3 VSPH 1208/2010-A-22
KSPL 29 INS 9210/2010 3 VSPH 1208/2010-A-22

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Halže, Kaštanová 190, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 9210/2010-A-13 ze dne 15. listopadu 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 9210/2010-A-13 ze dne 15. listopadu 2010 se v bodech III., IV. a V. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 29 INS 9210/2010-A-13 ze dne 15. listopadu 2010 v bodě I. výroku rozhodl, že se zjišťuje úpadek Jana anonymizovano (dále jen dlužník), v bodě II. výroku ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Viktora Švantnera, v bodě III. výroku zamítl návrh dlužníka na povolení oddlužení, v bodě IV. výroku prohlásil na majetek dlužníka konkurs, v bodě V. výroku rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, a v bodě VI. výroku uvedl, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. V dalších bodech výroku usnesení soud promítl účinky rozhodnutí o úpadku, na den 20.12.2010 nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů a informoval o tom, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku a na jeho úřední desce.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu byl dne 13.8.2010 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, které dlužník k výzvě soudu dne 27.8.2010 částečně doplnil. V návrhu uvedl dlužník seznam svých závazků vůči nezajištěným věřitelům v celkové výši 634.274,76 Kč (nevykonatelné závazky ve výši 74.653,76 Kč a vykonatelné ve výši 559.621,-Kč). Jelikož tyto závazky jsou splané déle než 30 dnů a dlužník není schopen je plnit, shledal soud osvědčeným úpadek dlužníka dle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Proto rozhodl o zjištění dlužníkova úpadku.

Při rozhodování o způsobu řešení dlužníkova úpadku soud vycházel z toho, že prokázal pouze svůj příjem z pracovního poměru u Francz Eder, s.r.o., který činí 11.500,-Kč čistého měsíčně. Další tvrzený příjem-sociální příspěvek na bydlení ve výši 4.600,-Kč-přes výzvu soudu nedoložil. Dlužník je svobodný, přičemž ze své čisté mzdy by při oddlužení plněním splátkového kalendáře (dle § 277 a násl. občanského soudního řádu ve spojení s nařízením vlády č. 596/2006 Sb.) mohl poskytovat zákonnou měsíční splátku (zabavitelnou částku) ve výši 2.518,-Kč. Při zohlednění přednostní plné úhrady pohledávek za majetkovou podstatou (včetně zálohově placených hotových výdajů a odměny insolvenčního správce dle § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., jež činí celkem 54 tis. Kč měsíčně) by tak dlužník zjevně nebyl schopen nabídnout za 5 let splátkového kalendáře nezajištěným věřitelům plnění v minimálním rozsahu 30% jejich pohledávek (§ 395 odst. 1 písm. b) IZ), přičemž nebyl doložen souhlas těchto věřitelů s nižším plněním.

Proto soud prvního stupně návrh na povolení oddlužení zamítl s tím, že takové rozhodnutí odůvodňuje ve smyslu § 395 odst. 2 písm. b) IZ též nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Současně v souladu s § 396 odst. 1 IZ rozhodl o řešení úpadku dlužníka konkursem, který bude projednáván jako nepatrný podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ, když dlužník je fyzickou osobou-nepodnikatelem.

Toto usnesení Krajského soudu v Plzni napadl dlužník co do bodu III. a IV. výroku včasným odvoláním, v němž požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení v tomto rozsahu změnil, jeho návrhu na povolení oddlužení vyhověl a rozhodl o zrušení prohlášeného konkursu. Dlužník nesouhlasil se závěrem soudu o tom, že není dán předpoklad minimálního třicetiprocentního uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů při splátkovém kalendáři, když podle dlužníka soud dospěl k nesprávným závěrům o výši jeho příjmů, jež lze k tomuto plnění užít.

Dlužník odkázal na obsah svého návrhu na povolení oddlužení (kolonky 7 a 8 formuláře) a na přílohy k němu připojené. Z těchto tvrzení a dokladů bylo zřejmé, že má vyživovací povinnost k synovi, přičemž pobírá čistou mzdu ve výši 11.500,-Kč měsíčně (z pracovního poměru u Francz Eder, s.r.o. sjednaného na dobu určitou), na dceru pobírá výživné od její matky ve výši 1.500,-Kč měsíčně a také sociální příspěvek ve výši 500,-Kč, a rovněž dostává sociální příspěvek na bydlení ve výši 4.600,-Kč, který mu ovšem zřejmě již od října 2010 vyplácen nebude, a tedy s ním dlužník co do svých budoucích příjmů dále nepočítal. K výzvě soudu proto dlužník příspěvek na bydlení již nedokládal, a rovněž nedokládal znovu výživné na dceru, když tak učinil již s návrhem (připojil k němu rozhodnutí soudu o zvýšení výživného). Z výzvy mu nebylo zřejmé, že má předložit i doklad o sociálním příspěvku na dceru, takže ten vskutku nezaložil. Dle požadavků soudu ovšem předložil doklady týkající se jeho předchozích příjmů a zaměstnání, přičemž připojil také výplatní pásku za měsíc červenec 2010 s vykázanou čistou mzdou 11.991,-Kč a znovu předložil pracovní smlouvu uzavřenou s Francz Eder, s.r.o.

Podle dlužníkova názoru tak soud měl při svém rozhodování správně vycházet z dlužníkových doložených měsíčních příjmů v celkové výši 13.491,-Kč (mzda ve výši 11.991,-Kč + výživné na dceru 1.500,-Kč). Ty jsou při odpovídající měsíční splátce ve výši 4.481,-Kč-i po úhradě nároků insolvenčního správce v měsíční výši 900,-Kč-dostatečné k tomu, aby z nich nezajištěné pohledávky (v celkové výši 633.124,-Kč) byly ve splátkovém kalendáři uspokojeny v minimálním rozsahu 30% (tedy ve výši 189.937,-Kč). K takové minimální úhradě by totiž (i kdyby nároky správce činily s DPH 1.080,-Kč) postačovala jen měsíční splátka ve výši 4.246,-Kč.

Výzvu k doplnění návrhu (tak jak byla formulována a jak ji pochopil) dlužník splnil, a tedy není ani opodstatněný závěr soudu, že přistupoval k plnění svých povinností v řízení lehkomyslně. Byl připraven neprodleně splnit i případné další požadavky soudu. Sám chtěl ještě doplnit návrh o informaci, že příspěvek na bydlení mu byl odebrán a pobírá již jen sociální příspěvek na dceru ve výši 500,-Kč, a že si našel nové zaměstnání s vyšším příjmem. K doložení této skutečnosti připojil k odvolání pracovní smlouvu uzavřenou dne 1.12.2010 se zaměstnavatelem A-dům, s.r.o. na dobu určitou v trvání 6 měsíců, a to se sjednanou mzdou ve výši 8.500,-Kč za každý měsíc vykonané práce s možnou prémií a osobním ohodnocením, obojí ve výši 0-5 tis. Kč.

Vrchní soud v Praze v rozsahu vymezeném odvoláním přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením (§ 389 odst. 1 IZ). Dle § 398 IZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Věcné podmínky, za nichž dlužníku (subjektivně legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ, nabídnuvšímu včasný a řádný návrh dle § 390 odst. 1, § 391 odst. 1, 3 a § 392 IZ) lze umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje § 395 IZ. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

V daném případě soud prvního stupně zamítl návrh na povolení oddlužení na základě zjištění, že v případě oddlužení provedeného plněním splátkového kalendáře, jehož se dlužník domáhal, nebude při zohlednění přednostních nároků insolvenčního správce schopen ze svých doložených příjmů uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v minimálním třicetiprocentním rozsahu, jak vyžaduje § 395 odst. 1 písm. b) IZ.

Oddlužení je z hlediska podmínky stanovené v § 395 odst. 1 písm. b) IZ přípustné, pokud lze její splnění odůvodněně předpokládat alespoň u jednoho ze způsobů, jímž lze oddlužení dle § 398 IZ provést (plněním splátkového kalendáře či zpeněžením majetkové podstaty). V tom směru není podstatné, jaký způsob oddlužení navrhl dlužník, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (§ 402 odst. 3 a 5 IZ).

Soud prvního stupně sice v napadeném usnesení svůj závěr o nedostatečné ekonomické nabídce dlužníka pro oddlužení vztáhl jen k navrženému splátkovému kalendáři, z insolvenčního návrhu, návrhu na oddlužení a připojených seznamů majetku je nicméně zřejmé, že minimálního třicetiprocentního uspokojení nezajištěných pohledávek (jejichž věřitelé nevyslovili souhlas s nižším plněním) nemůže být při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dosaženo. Dlužník totiž nemá jiného majetku než běžné domácí přístroje a mobilní telefon oceněné jím částkou 15.600,-Kč.

Týž závěr ovšem-jak plyne z obsahu spisu-platí v dlužníkově případě i pro oddlužení formou splátkového kalendáře, přičemž dlužník v odvolání neuvedl nic, čím by tento závěr vyvrátil.

Soud prvního stupně při výpočtu měsíční splátky dlužníka zcela správně-jako částky, které nejsou jeho postižitelným příjmem-nebral v úvahu výživné pobírané dlužníkem na jeho dceru. Stejný režim by platil i pro tvrzený (dosud nedoložený) sociální příspěvek na dceru. Jediným prokázaným příjmem byla ke dni vydání napadeného usnesení dlužníkova mzda z pracovního poměru u FRANZ EDER Tachov, a.s. (nikoli u Francz Eder, s.r.o., jak dlužník v návrhu, a poté i soud ve svém usnesení, uvedli). Přitom však nebyl dostatečně odůvodněn předpoklad, že dlužník bude této mzdy dosahovat po celou dobu splátkového kalendáře, když šlo o pracovní poměr sjednaný (dne 29.6.2010) na dobu určitou-do 31.10.2010. I když tedy s touto mzdou jako s příjmem postižitelným pro splátky ve splátkovém kalendáři nebylo možno reálně počítat, nutno konstatovat, že by byla pro řádné splnění splátkového kalendáře zjevně nepostačující. Dlužníkově poslední doložené mzdě u uvedeného zaměstnavatele (za červenec 2010) ve výši 11.991,-Kč odpovídá-při 2 vyživovaných osobách-jen měsíční splátka ve výši 2.844,-Kč (nezabavitelná částka 9.147,-Kč), což za 60 měsíců splátkového kalendáře činí celkem 170.640,-Kč. Při zohlednění přednostních nároků správce (jeho odměny a hotových výdajů, jež dle § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí-bez DPH-celkem 54 tis. Kč měsíčně) by tak k úhradě pohledávek nezajištěných věřitelů zbývalo jen 116.640,-Kč. Nezajištěné pohledávky, jež dlužník vykázal v návrhu a seznamu závazků v celkové výši cca 630 tis. Kč, byly do insolvenčního řízení přihlášeny v celkové výši 726.015,82 Kč a při odročeném přezkumném jednání konaném dne 31.1.2011 byly insolvenčním správcem do výše 696.403,82 Kč uznány (dlužníkovo stanovisko není ve spise zaznamenáno). K třicetiprocentnímu uspokojení těchto pohledávek by tedy z uvedené dlužníkovy mzdy zjevně dojít nemohlo.

Ani po vydání napadeného usnesení nedoznala dlužníkova příjmová situace rozhodné příznivé změny. Ke dni 1.12.2010 si sice obstaral nové zaměstnání (u A-dům, s.r.o.), jde ovšem opět jen o pracovní poměr na dobu určitou, v trvání 6 měsíců. Sjednaná mzda je přitom ještě nižší, než jaké dosahoval dlužník v předchozím zaměstnání, činí jen 8.500,-Kč měsíčně. Ostatní složky platu-prémie a osobní ohodnocení-jsou fakultativní (od 0 do 5 tis. Kč), takže s nimi do budoucna nelze kalkulovat.

Soud prvního stupně tudíž rozhodl správně, když dlužníkův návrh na povolení oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ zamítl, a současně dle § 396 odst. 1 téhož zákona rozhodl o řešení dlužníkova úpadku konkursem, a to konkursem nepatrným, když dlužník není podnikatelem (§ 314 odst. 1 písm. a/ IZ). Proto odvolací soud napadené usnesení dle § 219 občanského soudního řádu v uvedeném rozsahu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 7. února 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová