3 VSPH 1201/2012-A-28
MSPH 95 INS 9153/2012 3 VSPH 1201/2012-A-28

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Michala Kubína a soudc JUDr. Jind icha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenní vČci dlužníka: Pavel anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 8, Šaldova 24/504, o odvolání dlužníka proti usnesení MČstského soudu v Praze .j. MSPH 95 INS 9153/2012-A-22 ze dne 31.ervence 2012

takto:

Usnesení MČstského soudu v Praze .j. MSPH 95 INS 9153/2012-A-22 ze dne 31.ervence 2012 se v bodech II. a III. výroku zrušuje a vČc se vrací tomuto soudu k dalšímu ízení.

Od vodnČní:

Napadeným usnesením MČstský soud v Praze (insolvenní soud) zjistil dlužník v úpadek (bod I. výroku), dlužník v návrh na povolení oddlužení zamítl (bod II. výroku), prohlásil na dlužník v majetek konkurs (bod III. výroku) a insolvenní správkyní dlužníka ustanovil JUDr. Sylvu Rychtalíkovou, advokátku se sídlem v Praze 10, Koda ská 521/57 (bod IV. výroku). Do bod V. až XIII. výroku promítl sv j další postup v souladu s ustanovením § 136 odst. 2 zák. . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (InsZ).

V od vodnČní napadeného usnesení insolvenní soud uvedl, že mu byl doruen 16.4.2012 dlužník v insolvenní návrh s návrhem na povolení oddlužení na p edepsaném formulá i. Usnesením .j. MSPH 95 INS 9153/2012-A-8 z 26.4.2012 vyzval dlužníka k doplnČní jeho návrhu na povolení oddlužení o podrobný popis jeho závazkové minulosti (okolnosti a d vody vzniku jeho závazk , úel jednotlivých p jek, výet jeho vyživovacích povinností a popis pomČr jeho nezletilých dČtí) a pouil ho zárove o tom, že nevyhoví-li výzvČ, návrh na povolení oddlužení odmítne, a že jej zamítne, bude-li možné se z etelem ke všem okolnostem d vodnČ p edpokládat, že jím sleduje nepoctivý zámČr. Konstatoval, že dlužník uspokojivČ nevysvČtlil svou závazkovou minulost, nespecifikoval své vyživovací povinnosti a s ohledem na to, že jeho závazky mají p vod z podnikání, uložil mu zálohu ve výši 30.000,--K; k odvolání dlužníka odvolací soud jeho rozhodnutí zmČnil tak, že zálohu snížil na ástku 10.000,--K, avšak nezpochybnil jeho závČr o tom, že dlužník ádnČ nespecifikoval své vyživovací povinnosti a že jeho závazky mají sv j p vod v podnikání.

K úpadku dlužníka uvedl, že dlužník v insolvenní návrh s návrhem na povolení oddlužení je projednatelný a že rozhodné skutenosti pro posouzení jeho úpadku byly p iloženými listinami osvČdeny, tedy že má více vČ itel , jimž není schopen plnit své splatné závazky, a že je p edlužen.

K otázce, zda dlužník podáním návrhu na povolení oddlužení sledoval nepoctivý zámČr, vyšel ze zjištČní, podle nČhož úelem erpání jednotlivých úvČr bylo investování do rekonstrukce a vybavení bytu, jehož není vlastníkem, p iemž v seznamu majetku tyto hodnoty nikterak nezohlednil a formulaci k úelu koupČ nájemní smlouvy (do výše 75.000,--K) i zaplacení splátek na p jky (ve výši 40.000,--K) zhodnotil jako zcela nekonkrétní. Uvedl, že podle seznamu závazk ze 16.4.2012 závazky dlužníka vznikly v období let 2006 až 2011, p iemž živnostenské oprávnČní dlužníkovi vzniklo 14.11.2005 a zaniklo 31.12.2011, tj. vznikly v období, kdy byl dlužník podnikatelem podle § 2 ObchZ. Poznamenal, že pokud dlužník po tuto dobu neprovozoval podnikatelskou innost na základČ živnostenského oprávnČní, mohl požádat o jeho zrušení d íve nežli 2011, jak uinil. P estože dlužník tvrdil, že nikdy nepodával povinné da ové p iznání, insolvenní soud dospČl k závČru, že na jeho závazky vzniklé v dobČ uvedeném období t eba nahlížet jako na závazky z podnikání, na emž nem že nic zmČnit ani dlužníkova námitka, že žádný z poskytnutých úvČr nebyl použit k podnikání. Insolvenní soud zárove dlužníkovi vytkl, že nedostatenČ k jeho výzvČ specifikoval své vyživovací povinnosti k nezletilým dČtem, když se omezil jen na sdČlení, že rozsudek soudu o úpravČ práv a povinností rodi v ásti týkající se ureného výživného není fakticky napl ován, nebo jeho dvČ nezletilé dČti se nacházejí ve st ídavé péi jeho a jejich matky a dochází ke vzájemnému zapoítávání pohledávek z výživného, a dále již neuvedl, jaké výdaje s nezletilými dČtmi jsou, jaké mají pot eby, p ípadnČ zdravotní omezení. VysvČtlil, že je t eba zkoumat dlužníkovy vyživovací povinnosti vzhledem k tomu, že výživné je pohledávkou za podstatou, jež se do insolvenního ízení nep ihlašuje a nep ezkoumává a v insolvenním ízení uspokojuje p ednostnČ, a plnČní na její uspokojení t eba odeíst od zákonných srážek z dlužníkových p íjm , jež i pak musí p edstavovat dostatenou nabídku nezajištČným vČ itel m, z níž budou uspokojeny jejich pohledávky alespo v rozsahu 30 % v pr bČhu 5 let.

Insolvenní soud dovodil, že vzhledem k nedostatenému objasnČní dlužníkovy závazkové minulosti, absenci vylíení vyživovacích povinností a závČru o existenci závazk z podnikání, které nelze ešit v procesu oddlužení, dlužník není osobou, jež by se mohla domáhat ešení svého úpadku oddlužením. Vzhledem k tomu, že v dobČ rozhodování dlužník již nebyl podnikatelem, vylouil možnost ešení dlužníkova úpadku reorganizací a podle § 148 a § 396 zák. . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (InsZ) prohlásil na dlužník v majetek konkurs.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lh tČ odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud v bodech II. a III. výroku zmČnil tak, že se návrh na povolení oddlužení nezamítá, a aby o nČm soud rozhodl až poté, co probČhne p ezkumné jednání. ZávČry insolvenního soudu o tom, že k podání návrhu na povolení oddlužení byl veden nepoctivým zámČrem, odmítl jako ned vodné. Poznamenal, že odvolací soud ve svém rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí insolvenního soudu o uložené záloze, se vyjád il pouze k její výši a nikterak blíže nehodnotil jeho závČry o tom, že jeho závazky pocházejí z podnikání a že nelze oekávat ešení jeho úpadku oddlužením.

K povaze svých závazk dlužník uvedl, že si z ídil živnostenský list k 12.12.2005 s p edmČtem podnikání zednictví , že v dobČ od 12.12.2005 do 12.12.2007 bylo jeho oprávnČní k živnostenskému podnikání p erušeno a že nevČdČl, že po uplynutí dvou let se stane živnostenské oprávnČní opČt aktivní. K jeho zrušení p ikroil teprve v roce 2011 v souvislosti s upozornČním Poradny p i finanní tísni, která mu pomáhala s podáním insolvenního návrhu, že má dosud platné živnostenské oprávnČní. Zd raznil, že si je opat il pouze pro p ípad, že by p išel o práci v ádném pracovním pomČru a byl nucen zajistit si p íjem jiným zp sobem a že nikdy živnostenskou innost fakticky neprovozoval. Uzav el, že nebýt uvedeného upozornČní, byl by podle zápisu v živnostenském rejst íku nadále podnikatelem, avšak nikoliv proto, že podniká, nýbrž proto, že nevČdČl, že musí o zrušení živnostenského oprávnČní požádat, a zd raznil, že z tohoto omylu nelze dovozovat jeho jakýkoliv nepoctivý zámČr, který by sledoval p i podání návrhu na povolení oddlužení. OpakovanČ prohlásil, že veškeré jeho závazky mají spot ebitelský charakter a že nikdy neplánoval, natož realizoval jakékoliv podnikatelské aktivity, do nichž by investoval poskytnuté úvČry. Vyjád il nesouhlas s insolvenním soudem, že by povaha závazk jako podnikatelských byla p edurena pouze tím, že vznikly v dobČ, kdy byl oprávnČn podnikat na základČ živnostenského oprávnČní. Uvedl dále, že v dobČ p erušení živnostenského oprávnČní nebyl povinen podávat da ové p iznání a že od 12.12.2007 je nepodával proto, že tak inil za nČho zamČstnavatel. Namítl, že k výzvČ insolvenního soudu uvedl, jak byly p íjmy z úvČr využity; ve vČtšinČ p ípad se jednalo o zvelebování spoleného obydlí, konkrétnČ uvedl zp sob vypo ádání investic do nájemního bydlení, a protože považoval vzájemné vztahy s bývalým pronajímatelem za vypo ádané, nemá již k dispozici listiny, jež by ho dokládaly.

K závČru o nepoctivém zámČru p i podání návrhu na povolení oddlužení z toho d vodu, že nedostatenČ vylíil své vyživovací povinnosti, dlužník uvedl, že se k nim obsáhle vyjád il již v odvolání proti rozhodnutí insolvenního soudu, jímž mu uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenního ízení, v jehož rámci doložil i rozhodnutí soudu, v nČmž jsou stanoveny jeho vyživovací povinnosti na nezletilé dČti. Uvedl, že i p i respektování tohoto rozhodnutí nabízí svým nezajištČným vČ itel m uspokojení pohledávek alespo v rozsahu 30 %. Shodl se s insolvenním soudem v závČru, podle nČhož nezajištČní vČ itelé mají možnost ovlivnit pouze zp sob oddlužení, avšak nemohou ingerovat do závČru soudu o tom, zda bude ešit úpadek dlužníka oddlužením, a že ten musí sledovat a hájit i ekonomické zájmy vČ itel . Uvedl však, že napadeným usnesením insolvenní soud ekonomické zájmy nezajištČných vČ itel nešet il, nebo nemá žádný výnosnČjší majetek a v konkursu pohledávky jeho vČ itel z stanou plnČ neuspokojeny.

Vrchní soud v Praze, aniž na izoval jednání, p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl k závČru, že odvolání je opodstatnČno.

Podle § 2 odst. 2 ObchZ podnikatelem podle tohoto zákona je a) osoba zapsaná v obchodním rejst íku, b) osoba, která podniká na základČ živnostenského oprávnČní, c) osoba, která podniká na základČ jiného než živnostenského oprávnČní podle zvláštních p edpis , d) fyzická osoba, která provozuje zemČdČlskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního p edpisu. V obecné rovinČ je podnikatelem osoba, která spl uje dva základní p edpoklady. Je držitelem p íslušného oprávnČní nebo povolení k výkonu podnikatelské innosti a tuto podnikatelkou innost také skutenČ vykonává, ledaže by se jednalo o osobu, která je uvedena po bodem a), jež se stává podnikatelem bez dalšího zápisem do obchodního rejst íku, aniž by musela reálnČ vykonávat podnikatelskou innost.

Podle § 389 odst. 1 InsZ dlužník, který není podnikatelem, m že insolvennímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek ešil oddlužením. K pojmu dlužník, který není podnikatel se vyjád il Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp.zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSýR 3/2009-A z 21.4.2009, jež bylo publikováno pod íslem 79/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek; rozumí se jím taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a souasnČ nemá závazky vzešlé z jejího podnikání.

Podle § 390 odst. 1 InsZ návrh na povolení oddlužení podaný opoždČnČ nebo nČkým, kdo k tomu nebyl oprávnČn, insolvenní soud odmítne.

Podle § 395 InsZ insolvenní soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se z etelem ke všem okolnostem lze d vodnČ p edpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý zámČr, nebo b) že hodnota plnČní, které by p i oddlužení obdrželi nezajištČní vČ itelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito vČ itelé s nižším plnČním souhlasí (odst. 1). Insolvenní soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již d íve rozhodnuto nebo b) dosavadní výsledky ízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý p ístup dlužníka k plnČní povinností v insolvenním ízení (odst. 2). Na nepoctivý zámČr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohlednČ dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo lena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenní ízení nebo jiné ízení ešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku tohoto ízení, nebo podle výpisu z rejst íku trest v posledních 5 letech p ed zahájením insolvenního ízení probČhlo trestní ízení, které skonilo pravomocným odsouzením pro trestný in majetkové i hospodá ské povahy (odst. 3).

Insolvenní soud v napadeném usnesení namísto, aby srozumitelnČ formuloval své právní závČry týkající se zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, na více než t ech jeho stranách citoval právní úpravu podle InsZ a závČry rozhodnutí soud vyšších stup týkající se rozhodování o povolení oddlužení a zejména výkladu pojmu nepoctivý zámČr p i podání návrhu na povolení oddlužení. Insolvenní soud své právní závČry od vodnil tím, že dlužník nedostatenČ objasnil svou závazkovou minulost, že jeho závazky mají p vod v podnikání a že nedostatenČ vylíil své vyživovací povinnosti, aniž by uvedl, která ustanovení zákona p itom aplikoval. Lze se jen domnívat, že návrh na povolení oddlužení dlužníka zamítl proto, že dlužníku p iítal nepoctivý zámČr (§ 395 odst. 1 písm.a/ InsZ), nebo zjištČní, že dlužník má závazky z podnikání, zakládá (nikoliv však bezpodmínenČ-viz rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod íslem 79/2009 Sbírky rozhodnutí a stanovisek) závČr o subjektivní nep ípustnosti oddlužení (§ 389 odst. 1 InsZ), jemuž odpovídá rozhodnutí o odmítnutí insolvenního návrhu podle § 390 odst. 3 InsZ.

Insolvenní soud p i ešení otázky, zda byl dlužník p i podání návrhu na povolení oddlužení veden nepoctivým zámČrem, vycházel pouze ze zjištČní, že úelem erpání poskytnutých úvČr byly investice do rekonstrukce a vybavení bytu, jehož není vlastníkem, a z toho, že dlužníkova tvrzení stran uvedení úelu, na který byly vynaloženy poskytnuté úvČry, jsou neúplná. P i hodnocení povahy dlužníkových závazk neuvedl, z kterých d kaz vycházel, jaká zjištČní z nich uinil a jak z nich vyvozené skutkové závČry posoudil po právní stránce, tj. která ustanovení na vČc aplikoval, jak je vyložil a vzhledem ke skutkovým závČr m pak formuloval své závČry právní. Fakticky tak zabránil dlužníkovi se kvalifikovanČ napadenému usnesení v odvolání bránit. Výše uvedené nedostatky od vodnČní tak vedou v ásti týkající se zamítnutí návrhu na povolení oddlužení k nep ezkoumatelnosti napadeného usnesení.

Výtky, na nichž insolvenní soud patrnČ postavil závČr o nepoctivém zámČru dlužníka p i podání návrhu na povolení oddlužení, nejsou opodstatnČné.

Dlužník na výzvu insolvenního soudu ádnČ reagoval podáním z 3.5.2012 a jednotlivé body výzvy zodpovČdČl. Pod bodem 12 vyzval insolvenní soud dlužníka, aby uvedl rozsah všech vyživovacích povinností, specifikoval jejich d vod a výši a konkretizoval pomČry týkající se nezletilých dČtí. Dlužník této výzvČ vyhovČl, když konstatoval, že dČti chodí na základní školu a mají pot eby p imČ ené jejich vČku, že syn Ji í je nar. 2.3.1998 a dcera Pavlína 23.5.1995. Ze spisu pak plyne, že k odvolání proti usnesení o uložení povinnosti složit zálohu na náklady insolvenního ízení dlužník doložil rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ .j. DP 75/2005-162, v nČmž byla schválena dohoda rodi , podle níž se dlužník zavázal p ispívat na výživu nezletilé Pavlíny 3.000,--K, nebo nezl. Pavlína byla svČ ena do pée matky, zatímco nezletilý Ji í byl svČ en do pée dlužníka a jeho matka se zavázala p ispívat na jeho výživu 1.500,--K mČsínČ.

Soud dlužníku p iítal závazky z podnikání, p iemž nejenže tyto nijak nespecifikoval, ale zjevnČ vycházel z nesprávné p edstavy, že za dluhy z podnikání lze považovat všechny závazky vzniklé dlužníku v dobČ, kdy mČl živnostenské oprávnČní. Tak tomu ovšem není. Jak už Vrchní soud v Praze ve svých rozhodnutích opakovanČ zd raznil, okolnost, že dlužník je evidován v živnostenském rejst íku, nem že vést bez dalšího k závČru, že na nČj lze nahlížet jako na podnikatele dle § 2 odst. 2 písm. b) ObchZ. Za podnikatele lze považovat jen osobu, která na základČ živnostenského oprávnČní je jednak k podnikání oprávnČna (provozování živnosti nebylo p erušeno nebo pozastaveno nebo soudem zakázáno), jednak zárove tuto podnikatelskou innost definovanou v § 2 odst. 1 ObchZ provádí. Podnikatelský charakter p itom mají jen závazky, které vznikly ze smluvního vztahu, jejž dlužník uzav el jako podnikatel v rámci své podnikatelské innosti (p i jejím provozování). Jestliže soud vycházel z toho, že dlužník (jak tvrdí, a niím to zatím nebylo zpochybnČno) nikdy podnikatelskou innost na základČ svého živnostenského oprávnČní nevykonával, pak nemohl dospČt ani k závČru, že na nČj kdy bylo možno pohlížet jako na podnikatele a tím je vylouen i závČr, že by nČkteré jeho závazky mohly pocházet z jeho podnikatelské innosti. Zcela nep ípadná tudíž byla poznámka soudu, že by nemohla uspČt dlužníkova námitka, že poskytnuté úvČry nebyly použity k podnikání, když tomu za daných okolností ani být nemohlo. Dlužník také takovou argumentaci v bec nepoužil; tvrdil jen to, že podnikatelskou innost nikdy neprovozoval a všechny úvČry, které si vzal, byly istČ spot ebitelského charakteru.

Odvolací soud má za to, že insolvenní soud v napadeném usnesení své závČry o zamítnutí povolení oddlužení ádnČ neod vodnil, nebo nerespektoval ustanovení § 157 odst. 2 obanského soudního ádu (o.s. .) upravující náležitosti od vodnČní rozhodnutí, jež t eba podle § 7 InsZ v projednávané vČci p imČ enČ aplikovat, a že z tohoto d vodu je v tomto rozsahu nep ezkoumatelné.

Z uvedených d vod odvolací soud napadené usnesení v bodech II. a závislém bodu III. výroku podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s. . zrušil a vČc vrátil podle § 221 odst. 1 písm.a) o.s. . insolvennímu soudu k dalšímu ízení, v nČmž znovu posoudí dlužník v nepoctivý zámČr p i podání návrhu na povolení oddlužení a v novém rozhodnutí vyjád í svá skutková zjištČní a skutkové závČry, jež posoudí po stránce právní.

P o u e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lh tČ 2 mČsíc ode dne jeho doruení k Nejvyššímu soudu ýR prost ednictvím soudu prvního stupnČ, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .).

V Praze dne 4. listopadu 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáová