3 VSPH 1201/2013-A-21
KSPH 42 INS 14996/2013 3 VSPH 1201/2013-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: HEEL, a.s. se sídlem Benešov, Tyršova 196, IČO: 46356223, zast. Mgr. Janem Pacovským, LL.M., advokátem se sídlem Praha 2, Plavecká 2, zahájené k insolvenčnímu návrhu: a) ZEVUN s.r.o. se sídlem Choceň, Smetanova 1495, IČO: 26006863, zast. JUDr. Alešem Doubkem, advokátem se sídlem Praha 3, Radhošťská 2, b) Josef Král, nar. 3. května 1981, bytem Praha 3, V Domově 1356/25, c) SORIN, s.r.o. se sídlem Praha 8-Ďáblice, U Prefy 16/793, IČO: 25562711 a d) FLAMILO PARTNER, s.r.o. se sídlem Prostějov, Průmyslová 4544/1c, IČO: 63320801, oba zast. JUDr. Boženou Kristiánovou, advokátkou se sídlem Třebíč, Leopolda Pokorného 37, o odvolání navrhovatele b) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. června 2013, č.j. KSPH 42 INS 14996/2013-A-8,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. června 2013, č.j. KSPH 42 INS 14996/2013-A-8, se p o t v r z u j e .

II. Ve vztahu navrhovatel b) a dlužník nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 11. června 2013, č.j. KSPH 42 INS 14996/2013-A-8, Krajský soud v Praze (insolvenční soud) v bodu I. výroku odmítl insolvenční návrh věřitele ZEVUN, s.r.o. se sídlem v Chocni (dále jen navrhovatel a/) a v bodu II. výroku vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že navrhovatel a) v návrhu tvrdí, že má vůči dlužníkovi splatné pohledávky v celkové výši 8.243.795,20 Kč za dodané zboží podle kupní smlouvy č. 2012107, když kupní cena byla fakturována dílčími fakturami a poslední faktura byla splatná 21.12.2012, takže je dlužník v prodlení déle než 3 měsíce. Ohledně dalších věřitelů navrhovatel a) označil společnost Agromarket H&B, spol. s r.o. s tím, že pohledávka tohoto věřitele za dlužníkem byla vyčíslena k datu 14.5.2013 ve výši 3.926.505,20 Kč, a označil názvem, sídlem a identifikačním číslem další dva věřitele (SORIN, s.r.o. a Zemědělské zásobování a nákup v Jihlavě, a.s.), avšak bez uvedení, jaké mají pohledávky za dlužníkem.

Cituje ustanovení § 3, § 103 a § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), a s odkazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 14/2011 a 29 NSČR 22/2009, dospěl soud k závěru, že insolvenční návrh navrhovatele a) postrádá vylíčení rozhodujících skutečností, z nichž by vyplýval závěr o dlužníkovu úpadku, konkrétně neuvedl údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách, zejména o jejich výši a splatnosti. Konstatoval, že se navrhovatel a) omezil na obecné tvrzení, že dlužník jeho závazky neplní, aniž by uvedl, zda s dlužníkem jednal o úhradě faktur či nikoliv a s jakým výsledkem, přesto dovozuje dlužníkův úpadek toliko z nezaplacení svých faktur. Taková tvrzení považuje soud za nedostatečná a jedná se o vadu, která neumožňuje další pokračování insolvenčního řízení, a proto insolvenční návrh navrhovatele a) podle § 128 odst. 1 IZ odmítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 146 odst. 3 o.s.ř. a s tím, že dlužníku žádné náklady řízení nevznikly.

V průběhu odvolacího řízení podal insolvenční návrh v uvedené věci proti dlužníkovi také věřitel uvedený v záhlaví tohoto rozhodnutí jako navrhovatel b). Tento jeho návrh obdržel insolvenční soud dne 26.6.2013 a podle § 107 odst. 1 IZ se jedná o přistoupení k tomuto řízení a pro navrhovatele b) platí podle § 107 odst. 2 IZ stav řízení v době jeho přistoupení. Současně s tímto návrhem podal navrhovatel b) proti napadenému usnesení odvolání, v němž navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, anebo změnil tak, že se neodmítá. Namítl, že navrhovatel a) ve svém insolvenčním návrhu vylíčil dostatečně rozhodující skutečnosti, jež osvědčují úpadek dlužníka, neboť osvědčil, že má nejen on za dlužníkem splatnou pohledávku déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, ale že dlužník má minimálně dalšího věřitele Agromarket H&B, s.r.o. s pohledávkou 3.926.505,20 Kč a že dlužník není schopen své závazky splnit.

V průběhu odvolacího řízení pak do tohoto insolvenčního řízení přistoupili dne 7.11.2013 věřitelé SORIN, s.r.o. se sídlem Praha 8 s přihláškou pohledávky za dlužníkem ve výši 11.316.875,33 Kč a dne 28.11.2013 FLAMILO PARTNER, s.r.o. se sídlem Prostějov s přihláškou pohledávky za dlužníkem ve výši 5.280.710,38 Kč. Z obsahu spisu se nepodává, že by napadené usnesení bylo doručeno navrhovatelům b) až d).

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání v souladu s § 94 odst. 2 písm. c) IZ, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 107 odst. 1 až 3 IZ další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení. Byl-li další insolvenční návrh podán v době, kdy insolvenční soud již rozhodl o původním insolvenčním návrhu jinak než rozhodnutím o úpadku, avšak toto rozhodnutí dosud nedoručil účastníkům insolvenčního řízení, insolvenční soud vydané rozhodnutí doručí i dalšímu insolvenčnímu navrhovateli. Došel-li další insolvenční návrh insolvenčnímu soudu až po doručení rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu, avšak předtím, než toto rozhodnutí nabylo právní moci, může další insolvenční navrhovatel podat proti takovému rozhodnutí odvolání ve lhůtě počítané od jeho doručení poslednímu z těch účastníků, kteří jsou oprávněni podat proti rozhodnutí odvolání; to neplatí, jestliže rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu bylo dalšímu insolvenčnímu navrhovateli již dříve doručeno.

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě insolvence (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit (platební neschopnost). Naproti tomu při úpadku předlužením se podmínka mnohosti věřitelů dlužníka neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných; rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku.

Nutno zdůraznit, že vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive že neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1, přitom nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Lze tedy shrnout, že navrhující věřitel dle § 103 odst. 2 IZ musí v insolvenčním návrhu náležitě vymezit svoji pohledávku za dlužníkem co do důvodu jejího vzniku (rozhodných okolností, na nichž se zakládá), výše a splatnosti, a současně takto identifikovat další věřitele dlužníka a jejich pohledávky (v případě tvrzeného úpadku insolvencí i co do splatnosti) a nabídnout též potřebná další konkrétní skutková tvrzení, z nichž se podává závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek), nebo o jeho předlužení (je-li podnikatelem).

V dané věci navrhovatel a) svoji povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ nesplnil, neboť jakkoliv dostatečně vylíčil skutečnosti nasvědčující existenci jeho splatné pohledávky za dlužníkem, nenabídl tvrzení, na jejichž základě by bylo možno přijmout závěr o úpadku dlužníka. Místo konkrétního označení dalších dlužníkových věřitelů a specifikace jejich pohledávek neuvedl v případě věřitele Agromarket H&B, s.r.o. ničeho o splatnosti jeho pohledávky, či pohledávek, u zbývajících shora označených věřitelů pak neuvedl ničeho ani o výši jejich pohledávek za dlužníkem. Na základě takovýchto nedostatečných tvrzení navrhovatele a) zjevně nelze přijmout závěr, že dlužník má vedle něho i další věřitele (alespoň jednoho), vůči nimž má závazky, a to závazky splatné déle než 30 dnů, popř. že jde rovněž o závazky více než 3 měsíce po splatnosti, resp. že zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků. Za takové situace je pojmově vyloučeno uvažovat o naplnění podmínky platební neschopnosti dlužníka dle § 3 odst. 1 písm. c) IZ, když ta se připíná teprve ke skutečnostem svědčícím o naplnění podmínek úpadku dle § 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ, jež v daném případě absentují. Tvrzení obsažená v insolvenčním návrhu navrhovatele a) přitom zjevně nenaplňují ani skutkovou podstatu úpadku ve formě předlužení dle § 3 odst. 3 IZ, když neuvedl ničeho o celkových majetkových poměrech dlužníka, tedy o hodnotě jeho majetku.

Nelze zaměňovat požadavky na vylíčení rozhodujících skutečností v návrhu na zahájení insolvenčního řízení s pravidly důkazního řízení. Aby mohly být právně významné skutečnosti předmětem osvědčení či dokazování-lhostejno přitom, o kterých skutečnostech je soud povinen provádět i důkazy účastníky nenavržené-musí tu být úplná a dostatečně konkrétní skutková tvrzení o skutečnostech, jež naplňují skutkovou podstatu úpadku. Jakkoli § 86 IZ ukládá insolvenčnímu soudu provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku, než byly účastníky navrhovány, jde o projev vyšetřovací zásady, jejíž aplikace neznamená povinnost soudu pátrat po skutečnostech, které mají (mohou) být dokazovány. Tato zásada sama o sobě nenahrazuje na prvním místě stojící povinnost tvrzení, jež stíhá insolvenčního navrhovatele a může se uplatnit pouze v insolvenčním řízení zahájeném řádným insolvenčním návrhem. Teprve za předpokladu, že soud má k dispozici bezvadný insolvenční návrh, může přistoupit k další fázi řízení, tedy též ke zjišťování, zda dlužník je v úpadku. Není-li tu takový návrh, nesmí insolvenční soud činit žádné další úkony (ani vyzývat navrhovatele k odstranění vad návrhu) a je povinen podle § 128 odst. 1 IZ neprodleně insolvenční návrh odmítnout.

Věřitel nemá-na rozdíl od dlužníka-právní povinnost podat insolvenční návrh a nemá ani právní nárok na insolvenční návrh. Jestliže navrhující věřitel nepodává dostatečné a věrohodné informace o dalších dlužníkových věřitelích, o jejich déle splatných pohledávkách, o dlužníkově platební neschopnosti či dalších okolnostech, jež o dlužníkově úpadku ve formě insolvence nebo ve formě předlužení svědčí, pak není nikterak opodstatněno, aby se zjištění jeho úpadku insolvenčním návrhem domáhal, pak ale nese sám ve svých poměrech následky svého rozhodnutí podat insolvenční návrh na dlužníka.

Za této situace bylo namístě, aby insolvenční soud postupem podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh navrhovatele a) odmítl, jak se správně v projednávané věci i stalo.

Odvolací soud proto podle ustanovení § 219 o.s.ř. napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. V řízení bude dále pokračováno k návrhu věřitelů b) až d).

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. s respektováním skutečnosti, že v odvolacím řízení zcela úspěšnému dlužníkovi žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. ledna 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková