3 VSPH 1210/2010-A-13
KSLB 76 INS 13161/2010 3 VSPH 1210/2010-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Žanety anonymizovano , anonymizovano , bytem v České Lípě, Ústecká 2917, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 13161/2010-A-7 ze dne 25. listopadu 2010,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 13161/2010-A-7 ze dne 25. listopadu 2010 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 76 INS 13161/2010-A-7 ze dne 25.11.2010 odmítl insolvenční návrh dlužnice Žanety anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 8.11.2010 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený dle § 390 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s návrhem na povolení oddlužení provedeného plněním splátkového kalendáře. Soud zdůraznil, že insolvenční návrh musí obsahovat náležitosti stanovené v § 103 IZ a musí k němu být připojeny přílohy předepsané v § 104 IZ (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka a listiny dokládající jeho úpadek či hrozící úpadek), přičemž návrh na povolení musí mít náležitosti stanovené v § 391 a musí být opatřen přílohami dle § 392 IZ. Protože soud shledal, že návrhy dlužnice neobsahují všechny zákonné náležitosti a přílohy, vyzval ji usnesením ze dne 11.11.2010 k tomu, aby do 7 dnů od doručení výzvy doplnila návrh o seznam svého majetku a seznam závazků, a dále o listiny dokládající příjem spoludlužníka za říjen 2010, o kopii jeho pracovní smlouvy a o své prohlášení, že není podnikatelkou a že údaje v návrhu na povolení oddlužení a jeho přílohách jsou správné a úplné. Současně soud dlužnici poučil, že požadované seznamy musí opatřit podepsaným prohlášením, že jsou správné a úplné, a že nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, soud jej odmítne. Podáním došlým soudu dne 19.11.2010 dlužnice doplnila insolvenční návrh o seznam majetku, o listiny týkající se spoludlužníka a o požadované prohlášení k návrhu na oddlužení. Ohledně seznamu závazků uvedla, že ho nemůže předložit a prohlásit o něm, že je správný a úplný, neboť jí věřitelé splývají s nástupnickými vymáhajícími firmami a exekutory, a není tedy schopna přesně označit své věřitele a celkové dlužné částky.

Za této situace soud dle § 128 odst. 2 IZ insolvenční návrh dlužnice odmítl, neboť nebyl ve stanovené lhůtě o zákonem požadovaný seznam závazků doplněn, a nelze akceptovat vysvětlení dlužnice, že její věřitelé a přesné dlužné částky jí nejsou známy. Je povinností každého dlužníka mít přehled o svých věřitelích a výši svých závazků vůči nim. Pro úplnost soud dodal, že příjmy dlužnice a jejího spoludlužníka (manžela) vzhledem k počtu vyživovaných osob (3 nezletilé děti) neumožňují provádění srážek v takové výši, aby hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé dlužníka, byla vyšší než 30 %. Dlužnici nelze srážet ničeho (pobírá jen rodičovský příspěvek) a spoludlužník je evidován jako uchazeč o zaměstnání, jeho další příjem na základě dohody o pracovní činnosti je nedostatečný, srážky z jeho příjmů nedosahují ani 3 % z dlužné částky.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se dlužnice včas odvolala. Požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s pokynem, aby z moci úřední zjistil všechny věřitele dlužnice a jejího manžela (spoludlužníka). Namítala, že k výzvě soudu nemohla předložit seznam svých závazků a věřitelů, o němž by mohla s jistotou prohlásit, že je správný a úplný, a za dané situace to po ní ani nelze požadovat. Její dluhy přecházely postupně přes několik vymáhacích firem až na exekutora, a dlužnice nemá podklady a právní vzdělání potřebné k tomu, aby správně posoudila, zda pohledávka přešla platně na nového majitele čí nikoli. Stran poznámky soudu o nedostatečných příjmech pro plnění oddlužení dlužnice uvedla, že se stará o 3 malé děti, a že předložila zápočtový list manžela i další doklady svědčící o tom, že některé exekuce již zaplatili, zůstávají však v běhu další. V nich požadované částky již mnohonásobně převýšily původní dluh a s manželem je nejsou schopni uhradit. Za této situace ani jakákoli placená práce rodině nepomůže, dluhy neubudou. Dnes je dlužnici jasné, že si tuto situaci neuváženými spotřebitelskými půjčkami sami zavinili. Návrh na oddlužení podala s cílem vyřešit zadluženost rodiny, zjistit a vyčíslit dluhy a stanovit splátky dle daných pravidel. S manželem zatím žádného ručitele za splnění oddlužení nemají, ale snaží se učinit vše pro zlepšení svých výdělkových možností, i kdyby měl manžel zůstat doma u dětí a do zaměstnání nastoupila dlužnice.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 občanského soudního řádu-o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 IZ je povinen k němu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ s tím, že kromě jiného všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ a seznamy musí dlužník podepsat a výslovně o nich uvést, že jsou správné a úplné. Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Chce-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 21, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují. Připojené seznamy dle § 104 IZ v tomto případě slouží jako povinná příloha insolvenčního návrhu a současně i jako příloha vyžadovaná v § 391 odst. 1 písm. a) IZ pro návrh na povolení oddlužení (pro potřeby rozhodnutí o tomto návrhu musí dlužník opatřit seznam majetku i údaji o pořizovací ceně a současné hodnotě majetku stanovenými v § 392 odst. 2 IZ).

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy dlužníkova majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. (výzva k odstranění vad podání) se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice spojila insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři. V jeho kolonce č. 21 určené k podání insolvenčního návrhu vyznačila, že se tímto návrhem domáhá rozhodnutí o svém úpadku, co do vylíčení rozhodujících skutečností, jež její úpadek osvědčují, však pouze uvedla, že požadavky exekutorů převyšují její možnosti, exekutorsky byl sepsán i movitý majetek představující vybavení domácnosti, což ohrozilo funkci rodiny a péči o vyživované děti.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla konkrétně ničeho o svých majetkových poměrech (včetně údaje o současných příjmech), ani o výši svých dluhů a jejich splatnosti, a neoznačila své víceré věřitele. Dlužnice tak v insolvenčním návrhu nevylíčila skutečnosti, jež by její tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu. Tato chybějící tvrzení nenabídla ani prostřednictvím seznamu majetku a závazků, když ty k insolvenčnímu návrhu nepřipojila. K tomu nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit seznamy dle § 104 IZ neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách 12-17 formuláře návrhu na povolení oddlužení-jejich vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh návrhu. Proto formulář v kolonkách 12-17 splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, nepředepisuje, a údaje vyplněné dlužnicí v kolonkách 12, 14 a 16 náležitosti seznamů také nemají. Při zjištění takovýchto nedostatků insolvenčního návrhu, jež brání v řízení pokračovat, nebylo důvodu k tomu, aby soud prvního stupně-jak to učinil usnesením ze dne 11.11.2010-vyzýval dlužnici dle § 128 odst. 2 IZ k doplnění insolvenčního návrhu o předložení předepsaných příloh (seznamu majetku a závazků), a rovněž k doplnění návrhu na povolení oddlužení. Za této situace měl soud insolvenční návrh dlužnice-aniž by jí určil lhůtu k jeho doplnění-dle § 128 odst. 1 IZ odmítnout.

Nutno konstatovat, že dlužnice ani následným doplňujícím podáním doručeným soudu dne 19.11.2010 insolvenční návrh o absentující seznamy nedoplnila. Informace poskytnuté zde dlužnicí ohledně jejího majetku (opatřené prohlášením, že jde o správný a úplný seznam majetku) jsou nesrozumitelné, když z nich není patrné, které z uvedených věcí skutečně patří dlužnici (či do společného jmění manželů) a které nikoli; připojené poznámky svědčí o tom, že některé věci náleží co vybavení bytu jeho majitelce (matce manžela) a některé jsou věcmi darovanými prarodiči dětem dlužnice. Seznam závazků dlužnice nepředložila tvrdíc, že ho-s prohlášením o správnosti a úplnosti-nemůže vyhotovit, neboť jí věřitelé splývají s nástupnickými vymáhajícími firmami a exekutory. Soud prvního stupně zcela správně hodnotil tuto argumentaci dlužnice (užitou i v odvolání) jako nepřípadnou; je věcí dlužníka, aby insolvenčnímu soudu-chce-li dosáhnout zjištění svého úpadku-předložil řádný insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi, který bude způsobilým podkladem pro rozhodnutí o jeho úpadku. K tvrzení dlužnice o změnách v osobách jejích věřitelů lze dodat, že k převodu pohledávky na jiného dochází především jejím postoupením dle § 524 a násl. občanského zákoníku. Není-li toto postoupení postupitelem (původním věřitelem) dlužníku oznámeno nebo není-li mu postupníkem (nabyvatelem pohledávky) prokázáno, je dlužník-s účinky splnění dluhu-oprávněn plnit původnímu věřiteli. Za takové situace dlužníku podávajícímu insolvenční návrh nelze vytknout nesprávnost seznamu závazků, pokud v něm označí původního věřitele pohledávky. Naproti tomu sama skutečnost, že k vymožení pohledávky bylo věřitelem (oprávněným) zahájeno řízení o nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, změnu v osobě věřitele nezpůsobuje, pouze s sebou nese vznik (soudem nebo exekutorem určených) nákladů spojených s takovým vymáháním pohledávky, jež jsou-vedle úroků z prodlení-jejím dalším příslušenstvím (§ 121 odst. 3 občanského zákoníku). Příslušenství pohledávky je samostatným nárokem a v seznamu závazků musí být ke dni vyhotovení seznamu rovněž vyčísleno. Splnění této dlužníkovy povinnosti je zcela v jeho poměrech.

Z výše uvedeného je zřejmé, že důvody pro odmítnutí insolvenčního návrhu dlužnice byly dány, a to nikoli až z toho důvodu, že dlužnice návrh v soudem stanovené lhůtě nedoplnila o předepsané přílohy (§ 128 odst. 2 IZ), ale již proto, že insolvenční návrh vykazuje popsané obsahové nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat a které dle § 128 odst. 1 IZ musejí vést bez dalšího k jeho odmítnutí. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužnice učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu. Odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné dodat, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podala, a aby spolu s ním podala na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení. Předpokladem vyhovění těmto návrhům však je, že jak insolvenční návrh, tak návrh na povolení oddlužení a jejich povinné přílohy budou mít zákonem vyžadované náležitosti. V případě, že by předepsané náležitosti měl jen insolvenční návrh, jemuž by bylo možné vyhovět, a návrh na povolení oddlužení nikoliv, insolvenční soud by v souvislosti s rozhodnutím o zjištění úpadku dlužnice návrh na povolení oddlužení odmítl a rozhodl zároveň, že její úpadek bude řešen konkursem (§ 148 odst. 3 a § 396 odst. 1 IZ).

Týž důsledek (řešení úpadku konkursem) má i zjištění nepřípustnosti oddlužení dle § 395 IZ. Z toho hlediska je podmínkou úspěšnosti návrhu na povolení oddlužení vždy i odůvodněný předpoklad, že dlužník bude schopen v rámci oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře-viz § 398 IZ), při zaplacení přednostních nároků insolvenčního správce (které při splátkovém kalendáři s DPH činí 64.800,-Kč), nabídnout svým nezajištěným věřitelům celkové uspokojení jejich pohledávek alespoň ve třicetiprocentním rozsahu (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ). Není podstatné, jaký způsob oddlužení dlužník navrhl, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (§ 402 odst. 3 a 4 IZ). Jestliže dlužník má majetek a závazky náležející do jejich společného jmění manželů (SJM), manžel je podle § 392 odst. 3 věta druhá IZ povinen v kolonce 18 formuláře návrhu na povolení oddlužení vyslovit souhlas s oddlužením, tedy s tím, že pro jeho splnění bude použit veškerý majetek ze SJM, a to-pro případ splátkového kalendáře-včetně jeho budoucích příjmů, jež spolu s příjmy manželky tvoří jejich společnou ekonomickou nabídku pro plnění oddlužení.

S ohledem na zmínku dlužnice o ručení za splnění jejího oddlužení a o nedostatečných příjmech dlužnice a jejího manžela je vhodné zdůraznit, že smyslem institutu ručení předvídaného v § 392 odst. 3 věta první IZ je nabídnout pojistku dosažení minimální zákonné míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníka v rámci schváleného způsobu oddlužení pro případ, že by se v průběhu oddlužení ukázala být dlužníkova vlastní ekonomická nabídka (v případě SJM společná nabídka manželů) nedostatečnou. Ručení za splnění oddlužení tedy představuje nikoli primární, ale pouze náhradní zdroj plnění pohledávek pojatých do oddlužení. Proto pro případ oddlužení splátkovým kalendářem ručení nemůže vyřešit situaci dlužníka, který pro jeho plnění není schopen nabídnout žádné postižitelné příjmy, anebo jsou tyto k zákonnému minimálnímu uspokojení nezajištěných pohledávek nedostatečné. Takovému dlužníku může poskytnout relevantní formu pomoci třetí osoba: buď přistoupením k závazkům dlužníka (jde o spoludlužnictví předvídané v § 392 odst. 3 věta první IZ, které dlužnice-jak plyne z vyplnění kolonky 20 formuláře jejím manželem a odkazu na SJM-zjevně nesprávně pochopila), anebo závazkem poskytovat dlužníku po dobu oddlužení (jako další zdroj jeho příjmů) určité pravidelné finanční plnění (peněžitý důchod). Takový závazek je nutno vyjádřit právně odpovídajícím způsobem, tj. příslušnou smlouvou o poskytování plnění uzavřenou mezi dlužníkem a třetí osobou a opatřenou jejich úředně ověřenými podpisy. (K uvedenému podrobněji viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 77 INS 4589/2010, 3 VSPH 408/2010-A ze dne 7.10.2010 a jeho usnesení sp.zn. KSPL 27 INS 5321/2010, 3 VSPH 720/2010-A ze dne 15.9.2010).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 23. května 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová