3 VSPH 1197/2015-A-18
KSPH 68 INS 12766/2015 3 VSPH 1197/2015-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem v Kralupech nad Vltavou, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 12766/2015-A-7 ze dne 26. května 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 12766/2015-A-7 ze dne 26.května 2015 se m ě n í jen tak, že výše zálohy se určuje částkou

20.000,-Kč.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 10 dnů od právní moci rozhodnutí na účet soudu k označenému variabilnímu symbolu s upozorněním na to, že nebude-li záloha zaplacena ve stanovené lhůtě, insolvenční řízení zastaví.

V napadeném usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužník mu doručil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, neboť má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit. Vyšel z tvrzení dlužníka, podle nichž dlužník nepracuje a není veden u Úřadu práce jako nezaměstnaný, přičemž nedoložil důvody, pro něž není schopen si příjem obstarat. Má vůči svým věřitelům nezajištěné závazky, jež uznává ve výši 1.200.000,-Kč, zatímco pohledávku ve výši 31.804.000,-Kč (ze směnky) neuznává. Dále má zajištěné závazky v celkové výši cca 20.000.000,-Kč a lze předpokládat, že se ještě zvýší v souvislosti s náklady, jež vzniknou při vymáhání zajištěné pohledávky Hypoteční banky, a.s. v exekuci. Zpochybnil tvrzení dlužníka o tom, že cena nemovitostí, jichž je vlastníkem a jež zajišťují pohledávky Hypoteční banky a věřitele Tessile ditta, spol. s r.o. (12.738,-Kč), činí 23.000.000,-Kč, neboť to dlužník nikterak nedoložil. Konstatoval, že pokud vyjde z dlužníkem uváděné ceny zastavených nemovitostí pak jejich zpeněžením odměna insolvenčního správce by činila 905.902,-Kč a zákonné náklady na správu a jejich prodej 2.080.000,-Kč a po odečtení těchto nákladů a výplatě výtěžku zpeněžení k úhradě Hypoteční banky, a.s. částky 19.956.000,-Kč, pro nezajištěné věřitele by zůstala částka pouhých 68.098,-Kč za situace, že by jako zajištěnou nepřihlásil pohledávku za dlužníkem i druhý zajištěný věřitel, tj. Tessile ditta, spol. s r.o. K uspokojení jejich pohledávek v oddlužení do výše alespoň 30 % a vyplacení odměny insolvenčního správce náhrady jeho hotových výdajů by však bylo zapotřebí částky nejméně 426.000,-Kč. Insolvenční soud tak dospěl k závěru, že lze očekávat řešení dlužníkova úpadku konkursem s tím, že pro řešení úpadku reorganizací v tomto případě nejsou splněny podmínky. Při vyměření výše zálohy vycházel z minimálních nákladů insolvenčního řízení a předpokládaných příjmů do majetkové podstaty dle insolvenčního návrhu. Mezi prvotní náklady insolvenčního řízení pak patří vždy odměna insolvenčního správce a náhrada jeho hotových výdajů. Zálohu 20.000,-Kč (správně 50.000,-Kč) pak shledal odpovídající výše uvedeným okolnostem věci.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Namítl, že výše uložené zálohy je nad jeho možnosti a požádal o shovívavost a posouzení jeho věci shodně jako se stalo v obdobné situaci jiného dlužníka v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 517/ 2014 KSPH 60 INS 2914/2/2014-A-14, v němž odvolací soud rozhodl, že se dlužníkovi záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá vzhledem k tomu, že lze o úpadku dlužníka s rozhodnutím o povolení oddlužení rozhodnout bez zbytečného odkladu a ustanovení § 108 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), nezohledňuje další možný vývoj řízení. Dovozoval, že i v jeho případě lze bez odkladu o jeho úpadku rozhodnout a zároveň povolit jeho oddlužení, a proto není namístě mu zálohu na náklady insolvenčního řízení ukládat.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 InsZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 InsZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3). Podle § 38 odst. 2 InsZ odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát. Z uvedené právní úpravy se podává, že účelem institutu zálohy je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 InsZ).

Z obsahu spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh podle § 98 InsZ s návrhem na povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty s využitím předepsaného formuláře návrhu na povolení oddlužení s tím, že má závazky po lhůtě splatnosti vůči 8 nezajištěným věřitelům s pohledávkami o celkové výši i 1.199.736,-Kč a vůči dvěma zajištěným věřitelům s pohledávkami o celkové výši 19.968.010,-Kč, jež jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a nemůže je plnit déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Je vlastníkem majetku sloužícího k zajištění závazků v hodnotě 23 mil. Kč a dále věcí osobní potřeby nepatrné hodnoty (celkem cca 2.000,-Kč).

Odvolací soud shodně s insolvenčním soudem dovodil, že v daném případě nebude možné řešit úpadek dlužníka jiným způsobem než konkursem (popř. nepatrným konkursem dle § 314, 315 InsZ). Je tomu tak proto, že jeho oddlužení není reálné plněním splátkového kalendáře vzhledem k tomu, že dlužník není zaměstnán ani zpeněžením majetkové podstaty, neboť nemovitosti (budova č.p. 645 postavená na pozemku parc.č. 1682 a dále pozemky parc.č. 1682 a 1681/2), jimiž jsou zajištěny pohledávky dvou výše zmiňovaných věřitelů podle tvrzení dlužníka mají obvyklou cenu cca 23 mil. Kč, zatímco pohledávky zajištěných věřitelů činí cca 20 mil. Kč. Z výtěžku zpeněžení nemovitostí o hodnotě 23 mil. Kč, třeba odečíst náklady spojené s jejich zpeněžením a správou ve výši 5 % a 4 % (§ 298 odst. 4 InsZ), tj. 2.070.000,-Kč, a odměna insolvenčního správce v takovém případě činí podle § 1 odst. 2 vyhlášky č.313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (Vyhláška) částku 450.000,-Kč + 3 % z částky přesahující 10 mil. Kč z rozdílu 23.000.000,-Kč a 2.070.000,-Kč (10.930.000,-Kč),tj. 327.900,-Kč, celkem 777.900,-Kč. Spolu s ostatními náklady ve výši 2.070.000,-Kč tak čistý výtěžek zpeněžení činí 20.152.100,-Kč (23.000.000-2.070.000-777.900). Po uspokojení zajištěných věřitelů ve výši 19.968.010,-Kč zbude pro nezajištěné věřitel 184.090,-Kč, tj. částka nedosahující minimální nabídku 30 % (§ 395 InsZ) k uspokojení nezajištěných věřitelů, jež v projednávané věci musí činit alespoň 359.920,80 Kč (ze základu 1.199.736,-Kč).

Je tak správný závěr insolvenčního soudu o tom, že nelze očekávat, že lze řešit úpadek dlužníka jinak než konkursem, v němž jen odměna insolvenčního správce činí vždy minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5, § 2a Vyhlášky). Odvolací soud však nesdílí úvahu insolvenčního soudu, že je třeba zálohu uložit v maximální výši 50.000,-Kč s ohledem na nemovitý majetek dlužníka, jehož hodnota, jak výše uvedeno, činí cca 23 mil. Kč, a je dostatečně vysoká, aby z jeho zpeněžení lze insolvenční náklady hradit. Proto odvolací soud shledal za přiměřenou zálohu v nižší výši 20.000,-Kč jen pro zajištění finančních zdrojů pro činnost insolvenčního správce v době bezprostředně navazující po zjištění úpadku.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení změnil podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a zálohu na náklady insolvenčního řízení přiměřeně snížil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 7. července 2015

JUDr. Michal K u b í n , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná