3 VSPH 1196/2010-A-9
KSPL 29 INS 13199/2010 3 VSPH 1196/2010-A-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Helena anonymizovano , anonymizovano , bytem Kdyně, Slavíkovice 57, zahájeném k návrhu dlužnice s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. listopadu 2010, č.j. KSPL 29 INS 13199/2010-A-4,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. listopadu 2010, č.j. KSPL 29 INS 13199/2010-A-4, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužnice (podle § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení-insolvenční zákon, též IZ), s odůvodněním, podle něhož dlužnice prostřednictvím kolonky č. 21 formuláře k návrhu na povolení oddlužení v souladu s § 103 odst. 2 IZ neuvedla rozhodující skutečnosti, jež by osvědčovaly její úpadek či hrozící úpadek, neboť se omezila pouze na konstatování, že má více věřitelů a peněžité závazky, které není schopna splácet po dobu delší než třicet dnů po lhůtě splatnosti, přičemž popsala vznik své tíživé finanční situace. Dovodil, že taková tvrzení neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že se dlužnice nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti (§ 3 odst. 1 IZ), když z nich není patrné, zda má více věřitelů se splatnými pohledávkami, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a neuvedla konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možné dovodit její platební neschopnost. Shrnul, že insolvenční návrh neobsahuje zákonem stanovené náležitosti a nelze z něj seznat, že by se dlužnice nacházela v úpadkové situaci z důvodu platební neschopnosti podle § 3 odst. 1 IZ, či pro předlužení ve smyslu § 3 odst. 3 IZ, a proto bylo namístě návrh dlužnice odmítnout. Doplnil, že jeho rozhodnutí nebrání dlužnici poté, co nabude právní moci, podat nový insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, který vyhoví zákonným požadavkům.

Toto usnesení dlužnice napadla v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Insolvenčnímu soudu vytkla jeho nesprávný závěr, že by neuvedla všechna tvrzení, jež by vedla k závěru o jejím úpadku a namítla, že v kolonce č. 21 ve formuláři k návrhu na povolení oddlužení vylíčila rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek, což potvrzují i přiložené listiny k návrhu připojené.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Chce-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 390 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 21, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. K tomu nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit předmětné seznamy neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách 12-17 formuláře návrhu na povolení oddlužení (či v jiných částech formuláře)-jejich vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh insolvenčního návrhu. Proto formulář v kolonkách 12-17 (ani v jiné své části) splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, nepředepisuje.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice spojila insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. V jeho kolonce č. 21 určené pro podání insolvenčního návrhu se omezila pouze na tvrzení, že má peněžité závazky (bez uvedení jejich výše a věřitelů) po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopna splácet a současně uvedla důvody vedoucí ke vzniku těchto závazků, z nichž se podává, že peněžní prostředky získané z úvěru použila pro chod domácnosti a výchovu dětí, neboť byla nezaměstnaná a její manžel pro svůj nepříznivý zdravotní stav nemůže pracovat. Seznam majetku a seznam závazků dle § 104 IZ však k návrhu nepřipojila, pouze vyplnila shora uvedené kolonky formuláře č. 14 až 16 týkající se věřitelů a č. 12 týkající se majetku, které však-jak již řečeno-seznamy majetku a závazků nenahrazují a náležitosti seznamů stanovené v § 104 odst. 2 až 4 také nemají.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla konkrétní údaje o výši svých dluhů a jejich splatnosti, a neoznačila své víceré věřitele. Dlužnice tedy v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím seznamů, jež k návrhu nepřipojila) nevylíčila řádně skutečnosti, jež by její tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., insolvenční soud postupoval správně, když insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na oddlužení napadeným usnesením bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 IZ, a proto, i kdyby dlužnice učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné poukázat na správné poučení soudu prvního stupně, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh (opatřený předepsanými obsahovými náležitostmi, včetně jeho povinných příloh) znovu podala a aby se spolu s ním domáhala řešení svého úpadku oddlužením.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 4. května 2011

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová