3 VSPH 121/2011-A-156
MSPH 93 INS 2456/2010 3 VSPH 121/2011-A-156

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka: HÁJEK, a.s. se sídlem Praha 1, Na Poříčí 42/1052, IČ: 25720074, zast. JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, zahájeném na návrh navrhovatelů: a) Česká spořitelna, a.s. se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, IČ: 45244782, zast. Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týn 1049/3, b) Kortestona plus, s.r.o. se sídlem v Praze 5-Jinonice, Za Zámečkem 744/9, IČ: 28982622, zast. JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 30, c) ITC-INVEST & TRADE CONSULTING, s.r.o. se sídlem v Praze 2, Rubešova 83/10, IČ: 29039762, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 2456/2010-A-126, ze dne 13. prosince 2010,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 2456/2010-A-126, ze dne 13. prosince 2010, se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 93 INS 2456/2010-A-126, ze dne 13. prosince 2010, v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužníka HÁJEK, a.s., Praha 1 (dále jen dlužník), v bodě II. výroku ustanovil insolvenčním správcem Ing.Loudu, v bodě III. výroku konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají dne 13.12.2010, v bodě IV. až v bodě VI. výroku vyzval věřitele, aby přihlásili své pohledávky a aby sdělili insolvenčnímu správci svá zajišťovací práva váznoucí na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách a jiných majetkových hodnotách, a osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval k plnění ve prospěch insolvenčního správce. V bodě VII. výroku soud nařídil konání přezkumného jednání na 10.2.2011 a v bodě VIII. výroku na tento den svolal schůzi věřitelů, v bodě IX. výroku uložil insolvenčnímu správci, aby mu nejpozději do 25.1.2011 předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek, zprávu o své činnosti a o hospodářské situaci dlužníka, a v bodě X. výroku konstatoval, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se navrhovatel a) insolvenčním návrhem domáhal zjištění úpadku dlužníka s odůvodněním, že má za ním pohledávky po splatnosti po dobu delší 30 dnů z poskytnutého úvěru v celkové výši 975 mil. Kč podle úvěrové smlouvy č. 2264/05/LCD ze 14.9.2005 ve znění dodatků (dále jen smlouva) na výstavbu multifunkčního domu U Hájků II a přestavby domu U Hájků na hotel, jenž byl zajištěn zástavním právem k nemovitostem dlužníka. Dlužník závazky z této smlouvy není schopen plnit po dobu delší 3 měsíců po splatnosti, neboť nesplácí ani řádné úroky z úvěru déle než tři měsíce, konkrétně od 30.6.2009, ke dni podání insolvenčního návrhu pak jejich výše činila společně s úroky z prodlení celkem 37.533.726,32 Kč, v průběhu insolvenčního řízení se stala splatnou první splátka jistiny ve výši 13.952.000,--Kč k 1.10.2010, jíž navrhovatel dodatečně přihlásil. Dále označil dalších osm dlužníkových věřitelů, vůči nimž má dlužník rovněž nesplacené závazky, jež není schopen plnit po dobu delší tří měsíců po splatnosti. Navrhovatel a) dále tvrdil, že je dlužník i předlužen, neboť jím v účetní závěrce za rok 2009 vykazovaná hodnota hmotného investičního majetku (stavby, pozemky a rozestavěné stavby) neodpovídá její reálné hodnotě stanovené znalcem, jež je o více než 550 mil. Kč nižší. Odmítl dále dlužníkovo započtení pohledávky z titulu náhrady škody za porušení smlouvy, neboť žádná k započtení způsobilá pohledávka vůči němu dlužníkovi nevznikla, resp. žádnou povinnost z této smlouvy neporušil, nehledě na skutečnost, že k započtení došlo v době, kdy již byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn návrh na povolení reorganizace (2.4.2010 v 9.23 hod.), přičemž dopis obsahující oznámení o započtení pohledávky dlužníkem mu byl doručen ve stejný den až ve 14.56 hod.

Dále soud uvedl, že navrhovatel b) přistoupil k insolvenčnímu návrhu 2.4.2010 s tvrzením, že má za dlužníkem pohledávku ze smlouvy o dílo č. 401159 ve výši 122.629,65 Kč, již uzavřel dlužník v postavení objednatele se zhotovitelem PYROEX, s.r.o., kterou mu zhotovitel postoupil a dlužník ji písemně uznal 3.7.2009, přičemž část pohledávky ve výši 61.134,83 Kč je již splatná, zbytek 13.12.2010; dílo od zhotovitele převzal tehdejší generální dodavatel stavby FCC-První česká projekční a stavební, a.s. (dále též FCC) a stavební dozor Arcadis Project Management, s.r.o. (dále též Arcadis). Za další věřitele dlužníka označil navrhovatel b) čtyři z věřitelů uvedených navrhovatelem a) a navrhl řešit dlužníkův úpadek reorganizací.

Dne 19.7.2010 přistoupil k insolvenčnímu návrhu navrhovatel c) s tím, že má vůči dlužníku splatnou pohledávku ze smlouvy o dílo č. 401156 uzavřené 20.10.2008 mezi dlužníkem jako objednatelem a Kovostav 98, s.r.o. jako zhotovitelem ve výši 414.813,--Kč (jedná se o tzv. zádržné z ceny díla v souvislosti s poskytnutou zárukou), jejíž splatnost nastala po 30.9.2008, avšak přes výzvu zhotovitele dlužník tuto částku ve lhůtě do 30.11.2009 nezaplatil. Uzavřel, že uvedenou pohledávku získal od zhotovitele postupní smlouvou z 24.6.2010.

Dlužník k návrhu uvedl, že není důvodný a nejsou splněny podmínky pro prohlášení jeho úpadku. Namítl, že navrhovatel a) v období od září 2007 do dubna 2008 neplnil povinnosti ze smlouvy a neposkytl mu na jeho požádání peněžní prostředky na výstavbu v souladu se smlouvou, v důsledku čehož nemohl plnit závazky vůči generálnímu dodavateli stavby, jenž práce ukončil, a proto byl nucen uzavřít smlouvy s jednotlivými subdodavateli, což vedlo k úplnému zastavení prací na stavbě. Zdůraznil, že v důsledku tohoto prodlení se i výrazně navýšila cena stavebních prací, což pro něho představovalo navýšení úvěrového rámce smlouvy oproti původní částce o 155 mil. Kč, takže mu jednáním navrhovatele a) vznikla škoda v celkové výši 1.315.792.274,--Kč, sestávající jednak ze škody 564.717.114,--Kč stanovené odbornými posudky z důvodu navýšení ceny stavby a dalších nákladů, jednak z ušlého zisku 25.710.360,--Kč za neobdržené nájemné od nájemců jím budovaného díla, další položku představuje sjednaná smluvní pokuta ve výši 15.808.000,--Kč a náhrada škody ve výši 35.100.000,--Kč uplatněná vůči němu jedním z nájemců podle nájemní smlouvy, další část představuje náhrada navýšených úroků dle dodatku č. 5 ke smlouvě, jehož uzavření nemohl odmítnout s ohledem na nutnost realizace stavby, ve výši 126.750.000,--Kč a dále částka odpovídající úrokům v souvislosti s úhradou finančních vícenákladů ve výši 293.055.000,--Kč. Zdůraznil, že se navrhovatel a) zavázal k tomu, že nepřistoupí k vymáhání částek po splatnosti ani k podání insolvenčního návrhu před dokončením stavby, což vyplývá z dodatku č. 6 smlouvy. Upozornil na to, že k náhradě této celkové škody vyzval navrhovatele a) dopisem z 22.3.2010 ve lhůtě pěti dnů, tj. k 1.4.2010, a protože navrhovatel a) na tuto škodu nic nezaplatil, dopisem z 2.4.2010 doručeným navrhovateli a) ve stejný den část pohledávky započetl na navrhovatelem a) v insolvenčním návrhu uvedenou dlužnou pohledávku, čímž pohledávka tohoto navrhovatele zanikla, ve zbývající části náhrady škody pak podal žalobu na její zaplacení proti navrhovateli a) u Obvodního soudu pro Prahu 1.

K navrhovateli a) označeným dalším pohledávkám věřitelů pak dlužník uvedl, že v případě pohledávky věřitele AD FONTES Asset Management AG uzavřel s tímto věřitelem dohodu o narovnání, pohledávky ostatních věřitelů považuje za nedůvodné, a pokud by byly event. důvodné, byly způsobeny jednáním navrhovatele a).

Pohledávku navrhovatele b) dlužník odmítl s tím, že pohledávka ze smlouvy o dílo uzavřená se zhotovitelem PYROEX, s.r.o. nevznikla, neboť byla podmíněna bezvýhradným převzetím díla, jak se podává i z jeho uznání závazku z 3.7.2009, a namítl nedostatek jeho věcné legitimace, neboť pohledávku zhotovitele neuznává, proto ji neuhradil, a to zejména z důvodu, že dodávku od něj nepřevzal.

Pohledávku navrhovatele c) dlužník odmítl s tím, že mu zhotovitel nedodal dílo podle smlouvy, přičemž i část provedených prací vykazovala vady, jak se podává z předávacího protokolu z 15.4.2009, jež měly být zhotovitelem odstraněny v termínu do 15.5.2009, avšak k jejich odstranění nedošlo, přičemž hodnota zhotovitelem nepředaných prací představuje částku 1.207.366,--Kč. Zdůraznil, že mu v souvislosti s prodlením zhotovitele vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, takže splatnost první části zádržného ještě nenastala, tím méně druhé části, jež nastane po skončení záruky. Uzavřel, že 26.11.2010 za něj uhradila tomuto navrhovateli dluh společnost WORLDBRIDGES SE ve výši 414.813,--Kč.

Soud prvního stupně cituje § 3 a § 136 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), konstatoval, že se nejprve zabýval otázkou věcné legitimace navrhovatelů a) a b), tedy zda osvědčili, že mají za dlužníkem splatnou pohledávku.

V případě navrhovatele a) dospěl k závěru, že má za dlužníkem pohledávku ze smlouvy ve výši 37.533.726,32 Kč představující nezaplacené úroky a úroky z prodlení a 13.592.500,--Kč představující první splátku jistiny poskytnutého úvěru. K dlužníkově námitce o zániku této pohledávky započtením k 2.4.2010 odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2010, č.j. 3 VSPH 616/2010-A-100, v němž tento soud vyslovil závěr, že k účinnému započtení pohledávek nedošlo, neboť mu svým návrhem ve smyslu § 324 odst. 3 IZ navrhovatel b) zabránil, a dovodil věcnou legitimaci navrhovatele a). V případě navrhovatele b) dospěl soud prvního stupně k závěru, že splnění dodávky zhotovitelem PYROEX, s.r.o. bylo prokázáno protokoly vystavené FCC a Arcadis o provedení kompletních potěrů (předmět dodávky) zhotovitelem, avšak z těchto protokolů nevyplývá, že by zhotovitel dodal listiny potřebné k osvědčení splatnosti pohledávky tohoto navrhovatele, jak namítl dlužník , a proto za účelem zjištění těchto skutečností by bylo třeba vyslechnout svědky. Konstatoval, že celá jistina byla za dlužníka uhrazena třetí osobou, navrhovatel b) namítl, že od dlužníka ani třetí osoby k 3.12.2010 žádné plnění neobdržel , navíc nebylo uhrazeno příslušenství pohledávky. Uzavřel, že obchodní zákoník nevylučuje, aby závazek zanikl plněním třetí osoby bez souhlasu věřitele, avšak ohledně splatnosti příslušenství pohledávky má soud i nadále pochybnosti, platnost druhé poloviny zádržného má nastat nejdříve 13.12.2010 .

V případě navrhovatele c) soud zjistil, že pohledávka tohoto věřitele byla dlužníku zaplacena třetí osobou co do jistiny po podání insolvenčního návrhu, přesto tento navrhovatel uvedl při jednání, že má za dlužníkem ještě pohledávku z titulu úroku z prodlení za pozdní úhradu, a dovodil, že obranu dlužníka o nesplatnosti prvé části zádržného považuje za účelovou, neboť ve vyjádření k pohledávce Kovostav 98, s.r.o. na čísle listu A/66-17 insolvenčního spisu dlužník věřitelovu pohledávku nezpochybnil a uvedl, že ji uhradí ve splátkách v období červenec 2010 až duben 2011.

Dále soud prvního stupně uvedl, že podle seznamu závazků má dlužník i další věřitele se splatnými pohledávky se lhůtou kratší než 30 dnů po splatnosti a že dalšími (navrhovateli označenými) věřiteli dlužníka jsou BK Czech Republic, s.r.o. (dále též BK) a DDF-EUROSTAV, s.r.o. (dále též DDF). BK ve svém vyjádření uvedl, že má splatnou pohledávku ve výši 1.605.039,--Kč, jež představuje zádržné (z celkové výše zádržného 3.210.078,64 Kč) splatné po převzetí předmětu smlouvy prostého vad a nedodělků, nejpozději však do 31.10.2009, jež však dlužník označil za nesplatnou z důvodu nepředání díla bez vad. DDF podle svého vyjádření má pohledávku za dlužníkem v uznané výši 614.424,35 Kč z celkového dluhu 1.481.534,25 Kč, jíž se zavázal zaplatit ve třech splátkách podle dohody o úhradě a uznání závazků, podle níž se celý závazek stává splatným při prodlení s kteroukoli splátkou, a jak vyplývá z výzvy ze dne 16.10.2009 (založené u přihlášky tohoto věřitele), dlužník se dostal do prodlení hned s úhradou prvé splátky ; dlužník k této pohledávce namítl, že není dosud splatná, neboť se jedná o zádržné, jež mělo být vyplaceno po splnění všech smluvních podmínek, nejdříve však 15.12.2009, avšak k odstranění vytčených vad nedošlo .

Z vyjádření dalších navrhovateli označených věřitelů soud zjistil, že pohledávky za dlužníkem buď neevidují, nebo je o nich veden spor před příslušnými soudy, nebo nejsou dosud splatné, nebo byly dlužníkem a třetí osobou, tj. společností WORLDBRIDGES SE, po podání insolvenčního návrhu zaplaceny. Dospěl k závěru, že za podstatnou pro rozhodnutí je skutečnost, že dlužník po (a částečně i před) zahájením insolvenčního řízení své splatné závazky v nižších nominálních částkách hradil nejdříve sám, poté je za něj hradila společnost WORLDBRIGDES SE , přičemž plnění jmenovanou společností nesnížilo celkovou bilanci dlužníkových závazků, pouze jsou vedeny jako nesplatné, nehledě na to, že s významnými i dalšími věřiteli uzavřel dlužník dohody o změně splácení závazků .

S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že výklad pojmu není schopen plnit znamená, že tento znak úpadku je dán, jestliže u dlužníka objektivně nastala situace, která brání uspokojit pohledávky věřitelů ve stanovené době splatnosti, i kdyby chtěl, a že disponuje-li dlužník prostředky, které mu umožňují bez zbytečného odkladu splatné pohledávky věřitelů uhradit, avšak není tomu ochoten (např. pohledávky neuznává), nejsou splněny podmínky úpadku. Nejvyšší soud v rozhodnutí z 26.9.2005 sp. zn. 29 Odo 236/2003 též vysvětlil, že i ohledně naplnění tohoto znaku úpadku nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní věřitel, který podal návrh na prohlášení konkursu (podle předchozí právní úpravy zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání). Podle závěrů Nejvyššího soudu způsobilým tvrzením vedoucím k závěru, že dlužník po delší dobu není k úhradě svých splatných závazků schopen , je mimo jiné i tvrzení, že docházelo k dohodám o změně splácení závazků. Soud prvního stupně dovodil, že takto dlužník postupoval v případě pohledávek věřitelů Deltaplan, s.r.o. a Pentas, s.r.o., jejichž opětovná splatnost nastane od ledna 2011. Dále uvedl, že finanční situace dlužníka tak, jak byla doložena potvrzeními navrhovatele a Volksbank, a.s. (o jaké skutkové zjištění se jedná, z usnesení zřejmé není), nenasvědčuje tomu, že by navrhovatel (zřejmě dlužník) byl schopen splnit své splatné závazky i závazky splatné již příští kalendářní měsíc , neboť dlužník podniká (byť legální) kroky, které mají oddálit rozhodnutí o jeho úpadku za situace, kdy pro dokončení komplexu U Hájků bude třeba dodatečných investic v řádech stovek miliónů korun .

Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatel doložil listinami, že má za dlužníkem splatnou pohledávku, resp. splatné pohledávky s tím, že dokazováním bylo zjištěno, že dlužník má kromě navrhovatelů nejméně jednoho dalšího věřitele a tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po jejich splatnosti. K tomu dodal, že do insolvenčního řízení se přihlásilo 66 věřitelů se splatnými pohledávkami přesahujícími částku 7,5 mil. Kč, a proto soud rozhodl podle § 136 odst. 1 IZ o dlužníkově úpadku.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž požadoval, aby je odvolací soud změnil a insolvenční návrh zamítl a uložil navrhovatelům zaplatit mu náklady řízení. Namítl pochybení v procesním postupu soudu prvního stupně, jenž poté, co odročil jednání za účelem rozhodnutí o insolvenčním návrhu, ve věci rozhodl bez jednání a veřejného vyhlášení rozhodnutí, čímž porušil jeho právo na spravedlivý proces garantované zejména čl. 96 Ústavy České republiky a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Zopakoval v průběhu řízení prezentovanou argumentaci o způsobení škody navrhovatelem a) v důsledku neposkytnutí, resp. přerušení čerpání úvěru, a zdůraznil, že za situace, kdy má za navrhovatelem a) vyšší pohledávku způsobilou k započtení, považuje insolvenční návrh za šikanózní, zejména pak, kdy smyslem zákazu započtení pohledávek podle § 324 odst. 3 IZ má být ochrana dlužníka před jeho věřiteli, nikoli zamezit dlužníku možnost odvrátit stav, který by snad mohl formálně naplňovat znaky úpadku. K závěru soudu, že věřitelé s ním uzavřeli dohody, jimiž odložili splatnost svých pohledávek, svědčí o tom, že tito věřitelé nemají pochyb, že svým závazkům dostojí a že probíhající insolvenční řízení má negativní vliv na jeho cash-flow , neboť někteří jeho věřitelé přestali platit po zahájení insolvenčního řízení nájemné, event. odmítli uzavřít nájemní smlouvy do doby skončení insolvenčního řízení, nehledě na to, že soud zcela pominul okolnost, že má za svými dlužníky krátkodobé pohledávky přesahující 17 mil. Kč, jak doložil v seznamu majetku. Upozornil na to, že se soud nezabýval tím, že někteří věřitelé vzali své přihlášky pohledávek zpět a v insolvenčním řízení zůstali jen věřitelé s pohledávkami nesplatnými, spornými či zjevně nedůvodnými, jež odmítá a není ochoten je plnit, a proto nemohou být ani podkladem pro zjištění jeho úpadku; soudem uvedený údaj o počtu věřitelů a celkové výši dluhů k datu 13.12.2010 tak neodpovídá skutečnosti. Uzavřel, že navrhovatelé neunesli břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, jímž by prokázali jeho platební neschopnost a existenci více peněžitých závazků po dobu delší třiceti dnů po splatnosti. K jedinému nespornému závazku vůči navrhovateli a) neměl soud přihlížet, přičemž je třeba upozornit na skutečnost, že pohledávky tohoto navrhovatele činí 90 % objemu všech jeho peněžních závazků se zajištěním téměř k veškerému jeho majetku, včetně např. pohledávek z nájemného, a lze se obávat toho, že výtěžek zpeněžení jeho majetkové podstaty nebude odpovídat skutečné hodnotě jeho majetku a fakticky by mohlo dojít pouze k uspokojení pohledávky navrhovatele a).

Navrhovatel a) navrhl napadené usnesení jako věcně správné potvrdit. Zdůraznil, že dlužník svou údajnou pohledávku na náhradu škody vůči němu nijak neprokázal ani neosvědčil, považuje ji za účelově vytvořenou a neuznává ji, přičemž dlužníkův úpadek by byl osvědčen i bez jeho pohledávky, neboť dva další věřitelé (BK a DDF) měli vůči dlužníku pohledávky více než tři měsíce po splatnosti; ve skutečnosti byl počet věřitelů vyšší, jak se podává z přihlášek pohledávek dlužníkových věřitelů, na něž přímo odkazuje. Uzavřel, že dlužník nesplnil svou povinnost předložit úplný a správný seznam svých závazků, neboť údaje o jejich splatnosti neodpovídaly skutečnosti, jak se podává z přihlášek označených věřitelů.

Navrhovatel b) navrhl napadené usnesení jako věcně správné potvrdit.

Navrhovatel c) uvedl, že mu dlužník jeho pohledávku v průběhu řízení uhradil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní nebo že je předlužen.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 3 IZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 IZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumáními tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku.

Vrchní soud v Praze již dříve (viz např. usnesení ze dne 21. ledna 2009, sp.zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1 VSPH 277/2008-A, 1 VSPH 24/2009-B) zaujal stanovisko, od kterého není důvodu se odchýlit ani v souzené věci, a sice, že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí (bez zřetele ke stanovisku dlužníka k věci) vždy odůvodněno, a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona.

Z uvedeného ustanovení vyplývá, že soud je povinen v odůvodnění uvést, které skutečnosti (skutková zjištění) byly dokazováním, shodnými tvrzeními účastníků nebo jiným zákonem stanoveným způsobem podle jeho názoru prokázány a které nikoliv, popřípadě též, které z nich jsou pro rozhodnutí věci bezvýznamné; u každého skutkového zjištění musí stručně a jasně uvést, jak k tomuto závěru dospěl, tedy z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu § 132 o.s.ř. hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy protichůdné, a proč nevyhověl všem návrhům účastníků na provedení důkazů. Svůj výklad musí soud přizpůsobit konkrétním okolnostem každé věci, zejména rozsahu dokazování, složitosti zjišťování skutkového stavu věci, množství návrhů účastníků na provedení důkazů apod., a v odůvodnění ho uvést tak, aby jeho závěry o rozhodných skutkových zjištěních nebyly pro nesrozumitelnost nebo nedostatek skutkových důvodů nepřezkoumatelné. Jednotlivá skutková zjištění je třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu, který stručně a výstižně vyjadřuje skutková zjištění a který je rozhodný pro právní posouzení věci, jímž je výklad o tom, z jakých ustanovení zákona soud vycházel a jak je případně vyložil, a výklad o tom, jaká mají účastníci na základě zjištěného skutkového stavu podle těchto ustanovení ve vztahu k předmětu řízení práva a povinnosti, a jak proto byla věc rozhodnuta.

Lze tedy shrnout, že v odůvodnění rozhodnutí o úpadku dlužníka vydaného k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele musí soud nejen reprodukovat, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, ale také musí zřetelně uvést, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom musí dbát o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení nedostál. Z tohoto odůvodnění totiž neplyne zřetelný skutkový a právní závěr soudu ohledně toho, zda též navrhovatelé b) až c) splnili základní předpoklad úspěchu svých insolvenčních návrhů spočívající v průkazu jejich aktivní legitimace ve smyslu § 105 IZ (tj. zda tito navrhovatelé prokázali existence své splatné pohledávky za dlužníkem), přičemž takový srozumitelný závěr absentuje i ohledně naplnění podmínek úpadku ve formě insolvence, jejž soud shledal prokázaným, a to jak stran osvědčení existence vícerých věřitelů dlužníka s pohledávkami nejméně 30 dnů po splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ), tak stran platební neschopnosti dlužníka (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ).

Zřetelně se soud vyslovil jen k aktivní legitimaci navrhovatele a), a to odkazem na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2010, č.j. MSPH 93 INS 2456/2010, 3 VSPH 616/2010-A-100, podle nichž splatná pohledávka tohoto navrhovatele vůči dlužníku byla doložena.

V případě navrhovatele b) soud prvního stupně vyslovil rozporné závěry. Nejprve dovodil, že jsou namístě námitky dlužníka o nesplnění dodávky díla, neboť z předložených důkazů nevyplývá, že by byly dlužníku zhotovitelem dodány listiny k osvědčení splatnosti jeho pohledávky, resp. navrhovatelem b), a bylo by potřeba provést další dokazování. Současně však takový postup odmítl, když vyslovil domněnku , že k převzetí části stavby třetími osobami došlo (FCC a Arcadis), což je obvyklou praxí a na splatnost ceny díla by to vliv nemělo. Poté konstatoval, že celá jistina byla za dlužníka uhrazena třetí osobou, což však měl zpochybnit navrhovatel b) tvrzením, že k 3.12.2010 k žádné úhradě nedošlo, avšak podle poštovní poukázky z 26.11.2010 dlužník prokázal, že pohledávka byla co do základu zaplacena. Přesto dovodil, že splatnost druhé poloviny zádržného (zda má představovat celou či polovinu jistiny, resp. základu , soud neuvedl) má nastat nejdříve 13.12.2010 (což by naopak svědčilo o tom, že tento věřitel nemá ještě splatnou pohledávku). Zároveň vyslovil, že má pochybnosti ohledně splatnosti příslušenství pohledávky (o něm se zmiňuje až v tomto závěru). V případě navrhovatele b) tedy soud nevyslovil jasný závěr ani o tom, zda tomuto navrhovateli, resp. zhotoviteli, vůbec vzniklo tvrzené právo na zaplacení ceny dodaného díla.

Obdobně se soud prvního stupně vypořádal i s pohledávkou navrhovatele c). K té pouze uvedl, že měla být ve výši jistiny po podání insolvenčního návrhu uhrazena třetí osobou, přičemž tento navrhovatel při jednání uvedl, že má za dlužníkem ještě pohledávku z titulu úroku z prodlení (blíže nespecifikovanou), a že obranu dlužníka minimálně co se týče prvé části zádržného, že není splatné, považuje za účelovou, neboť ji nezpochybnil a zavázal se ji uhradit ve splátkách v období červenec 2010 až duben 2011. Z odvolání navrhovatele c) se přitom podává, že za dlužníkem již žádnou pohledávku neeviduje, tedy ani soudem zmíněné úroky z prodlení.

Soud prvního stupně zmiňoval vedle navrhovatelů i pohledávky dalších věřitelů, jimiž se v řízení tak či onak zabýval. V tom směru se však omezil jen na konstatování, že buď jde o pohledávky, které dosud vůbec nejsou splatné nebo nejsou splatné déle než 30 dnů, nebo jde o navrhovateli označené věřitele, kteří však podle svého vyjádření žádné pohledávky za dlužníkem neevidují. K pohledávkám věřitelů Deltaplan, s.r.o. a Pentas, s.r.o. soud-bez vyslovení závěru o osvědčení jejich existence a výše a označení podkladu takového zjištění-pouze uvedl, že dle dohody s dlužníkem o změně splatnosti se tyto stanou splatnými až od ledna 2011. Zvláště se pak soud zabýval již jen pohledávkami věřitelů DDF a BK, ohledně nichž ovšem opět toliko reprodukoval obsah podání těchto věřitelů a stanoviska dlužníka k jejich tvrzeným pohledávkám, aniž by bylo zřejmé, zda a jaká vlastní skutková zjištění soud o existenci těchto pohledávek a jejich splatnosti na podkladě provedeného dokazování učinil, jak hodnotil obranu dlužníka a jak věc právně posoudil, tj. aniž by konkrétně vyslovil, zda tyto pohledávky (a v jaké výši) má za prokázané, zda jsou splatné déle než 30 dnů a jaká zjištění a právní závěry ho k tomuto závěru vedly.

Odvolací soud pak za nepřezkoumatelný považuje i závěr soudu, že zaplacením dlužníkových závazků společností WORLDBRIDGES SE nedošlo ke změně bilance dlužníka , tj. k celkovému snížení jeho závazků, ale jednalo se fakticky o změnu v osobě věřitele a závazky se tak staly pouze nesplatné . Soud neuvedl žádná skutková zjištění ohledně toho, zda jmenovaná společnost skutečně pohledávky za dlužníkem má a zda jsou splatné déle než 30 dnů, ačkoli bez takového zjištění nemají prezentované úvahy soudu žádného významu z hlediska naplnění dlužníkova úpadku ve formě insolvence, na němž napadené usnesení postavil.

Pro úplnost nutno dodat, že také závěry soudu prvního stupně k platební neschopnosti dlužníka, které odvolací soud z odůvodnění napadeného usnesení citoval, jsou naprosto vágní, nemají podobu skutkových závěrů o konkrétní finanční situaci dlužníka. Místo osvědčení dlužníkovy platební neschopnosti soud operoval jen s úvahou, že jeho schopnosti plnit závazky splatné příští měsíc potvrzení navrhovatele a Volksbank, a.s. nenasvědčují. Osvědčení platební neschopnosti dlužníka (podmínky úpadku insolvencí dle § 3 odst. 1 písm. c/, popř. ve spojení s domněnkami dle § 3 odst. 2 IZ) se navíc musí připínat k osvědčení existence vícerých věřitelů dlužníka s pohledávkami splatnými déle než 30 dnů (podmínkám úpadku insolvencí dle § 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ), a v tom směru, jak již řečeno, soud v odůvodnění napadeného usnesení žádné přezkoumatelné závěry nenabídl. Takové závěry nemohou z povahy věci nahradit ani soudem zmíněné výstupy rozhodnutí Nejvyššího soudu (z 26.9.2005 sp.zn. 29 Odo 236/2003), jež nejenže dopadají na skutkově odlišnou situaci (kdy ani splátkové kalendáře nebyly dlužníkem dodrženy), ale navíc byly aplikovány na poměry konkursního řízení vedeného dle zákona o konkursu a vyrovnání, který nevymezoval úpadek ve formě insolvence (§ 1 odst. 2 cit. zákona) zcela shodně s tím, jak ho definuje insolvenční zákon. Tyto výstupy dovolacího soudu se přitom týkaly (pouze) požadavků na kvalitu tvrzení konkursního navrhovatele-věřitele o dlužníkovu úpadku, konkrétně tvrzení způsobilých nasvědčovat naplnění znaku úpadku insolvencí formulovaného zákonem o konkursu a vyrovnání jako stav dlužníkovy déletrvající neschopnosti platit splatné závazky.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a v souladu s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 1. dubna 2011

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová