3 VSPH 1185/2014-A-10
KSPL 54 INS 12390/2014 3 VSPH 1185/2014-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Jaroslavy Mackové, bytem Plzeňská 225, Mýto, zahájené na návrh Hypoteční banky, a.s., sídlem Radlická 333/150, Praha 5, jež byla tomuto senátu přidělena podle změny rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze provedené ke dni 10. října 2014, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 12390/2014-A-5 ze dne 13. května 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 12390/2014-A-5 ze dne 13. května 2014 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh Hypoteční banky, a.s. neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 54 INS 12390/2014-A-5 ze dne 13.5.2014 odmítl insolvenční návrh Hypoteční banky, a.s. (dále jen navrhovatel) a rozhodl, že žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se navrhovatel insolvenčním návrhem ze dne 28.4.2014 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku Jaroslavy Mackové (dále jen dlužnice) a prohlášení konkursu na její majetek s tím, že vůči ní má pohledávku ve výši 68.212,23 Kč ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru reg. č. 3400/348032-01/11/01-001/00/R ze dne 15.12.2011, podle níž jí poskytl úvěr ve výši 888.000,-Kč za účelem nákupu nemovitosti, zajištěnou zástavním právem. Protože dlužnice byla opakovaně v prodlení s úhradou splátek, vyzýval ji navrhovatel k jejich úhradě, dne 9.8.2013 dokonce předžalobní výzvou, dlužnice však nadále splátky včas a řádně neuhradila, poslední úhradu provedla dne 19.3.2013. Jako další věřitele dlužnice označil navrhovatel Českou spořitelnu, a.s. s tím, že má vůči dlužnici splatnou vykonatelnou pohledávku ve výši 196.083,-Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru, PROFI CREDIT Czech, a.s. s tím, že její splatná pohledávka vůči dlužnici ve výši 221.759,87 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru je vykonatelná podle rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Jana Fišera č.j. Roh 1811/2013-7 ze dne 12.6.2013, a Českomoravskou stavební spořitelnu, a.s. s tím, že vůči dlužnici má splatnou vykonatelnou pohledávku ve výši 324.000,-Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru. Z toho navrhovatel dovozoval, že dlužnice je v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

Dále soud citoval ust. § 3, § 97, § 103 a § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a uzavřel na tom, že insolvenční návrh vykazuje vady, jež vylučují pokračování v řízení. Navrhovateli soud vytkl, že v návrhu sice uvedl dostatečně konkrétní tvrzení o vlastní pohledávce vůči dlužnici, u dalších věřitelů však neuvedl konkrétní údaje o splatnosti jejich pohledávek, když-jak sám v návrhu uvedl-vycházel z údajů zapsaných v katastru nemovitostí, a neosvědčil tedy, že je dlužnice v úpadku ve formě platební neschopnosti, jak v návrhu tvrdil. Podle soudu není vyloučeno ani to, že dlužnice dluhy vůči těmto věřitelům již splnila, byť údaje nebyly dosud z katastru vymazány, nebo je řádně splácí podle splátkového kalendáře.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítal, že insolvenční návrh byl perfektní, když v něm vedle popisu vlastní pohledávky vůči dlužnici označil další věřitele dlužnice, uvedl výši i právní důvod jejich pohledávek a prokázal, že se jedná o pohledávky déle než 30 dní po splatnosti, jež dlužnice neplní po dobu delší 3 měsíců po splatnosti. Tato tvrzení doložil aktuálním výpisem z listu vlastnictví, z něhož plyne, že na majetek dlužnice byly k vymožení těchto pohledávek nařízeny exekuce. Kromě toho vycházel i z údajů uvedených v insolvenčním návrhu dlužnice, jenž byl odmítnut rozhodnutím insolvenčního soudu ze dne 20.3.2014. V odvolání poukázal navrhovatel na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 64/2012 ze dne 31.10.2012, podle něhož musí údaje obsažené ve věřitelském insolvenčním návrhu vytvářet v konkrétní skutkové rovině takový obraz věci, z nějž by bylo lze logicky dovodit (kdyby byla tvrzení uvedená ve věřitelském insolvenčním návrhu shledána pravdivými) skutkový a právní závěr o tom, že dlužník je v úpadku. Současně vyjádřil názor, že není jeho povinností označit přesné datum splatnosti pohledávek dalších věřitelů. Závěrem uvedl, že příliš formální a přepjaté posuzování insolvenčních návrhů je proti duchu insolvenčního zákona, jenž má za cíl řešit úpadek dlužníka.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle ust. § 103 odst. 2 téhož zákona musí být v insolvenčním návrhu vždy uvedeny i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). K posledně uvedené podmínce stanoví ust. § 3 odst. 2 téhož zákona vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, trvá soudní praxe důsledně na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku (ust. § 105 insolvenčního zákona). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání úpadku dlužníka (je průkazem oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně rozhodných skutečností toliko odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu ČR uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, z níž plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o jejich pohledávkách, včetně údajů o jejich splatnosti, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice označeni další věřitelé dlužníka, avšak údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, resp. že neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, přitom nemá vliv okolnost, že se při zkoumání, zda je dlužník v úpadku, prosazuje v insolvenčním řízení vyšetřovací zásada.

Lze tedy shrnout, že navrhující věřitel musí dle ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona v insolvenčním návrhu náležitě vymezit svoji pohledávku za dlužníkem co do důvodu jejího vzniku (rozhodných okolností, na nichž se zakládá), výše a splatnosti a současně takto identifikovat další věřitele dlužníka a jejich pohledávky (v případě tvrzeného úpadku ve formě insolvence i co do splatnosti) a nabídnout též další skutková tvrzení, z nichž se podává závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek), nebo o jeho předlužení (je-li podnikatelem).

Soud prvního stupně sice v dané věci z popsaných judikatorních závěrů vycházel, nesprávně však dovodil, že navrhovatel povinnost uvést v návrhu konkrétní tvrzení svědčících o úpadku dlužnice nesplnil.

V insolvenčním návrhu ze dne 28.4.2014 doručeného soudu dne 5.5.2014 tvrdil navrhovatel, že dlužnice je v úpadku ve formě insolvence. Přesně popsal svoji pohledávku za dlužnicí (co do důvodu, výše i splatnosti) a řádně označil její další 3 věřitele, včetně důvodu a výše jejich pohledávek, o nichž dále tvrdil, že jsou vykonatelné a splatné, přičemž v případě pohledávky PROFI CREDIT Czech, a.s. výslovně uvedl, že o ní bylo rozhodnuto rozhodčím nálezem ze dne 12.6.2013. Z uvedeného je zřejmé, že navrhovatel v insolvenčním návrhu řádně vymezil jak svoji pohledávku za dlužnicí, tak pohledávku PROFI CREDIT Czech, a.s., přičemž se dle údajů, jež o nich uvedl, jedná v obou případech o pohledávky, jež jsou splatné déle než 30 dnů a jež byly v době podání insolvenčního návrhu zjevně déle než 3 měsíce po splatnosti. Jinými slovy, insolvenční návrh obsahuje tvrzení o tom, že dlužnice je v úpadku ve formě insolvence, když kromě jiného vyjadřují i domněnku, že ve smyslu ust. § 3 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona není dlužnice jejich schopna.

Navrhovatel tedy v insolvenčním návrhu uvedl skutková tvrzení dostatečná pro závěr, že se dlužnice nachází v úpadku ve formě insolvence, a protože tento návrh nepostrádá ani jiné zákonem předepsané obsahové náležitosti, je odvolací soud názoru, že k jeho odmítnutí podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona nebyl důvod.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným a podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 3. listopadu 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková