3 VSPH 1209/2015-A-12
KSPH 65 INS 12752/2015 3 VSPH 1209/2015-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužnice Gabriely anonymizovano , anonymizovano , IČO: 67917135, bytem Jelence 46, 262 63 Dolní Hbity, o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 12752/2015-A-7 ze dne 28. května 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 12752/2015-A-7 ze dne 28. května 2015, se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužnici neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 65 INS 12752/2015-A-7 ze dne 28. května 2015 (dále jen usnesení ) uložil dlužnici Gabriele anonymizovano (dále jen dlužnice ), aby ve lhůtě 10 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 18. 5. 2015 doručen insolvenční návrh dlužnice, se kterým spojila návrh na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Soud prvního stupně konstatoval, že dlužnice má nezajištěné závazky v celkové výši 106.415,-Kč, přičemž závazky z podnikání představují částku 79.868,-Kč, tj. 75 % závazků pochází z podnikatelské činnosti dlužnice. Dlužnice spoluvlastní několik nemovitostí v katastrálním území Přestavlky u Sedlce. Jedná se o zajištěný majetek pro závazky ve výši 291.487,-Kč, přičemž ve výši 119.840,-Kč se jedná o zajištěné závazky z podnikání. Dle seznamu majetku dlužnice vlastní pouze běžné vybavení domácnosti a věci osobní potřeby. V současné době je zaměstnána a její měsíční čistý příjem činí 11.289,-Kč. Má jednu vyživovací povinnost. Soud prvního stupně konstatoval, že na majetek dlužnice bude zřejmě prohlášen konkurs, jelikož 75 % jejích závazků pochází z podnikání. S ohledem na výši odměny insolvenčního správce a jeho hotové výdaje, přistoupil soud k uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice řádně a včas odvolala a žádala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, neboť se domnívá, že splňuje podmínky pro povolení oddlužení. Její příjmy jsou dostačující k uhrazení minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Domnívá se, že v současné době již dluhy z podnikání nebrání povolení oddlužení, a proto by odvolací soud měl napadené usnesení zrušit.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 389 odst. 2 IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) souhlasí s tím věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 397 odst. 1 IZ nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle § 403 odst. 2 a 3 IZ mohou věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání. Včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky. Vrchní soud v Praze se již opakovaně vyjadřoval k otázce subjektivní přípustnosti oddlužení dle úpravy v § 389 odst. 2 v účinném znění od 1.1.2014 (viz např. usnesení č.j. KSPH 60 INS 2914/2014, 3 VSPH 517/2014-A-14 ze dne 18.7.2014, nebo usnesení č.j. KSPH 71 INS 5840/2014, 3 VSPH 654/2014-A-15 ze dne 26.8.2014). V těchto rozhodnutích vysvětlil, do jaké míry jsou nadále použitelné závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 3/2009 ze dne 21. 4. 2009 (R 79/2009) ohledně dalších kritérií, za nichž lze dlužníkovy dluhy z podnikání tolerovat. Ze znění účinného insolvenčního zákona je zřejmé, že samotná existence závazků z podnikání není překážkou pro rozhodnutí o povolení oddlužení. Nelze však ani ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ interpretovat tak, že předpokladem pro povolení oddlužení musí být doložení výslovného souhlasu všech věřitelů, kteří mají vůči dlužníku nezajištěné podnikatelské pohledávky, s řešením jeho úpadku oddlužením.

Otázka subjektivní přípustnosti oddlužení se v režimu současné právní úpravy zásadně koncentruje do fáze po povolení oddlužení, a to na schůzi věřitelů dle § 403 odst. 2 IZ, kde přítomní věřitelé mohou vyslovit své stanovisko k případnému oddlužení. Z této konstrukce vychází i § 397 odst. 1 IZ, který stanoví, že v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí . Pokud věřitelé podají na schůzi věřitelů námitky, že jsou zde skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, insolvenční soud je projedná a následně může rozhodnout o neschválení oddlužení a o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem dle § 405 odst. 2 IZ.

Z výše uvedeného tedy plyne, že i v případě, pokud věřitelé, které v návrhu dlužnice označila, neprojevili souhlas s jejím oddlužením, nelze dovozovat, že pro tuto okolnost bude muset být návrh dlužnice na povolení oddlužení odmítnut dle § 390 odst. 3 IZ, jak učinil soud prvního stupně.

Dále bylo zjištěno, že dlužnice má čistý měsíční příjem ve výši 11.289,-Kč. Při jedné vyživovací povinnosti je možné pro účely oddlužení měsíčně použít částku ve výši 2.428,-Kč, tj. 145.680,-Kč za 5 let. Po odečtení odměny insolvenčního správce (ve výši 65.340,-Kč pokud je plátcem DPH) by byla dlužnice schopna uspokojit cca 75 % pohledávek nezajištěných věřitelů, čímž dlužnice naplňuje zákonem požadovanou hranici pro povolení oddlužení.

Za popsané situace (pokud v dalším průběhu řízení nedozná rozhodné změny) tak lze mít návrh dlužnice na povolení oddlužení i návrh insolvenční za řádný, způsobilý projednání, přičemž lze rovněž očekávat, že na jejich podkladě bude možno rozhodnout současně o úpadku dlužnice i o povolení jejího oddlužení (dle § 397 odst. 1 IZ). Zároveň lze i předpokládat, že úpadek dlužnice bude možno řešit oddlužením ve formě splátkového kalendáře. Namístě je tak závěr,

že insolvenční soud může rozhodnout o insolvenčním návrhu bez zbytečného odkladu a spojit s ním i rozhodnutí o povolení oddlužení.

S ohledem na výše uvedené tak odvolací soud shledal, že nejsou dány podmínky k tomu, aby bylo po dlužnici požadováno zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) změnil tak, že se dlužnici povinnost k zaplacení této zálohy neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 11. srpna 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná