3 VSPH 1190/2012-B-65
KSHK 40 INS 15195/2010 3 VSPH 1190/2012-B-65

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a ze soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové ve věci dlužnice Jaroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Turkova 1297, Nový Bydžov, o odvolání PROTHEA Finance, a.s., sídlem U Hrabovky 247/11 Praha 4, zast. JUDr. Milanem Novákem, advokátem se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 15195/2010-B-46 ze dne 4. června 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 15195/2010-B-46 ze dne 4. června 2012 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 40 INS 15195/2010-B-46 ze dne 4.6.2012 rozhodl, že námitky věřitele shledává nedůvodnými (bod I. výroku), schválil oddlužení Jaroslavy anonymizovano (dále jen dlužnice) splátkovým kalendářem (bod II. výroku) a dlužnici uložil, aby po dobu následujících pěti let od právní moci usnesení, vždy k 25. dni měsíce (počínaje 25.6.2012) prostřednictvím insolvenčního správce platila označeným nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to po odečtení stálých plateb pro insolvenčního správce ve výši 900,-Kč měsíčně, v poměru stanoveném v tomto bodě výroku (bod III. výroku). Dále rozhodl o tom, že první splátka bude zaplacena ke dni 25.6.2012 z důchodu, který dlužnice pobírá na základě rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (bod III. výroku), České správě sociálního zabezpečení uložil provádět z důchodu dlužnice stanovené srážky (bod IV. výroku), dlužnici uložil, aby k 25. dni měsíce (počínaje 25.6.2012) a dále každý měsíc po dobu následujících pěti let z příjmů, které získá po schválení oddlužení, hradila prostřednictvím insolvenčního správce jednotlivým věřitelům částky vypočtené podle procentního poměru uvedeného v bodě III. výroku z čistého příjmu příslušného měsíce a aby každý měsíc po dobu následujících pěti let od právní moci tohoto usnesení, poukazovala do rukou insolvenčního správce stálou měsíční platbu ve výši 3.280,-Kč poskytovanou podle smlouvy o důchodu ze dne 18.2.2011 uzavřené mezi ní a Zdeňkou Petráňovou (body VI. a VII. výroku). Dále rozhodl, že insolvenční správce Mgr. Jan Urban má k 25. dni měsíce (počínaje účinky schváleného oddlužení) z příjmů, které dlužnice získá po schválení oddlužení, nárok na výplatu odměny ve výši 750,-Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 150,-Kč (bod VIII. výroku), a že hotové výdaje insolvenčního správce, které mu vznikly v dosavadním průběhu řízení ve výši 663,-Kč, budou uhrazeny v rámci první splátky ke dni 25.6.2012 (bod IX. výroku). Současně soud insolvenčnímu správci uložil, aby do 5 dnů od okamžiku zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku sdělil plátcům příjmů dlužnice bankovní spojení pro poukazování pravidelných měsíčních plateb dle bodů V. a VI. výroku, a věřitelům označeným v bodě III. výroku uložil sdělit v téže lhůtě insolvenčnímu správci bankovní spojení pro účely výplaty částek pro ně určených (body X. a XI. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. KSHK 40 INS 13768/2010-A-7 ze dne 10.1.2011 zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením. Dne 25.2.2011 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení dlužnice. Vzhledem k tomu, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by bránily schválení oddlužení, soud prvního stupně usnesením č.j. KSHK 40 INS 15195/2010-B-19 ze dne 9.6.2011 povolil oddlužení dlužnice formou splátkového kalendáře. Toto usnesení k odvolání věřitele PROTHEA Finance, a.s. (dále jen odvolatel) Vrchní soud v Praze usnesením č.j. 2 VSPH 832/2011-B-27 ze dne 11.11.2011 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Na jednání konaném dne 6.4.2012 insolvenční správce soudu sdělil, že dlužnice splňuje minimálních 30 % pro oddlužení nezajištěných věřitelů, a že je přesvědčen o tom, že dlužnice má poctivý záměr, což vyplývá ze samotného návrhu na oddlužení a z nabídky smlouvy o důchodu. K námitkám odvolatele dlužnice uvedla, že má poctivý záměr platit. Správce dodal, že je zajímavá i otázka motivace odvolatele k podání trestního oznámení-podle správce zřejmě bylo jeho účelem dlužnici oddlužení znemožnit. K tomu odvolatel uvedl, že není pravidlem podávat trestní oznámení až v době podání insolvenčního návrhu.

Dále soud uvedl, že dlužnici v bodě II. výroku uložil, jakým způsobem a v jakém poměru má po dobu následujících pěti let platit pohledávky nezajištěným věřitelům. To s tím, soud usnesením ze dne 14.5.2012 vzal na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky věřitele SMART Capital, a.s. ve výši 83.013,-Kč, který tak v řízení zůstává s pohledávkou 250.929,-Kč. Současně soud v souladu s § 406 odst. 3 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ) označil příjmy dlužnice, ze kterých bude uhrazena první splátka. Dále soud v odůvodnění odkázal na způsob výpočtu srážky z příjmů a upozornil dlužnici, že výše částky, kterou bude rozdělovat každý měsíc mezi věřitele, bude záviset jednak na výši příjmu dosaženého v daném měsíci a na případné změně jejích osobních poměrů (pokud jí vznikne povinnost vyživovat třetí osoby) nebo změně právních předpisů, které stanoví životní minimum jednotlivce a výši normativních nákladů na bydlení. Aktuální částka určená k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, k níž je nutno připočítat stálou měsíční platbu ve výši Kč 3.280,-Kč, již dlužnice pobírá na základě smlouvy o důchodu ze dne 18.2.2011 uzavřené mezi dlužnicí a Zdeňkou Petráňovou, umožňuje, aby bylo dosaženo uspokojení zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši cca 30 %, když celkový objem přihlášených pohledávek činí 1.152.442,23 Kč, z čehož pohledávky nezajištěné činí 1.054.219,23 Kč a zajištěné pohledávky, které budou uspokojeny z předmětu zajištění, činí 98.223,-Kč. K tomu soud připojil poučení o účincích schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dle § 407 a § 409 odst. 1 IZ, o povinnostech dlužnice v průběhu jeho trvání dle § 412 IZ a o důvodech pro zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 1 IZ.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že proti schválení oddlužení brojil námitkami dle § 403 odst. 2 IZ s argumentací, že se vůči němu dlužnice dopustila trestného činu úvěrového podvodu dle § 250b odst. 1 trestního zákona. Ten byl v průběhu trestního řízní překvalifikován na trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1 trestního zákona. V té věci byl dne 17.3.2011 vydán Okresním soudem v Hradci Králové trestní příkaz č.j. 6 T 56/2011-40, který byl odvolateli doručen dne 22.3.2011 a dlužnici následujícího dne. Soud prvního stupně při jednání konaném dne 23.3.2011 podané námitky projednal a usnesením č.j KSHK 40 INS 15195/2010-B-16 z téhož dne zveřejněným 29.3.2011 námitkám nevyhověl, když přijal argument insolvenčního správce, že trestní příkaz není v právní moci, a že zkoumat poctivost záměru dlužnice lze až pokud bude odsouzena pravomocně. Dlužnice podala proti trestnímu příkazu odpor a Okresní soud v Hradci Králové pak při hlavním líčení konaném dne 2.5.2011 rozsudkem č.j. 6 T 56/2011-57, který nabyl právní moci dne 27.5.2011, odsoudil dlužnici za trestný čin podvodu k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. V mezidobí byl soud prvního stupně nečinný a teprve dne 9.6.2011 usnesením č.j KSHK 40 INS 15195/2010-B-19 rozhodl o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Toto usnesení na základě odvolatelova odvolání Vrchní soud v Praze zrušil usnesením č.j. 2 VSPH 832/2011-B-27 ze dne 11.11.2011 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že se nezabýval zjišťováním skutkového stavu věci; nezkoumal, zda již v trestní řízení dlužnice nedošlo k jejímu pravomocnému odsouzení, a zda s ohledem ke všem okolnostem věci lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužnice či nikoli. Nato soud námitkám odvolatele nevyhověl a oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře opět schválil napadeným usnesením, které ovšem vykazuje obdobné nedostatky odůvodnění jako předešlé rozhodnutí, a je proto opět nepřezkoumatelné. Soud fakticky jen odkázal na vyjádření dlužnice a insolvenčního správce při jednání o námitkách konaném dne 6.4.2012, aniž by k věci vyslovil skutkové a právní závěry a aniž by se tedy (ve smyslu vysloveného právního názoru odvolacího soudu a jím prezentovaných judikatorních závěrů) vypořádal s námitkami odvolatele, jehož tvrzení o nepoctivém, protiprávním jednání dlužnice-o jejím pravomocném odsouzení za trestný čin podvodu-se ukázala být pravdivými.

K tomu odvolatel dodal, že v dané věci lze pochybovat také o splnění podmínky oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ, když ze zprávy insolvenčního správce ze dne 16.2.2012 vyplývá, že předpokládaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů bude činit jen 28,30 %, přičemž žádný z věřitelů s nižším než 30 % plněním souhlas nevyslovil. Při jednání konaném dne 6.4.2012 navíc vyšlo najevo, že plátkyně důchodu není schopna částku 2.000,-Kč hradit, a že tuto doplácí sama dlužnice. Taková okolnost jen umocňuje pochybnost o tom, že k uspokojení nezajištěných věřitelů alespoň v předepsaném minimálním rozsahu může dojít.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 395 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odstavec 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odstavec 2). Na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy (odstavec 3).

Citované ustanovení § 395 IZ tedy vymezuje věcné podmínky, za nichž dlužníku (nabídnuvšímu včasný a řádný návrh, subjektivně k němu legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ) lze umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněného pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Podle § 403 IZ věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží (odstavec 2). Včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky (odstavec 3).

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2). Podle § 406 odst. 1 IZ neshledá-li insolvenční soud důvody k vydání rozhodnutí dle § 405, oddlužení schválí.

K podmínce přípustnosti oddlužení vyjádřené v § 395 odst. 1 písm. a) IZ požadavkem předpokladu dlužníkova poctivého záměru se vyslovil Nejvyšší soud v unesení ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V něm vyslovil, že ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Naopak, zjištění, že je zde některá ze skutečnosti uvedených v § 395 odst. 3 IZ, ještě samo o sobě nemusí vést k závěru, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr.

V souladu s těmito závěry Vrchní soud v Praze ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že posuzování podmínky poctivého záměru dlužníka je kategorií ryze subjektivní, a že zjištění okolností stanovených v § 395 odst. 3 IZ zakládá pouze domněnku nepoctivého záměru, jež nemusí nutně vyústit v závěr, že dlužníkův návrh na povolení oddlužení je provázen nepoctivým záměrem, jenž řešení jeho úpadku oddlužením vylučuje. Insolvenční soud má při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností. I osoba odsouzená za trestný čin majetkové povahy může proto dojít oddlužení, jestliže její trest byl např. zahlazen, jestliže svým dalším chováním zřetelně projevuje poctivý záměr napravit následky činem způsobené, jestliže veškerých svých schopností a možností využívá k úhradě závazků, a lze proto očekávat, že i pro věřitele bude oddlužení výhodnějším uspořádáním majetkových vztahů k dlužníku.

Na tato východiska zkoumání podmínky přípustnosti oddlužení spočívající v předpokladu poctivého záměru dlužníka odvolací soud upozornil soud prvního stupně ve svém usnesení ze dne 11.11.2011, sen.zn. 2 VSPH 832/2011 (B-27), jímž zrušil předchozí usnesení č.j. KSHK 40 INS 15195/2010-B-19 ze dne 9.6.2011 o schválení oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem s tím, že toto rozhodnutí-v rozporu s požadavky vyjádřenými v 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu (§ 7 odst. 1 IZ)-postrádá řádné odůvodnění. Soud prvního stupně se v usnesení B-19 nevypořádal s námitkami o nepoctivém záměru dlužnice, které podle § 403 odst. 2 IZ odvolatel podáním ze dne 2.2.2011 (B-6) řádně (jako osoba o způsobu oddlužení-prostřednictvím hlasovacího lístku-hlasovala) a včas (před konáním první schůze věřitelů) uplatnil a které stavěl na vydaném trestním příkazu, jímž byla dlužnice za spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 trestního zákona podmíněně odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Odvolací soud přitom soudu prvního stupně vytkl, že rezignoval na zjišťování úplného skutkového stavu věci, když nezkoumal, zda trestní příkaz nabyl právní moci a zda tak nedošlo k pravomocnému odsouzení dlužnice pro trestný čin majetkové povahy, jež by-při posouzení všech okolností věci-mohla vést k závěru o nepoctivém záměru dlužnice vylučujícím řešení jejího úpadku oddlužením.

I když soud prvního stupně v dalším řízení námitky odvolatele při jednání konaném dne 6.4.2012 znovu projednal, v napadeném usnesením, jímž oddlužení dlužnice znovu schválil, žádné vlastní skutkové a právní závěry ohledně namítaného nepoctivého záměru dlužnice nepřijal a se vznesenou námitkou odvolatele se tak opět nijak nevypořádal. Soud dokonce vůbec nezmínil, že takové námitky byly podány a co je jejich obsahem. Místo toho jen reprodukoval prohlášení dlužnice, že má poctivý záměr, a obecné vyjádření insolvenčního správce, že dlužnice splňuje předpoklad minimální míry uspokojení nezajištěných věřitelů, jakož i jeho přesvědčení o tom, že o poctivém záměru dlužnice svědčí samotný návrh na oddlužení a nabídka smluvního důchodu, a že odvolatel byl při podání trestního oznámení zřejmě veden jen úmyslem oddlužení dlužnici znemožnit. Soud prvního stupně tedy (přestože odsouzení dlužnice za trestný čin podvodu je již pravomocné) nijak neobjasnil, na základě jakých zjištění a úvah shledal námitky odvolatele nedůvodnými, a na čem tedy založil svůj závěr, že věcné podmínky přípustnosti oddlužení jsou splněny i co do předpokladu poctivého záměru dlužnice dle § 395 odst. 1 písm. a) IZ, a že tudíž její oddlužení lze podle § 406 odst. 1 IZ schválit.

Za této situace postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pro potřeby dalšího řízení považoval odvolací soud za vhodné poznamenat, že ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění prodejem mimo dražbu, k němuž dal soud prvního stupně (na základě požadavku insolvenčního správce a zajištěného věřitele) souhlas usnesením ze dne 4.6.2012 (B-47), může dojít jedině v případě, že soud rozhodne o schválení oddlužení. Pokud oddlužení neschválí a rozhodne o řešení úpadku dlužnice konkursem, může k tomuto zpeněžení (nejde-li o výjimky uvedené v § 283 odst. 2 IZ) dojít až po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 15. února 2013

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva