3 VSPH 1191/2012-A-23
KSPA 48 INS 3919/2011 3 VSPH 1191/2012-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka ExpertIn.cz, s.r.o. se sídlem Jungmannova 507, 538 21 Slatiňany, IČO 27548601, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 48 INS 3919/2011-A-18 ze dne 25. července 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 48 INS 3919/2011-A-18 ze dne 25. července 2012 se mění tak, že se dlužníku ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč; jinak se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením č.j. KSPA 48 INS 3919/2011-A-18 ze dne 25.7.2012 uložil dlužníku ExpertIn.cz, s.r.o. (dále jen dlužník), aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně citoval § 108 odst. 1 a 2 IZ s tím, že záloha na náklady insolvenčního řízení má zajistit, aby insolvenční správce měl k dispozici potřebné finanční prostředky nutné k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, resp. po svém ustanovení do funkce, pokud v majetkové podstatě není dostatek finančních prostředků nezbytných pro vedení řízení není; vedle toho má záloha zajistit úhradu nároků správce z titulu jeho hotových výdajů a odměny pro případ, že je nebude možno uspokojit z majetkové podstaty. Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení soud posuzuje s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci.

Dále soud prvního stupně uvedl, že jeho předchozí usnesení č.j. KSPA 48 INS 3919/2011-A-9 ze dne 31.3.2011, jímž dlužníku uložil povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, bylo na základě dlužníkova odvolání Vrchním soudem v Praze změněno tak, že se dlužníku povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá, neboť v insolvenčním návrhu neuvedl konkrétní údaje o svých věřitelích ani skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka a seznamy přiložené k návrhu nesplňovaly náležitosti § 104 IZ. Dlužník však dne 28.5.2012 insolvenční návrh doplnil. Z insolvenčního návrhu dlužníka vyplývá, že nevlastní žádné finanční prostředky v hotovosti ani na bankovních účtech, jeho majetek tvoří pouze kamerový systém zůstatkové účetní ceny 21.522,-Kč a sedací souprava nulové zůstatkové účetní ceny. Protože možnost prodeje tohoto majetku se jeví soudu jako velmi nejistá a jeho uvedená zůstatková účetní cena nedává předpoklad úhrady předpokládaných nákladů insolvenčního řízení, proto soud dlužníkovi opětovně uložil povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stejné výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se mu povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá, nebo aby výši této zálohy přiměřeně snížil. Namítal, že nemá finanční prostředky, ze kterých by mohl zálohu uhradit, a že soud nevzal v úvahu doplnění insolvenčního návrhu ze dne 28.5.2012 s aktualizovaným seznamem majetku, podle nějž dlužník vlastní finanční hotovost ve výši 5.123,-Kč, kamerový systém v hodnotě 21.522,-Kč a zboží na skladě v pořizovacích cenách bez DPH v hodnotě 33.764,63 Kč. Dlužník má za to, že skladba jeho movitého majetku a finanční hotovost je dostatečná k pokrytí nákladů insolvenčního řízení alespoň z větší části. Jiné finanční prostředky kromě uvedené finanční hotovosti dlužník nemá (byly spotřebovány na provoz společnosti), přičemž nevykonává žádnou činnost, ze které by bylo možno takové prostředky získat.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 a 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Soud prvního stupně správně vystihl účel institutu zálohy podle § 108 IZ jako zdroje prvotních nákladů insolvenčního řízení a záruky úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že je by nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím (byť částečně) k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 71 INS 7765/2010, 3 VSPH 690/2010-A ze dne 3.1.2011).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 9.3.2011 domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Podáním ze dne 28.5.2012 dlužník zhojil nedostatky svého insolvenčního návrhu, když předložil řádný seznam majetku, závazků a zaměstnanců. Z těchto seznamů plyne, že dlužník má vůči 32 věřitelům závazky v celkové výši 1.007.000,-Kč, přičemž vlastní jen finanční hotovost ve výši 5.123,-Kč, kamerový systém v hodnotě 21.522,-Kč a zboží na skladě v pořizovacích cenách bez DPH ve výši 33.764,63 Kč; neeviduje žádné pohledávky. Dlužník má 2 zaměstnance.

Z dosavadních výsledků insolvenčního řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem (popř. nepatrným konkursem podle § 314, 315 IZ). V něm náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-nejméně částky 45 tis. Kč. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně, že s ohledem na rozsah a skladbu dlužníkova majetku nelze důvodně předpokládat,

že zpeněžením jeho movitých věcí (o jejichž stáří a současném stavu ani v odvolání ničeho neuvedl) mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení. Přitom je zřejmé, že již sám proces zpeněžování dlužníkova majetku insolvenčním správcem (nehledě na ostatní jeho činnosti související se soupisem majetkové podstaty a přezkoumáním přihlášených pohledávek) si vyžádá náklady, které při minimální výši finančních prostředků dlužníka a při absenci jakýchkoli jeho příjmů je nutno zajistit zálohou.

Soud prvního stupně tedy správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, nicméně s ohledem na okolnosti věci (očekávaný nepatrný konkurs podle § 314, 315 IZ) a s přihlédnutím k výši finanční hotovosti dlužníka dle doplněného seznamu majetku (kterou soud prvního stupně při svém rozhodování zjevně nevzal v úvahu) pokládá odvolací soud k zajištění úhrady budoucích nákladů insolvenčního řízení za postačující zálohu ve výši 35.000,-Kč. Se zřetelem k tomu postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno výše.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 12. března 2013

JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová