3 VSPH 1186/2010-A-11
KSUL 46 INS 12852/2010 3 VSPH 1186/2010-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice Pavly anonymizovano , anonymizovano , bytem Zahradní 5165, 430 04 Chomutov, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. listopadu 2010, č.j. KSUL 46 INS 12852/2010-A-6,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. listopadu 2010, č.j. KSUL 46 INS 12852/2010-A-6, se mění tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se neukládá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 12. listopadu 2010, č.j. KSUL 46 INS 12852/2010-A-6, uložil Pavle anonymizovano (dále jen dlužnice), aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že návrh na povolení oddlužení byl podán sice vágně a postrádal např. sdělení a doložení stávajícího a očekávaného příjmu, soud však přihlédl k předchozímu insolvenčnímu řízení dlužnice (bylo ukončeno bezprostředně před zahájením tohoto řízení), v němž dlužnice doložila, že má příjem z invalidního důchodu ve výši 9.800,-Kč. Pohledávky v celkové přihlašované výši 676.895,-Kč věřitele Stavební bytové družstvo Chomutov (dále jen SBD) dlužnice popírá. Stanovisko dlužnice k těmto pohledávkám spočívá na nesrozumitelných a zcela nepodložených základech; uznává pouze pohledávku věřitele SBD ve výši 53.671,-Kč jako nedoplatek z poslední upomínky. Přihlašované pohledávky SBD jsou pohledávkami z nedoplatků na nájemném za posledních cca 10 let, které jsou vykonatelné a doložené ze strany SBD exekučními příkazy. Dlužnice ke svému návrhu opakovaně přiložila různé dílčí doklady o zaplacení prostřednictvím bankovních dokladů nebo ústřižků složenek, a to zcela bez jakéhokoli členění či vysvětlení, co dané listiny dokládají (za období od roku 2001). Z těchto dokladů nelze vyčíst nic jiného, než že dlužnice plnila na nájem nepravidelně a ne zcela. Z těchto důvodů soud měl tvrzení dlužnice o popření pohledávky věřitele SBD za zcela nepodložené, neboť by musela doložit, že v rámci konkrétní exekuce byla zaplacena celá vymáhaná pohledávka. O pravosti pohledávek bude rozhodováno až v rámci jejich přezkumu a příp. v rámci incidenčního sporu. Je ovšem-jak uvedl insolvenční soud-velká pravděpodobnost, že dlužnice nebude schopna svá tvrzení doložit. Pak by celkový objem nezajištěných závazků dlužnice dosahoval cca 800 tis. Kč; při jediném příjmu dlužnice z invalidního důchodu nelze očekávat, že by byla schopna zaplatit nezajištěným věřitelům minimálně 30% jejich pohledávek.

Dlužnice nemá žádný majetek, je proto třeba zajistit dostatečné množství finančních prostředků pro činnost insolvenčního správce. Soud proto dlužnici uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že není schopna požadovanou zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatit, neboť její měsíční příjem činí pouze invalidní důchod ve výši 9.800,-Kč. Dlužnice je vdaná, přičemž jejímu manželovi již soud povolil oddlužení. Dlužnice namítala, že dlužný nájem zaplatila do roku 2003. SBD schválilo placené částky, také penále z prodlení a exekuční poplatky. Dlužnice platila do roku 2007. Namítala, že se vždy snažili (zřejmě s manželem) dlužné částky uhradit a zaplatit celý dlužný nájem s poplatky. Krajskému soudu proto nemohla doručit potvrzení o zastavení exekuce, protože SBD nenavrhnul zastavení exekuce, přestože byly dlužné částky zaplaceny. Tento dluh (mnohem větší) SBD přihlásilo do insolvenčního řízení manžela. Dlužné částky nájmu má proto podle dlužnice zaplatit manžel v povoleném oddlužení a dlužnice exekucí z důchodu nebo v insolvenčním řízení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Pro rozhodnutí o odvolání je podstatné, že soud prvního stupně nedostatečně zhodnotil okolnost, že u téhož soudu podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení manžel dlužnice Radek Arnold (věc vedená pod sp.zn. KSUL 46 INS 1612/2009), jemuž bylo usnesením ze dne 23.9.2009 povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Z obsahu insolvenčních návrhů (a jejich příloh-odvolací soud vycházel i z původního insolvenčního návrhu dlužnice) odvolací soud zjistil, že je v nich tvrzen majetek a závazky, jež spadají do SJM (ve smyslu ust. § 143a občanského zákoníku (dále jen obč.zák.). Nebylo prokázáno zúžení společného jmění manželů ani nebylo tvrzeno, že by společné jmění manželů neexistovalo. Proto soud vycházel z domněnky stanovené v ust. § 144 obč.zák., podle něhož platí, že pokud není prokázán opak, má se zato, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM. Rovněž nebylo prokázáno, že by některé závazky vznikly ještě před uzavřením manželství a před vznikem SJM.

V této situaci je nezbytné, aby insolvenční soud (samostatně podané) insolvenční návrhy obou manželů posoudil a projednal společně (v jediném řízení) a také společně o nich rozhodl (např. tak, že při splnění zákonem stanovených podmínek oběma manželům povolí oddlužení a rozhodne o změně splátkového kalendáře).

Je tomu tak proto, že právní úprava majetkové podstaty v ust. § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve společném jmění dlužníka a jeho manžela, náleží do majetkové podstaty, což musí dlužníkův manžel (oba manželé) respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věcí, je rozhodující zákonné vymezení SJM, z něhož soud v této věci též vychází; i v insolvenčním řízení přiměřeně platí pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád v ustanovení § 262a odst. 1.

Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, zpeněžuje se všechen majetek ve SJM, který patří podle výše uvedených zásad do majetkové podstaty dlužníka, bez ohledu na to, zda jako dlužníci jsou účastníky jednoho insolvenčního řízení oba manželé. SJM může ovšem tvořit jen majetek již nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (viz ust. § 143 odst. 1 písm. a) obč.zák.). Se zřetelem k tomu soudní praxe v souvislosti s postižením mzdy (platu) manžela povinného dovozuje, že mzdový nárok manžela povinného součástí SJM není. Naproti tomu vyplacená mzda nebo plat již je součástí SJM a podle okolností ji lze postihnout např. při výkonu rozhodnutí prodejem movité věci (soupisem peněz v hotovosti) anebo typicky přikázáním jiných majetkových práv podle ust. § 320 o.s.ř., jestliže by již šlo o vyplacenou mzdu či plat, který má manžel povinného uložený na účtu u banky.

Ze stejných zásad je třeba vycházet při posouzení toho, zda a za jakých podmínek mohou (resp. mají) být příjmy manžela, který není dlužníkem, postiženy plněním splátkového kalendáře. V návaznosti na výše uvedené jsou to veškeré příjmy, které náleží dlužníku, popřípadě jsou v SJM dlužníka a jeho manžela, a patří tedy do majetkové podstaty. Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin (domácností) je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů jedině za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny. Ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se nezajištěným věřitelům musí dostat minimálně 30 % jejich přihlášených a zjištěných pohledávek.

Přitom není a ani nemůže být rozdílu v tom, zda společné dluhy manželů se řeší v rámci insolvenčního řízení, jehož účastníkem je jeden z manželů, který podá návrh na povolení oddlužení a druhý k tomuto návrhu připojí svůj podpis, ve srovnání se situací, kdy oba manželé podají jako navrhovatelé a dlužníci společný insolvenční návrh, popřípadě každý z nich samostatně (jako v posuzovaném případě). Jinak řečeno, ať podají manželé insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení společně, nebo každý zvlášť, anebo jen jeden z nich a druhý návrh spolupodepíše, vždy jde o totéž, tedy za jakých podmínek bude majetek v SJM užit pro účely oddlužení.

Ve společném řízení obou dlužníků-manželů je třeba, jak již uvedeno, ekonomické podmínky oddlužení posuzovat u obou manželů společně se zřetelem ke společným závazkům. Závěr o tom, jestliže i jinak budou u dlužnice splněny zákonem stanovené předpoklady pro povolení oddlužení, soud promítne do jednoho usnesení o případném schválení splátkového kalendáře obou manželů; z hlediska usnesení vydaného v insolvenčním řízení manžela dlužnice jde o důvod ke změně takového rozhodnutí, jež se jinak vydává s klausulí změněných poměrů. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužnici neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 20. dubna 2011

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová