3 VSPH 1190/2013-A-11
KSPL 56 INS 13971/2013 3 VSPH 1190/2013-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice: Radka anonymizovano , anonymizovano , IČO 62627163, bytem a sídlem v Kasejovicích 386, zahájené k návrhu navrhovatele: Antonín anonymizovano , anonymizovano , bytem v Sušici, nám. Svobody 138, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 13971/2013-A-6 ze dne 31.května 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 13971/2013-A-6 ze dne 31.května 2013 se mění tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh navrhovatele (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že navrhovatel podal insolvenční návrh, jímž se domáhal zjištění úpadku dlužnice. Vyšel z toho, že insolvenční návrh ze 17.5.2013 obsahuje neurčitá tvrzení co do označení dlužníkových věřitelů, u nichž neuvedl jejich sídlo a identifikační čísla ani žádné konkrétní údaje ohledně jejich pohledávek za dlužnicí. Cituje ustanovení § 3 a § 103 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jejich řešení (InsZ) a s odkazem na závěry Nejvyššího soudu v jeho rozhodnutí pod sen.zn. 29 NSČR 7/2008, publikované pod číslem 91/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl k závěru, že insolvenční návrh vykazuje nedostatky bránící v dalším insolvenčním řízení. Navrhovatel nedostál povinnosti uvést o dalších věřitelích a jejich splatných pohledávkách za dlužnicí takové skutečnosti, z nichž by bylo lze dovodit, že je dlužnice v úpadku a že z něho lze dovodit pouze to, že dlužnice má více věřitelů, avšak nikoliv již, že má ve smyslu § 3 odst. 1 písm.b) a c) InsZ kromě závazku vůči navrhovateli další peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopna plnit po dobu delší 3 měsíců. Upozornil na ustanovení § 86 InsZ, podle něhož je povinen provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužničina úpadku nebo jejího hrozícího úpadku avšak zdůraznil, že provedení takových důkazů je podmíněno řádným tvrzení navrhovatele. Na základě výše uvedeného proto insolvenční soud insolvenční návrh postupem podle § 128 odst. 1 InsZ odmítl a vyslovil podle § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (o.s.ř.), že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů, neboť ty dlužnici v průběhu insolvenčního řízení nevznikly.

Toto usnesení napadl věřitel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení s argumentem, že dlužnice má více věřitelů a své dluhy neplní.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 InsZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání a aby v něm byli insolvenční navrhovatel a dlužník označení zde uvedeným způsobem (odst. 1), musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 InsZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odst. 2).

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 InsZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě insolvence (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ InsZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit (platební neschopnost). Naproti tomu při úpadku předlužením se podmínka mnohosti věřitelů dlužníka neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných; rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku.

Nutno zdůraznit, že vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 InsZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 InsZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 InsZ není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz R 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označení další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive že neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1, přitom nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Lze tedy shrnout, že navrhující věřitel dle § 103 odst. 2 InsZ musí v insolvenčním návrhu náležitě vymezit svoji pohledávku za dlužníkem co do důvodu jejího vzniku (rozhodných okolností, na nichž se zakládá), výše a splatnosti, a současně takto identifikovat další věřitele dlužníka a jejich pohledávky (v případě tvrzeného úpadku insolvencí i co do splatnosti) a nabídnout též potřebná další konkrétní skutková tvrzení, z nichž se podává závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek), nebo o jeho předlužení (je-li podnikatelem).

Z insolvenčního návrhu plyne, že navrhovatel má za dlužnicí splatnou pohledávku z titulu smlouvy o půjčce z 20.12.2012 splatné 20.3.2013 a že pohledávka je ve výši 12.000,--Kč, smluvní úrok činí k 17.5.2013 229,--Kč a úrok z prodlení 148,--Kč, takže má za dlužnicí k 17.5.2013 (ke dni podání insolvenčního návrhu) pohledávku v celkové výši 12.377,--Kč. Dále uvedl, že má dlužnice další věřitele, a to Komerční banku, a.s. s pohledávkou ve výši 54.721,--Kč se lhůtou splatnosti 10.6.2010, PROFI CREDIT Czech, a.s. s pohledávkou 64.587,--Kč se lhůtou splatnosti 1.6.2009 a dále Home Credit, a.s. s pohledávkou 4.631,--Kč a GE Money Bank, a.s. s pohledávkou 17.712,--Kč bez uvedení lhůty splatnosti. Dále uvedl jen, jak zjistil z katastru nemovitostí, závazek 2.100.000,--Kč vůči věřiteli, jméno však neuvedl. Nedostatky v označení dalších věřitelů dlužnice pak nejsou vadami, jež by bránily insolvenčnímu soudu v pokračování řízení.

Navrhovatel v insolvenčním návrhu řádně identifikoval svou pohledávku za dlužnicí včetně lhůty její splatnosti a označil i další její věřitele, jejichž pohledávky konkretizoval a uvedl lhůtu jejich splatnosti, kterou lze dovodit od počátku běhu úroků z prodlení, u věřitelů Komerční banka, a.s., PROFI CREDIT Czech, a.s. a Home Credit, a.s., přičemž není pochyb o tom, že se jedná o pohledávky z úvěrů, poskytnutých těmito věřiteli. Na základě těchto tvrzení lze dovodit, že navrhovatel osvědčil svou věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu a že má dlužnice více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm.a/ a b/ InsZ). Za takové situace je proto namístě uvažovat o naplnění podmínky platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm.c). Pohledávky označených dalších věřitelů byly ke dni podání déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, což zakládá podle § 3 odst. 2 písm.b) InsZ domněnku, že dlužnice není tyto závazky schopna plnit.

Insolvenční návrh navrhovatele proto obsahuje povinná tvrzení, jež byla způsobilá (doložena listinami) osvědčit úpadek dlužníka, a za takového stavu věci tudíž nebyly dány podmínky k tomu, aby insolvenční soud rozhodoval ve smyslu § 128 odst. 1 InsZ a insolvenční návrh odmítl.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19.srpna 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová