3 VSPH 1208/2015-B-42
MSPH 89 INS 10291/2014 3 VSPH 1208/2015-B-42

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenčním řízení dlužníka: Jaromír anonymizovano , anonymizovano , IČO 70659826, se sídlem Praha 2-Vinohrady, Vinohradská 1431/69, zast. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 23, za účasti státního zastupitelství, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 10291/2014-B-14 ze dne 5. května 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 10291/2014-B-14 ze dne 5. května 2015 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále též insolvenční soud) usnesením č.j. MSPH 89 INS 10291/2014-B-14 ze dne 5.5.2015 prohlásil na majetek dlužníka Jaromíra anonymizovano (dále jen dlužník) konkurs (bod I. výroku) a vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod II. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.d. MSPH 89 INS 10291/2014-A-62 ze dne 28.1.2015 zjistil úpadek dlužníka a schůze věřitelů svolaná uvedeným rozhodnutím, která měla rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku na den 4.5.2015 rozhodla, že způsobem řešení dlužníkova úpadku bude konkurs.

Insolvenční soud cituje § 149 odst. 1, § 150 a § 152 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), uzavřel, že ve lhůtách určených v § 318 odst. 1 IZ nebyl podán návrh na reorganizaci, a to ani dlužníkem ani žádným z jeho věřitelů, dlužník je subjektem, u kterého řešení úpadku oddlužením není přípustné, neboť dlužník je podnikatelem a má dluhy z podnikání (§ 389 odst. 1 IZ), a přesto, že byl soudem řádně poučen o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, této možnosti nevyužil. Proto rozhodl podle rozhodnutí schůze věřitelů a prohlásil na majetek dlužníka konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Namítl, že podal odvolání proti usnesení A-62, jímž byl zjištěn jeho úpadek, přičemž podle jeho názoru nebylo osvědčeno, že je v úpadku, zejména nebyla osvědčena pluralita věřitelů a jeho (ne)schopnost plnit peněžité závazky, proto nemohlo být rozhodnuto ani o způsobu jeho řešení. Dále uvedl, že závazky vůči finančním úřadům, zdravotním pojišťovnám a institucím sociálního zabezpečení řádně plní a nemá vůči nim žádné závazky. Poté podrobně argumentoval znaleckým posudkem o ceně jeho majetku-nemovitostí a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 26.1.2012, sp. zn. 29 Cdo 4462/2011, že věřitel může s ohledem na jeho majetkové poměry pohledávku vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), by měl být insolvenční návrh zamítnut, neboť jeho hodnota převyšuje výši jeho splatných závazků vůči navrhovateli č. 1)-SORstav-plus, s.r.o., za nímž má sám pohledávku, a fakticky i navrhovateli č. 2). Vyjádřil nesouhlas se závěrem insolvenčního soudu, že navrhovatel č. 1) není schopen uspokojit své zajištěné pohledávky za ním výkonem rozhodnutí, neboť ze sdělení exekutora insolvenčnímu soudu je zřejmé, že oprávněný i povinný vyslovili souhlas se zastavením exekučního řízení a soudní exekutor avizoval, že nebude požadovat náhradu nákladů exekuce. Protože pohledávka navrhovatele č. 1) je vymáhána v exekučním řízení, není tudíž důvod přistupovat k jejímu vymáhání prostřednictvím insolvenčního řízení, jehož účelem není nahrazování nalézacího, potažmo exekučního řízení. Zdůraznil, že o uvedené nemovitosti projevila zájem významná realitní společnost SaS Most, spol. s r.o., jež je připravena tyto nemovitosti za tržní ocenění 11 mil. Kč koupit, jak se podává z prohlášení této společnosti, již soud nevzal v úvahu. Dále upozornil na to, že na základě smlouvy o úvěru z 21.9.2014 z Europe Export Agency, s.r.o. se sídlem v Praze 10, disponuje částkou ve výši 7,5 mil. Kč. Uzavřel, že má jen jednoho věřitele, a to navrhovatele č. 1), resp. SORstav-plus, s.r.o., vůči němuž je obezřetný s ohledem na vedení insolvenčního řízení na majetek této společnosti, takže z jeho strany se nejedná o jakoukoliv svévoli. Pokud jde o pohledávku navrhovatele č. 2), tu uhradil jeho předchůdci společnosti CEVE, s.r.o.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 318 odst. 1 IZ dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku.

Dlužník, který splňuje podmínky subjektivní přípustnosti oddlužení vymezené v § 389 IZ, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 390 odst. 1 IZ může dlužník podat návrh na povolení oddlužení nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu podaného jinou osobou; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen. Podle § 390 odst. 3 téhož zákona odmítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn.

Podle § 148 odst. 1 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Podle § 149 IZ nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odst. 1). Odstavec 1 se nepoužije, jestliže a) dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné soby; v takovém případě rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku, nebo b) se dlužník stal osobou, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením, po rozhodnutí o úpadku; v takovém případě může insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem před termínem konání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

V této souvislosti Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 12/2011 ze dne 23.3.2011, uveřejněném pod č. 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil, že opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu § 4 odst. 2 IZ) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (§ 158 IZ). Skutečnost, že rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může být (v podobě závislého výroku) zrušeno (a to i tehdy, nebylo-li vůbec napadeno opravným prostředkem) v důsledku úspěšně podaného opravného prostředku proti rozhodnutí o úpadku, nemá žádného vlivu na závěr, že argumenty, jimiž lze účinně brojit proti rozhodnutí o úpadku, jsou ve vztahu k rozhodnutí o prohlášení konkursu právně bezvýznamné. Nejvyšší soud pokračoval, že tato závislost se projevuje (jen) tím, že bez předchozího vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka nemůže být vydáno ani rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a že zrušení rozhodnutí o úpadku dlužníka vede automaticky též ke zrušení souběžně (§ 148 odst. 1 IZ) nebo následně (§ 149 odst. 1 IZ) vydaného rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. To je zjevné tam, kde rozhodnutí o úpadku nebylo příslušným opravným prostředkem vůbec zpochybněno nebo tam, kde dlužník opravné prostředky proti rozhodnutí o úpadku již neúspěšně vyčerpal.

V projednávané věci na základě insolvenčního návrhu věřitele Ing. Josefa Sedláka, insolvenčního správce dlužníka SORstav-plus, s.r.o. se sídlem v Plzni a do řízení přistoupivšího CZECHMASTER Servis, s.r.o. se sídlem v Plzni, insolvenční soud napadeným usnesením ze dne 28.1.2015 (A-62) rozhodl o úpadku dlužníka, ustanovil mu insolvenčního správce a svolal přezkumné jednání a schůzi věřitelů na 4.5.2015. K jeho odvolání Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesení o úpadku rozhodnutím č.j. MSPH 89 INS 10291/2014, 4 VSPH 448/2015-A-99, ze dne 1.6.2015 jako věcně správné potvrdil a rozhodnutí o úpadku dlužníka se stalo pravomocným k 2.6.2015.

V popsané situaci bylo namístě, aby soud rozhodoval o způsobu řešení úpadku dlužníka samostatným usnesením ve smyslu § 149 IZ. Dlužník návrh na reorganizaci podle § 318 odst. 1 IZ nepodal, a neučinil tak ani žádný z jeho věřitelů. Dlužník rovněž nepodal i přes řádné poučení soudem ve stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení na příslušném formuláři (§ 390 odst. 3 IZ). Odvolací argumentace dlužníka proti napadenému usnesení je však založena na důvodech vznesených v odvolání proti rozhodnutí o jeho úpadku, o němž bylo v mezidobí již pravomocně rozhodnuto.

Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, pokud prohlásil na majetek dlužníka konkurs, neboť při absenci návrhu na řešení úpadku dlužníka reorganizací dle § 316 a násl. IZ, či oddlužením dle § 389 a násl. IZ lze řešit jeho úpadek jedině konkursem. To platí bez zřetele k tomu, že napadené usnesení může být v budoucnu případně odklizeno na základě dlužníkova dovolání podaného dne 12.8.2015 (dokument A-103) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1.6.2015 (A-99), jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 28.1.2015 (A-62) o zjištění dlužníkova úpadku.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 20. ledna 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková