3 VSPH 1184/2015-A-34
KSPH 65 INS 28089/2014 3 VSPH 1184/2015-A-34

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenčním řízení dlužnice ARTISAN-VIK, spol. s.r.o., IČO 25670352, se sídlem Na Tržišti 787, 273 51 Unhošť, zast. JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem, se sídlem Lucemburská 1599/13, 130 00 Praha 3-Vinohrady, zahájené na návrh navrhovatelky JUDr. Květuše anonymizovano , anonymizovano , bytem Hněvkovská 2288/14, 148 00 Praha 414, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 28089/2014-A-27 ze dne 19. května 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 28089/2014-A-27 ze dne 19. května 2015 se zr u š u j e a věc se vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze (dále insolvenční soud) nadepsaným usnesením vydaným vyšší soudní úřednicí Věrou Matýskovou v bodě I. odmítl pro zjevnou bezdůvodnost podle § 128a odst. 2 písm. c) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), insolvenční návrh JUDr. Květuše anonymizovano (dále navrhovatelka) doručený insolvenčnímu soudu dne 16.10.2014 (bod I. výroku), a dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) a o vrácení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč navrhovatelce (bod III. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud zejména uvedl, že insolvenční návrh navrhovatelky nese prvky šikanózního návrhu, když další věřitel byl vytvořen pouze pro účely insolvenčního řízení a tedy zcela v rozporu s insolvenčním návrhem. Insolvenční návrh navrhovatelky proto podle § 128a odst. 2 písm. c) IZ pro zjevnou bezdůvodnost odmítl.

Proti tomuto usnesení se navrhovatelka včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť řízení je stiženo vadou spočívající v odmítnutí insolvenčního návrhu bez jeho projednání, když předmětem sporu je umělé vytvoření druhého věřitele a šikanózní povaha insolvenčního návrhu. A dále, že insolvenční soud nesprávně posoudil otázku mnohosti věřitelů, neboť dlužnice má skutečně dva věřitele.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že je odůvodněné, byť z jiných než navrhovatelkou uváděných skutečností.

Podle § 128a IZ insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je-li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán (odstavec 1). Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží, b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu, nebo c) jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka (odstavec 2).

Pro rozhodnutí o odvolání má odvolací soud za zásadní skutečnost, že napadené usnesení bylo vydáno vyšší soudní úřednicí Věrou Matýskovou.

Z ust. § 11 zák. č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, vyplývá, že vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkami, mimo jiné uvedenými pod písm. m), jednání a rozhodnutí v insolvenčním řízení, kdy podle bodu 10 nemůže rozhodnout o zamítnutí insolvenčního návrhu.

V této souvislosti dlužno též připomenout, že v odůvodnění nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 22.5.2013, sp. zn. Pl. ÚS 31/10 uveřejněným ve Sbírce zákonů pod č. 224/2013 Sb. nálezu Ústavní soud zdůraznil, že vyšší soudní úředník může pro soudce a na jeho odpovědnost jistě připravovat řadu procesních úkonů soudu, nicméně vykonávat tyto úkony svým jménem může pouze v případech úkonů jednoduchých či úkonů rutinní povahy. Složitější záležitosti, vyžadující právní erudici, či situace, v nichž soud nemůže být z povahy věci reprezentován nikým jiným než soudcem (meritorní rozhodnutí, rozhodnutí konečná, významnější rozhodnutí v přípravě jednání), účast vyššího soudního úředníka nepřipouštějí.

Odvolací soud, veden názorem Ústavního soudu, dospěl již v rozhodnutí č.j. MSPH 94 INS 12307/2014, 1 VSPH 1682/2014-A-29 ze dne 20.11.2014 k závěru (na němž setrvává), že vydání rozhodnutí, jímž se insolvenční návrh odmítá podle § 128a IZ pro zjevnou bezdůvodnost, vzhledem k obsahu odpovídá svou povahou rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu. V tomto případě insolvenční soud namísto toho, aby rozhodl o zamítnutí insolvenčního návrhu, posuzuje jeho věcnou opodstatněnost jen podle údajů v něm obsažených a příloh k němu připojených, přičemž k vydání usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu přistoupí jen tehdy, je-li odtud bezdůvodnost insolvenčního návrhu zjevná . Účelem zavedení institutu odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost je poskytnout insolvenčnímu soudu nástroj k neprodlenému ukončení řízení o (sice) formálně bezvadném insolvenčním návrhu věřitele, jenž (však) zjevně nemůže mít šanci na úspěch. Lze tedy konstatovat, že odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost je ve své podstatě rozhodnutí ve věci samé. Proto je vyloučeno, aby o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost podle § 128a IZ rozhodoval vyšší soudní úředník.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným a vzhledem ke zjištěné vadě zmatečnostní povahy vylučující přezkoumání věcné správnosti zrušil napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K problematice odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128a IZ odkazuje odvolací soud na závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 116/2013 ze dne 18.12.2013.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 22. července 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v . r . předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková