku hypotečního úvěru s tím, aby si soud vyžádal od těchto věřitelů dlužné částky ke dni podání insolvenčního návrhu. Dlužníkem předložený seznam závazků je tedy nedostatečný, neboť nevyčíslil současnou výši všech svých závazků a neuvedl odděleně zajištěné věřitele, neoznačil věci, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, druh zajištění, důvod jeho vzniku a neuvedl, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (§ 104 odst. 3 IZ).

Nemá-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, je pojmově vyloučeno činit vůči navrhovateli jiná opatření než ta, jež směřují k odstranění nedostatků jeho návrhu. Teprve poté, co bude tímto postupem (výzvou k doplnění návrhu dle § 128 odst. 2 IZ) insolvenční návrh potřebným způsobem doplněn a bude tak zajištěn řádný podklad pro další průběh insolvenčního řízení, může soud zvážit splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a posoudit přiměřenost její výše.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Po uč e ní : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 8. listopadu 2013

JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová